6.4.
V pátek jsme nehráli, protože tři hry po sobě nám nedělají dobře, a tak někteří zvědové vyrazili na konkurenci. Vyzančovala se malým zájmem návštěvníků a to jak Framal v Úhřeticích, tak i Motouz v Bítovanech. Asi se všichni šetřili na pomlázkové zábavy.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Sešli jsme se v povznesené náladě a už cestou na hru někteří kromě zastávek na čůrání dokonce i potupně zvraceli. Sopotnická hospoda o velikosti oteklé kuchyně se od minula nezvětšila, ale zato pořadatelé topili, jako za největších mrazů. Sál se poměrně zaplnil a celkem jsme si zase posunuli laťku o trochu výš, jen posluchači byli zpočátku jen posluchači a v tanečníky se změnili až poněkud déle, ale to se v neznámých krajích stává. Hudebně bylo vše v mezích snesitelnosti, i když některé písně byly v nevídaných úpravách, za což může ponejvíce akustika a nezvyklé rozesazení souboru. To nejlepší přišlo až na závěr. Po naložení materiálu do auta vypukla v lokále nektrolovatelná chlastanice při níž kořalka tekla proudem. Po půlhodině jsme odjížděli s halasícím souborem, který si celou cestu vyměňoval názory jak ručně, tak vysypáváním odpadkoveho koše na hlavu a poléváním pivem. V tomto vynikal zejména Mirek s Bohoušem, kteří tvořili kritickou kontaktní dvojici. To nevydržel řidič Milan a v příhodné zatáčce odložil Mirka pod schody a zasypal ho dvěma basami pivních lahví. Takovej bordel v autě už dlouho nebyl.
Na velikonoční neděli jsme hráli v Čepí. Jako každou velikonoční zábavu hospoda praskala ve švech. Výkon souboru i zvukaře byl velmi zdařilý a tak zábava byla výborná. Ve dvanáct hodin, čili v nula nula nového dne nastala pomlázková šukačka. Narozdíl od minulých let nebyla taková jásavá. Jednak mnoho děvčat prozíravě opustilo sál před kritickým časem, a pak spousta mládenců nechápavě koukala, co že se to vlasně děje, a o tom, že by měli mít s sebou pomlázku, už ani nemluvím. Buď nějak přehlédli kalendář, nebo se s nastupující mladou generací nějak vytrácejí tradice, a nebo si šukání spojují s úplně jiným, příjemnějším pocitem, a na jeho původní význam se jaksi zapomíná.
12.4.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II. na kolínsku. Ucouraní návštěvníci a velikost sálu dávali tušit, že bude poloprázdno. Bylo. Pořadatelé sice tvrdili, že je to víc než obvykle, ale pro nás bylo směrodatné, že se jim to líbilo, neboť když Mirek žvanil, bylo ticho jak na schůzi KSČM. Náš výkon byl vcelku ucházející, drobné úniky zapadly v běhu večera. Zlatý hřeb byla opět večeře. Tentokrát to nebyly matesy, i když na jídelníčku restaurace figurovaly, ale klobása. Ta docela šla, ale na dotaz, zda by nebyl ještě chleba, kdy jinde normálně donesou plnou ošatku, donesli jeden krajíček. Jsou na tom asi opravdu špatně.
V sobotu jsme hráli v Horní Krupé. Počasí jak z katalogů cestovek věštilo dobrej bigbít. Hospoda v Horní Krupé byla ještě zamčená, ale kolemjedoucí strejda na kole nám ji odemknul a opět se věnoval byciklu. Oproti minulé zábavě bylo na sále mnohem více židlí a i stolů se nějak urodilo, i když, jak se ukázalo v závěru, až zbytečně. Výkon souboru byl mnohem lepší než v pátek a i nově zařazený neobvyklý ploužák s názvem "Naděje" se vyvedl. To bylo způsobeno zejména nepřetržitým přísunem od výčepu, neboť pořadatelé byli velmi štědří a hodně nás rozmazlovali. Navzdory tomuto přísunu jsme dohráli se ctí. Návštěvnostní laťku jsme si opět o něco zvedli a podle toho to tam taky vypadalo. Slzný plyn sice tentokrát nebyl, ale nešťastná uklízející děvčata konstatovala, že takovej prasečinec tam ještě po žádné zábavě nebyl. V závěru se z drobného konfliktu strhla hromadná rvačka, která doutnala i po skončení zábavy a vypukla opět, když už jsme měli asi půlku aparatury sbalenou. Za oběť padlo několik nosů a stolů.
19.4.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Sláva této restaurace pomalu pohasíná a zájem návštěvníků za poslední měsíc byl dosti mizivý. Vzhledem k sobotnímu Arakainu v Úhřeticích a deštivému počasí jsme si nedělali velké iluze o tom, že bychom vybočili z nastoupeného trendu. Přibližně do půl desáté to tak vypadalo a ústa hoteliéra Ládi byla do podkovy. O hodinu později již byla ústa do písmene U a počet návštěvníků trhl letošní rekord. Výkon souboru nebyl až tak famozní, zejména Boban, který se vytáhl s vlastnoručně zrenovovanou kytarou, patřičně úspěch svých zlatých ručiček zapil a některé akordy by nepoznal ani Peter Rímský, autor tří dílů katalogu 468 akordů, o jejich rytmice ani nemluvě. Ani nad ránem nemohl odjet svým vozem a musel dospat v karavanu na "base station" v Jeníkovicích. Před zábavou jsme provedli také exkurzi na rekonstrukci letního parketu. Opravdu to vypadá, že se změní z jednoho z nejhorších v jeden z nejlepších.
V sobotu jsme dohrávali koncert Arakainu v Úřeticích. Sál byl v koncertní podobě bez stolů a židlí, pouze v přísálí bylo několik stolů a pro nás vymezený sektor, kam jsme si nastěhovali naše věci, protože na jeviště se nesmělo. Nával byl famózní. V předprodeji 400 lístků a celkem 750 platících i když bych hádal i víc. Něco po deváté nastoupili umělci z Prahy a jeli i s přídavkem do jedenácti. Vystoupení bezchybné. Scéna, nasazení, pohyb, dost dobrý světla a zvuk, který byl tak akorát, méně srozumitelnější, zejména při uvádění, ale to bylo špatnou artikulací, či spíše drsně expresívní pózou frontmena. Prostě podívaná. Asi hodinu se přestavovalo a od dvanácti kousek přes jednu jsme dojížděli my. Pódiová technika byla sice famózní, ale neslyšeli jsme ani hóří, natož jeden druhého. A tak místo toho, aby se bubeník chytal v rozjezdu na klávesy, chytal se spíše za hlavu, protože klávesy neslyšel. A podobně na tom byli všichni členové souboru a tak jsme to odehráli víceméně naslepo a o nějakém dobrém výsledku si iluze neděláme. Bubeníkovi to postupně trošku dorovnávali, protože za ním občas přišel technik, ale k nám dopředu se jaksi nedostal. Byla to dobrá zkušenost a zase jeden důvod, proč je lepší držet se svého kopyta, tedy aparatury, i když Arakain nás čeká ještě v srpnu v Bítovanech a na podzim Olympic v Olešné na havlíčkobrodsku.
Jak už bylo anoncováno na několika serverech s visačkou senzace, náš frontmen Míra vstupuje 30.4.1999 do svazku manželského s nějakou ženskou. Nějak se nám s tím nechlubil, ale v sobotu donesl krabici plnou svatebních metáčků, a tak jsme to považovali za oficiální oznámení. Senzaci v tom nevidíme, protože Míra je v podstatě rodinný typ a zakládal rodinu na každé druhé zábavě. Sice jen na jedno použití, ale jistě s vážnými úmysly.
26.4.
V pátek jsme hráli v Hlinsku. Hlinecká sokolovna se pomalu mění z bigbítového salónu na diskotékový, úměrně s tím se přelévají návštěvníci a změnu doznává i dekorace. K osvětlovací rampě po obvodu sálu, ze které na velikonoční zábavě Motouzu upadl opilec přímo do mixážního pultu a předčasně tím ukončil zábavu (bylo narváno), a hradu, přibyl i napevno přišroubovaný praktikábl pro jakési šermířské souboje. Byl v nevhodném místě a tak jsme překonali mez pevnosti a rekvizitu přesunuli mimo hřiště. Tentokrát se pátek ukázal kritický zejména v kytarách, jejichž souzvuk byl nedokonalý, ba přímo nevhodný. I když jsme zde návaly diváků příliš netrpěli, tentokrát byla návštěvnost velice slabá a i když se líbila, příští utkání (21.5.) jsme zrušili, neboť už se začíná na parketě na Cihelce.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Na odpolední zkoušce bylo veké promlouvání do duše nedisciplinovaným jednotlivcům a soubor hrál jako vyměněný, i když vzhledem k svátku Jiřího a Jaroslava bylo v taškách po sále snad víc chlastu než u výčepu. Souhra i zvuk se nám zdařila nad očekávání, hrálo se nám bezkonkurenčně líp než minulý týden na témže místě. V rámci zvyšování kulturní úrovně bigbítových návštěvníků jsme otevřeli okénko poezie. Kolektivně jsme zarecitovali báseň Vítězslava Nezvala "Zpěv míru" z roku 1950 o krvečných šelmách z Wall Streetu a hrdinném dělnickém lidu se vzorem ve veliké zemi od Mukačeva po Vladivostok. Návštěva byla oproti minulého týdně přibližně poloviční, ale dobrý předskokany neseženeme každý den.
Všichni jste srdečně zváni na svatební ostudu v pátek 30.4. ve 14:00 na Perštýnské náměstí do Pardubic. Ústřední postavou bude Miroslav Hnidka s partnerkou a ostudu bude dělat zbytek souboru.
Trocha ekonomiky o vystoupení skupiny ARAKAIN. Za vystoupení v Úhřeticích obdržel soubor 63 000,- Kč a celkem i s ubytováním a vedlejšími výdaji to bylo 82 000,- Kč.
Skupina Elan přerušuje minimálně na celé léto činnost a proto se mění obsazení parketů zejména v Dřenicích, kde měl hrát pětkrát, a v Bítovanech.
3.5.
V pátek se nám doopravdy oženil náš frontmen Míra. Udělali jsme mu takovou menší estrádu přímo na před radnicí na Perštýnském náměstí v Pardubicích. Po oficiálním vyfocení na radničním schodišti se na něj vrhl dav děvčat s miminky na rukou, některé s pěkným bříškem (zejména excelovali převlečení chlapci) a plakali ve stylu - cos nám to Míro udělal! Pak mu kapelník přečetl glejt, přitom dostal na nohu kouli. Po přečtení dostal na krk chomout, partnerka usedla na vozík s opratěmi a bičem v ruce, a popojeli přes náměstí k dřevěné koze s kládou a pilou, kterou řezal ještě děda mýho dědy, a zařízli si svoji rysku. Ta kláda je kapelní, má na ní zářez Aleš, bývalý bubeník, a načrtnuty jsou rysky pro Jirku, Bobana a Bohouše. Po vyfocení speciálním fotoaparátem na stativu se ženich vykoupil přenosným barem a estráda zvolna končila. Jak dopadla svatební noc nevím, ale v sobotu se dojásali v Úhřeticích na Framalu, a tento týden jsou na svatební cestě.
Večer jsme s kapelníkem navštívili první Dřenice, kde hrál Profil.
10.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Byl to náš první letošní parket, a tak jsme celý týden důsledně sledovali předpovědi počasí, abychom věděli do čeho jdeme. Rosničkáři nezklamali. V pátek byla největší zima za posledních čtrnáct dní (stanice Přelouč hlásila 2,2°C). Pořadatelé se uvedli s opravenými lavičkami a obavami o nával vzhledem k zimě. Tímto bychom chtěli poděkovat všem otužilců, zejména z řad eskymáků, za účast, která byla prý o třetinu větší než v úvodním kole minulý týden. Produkce se nám vyvedla nad očekávání, i když jsme se drobných úletů nevyvarovali, ale vzhledem k čtrnáctidenní pauze a zimě útočící na ruce a na struny kytar to byly prkotiny. Zřejmě se také trochu změnily připomínky pasivních posluchačů v obci, neboť jsme byli na tlumení hluku upozorňováni pouze jednou a vůbec netrvali na striktním konci v jednu hodinu jako vloni.
V sobotu jsme hráli v rodišti Karla Havlíčka Borovského, v obci Havlíčkova Borová. Pro změnu zase pršelo, ale na vysočině jsou otužilejší a odolnější lidi, které takováto drobnost nemůže zaskočit. Scházeli se sice dlouho, ale dali jsme na slova pořadatelů, že po desátý bude plno, a bylo. Trošku jsme byli v očekávání, co nám tamní návštěvníci zase vyvedou, protože minule nám ukradli basu plnou piv, předtím medvědovi trenky, jindy nám zase naházeli do reprobeden prázdné láhve. Tentokrát nám zabloudil jeden návštěvník počas produkce na jeviště, v klidu si tam otevřel naše pivo a připadalo mu to normální. Svérázný kraj. Jinak se zábava návštěvníkům líbila, nám se dost vydařila a pořadatele podnítila k další spolupráci.
18.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Byl to náš první test zrekonstruovaného jeviště na starém místě. Je to neskutečně lepší rozeběh než býval a naši radost zkazil snad jen pohled na aparaturu následujícího dne. Vypadala jako bychom hráli někde na stavbě, protože bylo všechno bílé od vápna. Počasí opět nevěštilo žádné návaly, ale nakonec se to sešlo více než solidně, i když se k nevšední zimě přidal krátký, ale vydatný, déšť. Hudba se jevila obstojně, i když slabší chvilky se nám nevyhnuly. Produkci jsme také podpořili kolektivní módní přehlídkou nových bermud (kraťasů) MOGULU. Ve zvuku jsme také vyzkoušeli nový kus nábytku - středovýškové satelity, které nám pěkně projasnily naše texty.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Rekordní zima podpořená svěžím severákem a finálový hokejový zápas v nás probouzely myšlenky na předčasný návrat, ale všechno bylo jinak. Snad tradice prvního parketu nebo severská odrůda zdejších obyvatel vyšlechtěná na Aljašce způsobily, že bylo příjemně plno. Hudba se dařila mnohem lépe a parket plný od prvních tónů dával tušit, že se líbí, i když tu a tam slavila zima úspěch v podobě rozladěných kytar nebo nedomraženého trylku. Kupodivu ani nadměrné užívání rozmrazovacího broskového 20% glykosolu nezanechalo vážné následky, pouze Míra vybočil z normy, ale dohráli jsme se ctí až do úředně povolených 01:15.
Od tohoto týdne přidáváme na první stránku rubriku "vtip uplynulého víkendu". Bude zde uveden vítězný fór, která zazněl na našich tancovačkách, nebo podobná pikantnost.
24.5.
V pátek jsme nehráli. Soubor využil volného termínu ke stmelovací akci se dvěma sudy Kláštera 12° a opekáním prasátka u rybníka v Jeníkovicích. Počasí a nálada byly výborné, účast včetně sezvaných hostů hojná a tudíž záležitost velice vydařená. Jen piva bylo příliš a vepřík veliký a tak zbylo na snídani, na oběd, na odpolední zkoušku a soudek se dopíjel večer na zábavě.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Rozjaření z předchozího dne a odpoledne se kupodivu na výkonu nepodepsalo a ač byli někteří pod vlivem nepřetržitě přes 30 hodin, výsledek byl dobrý. Otevřeli jsme třetí výčep přímo na jevišti a panu hoteliérovi Víškovi jsme na revanš (že mu rozmazlujeme zákazníky) dali výslužku ze zabíjačky (pečenou kýtu). Návštěvníci se vzhledem pěknému počasí trousili velice pomalu, ale zase se docourali v hojném počtu, i když nižším než jindy. Odměnou jim byla netradiční úprave písně "Jednou" a dvě nové věci s názvy "Velkou jámu má" a "Tak vstávej", které se docela zdařily a snad se i líbily.
31.5.
V pátek jsme hráli druhé kolo ve Dřenicích. Počasí až neuvěřitelně přálo a tak návštěvnost i přes ostrou konkurenci byla velice dobrá. Tentokrát se potvrdila zkušenost se slabšími hudebními pátky a některé skladby nám tak nějak nesedly. Zvlášť pikantní byla svérázná úprava dechovky se dvěma různými harmoniemi, když jsem zapoměl přepnout transpozici. Prý to znělo nějak divně. Krátce před koncem došlo k energetickému výpadku sítě (zdechla jedna fáze) a jelikož byla jiná parta pořadatelů (místo fotbalistů vydělávali myslivci), hledala se závada až do 01:45. Dohrávali jsme ve Dřenicích v nezvyklých 02:00.
V sobotu jsme hráli v Horní Krupé u Chotěboře. Byl to poslední sál před parketovou sezónou a i když bylo vedro na padnutí, díky vynikající ventilaci bylo v sále příjemně. Sál byl poloprázdný, ale to jen o přestávkách, kdy se všichni přesunuli ven, a s prvními tóny se vše valilo zpět. Hudebně i zvukově se velmi dařilo, jediný zádrhel byl ve světlech, když se na klín našeho Milana posadila zcela opilá slečna a mačkala co ji pod ruku přišlo, nezávisle na hudbě a přestávkách. Milanovi to nevadilo, neboť také mačkal.
Příští víkend se nehraje, neboť máme druhou svatební odstávku. Tentokrát se žení kytarista Jirka. Úřední část probíhá v sobotu na radnici v Hradci Králové, a ta neúřední večer v hospodě v Libranticích za účasti celého Mogulu i s příslušenstvím.
7.6.
V pátek jsme nehráli, a tak někteří členové využili volna k návštěvám jiných zábav zejména ve Dřenicích na Hombres a také v Lohenicích na Unisonu.
V sobotu jsme byli na svatbě našeho kytaristy Jirky. Částečně jsme tam hráli (lidovku ve dvou) a střídali se s country kapelou, ale většinou se veselili a pořádali novomanželům pikantní scénky. Svatba to byla velice vydařená, nechyběl ani ohňostroj a pečené prasátko, které jsme si oblíbili, a tak jsme se domů dostali až v pět ráno.
14.6.
V pátek jsme hráli v Lohenicích. Počasí bylo tak tak všelijak, ale nezmokli jsme. Nával byl průměrný, na Lohenice ucházející, i když minulý týden na Unisonu bylo přece jen víc. Zdejší kraj je diskotékami potrefený mnohem více než jinde, protože úplně chyběly mladší Lunetické ročníky a návštěvníků do dvaceti roků bylo pramálo. Týdenní odstávka kapely tentokrát vybírala svou daň. Celkově to nebylo nejhorší, ale při netradiční úpravě písně Sráč, kde paralelně znělo několik harmonií včetně melodické linky, zpozorněli i ti s totálním hudebním hluchem. Byla to záhada, protože všichni hráli dobře.
V sobotu jsme hráli v Otradově. Celodenní vytrvalý déšť nebyl překážkou, protože od loňské sezóny je areál zastřešen, a tak se zábava vcelku vydařila. Až na tu zimu, a tak jsme byli postrojení, co kdo v Avii našel. Návštěvnost byla solidní, bývá i víc, ale i tak jsme žasli, jak jsou zdejší obyvatelé odolní. Přednes kapely byl již téměř bezchybný, a jelikož nadšení návštěvníků bylo nadprůměrné, končilo se až před druhou hodinou.
21.6.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Již před zábavou to vypadalo, že to nebude nic moc, protože Jirka utrpěl úraz (na policejní stanici při přepisu svatebních údajů špatně dosedl, či spíše se vůbec netrefil na židli, pochroumal si záda, a to vše ve sřízlivém stavu), ale nakonec se překonal a za pomocí broskvové medicíny statečně odehrál. Po celodenním dešti a opět abnormální zimě se nečekaly návaly, ale bylo slušně plno a i my jsme odehráli bez vážnějších problémů. Tentokrát jsme hráli na střídačku s Telegrafem. Půl hodiny my a půl hodiny Telegraf a to vše do dvou do rána. Návštěvníci sice trošku reptali, že přišli na Mogul, že Telegraf nechtějí, ale to je na dvojvystoupeních běžné, že se někdo nezavděčí. Měli zprvu prázdnější parket, ale jakmile nasadili Jahody mražený, Karneval a oblékli lidi do Kabátů, mohli se posluchači pominout. Recept na zblbnutí je u některých kapel jednoduchý a stačí opravdu málo.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Po dlouhé době celý den nepršelo a bylo i poměrně teplo a tak vše naznačovalo dobrou zábavu. Částečně. Kapela hrála dobře, lidí spousta, pivo levné, ale co nás tentokrát vypeklo, byla energetika. Začátek, tři a půl písničky a ticho, jen ty bubny drnčely. Další pokus jeden a půl písničky a ticho. Náš specialista Jirka ohnul svá bolavá záda do energetického systému mikulovického parketu, provedl drobné úpravy a následoval další pokus. Dvě a půl písničky a ticho. Další úprava v rozvaděči tři a půl písničky a ticho. Následovalo přepojení jeviště na jiné okruhy, dvě a půl písničky a částečné ticho, zvuk jen z jeviště, a postupné prolínání těchto dvou situací podle rychlosti obsluhy hlavního jističe. Nakonec jsme postupně snižovali světelný výkon až na polovinu a již bez problémů dohráli do přísně nařízené jedné hodiny. Letos jsou se zábavama v Mikulovicích velké problémy a obecní úřad místo loňských dvanácti povolil pouze šest zábav a to za přísných podmínek.
V neděli večer jsem v televizi v Mládkově Čundrcountryshow zahlédl pravé české rokery UNISONO. Po předvedených Stáncích po nich sice pivo nikdo nehodil, ale reakce publika mi připadala rozpačitá (i když to museli slyšet minimálně potřetí, protože Tývý Nova dělá generálky s publikem), a skalní čundráci již začali dumat, kterak zařadí za opasek vedle kotlíku místo lasa prodlužovací kabel na 230V střídavých.
28.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Počasí nám vcelku přálo, celý den bylo teplo a slunečno. Návštěvníci se courali již tradičně dlouho, oproti loňsku se příchod opozdil přibližně o hodinu a jestli to tak půjde dál, tak za dva roky budou chodit až na půlnoc. Zábava začala opět výpadkem. v půli druhé skladby opět ticho. Taneční parket při vzpomínce na minulou sobotu zajásal, ale tentokrát se problém vyřešil zdárně a po konzultaci s místním energetikem se tento problém již nevyskytl. Měli jsme v kapele opět jednu milou událost. Po dvou svatbách to byly tentokrát čtyřicetiny našeho frontmena Míry. Na začátku třetí série jsme udělali milou přací pauzičku. Nejhezčí dárek byla panenka se šlehačkouvou sukní, a oslavenec se musel prolízat až do rozkroku. Tento a několik dalších darů, např. pokladnička s názvem "Sex po padesátce" či odborná kniha "Viagra", odměnil čtyřicetník několika litry destilátu. Další litry poskytlo několik Petrů, Pavlů, Honzů a Ivanů a tak se soubor jaksepatří zboural, zejména Jirka hrál poslední sérii s úplně jinou kapelou. Celkový dojem z docela dobré zábavy pokazila jen bouřka a silný vytrvalý déšť, který vydržel podstatnou část zábavy.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. V přírodním areálu začíná pomalu vyrůstat střecha, zatím jenom krovy, ale až přibudou prkna, stane se areál na počasí nezávislým a dostane se do popředí v hustém konkurenčním prostředí parketů okolo Hlinska. I tentokrát hrály souběžně Dědová a Kameničky, ale pořadatelé byli v klidu a po minulé vydařené zábavě velmi optimističtí. Měli pravdu. Sice pomalu, jak už je ve zdejším kraji a v Kameničkách obzvlášť zvykem, ale nakonec se areál slušně zaplnil. Tentokrá sice nebyla taková zima, na jakou jsme byli v Kameničkách zvyklí, ale zase foukal pro změnu celý večer čerstvý vítr a tak si technici v nové boudě pro zvukaře připadali jak v aerodynamickém tunelu. Hudebně se nám dařilo, neboť páteční opilci šli do sebe, a i když kořalka tekla opět proudem a pořadatelé se nenechali zahanbit, všichni se drželi až vydrželi.
Příští víkend má soubor plánovanou odstávku v rámci první dovolené, a tak se nové zprávy odkládají o týden později, neboť jsem též daleko.