Všechno to začalo na podzim 1985, kdy se do personálních problémů dostaly dvě průměrně hrající kapely okresního formátu: SEKCE 5 z Heřmanova Městce (Honza, Vašek, Karel + technika) a REFLEX z Choltic (Láďa a Josef). Nezávisle na sobě z obou kapel vyšel nápad, že by bylo dobré spojit příjemné s užitečným, a jelikož se chybějící posty vzájemně doplňovaly, došlo po vzájemném upozorňování, že ta druhá půlka hrozně chlastá a to že musí přestat, ke vzniku skupiny MOGUL rock se sídlem v Cholticích. Tenkrát ještě musely mít kapely zřizovatele a tím byla Osvětová beseda Choltice,která poskytla zkušebnu - kinosál Choltice, skříňovou Avii a část aparatury. Začalo se zkoušet ve složení: Láďa Ondráček - kytara, Karel Mareš - kytara, zpěv, Vašek Černík - klávesy, kytara, Honza Černík - basa, Josef Horák - bicí, kapelník, Jarda Zítko - zvuk, Jiří Baumgartner - světla, a po nazkoušení repertoáru z vlastních skladeb obou předchozích formací, části převzatých skladeb, a po nezbytné zkoušce způsobilosti zvané ˝přehrávky˝ před odbornou komisí dne 9. listopadu 1985, se vyrazilo na prkna, která znamenají okres.

Na jaře 1987 nám byl doporučen mladý kytarista, studující na přeloučském gymnasiu, Pavel Cejpek z Pardubic. Po několika rychlých zkouškách byl vhozen na první zábavu,aby senaučil plavat. To mu šlo tak dobře, že Karel a Vašek zahodili kytaru do kouta. Téhož roku se z kapelou rozloučil Jirka Baumgartner a ke světlům nastoupil Miloš Černovský.

Na podzim 1988 byl Pavel po neúspěšném pokusu o přijetí na VŠ povolán na službu vlasti. Už to vypadalo, že na něj zapoměli, ale šest dní poté, co ostatní branci již cvičili žabáky a kačáky, došlo i na něj. Soubor tedy přišel o kytaristu ze dne na den. Zastavili jsme se tedy v restauraci U Beránka v Heřmanově Městci, kde pingloval bývalý kytarista Sekce5 (v době rozpadu byl na vojně) Radek Losert. Mnoho jsme jej přesvědčovat nemuseli, spíše jsme mu to oznámili jako hotovou věc, a po dvou zkouškách byl vhozen do zábav. V tomto roce došlo k výměně i na postu světelmistra. Miloše nahradil Standa Kohout, který jezdil již jako bedňák, tudíž problematiky znalý. Během roku vznikl také souběžný projekt Vaška a Honzy, tedy nás dvou, Minisound, což byla taneční kapela s computerem hrající od Bacha po Vlacha - plesy, svatby, výročí atd.. Toto vzniklo víceméně s nabídkou zákazníka, ale taky proto, že bylo poměrně volno.

Na Štěpána 25.12.1989, tedy čerstvě po revoluci, došlo k prvnímu konci Mogulu po zábavě v Živanicích. Důvod byl asi ten, že se všichni vezli, nikdo nic pro kapelu neudělal, a nám úplně stačilo udělat se pro sebe, neboť projekt Minisound byl přetížen. Zbytek kapely přesvědčil, že hrát nechtějí, pokud to za ně nikdo nevyřeší, a tak skončili.

V létě 1990 se z vojny vrátil Pavel a po začlenění do Minisoundu a dvou měsících hraní nadnesl nápad obnovit Mogul. Zřizovatel už nebyl nutný a tak po obvolání starých členů se přidal Karel na zpěv a kompletní technika, tedy Jarda a Standa (Láďa s Josefem se vrhli na podnikání). Jen s bubeníky jako by se zem slehla a tak se začalo s automatem Roland TR-505. Dneska je to již docela běžné, ale tenkrát to byla rarita a moc pěkně to na pohled nevypadalo. Ale byla to dobrá škola, protože bubnoval jak z praku, nechlastal a neslevil ani takt. Zkoušet se začalo v garáži v Jeníkovicích u Vaška, kde kapela sídlí dodnes. Dalším volným členem se stal Josef Matějka s Avii - karavan.

Na podzim 1991 byl soubor úspěšný v hledání bubeníka a nastoupil Tomáš Prosa z rozpadlé kapely Litrpůl. Další změnou bylo rozšíření souboru o kytaristu, kterým se stal Martin Zamastil, jenž hrával v kapele Make-Up. Změna se konala i na postě osvětlovače - Roman Pleskot, a dopravce - Jarda Blažek s Avii - furgon. Byla malá , a tak musela jezdit ještě Škoda Š-1000.

V závěru roku, na zábavě 30.12.1991 v Prosetíně, oznámil Tomáš, že nastupuje u jiné kapely (?), která více naplňuje jeho představy, nalil každému velkou kořalku, kromě Vaška, který je nekuřák, nepiják a nemrava, a skončil. Na hodnocení zábavy nad ránem ve zkušebně oznámil Jarda (zvuk), že odchází k Fešákům na post druhého (pódiového) zvukaře (avizoval to již dříve), Martin prohlásil, že taky končí - ujely mu nohy a čekaly ho svatební, stavební a rodinné starosti. Karel prohlásil, že mu je to jedno, a tak došlo k druhému, i když krátkému, rozpadu kapely.

V únoru 1992 motor kapely Pavel naznačil, že by to chtělo něco dělat, a jelikož Tomášova nová kapela jeho představy zřejmě nenaplnila, došlo v restauraci na nádraží v Pardubicích k poradě. Tam si dal Tomáš podmínku, že půjde, ale jedině bez Karla. Pavel naznačil, že zná někoho, kdo by měl zájem a tak jsme se spokojeně rozešli, spokojeni o to víc, že to bylo bez placení. Personál nějak nejevil zájem na naše výzvy, a tak jsme jeho přání akceptovali. O několik dní později se na zkoušce objevil slušně vypadající, nesmělý chlapec Mirek Hnidka, který dříve hrál na bicí ve skupině Make-Up. U zvukařského pultu slavil svou premiéru Vašek Dušek, který skončil u Polymetalu, a Pavel Frýda, který dříve jezdil jako bedňák, u světel. Pavlův přístup k osvětlení scény byl ojedinělý a i když měl k dispozici mnohem horší technické vybavení než je dnes, byl nejlepší a dodnes nepřekonán. Počátkem jara došlo také k nákupu bojového vozidla Robur, který se stal na několik let naším útočištěm. Za volantem se střídali Pavel s Honzou, jediní to držitelé řidičského oprávnění „C".

V průběhu jara 1992 Pavel již psychicky neunesl vytříbený Tomášův styl hry na bicí nástroje, a v kapele se objevil Aleš Doležal, se kterým Pavel hrával za studentských let. Tomáš skončil a nějaký čas byl vidět za bicími ve skupině Markant, kde již také skončil. Mirek dodal souboru nevšední pojetí zpěvu, textu a kontaktu s publikem, Aleš perfektní rytmiku a zpěv a tak šla muzika jak hodinky, i když štací ubývalo úměrně s pokračujícími restitucemi hospod a parketů. Tam, kde se včera hrálo, je dneska truhlárna, sklad nebo pole brambor.

V průběhu jara 1993 usoudili Pavel s Honzou, že pilotování Roburu je záležitost velice namáhavá a vyčerpávající, a zavedli v kapele kolonku „řidič", jímž se stal Milan Papoušek, který dříve proháněl Robura skupiny Markant.

Na konci roku 1993, opět v kritické datum 30.12. na zábavě ve Vilémově, po vcelku dobřě navštívené a dobře odehrané akci došlo k nevinnému konfliktu, jehož výsledkem byl odchod Pavla. Ten se poté pokoušel s bývalým osvětlovačem Romanem Pleskotem o kapelu do rockových klubů, ale bez většího efektu a úspěchů. Pak hrál ve skupině Markant, kde se opět setkal a trápil s Tomášem, pak krátce působil v kapele Ultra-Blue a nyní hraje v klubové kapele Krasohled. Kapela se tedy ocitla bez kytaristy.

Počátkem roku 1994 kapelník zavolal na inzerát: kapela hledá kytaristu. Na druhém konci drátu byl nějaký Jarda Mastík, kytarista ze skupiny Kresol, který za sebe sháněl náhradu k dalšímu kytaristovi. Po objasnění situace přestali shánět náhradu, a spolu s Jirkou Fuchsem přijali nabídnuté angažmá. Tím jsme jednoho kytaristu nahradili dvěma.

V průběhu jara jsme také vyměnili náš pojízdný domeček. Několik kilometrů za zámkem Konopiště jsme v jedné vísce zakoupili Avii - karavan, která sice nebyla v úplně nejlepším stavu, ale splňovaly naše představy o vybavení a byla za přijatelnou cenu. Náš zelinářský Robur putoval do bazaru.

Koncem roku 1994 vyjádřil Jarda nesouhlas s přístupem Vaška Duška ke zvukařské praxi a kapelník Honza šalamounsky prohlásil, že kdyby to někoho nebavilo, tak může klidně skončit. Vašek Dušek nepochopil, že tím byl myšlen on, ale kupodivu se ozval Pavel Frýda, že by skončil ke konci roku.

Počátkem roku 1995 tedy nastoupil na místo osvětlovače třetí Vašek v kapele, Staněk, bývalý basista skupiny Kresol. Jardu Vašek Dušek svým přístupem stále více ničil, až v létě prohlásil: buď já nebo on. Tentokrát vyhrál. Kapelník to rozsekl tak, že po prázdninách se přesunul od světel ke zvuku Vašek Staněk, a světla si přibral jako melouch řidič Milan.

Začátkem podzimu 1995, po zábavě v Ředicích, oznámil Mirek k všeobecnému údivu celého souboru, že hrál naposled. Skončil z pracovních důvodů. Nejdřív čepoval benzín u KrisKrosu na Dubině a pak prodával pardubický perník v Severních Čechách. Na prázdné místo zpěváka nastoupil obětavě ze dne na den Ondra Sobotka, zvaný Hombre, který jako většina souboru hrál dříve také ve skupině Kresol, tentokrát na bicí. Nebyl sice takovej šoumen jako Mirek, ale zpíval bezchybně.

Na jaře 1996 oznámil Aleš kapelníkovi, že z důvodu stavby rodinného domu končí, či spíše přerušuje činnost, neboť dodal, že kdyby se někdy vrátil, tak jedině do Mogulu, protože by v žádném případě nechtěl hrát s nějakou začínajicí kapelou. Náhoda tomu chtěla, že Severní čechy byly přesyceny perníkem a Mirek s prodejem skončil. Po nedlouhém přemlouvání zaujal opět místo v první linii a Hombre již podruhé obětavě vyhověl zájmu kapely a přesunul se za bicí.

Koncem jara 1996 Jarda prohlásil, že ho hra na kytaru neuspokojuje, a že by se cítil víc užitečný ve zvukařském sektoru a vytvořili s Vaškem Staňkem tandem. Nastoupil tedy Pavel Heřman, známý jen jako Boban, který opustil skupinu Arest, nyní Karen. Jelikož měl Boban pomalejší start na míč, tak se zpočátku s Jardou střídali.

Jarda ze zvukařského místa sršel nápady jak co změnit, podle něj vylepšit, až došlo v červenci na zábavě v Golčově Jeníkově ke konfliktu mezi původní a novou částí souboru. Šlo v podstatě o blbost, ale v jistém směru o filosofii souboru. Dopadlo to tak, že Vašek Černík prohlásil: buď já nebo Jarda. Tentokrát Jarda prohrál. Pochopil a ohlásil odchod s koncem prázdnin. K němu se přidal věrný kamarád Hombre, kterýho jedinýho byla škoda, i pro něj, a Vašek Staněk, který toto datum avizoval již dříve z důvodu stavby domu. Jirka, jako čtvrtý z bývalého Kresolu prohlásil, že chce hrát po tancovačkách a ne někde dva roky bez efektu zkoušet, odmítl Jardovu nabídku a zůstal. Mim-trio, jak nazval odpadlíky Jirka (tři byli mimo), skutečně dva roky jen zkoušelo.

Na uprázdněné místo zvukaře se vrátil Vašek Dušek. Podmínky, že zapomeneme na jeho předchozí chování, a on že se zlepší, byly vzájemně akceptovány. Do kapely byli také oficiálně zařazeni na místo techniků, tzn. zejména zaskakovačů za zvukaře a osvětlovače v případě zvýšeného zájmu o nehudební sféru (viz rubrika Naše zájmy), Jarda a Tomáš Královi, tzv. Králíci z klobouku, kteří již dříve neoficiálně jezdili. Na inzerát: Solidní bubeník s praxí, se přihlásil bubeník Milan Lukášek, ale po šesti týdnech marného zkoušení se sbalil, aniž by se s námi rozloučil. Na zábavách zatím zaskakoval Aleš. Koncem října jsme dostali tip na bubeníka. Byl to Dan Krulík, bývalý bubeník Volantu a pak Pardubického perníku. Přijel se podívat na zábavu do Tuněchod, kde, ač to slyšel poprvé, už chtěl hrát. Takže souhlasil. Byl neobyčejně bystrý a tak byl schopen hrát po několika zkouškách. Jediným problémem bylo jeho obnovené účinkování v kapele Volant, kdy za něj občas zaskakoval Aleš.

Na jaře 1998 nás při jedné nevinné debatě Dan informoval, že ze skupiny Atrey byl odejit bubeník. Byl to Bohouš Kocek, který nabídku Mogulu dostal již několikrát. Dan ho měl v Atreyi původně nahradit, s čímž se nechlubil. Tak nastal zásadní řez. Nejdřív dostal ze slušnosti nabídku Aleš, vzhledem k jeho minulým prohlášením. Aleš však prohlásil, že staví barák a že asi skončí s bubnováním, i když jsme věděli, že už rok zkouší s Mim-triem, které později vydalo oficiální název HOMBRES beat. Od Aleše vcelku svérázný přístup. HOMBRES odehráli několik let a poté zanikli, Aleš nyní hraje ve skupině Saturn. Pak dostal na vybranou Dan. Buď Volant nebo Mogul. Dan zvolil Volant. Nastoupil tedy Bohouš, který na odchodu z Atreye nejvíc vydělal, protože Atreyi se původní záměr nevydařil a celý se rozsypal, a Bohouš byl jediný, kdo hrál bez přestávky. Po několika rychlých zkouškách se chvíli střídal s Danem a poté byl vhozen do vody, aby plaval sám.

Na jaře 2003 se pro únavu a sešlost věkem se ze souboru odhlásil řidič Milan Papoušek. Světla již dávno, od zavedení řízení počítačem, programoval a řídil Jarda a na řidiče byl vypsán inzerát. Přihlásil se nám známý Honza Košťál, jenž s náklaďákem profesionál a navíc je bubeník u klubových kapel. Jezdil dobře, ale chyběl mu správný zápal pro věc a často i pomocná ruka. Navíc projevil větší zájem o peníze a tak se s ním soubor na konci léta rozloučil. Na uprázdněném místě řidiče alternují Jirka Kvoch, Lukáš Křivka a Pavel Skřivánek, z vlastních rezerv řídí kapelník Honza, Kába a Mára. Poslední, jenž má oprávnění na tak veliké auto a dokonce se s tím v zaměstnání živí, je Míra, ale ten kapele v této oblasti ještě nikdy nevypomohl.

Od podzimní sezóny 2003 se kapela zmenšila o jednoho kytaristu. Pro opětovné problémy se životosprávou (přes důrazné upozornění kapelníka na dost významné zábavě na heřmanoměstecké pouti nemohl půl zábavy ani stát a z jeho herního projevu měli srandu všichni kolemstojící návštěvníci) byl ze souboru odhlášen Boban. V podstatě se dá říct, že zapomněl, proč tam je. Nebyl to jeho první přestupek tohoto charakteru a upozornění nebral dost vážně. Post druhého kytaristy zůstává zatím neobsazen.

Již na první zábavě roku 2004 nastoupil nový kytarista Marek Živný z Přelouče. Po jedné zkoušce byl schopen odehrát půl zábavy a jeho přítomnost je přínosem a příkladem pro některé již degenerované hudebníky v souboru.

Koncem března 2004 odchází ze souboru bubeník Bohouš Kocek a končí s aktivní hudební činností, neboli věší paličky na hřebík. Bohouš byl bigbítová legenda chrudimsko-pardubicka, zakladatel a dlouholetý hráč Motouzu, poté Atreye a podzim hudební kariéry dožil v Mogulu. Odehrál skvělých 6 let, natočil tři CD a byl aktivním členem s bezednými zkušenostmi. Na uprázdněné místo nastupuje více než o polovinu mladší a téměř o dvě hlavy vyšší Tonda Donát z Hlinska. Mění se i značka bicích, zánovní Yamahu střídá zbrusu nová Sonor Force 3003.

Koncem června 2005 odchází ze souboru zpěvák Mirek Hnidka a kytarista Jirka Fuchs. Míra končí s aktivní hudební činností a hodlá se po zbytek života věnovat rodině. Jirka opouští pole bigbítové tancovačky a hodlá se se manželkou vrhnout do oblasti folku, se kterou má jeho drahá polovička mnohaleté zkušenosti. Ona bude zpívat a on se bude starat o jejich dcerku. Míra a Jirka byli po dlouhá léta oporou, místy poněkud vratkou, Mogulu a jejich jména se stala legendou. Natočili oba 6 CD a zapsali se nesmazatelně do historie kapely, Míra i poněkud nestandardním odchodem. Míru střídá o polovinu mladší, 23-letý zpěvák Martin "Nazir" Nazirov z Hlinska a Jirku více než o polovinu mladší, 15-letý kytarista Libor "Bíba" Nalezinek z Přelouče, který v době nástupu do kapely chodil ještě do základní školy. Míra kolem roku 2006-7 krátce zalaškoval s kapelou Volný pád, která po půlroce existence volně padla, neb všichni sice chtěli (hrát), ale nikdo nechtěl (dělat).

V průběhu května 2006 dochází k názorovému střetu na aranžování nových věcí, zejména z pohledu kytarových partů, mezi Márou a zbytkem souboru, či spíše původními členy. Konflikt vyvrcholil 27.5. před zábavou v Dědové, kde Mára oznámil, že "pokud se nedohodneme", bude muset odejít. Jelikož fungující kapela nemůže stát, ostatní se dali do hledání náhrady a dohodli se s novým kytaristou Mílou Sládkem, který už byl v hledáčku při hledání kytaristy v loňském roce. Soubor se shodl, že při Mílových kvalitách a technickém vybavení se bude hrát jen na jednu kytaru. První zkoušky potvrdily, že muzika je daleko lehčí, čistější a průhlednější než se dvěma těžkými metalisty a dostává ten správný bigbítový nádech. Spolu s Márou tedy končí i Bíba, jemuž bylo zrušeno pracovní místo. Bíba po krátké epizodě v jedné rozpadnuvší se kapele úspěšně zakotvil v kapele Berry a ještě krátce zalaškoval s kapelou Volný pád, kde se potkal s Mírou.

A ještě správná analýza očima maminky Bíby. "To, co ty nazýváš krizovou situací, by dle mého soudu nastalo ve chvíli, kdy by Mára ohlásil odchod z kapely a na další zábavu už by nepřijel. Nic takového se ovšem nekonalo. Mám dojem, že jeho ohlášení odchodu bylo naprosto v pohodě, určitě bez potřeby zkomplikovat vám váš muzikantský život a nechat kapelu ve štychu.Odešel by ve chvíli, kdy by se našla a zacvičila náhrada, o které by samozřejmě věděl, tak jako to bylo třeba u Jirky Fuchse. Podle mě nehrozilo vůbec žádné nebezpečí, že by vám to zasekl ze dne na den. Nicméně reakce kapely na vzniklou "krizi", tak jak to vidím já, jakožto vnější pozorovatel, se nesla v duchu - "každý má být za zásluhy potrestán". Za zády nic netušících kytaristů se sehnala náhrada a oni byli po odehrané zábavě vyhozeni. Slůvko "odejiti" jsem záměrně nahradila výstižnějším. Zrušení pracovního místa 2.kytaristy Bíby neřeším, to je pouze obětní beránek celé situace. No a to, jestli dobře mířené facky adresované "zlobivým" dětem mají větší úspěch než slušné a přímé jednání, nemíním rozebírat s někým, kdo neví, o čem mluvím. Dost možná ale, že dobře mířená facka, spadnuvší na hlavu "zlobivého" dospělého, by byla mnohdy více na místě. A pokud vím, tak slušné a přímé jednání nikdy, v žádném případě, nezanechává pachuť něčeho, co ani nevím, jak definovat. Kdežto ty tzv." dobře mířené facky", a ve vašem případě vedené pěkně hluboko pod pás, se stejně míjejí účinkem, ale tu pachuť vyvolávají. Přeber si to, jak chceš!"

V průběhu roku pocítil zpěvák Nazír příliš velkou zátěž životního koloběhu a hodlal z něj vypustit kapelu. Od září 2007 nastupuje nový zpěvák, Lukáš Tobiška, vítěz "Mogul hledá superstar" roku 2006. Do konce roku vystupují oba zpěváci souběžně s dobrým výsledkem, a tak se zrodil nápad pokračovat v tomto formátu i nadále. Bohužel Nazírův soukromý život neunesl ani tento nápad a Nazír s koncem roku a křtem CD9 končí. Za dva a půl roku účinkování vnesl do kapely silného ducha, asi tak 130 kg, a byl dobrým přínosem i ve své krátké kariéře.

Ze zdravotních důvodů končí technik Kába, jenž byl jedním z největších technických přínosů kapely a zároveň člověk, který se pro kapelu hledá mnohem hůře než kytarista, zpěvák a podobné profese. I jemu patří velký dík za vše, co v kapele vykonal. Na technické místo a v budoucnu snad i řidičské místo nastupuje učedník Zbyněk Růžička.

Od počátku roku, vlastně již koncem minulého, je zařazen do stavu Honza Konečný. Zpočátku jako technik, ale zanedlouho se projevil jako bezkonkurenční fotograf se smyslem pro detail, a tak povýšil na funkci: Blonďák, co fotí a kouří. Zbyňkovy řidičské ambice se ukázaly jako liché, avšak vztah ke světelné technice jako výborný. Pro bezproblémovou komunikaci s počítačem se ujal osvětlovačké židle, na které se střídá s dosavadním mistrem světel Jardou, jenž pro pracovní vytížení stíhá tak polovinu zábav.

Za volantem se střídá Honza s Lukášem a s příležitostnými řidiči na telefonu, kterým doma maminka udělí výjezdní doložku. Na podzim se za volantem objevuje Lukáš Jelínek. Ač je místy omezen pracovními povinostmi na montážích, funkci řidiče bere nejvážněji ze všech předchozích adeptů a navíc se stará i o jemu svěřenou avii.

Na začátku roku oznámil kytarista Míla přestup do nového projektu Epitaph, a jelikož hraje ještě souběžně v kapelách Liguére a Artur a příležitostném projektu Oko, na Mogul už by zbylo hodně málo místa. Po nedlouhém pátrání a zralé úvaze bylo rozhodnuto vrátit se do formátu se dvěma kytarami a na místa kytaristů nastupují Honza Pohorelec a první kytaristka v Mogulu, Soňa Hájková. Míla odehrál v kapele tři roky a jeden měsíc navzdory tomu, že někteří odborníci mu pro jeho vizitku "rozvraceč kapel" nedávali životnost týden, 14 dní, měsíc, dva, půl roku, rok a pak přestali, a jeho muzikálnost a kytarová zdatnost byla kapele velkým přínosem. Odchází s koncem prázdnin, ale nadále udržuje s kapelou spolupráci a slíbil záskok, pokud by některý z kytaristů byl na štíru s časem, neb doba už je taková.

Řidič Lukáš se více než o svěřenou avii začal starat o jemu svěřenou slečnu, a z kapely se s odvoláním na zaměstnání pomalu vytratil. Kapela zavedla řidiče na telefon a každý týden losuje z databáze: Petr Beran, Standa Doležal, Lukáš Křivka, Jirka Kvoch, Vendula Matějková, Pavel Skřivánek, Mirek Tobiška.

Již ke konci minulého roku uznala kytaristka Soňa, že se kapela nedá sloučit se starostí o dvě malé děti a zaměstnáním, a na začátku roku ohlásila konec účinkování. K ní se přidal i kytarista Honza, jenž kvůli zábavovému zatížení nestíhal totéž. Kapela tedy přestala zkoušet a doplňovat repertoár, a od počátku roku hledala nového kytaristu. Po třech měsících pátraní se objevila informace, že se projekt Epitaph nevyvíjí podle představ aktérů, a na post kytaristy se vrací Míla Sládek. Během května dojíždí závazky u Epitaphu a střídá se se Soňou a Honzou.

Se Soňou a Honzou jsme odehráli pěkných devět měsíců a připoměli si kouzlo dvou kytar, se Soňou společnou šatnu, šminky a fiata Uno, který měl kola jako traktor. Na každé nápravě jiný průměr. Ani s nimi není do budoucna spolupráce vyloučena, neb i Míla bude potřebovat záskok.

Na záčátku prázdnin zpěvák Lukáš oznámil, že cítí, že jeho hlasivky nezadržitelně ubývají, a že bychom měli pomalu hledat náhradu. Náhrada se našla velice rychle, neb z projektu Epitaph zbyl i jeho zakladatel, zpěvák Radek "Řezňa" Řezníček. S Radkem jsme v minulosti několikrát spolupracovali (CD9), a tak dohoda byla bezproblémová k oboustranné spokojenosti. Odcházející Lukáš pobyl v první linii téměř tři roky, jeho vitální přístup byl příjemným oživením tváře kapely a jeho odchod velkým překvapením pro celou kapelu, neb se právě stabilizovala v kytarovém sektoru a chystala zkvalitnění repertoáru. Lukáš bude i nadále s kapelou příležitostně spolupracovat, neb se již osvědčil jako vynikající fotograf.

Na konci léta po důrazném pokárání za nevhodnou životosprávu (několikrát se ožral jako prase) se z kapely odhlásil zpěvák Radek. Jako důvod uvedl zdravotní potíže. Bohužel hledání náhradníka bylo dlouhé. Byly osloveny desítky kandidátů, několik jich bylo téměř na spadnutí a v poslední chvíli cukli. Hledání se protáhlo až do konce roku a tím i Radek skončil až s poslední zábavou. Novým zpěvákem se stal Pavel Šustr z Bezděkova. Radek odehrál v kapele jeden a půl roku a jeho hlas patřil k tomu nejlepšímu, co kdy v Mogulu zpívalo, ovšem s texty už to bylo horší, o životosprávě ani nemluvě. Vidět ho můžete v kapele Alžběta, kde začal účinkovat již během listopadu.

Bubeník Tonda své životní aktivity nestíhal čím dál více a po těžké úvaze padlo rozhodnutí skončit v Mogulu. Víceméně tento krok načasoval tak, aby kapela nasadila dva nové členy najednou a nezkoušela vše dvakrát. Novým bubeníkem se stává Venda Beránek z Heřmanova Městce, třetí Vašek v kapele. Tonda odehrál v kapele krásných osm let a byl nejdéle sloužícím bubeníkem. Jeho experimenty v bicích soupravách, vtipný projev a vztah ke kouzlu vesnických tancovaček bude hodně chybět, neméně jeho textařské nápady jako Tenkrát a Přísahám. Jeho další hudební kroky míří do sektoru klasické vážné hudby, divadelních souborů a filharmonií.

Začátek roku byl vlažný, neb dvojitá výměna v kapele je náročný oříšek, ale jak celý rok ukázal, byla více než dobrá. Pavel i Venda do souboru zapadli velice rychle a dynamika vystoupení šla rychle nahoru. Celou sezónu poznamenala státní a světová ekonomika. Informace, že krachují dvě hospody denně, se promítla i na zábavách. Šetří se a lidí a zábav ubývá.

Začátkem roku přivedl frontmen Pavel na zkušenou za volant naší Avie řidiče Romana Hladíka. Zkušená dopadla výborně a Roman se stal stálým členem souboru, jenž se nejen příkladně stará o volant a řeší případné poruchy na voze, ale svou pracovitostí při stavbě a bourání aparatury se stal rušivým elementem u všech flákačů a zašíváků.

V polovině července se s kapelou rozloučil osvětlovač Zbyněk. Jeho nové povolání řidiče kamionu s působností zejména v zahraničí další spolupráci s kapelou zcela vylučuje. Zbyněk odjezdil s kapelou pěkných 7 roků se zařazením bedňák, fotograf a nakonec skvělý osvětlovač a neváhal vypomoci kapele i na postu zpěváka, když frontmenům došel hlas.

Na konci prázdnin se ze souboru odhlásil blonďák, co fotí a kouří. Honza se na jaře oženil a tato změna spolu se sezonními pracemi v zemědělství ho natolik vyčerpávala, že v délce spánku na zábavě překonával i zvukaře. V kapele prožil krásných 6 let s výše uvedeným zařazením, k němuž časem přistoupil i post osvětlovače a jeho přínos ve zvýšeném zájmu dámské populace o jemu svěřený fotoaparát byl příkladný.

V prvních dnech přišla kapelníkovi SMS, že se zvukař Vašek Dušek z důvodu dlouhodobé únavy odhlašuje se souboru. Byl jeden z nejdéle sloužících členů. Táhnul to s námi od roku 1992, na podzim 1995 si dal pauzu, aby se po roce opět vrátil. Bylo to hezkých 21 let, spousta pěkných zábav, srandy a opiček. Kromě svérázného způsobu zvučení to byl člověk srostlý s kapelou, kdy jeho pozicí nebylo pouze zakousnutí do knoflíků na mixu, i když je měl často vytlačené na čele, ale i zábava v technickém koutku, po celém sále, cestou na zábavu a zpět, kdy zlobiví dostali i gothajem přes držku a obdivuhodný výkon při balení, kdy na multipárovém kabelu od mixu dokázal utáhnout i šest stolů včetně židlí. Jeho nástupcem se stává agentura Švejk team, která zajistí ozvučení podle možností různými zvukaři. Světelná technika zůstává kapelní.

Spolupráce s externím zvukařem urychlila již několik let uvažovaný formát na úplné osamostatnění kapely a techniky. Pod heslem "prodám kravku a na jaře už nezaseju" jsme po vypršení říjnového termínu STK naší kapelní Avie novou STK neobnovili a Avie šla do kopřiv. Světla jsme vyřadili a profese jako řidič a osvětlovač zrušili, či převedli na pomocné techniky a fotografy. Světelnou techniku nyní stejně jako zvuk zajišťuje agentura Švejk team. Tak jak jsme si zvukově polepšili, i když někdy také ne, tak světelná scéna nesrovnatelně zchudla a dlouho budeme vzpomínat na neopakovatelnou kulisu a vytahané ruce při její přepravě.

Avie s námi odjezdila krásných dvacet let, absolvovala dvě generální rekonstrukce, a byla přechodným bydlištěm celé kapely a přes víkend i jednotlivým muzikantům. Mimo to odjela i nemálo dovolených a dostala se i na polskou stranu Vysokých Tater. Nahradil ji devítimístný Citroen Jumper, který sice není tolik prostorný, ale v pohodě se do něj vejde kapela i aparátem i vlastní aparatura na ozvučení malých sálů, které si kapela zajišťuje sama.

Tento rok byly stále více patrné změny v sektoru, který byl pro kapelu nejbližší. Klasické zábavy, kde jedna kapela baví návštěvníky celý večer, se téměř vytratily. Výjímkou potvrzující pravidlo je havlíčkobrodsko, kde zábavy jsou pořád zábavy. Stále více je pro pořadatele atraktivnější formát dvou a více kapel, různé festivaly, pivní i moto, i speciality, kterým se kapela dosud raději vyhýbala, ale jdeme s dobou. Se změnou kapelního vozidla se zvýšil akční rádius kapely a lze přání pořadatelů plnit mnohem operativněji.

Po osmi letech se kapele podařilo kapele vygenerovat dlouho očekávané CD10, jehož křest byl spojen s oslavou 30 let Mogulu.

Spolupráce s agenturou Švejk-team v ozvučení a osvětlení chřadla a chřadla, a tak soubor zrušil status generálního zvukaře, a od roku 2016 do kolonky zapsal -různí zvukaři-, Švejk-team nevyjímaje.

Koncem června přišla kapelníkovi SMS, že se kytarista Míla Sládek z důvodu nadměrné únavy po pětihodinových akcích odhlašuje se souboru. Byl jeden z nejlepších kytaristů, který kapelou prošel. Táhnul to s námi od roku 2006, v roce 2009 si dal pauzu, aby se po roce opět vrátil. Bylo to hezkých 9 let, spousta pěkných zábav, srandy a análních přednášek, ve kterých byl jednoznačným specialistou. Stále jsme se bavili o hovně. Hledání náhrady bylo velice obtížné, neb dnešní umělci jsou shlédnutí v superstárech, každý hraje minimálně ve dvou až třech kapelách, a pětihodinový maratón tancovačky je pro ně moc. Nakonec se podařil jedinečný comeback a do kapely se vrací Jirka Fuchs. Vzhledem k jeho závazkům v jiných kapelách odcházející Míla přislíbil kytarové záskoky.

Frontmen Pavel již dlouhodobě vyhrožoval, že skončí, ať si hledáme někoho jiného. Zda to byl humor v alkoholovém opojení nebo vážná věc, nebylo k poznání, ale nedlouho po výročí 30 let kapely naznačil bývalý frontmen Míra, že by měl zájem. Zůstalo vše u ledu, ale Mílova rezignace vše nastartovala. Pro Pavla jsme měli připravenou variantu dvou zpěváků, která zůstala jen na papíře, neb Pavel skončil vzápětí. V kapele strávil krásné necelé čtyři roky, jeho zpěvový fond patřil k nejlepším, a jak glosoval bývalý zvukař Václav, byl jediný ze zpěváků, který uměl vyslovit slovo Apokalypsa.

Do kapely se po jedenácti letech vrací dvě legendy, které současně skončily v roce 2005: zpěvák Míra Hnidka a kytarista Jirka Fuchs.

O dalším úpadku tancovaček svědčí skutečnost, že letité parkety Dřenice na pardubicku a Dědová na hlinecku měly letos poprve zavřeno. Ve Dřenicích jsme po prologu v roce 1989 hráli pravidelně od roku 1995 v průměru tři parkety za léto, ale někdy i šest, a odehráli krásných, někdy mokrých a zmrzlých, 63 akcí. Na Dědové jsme se zabydleli od roku 2000 s pravidelností cca dvě akce za rok, celkem 30 skvělých zábav. Ovšem oba parkety fungovaly desítky let před Mogulem a najednou konec. Nejsou pořadatelé, nejsou lidi, nejsou kapely, není zábava.

Několik akcí se dvěma kytaristy kapelu motivovalo ukotvit tento formát natrvalo. Díky menšímu počtu akcí pominul u Míly pocit únavy a konec činnosti se stal minulostí. Od letních parketů jel soubor již v šestičlenné sestavě.

Na postu zvukaře se pro tento rok uvedl Team Lenhart, který vnesl do projevu kapely nový výraz, jak zvukově, tak vizuálně.

Koncem listopadu oznámil bubeník Venda, že ho hraní po zábavách s Mogulem již nenaplňuje, a že se z kapely odhlašuje. Venda odehrál v kapele pěkných šest let a patřil k muzikantsky lepším bubeníkům Mogulu, jen do mikrofonu jsme jej nedotlačili, i když v jiných svých projektech zpívá, ale zase odehrál saxofon na pyžamových plesech. Jeho nástupcem se stává sedmnáctiletý Dan Hnidka, syn frontmena Míry, který s kapelou již rok jezdil jako bedňák a catering (nosič piva).

Jak už se tak v Mogulu stává, muzikanti se odhlašují často ve dvojici, a tak se k Vendovi přidal kytarista Míla, který nadobro přiznal, že pět hodin hraní je na něj opravdu moc, a i když už jednou couvl, tentokrát ne, a třetí odchod z kapely je pro něj definitivní.

Kapela se rozhodla zachovat formát se dvěma kytaristy. Oslovila nejdřívě vyzkoušené volné hráče v rozumném okolí, ale žádný neměl zájem. Pak přišel na řadu inzerát, který oslovil nemálo zájemců, ze kterých postoupili do závěrečného konkurzu čtyři, ale než konkurz nastal, dva to vzdali. Zbylí dva bohužel nenaplnili představy kapely, a tak soubor zahájil sezónu 2018 opět s jedním kytaristou.

Na opakovaný inzerát se z jara ozvalo opět několik zájemců, ale nedošlo ani na zkoušku. Někteří byli slibotechny, někteří nereálně daleko, někteří měli podmínky jako: až udělám maturitu ... . Kapela odehrála celou sezónu na jednu kytaru, ale v závěru roku se objevil záblesk, který se možná rozhoří.

Databáze našich akcí se rozšířila o nová jména, takže nejen že hodně sálů a parketů končí, ale i nové vznikají. Ovšem obecně je sálů úbytek zejména po komunálních volbách. Vymění se zastupitelstvo, zvýší nájem kulturáku a konečná. Ekonomicky je to okamžitě mimo realitu. Takto skončil jeden z nejdéle funkčních sálů - Bylany.

Od začátku sezóny nastoupil na volné místo kytaristy Martin Pech z Hlinska. Jeho všestranost byla dokonalá. S kytaristou Jirkou si rozdělili sóla napůl a ve vokálním sektoru výrazně oživil věkem uvadlé vzdechy. Pro kapelu se stává velkou posilou a šestým válcem v motoru, který zbylých pět nakopl k větší chuti.

Sálů neustále ubývá, a tak jsme uvítali nový formát "pardubická hospoda" v restauraci Rosignano. Jednoprostorová mačkanice a přetlačování s tančícími o životní prostor.

Mimo toto jsme zavítali na nová místa, Vrchlabí a Kejžlice, a po mnoha letech se vrátili do Koldína.

Se začátkem roku se soubor rozhodl angažovat třetího kytaristu, kterým se stal Honza Černík junior. Kytarista Jirka totiž v době nástupu do Mogulu měl ještě jednu, ale v loňském roce již tři, s Mogulem celkem čtyři kapely, a to zákonitě omezovalo termíny. Angažování třetího kytaristy předpokladalo alternaci vždy alespoň dvou kytaristů na akci, ale i všech tří. Bohužel Jirka využil situaci a ze souboru se odhlásil. Jirka po restartu odehrál pěkných pět let, zprvu nadšeně a odpovědně, a ve finále neodpovědně, neb jak jsme později zjistili, ze všech jeho kapel se jezdil ožrat pouze na Mogul. Jinde by mu to neprošlo. Soubor tedy pokračoval dále na dva kytaristy.

Zkraje roku soubor stihl odehrát pouze tradiční Pyžamový ples, a celosvětová pandemie COVID-19 zrušila všechny akce od března až do konce května.

V srpnu jsme se rozloučili s kapelním vozítkem Citroen Jumper. Jeho čas se naplnil a šel do světa. Vozil nás pěkných šest let k naprosté spokojenosti. Jeho náhradníkem se stal mladší sourozenec Citroen JUMPY, i když na přechodnou dobu nastoupily osobáky s vozíkem.

Frontmen Míra nedokázal rozdýchat odchod kamaráda z mokré čtvrti, kytaristy Jirky, a s odůvodněním stáří a zdravotní neduhy ohlásil letošní rok jako svůj poslední. Soubor se dal do hledání náhradníka a náhoda tomu chtěla, že ho našel ve vlastních řadách. Při jedné víkendové absenci Míry za něj v první linii zaskočil syn a bubeník Dan a jeho projev a výkon, byl natolik přesvědčivý, že kapela začala s hledáním bubeníka. Hledání trvá dlouho a po několika neúspěšných pokusech se do konce roku bubeník stále nenašel. "Naštěstí" se covidová výluka protáhla na hodně neurčito, takže s hledáním se pokračuje zdánlivě v klidu.

Hledání bubeníka bylo velice úmorné a vyčerpávající. I přesto, že se covidová pauza protáhla až do léta, stihli jsme to za minutu dvanáct. Bubeníků se přihlásilo mnoho, dva dokonce dorazili i na zkoušku, ostatní to vzdali až když zjistili, co vlastně Mogul hraje, že to není bum-čvacht Kabát, ale o trošku víc hraní. Teprve třetí zúčastněný, Jarda Hájek z Třemošnice se s repertoárem popral slušně, a i když měl ze začátku mnoho jiných překážek, které mu bránily v pilování repertoáru, postupně se do toho dostal.

Covidová patálie trvala celé jaro, takže se začalo až parkety, ale už na podzim patálie pokračovala, takže jsme končili poslední víkend v říjnu akcí s Ortelem. Do kocne roku jsou omezeny všechny akce a od nového roku se uvidí, neb se objevují stále nové mutace nákazy.

Bohužel již první akce roku ukázala, že bubeník Jarda se do toho ještě stále nedostal a tak došlo za bicí soupravou k výměně. Novým bubeníkem se stává Jindra Kafka, který patřil minulého roku také k osloveným, ale ještě to nešlo. Nyní už to šlo a hodně dobře a Jindra se stává novým impulsem, který dal kapele velkou chuť do hraní.

Bohužel s personálními změnami se do kapely dostal trend, jenž jsme v minulosti u jiných kapel nechápali. Chceme hrát, ale ... Je čím dál více překážek, proč to nejde, protože Mogul není to nejdůležitější. To jsme v Mogulu nikdy neznali a muzikant měl kapelu vždy na prvním místě. Proto je tancovačkový jízdní řád stále skromější. Zájem pořadatelů je velký, ale nemáme termíny, protože ale ...

Po nepovedené akci ve Svitavách v půlce května (prázdný sál) se z kapely odhlásili frontmen Dan a kytarista Martin. Oba slíbili dojet nasmlouvané akce do konce roku. Na nové akce se vyhlásil Stop stav a podzim zůstal prázdný jako za covidu. Martin v létě ještě korigoval rozhodnutí na statut "že to tak nemyslel", a tak se rozhodlo o alternaci tří kytaristů. Naopak Dan během letních akcí dával silně najevo, jak ho to nebaví, že byl zralý na okažitou výměnu. Staronovým fronmenem se stává Pavel Šustr, který se vrátil po sedmi letech strávených v kapelách Crionic a Atrey.

Hledání nového kytaristy byl mnohem větší oříšek, než se na první pohled zdálo. Po prvních přihláškách jsme zajásali, neb se přihlásila legenda jedné vyhlášené kapely. Bohužel to byla legenda totálně vyhaslá a nezahrál ani "hoří". Pak odehrálo několik pokusů bez valných výsledků, hodně kytaristů slibovalo, až se na jedné zkoušce sešli dva vynikající. Sedmdesátiletý kytarista mrskal metal jako z praku, ale dali jsme přednost neméně zdatnému, ale mladšímu. Novým kytaristou se stává Petr Hartman z Benešova. Sice hraje ještě v několika dalších kapelách, ale celé léto se vešel do našeho fermanu.

Ač akcí stále ubývá, léto s parkety se nám povedlo nevídaně, neb šest sobot za sebou jsme od covidu nehráli. Problém je spíše s konkurencí. Na každý víkend je na posluchače nastraženo tolik akcí, že si je pořadatelé navzájem kradou. Akcí v sále už nemáme skoro žádné, neb bezkabátová kapela se na posvícenskou nezve.