16.7.
Ve středu jsme hráli v Přelouči. Přeloučské kulturní léto, představované pravidelnými středami po celé prázdniny, má tradici již mnoho let, a ač se zde nemálo kapel vystřídalo již několikrát, na nás došla řada teprve letos, neb středy míváme zpravidla nabité úplně jinými povinostmi. Trefili jsme hezké počasí a tak náměstí se záhy zaplnilo do zcela neočekávanách parametrů. Bylo plno ( neber to , když je to zadarmo), generacemi pamětníků, muzikantů a spolupracovníků členů souboru. Poskytnuté dvě hodiny od sedmi do devíti jsme naplnili dvěmi sériemi s jednou pauzou. Velmi povedenou akci jsme zakončili přídavkem pro děti, kterých bylo nemálo, Pec nám spadla.
19.7.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Po středeční ochutnávce v Přelouči na náměstí jsme stejně jako loni dali společnou akci s kapelou Řemen. Areál doznal oproti loňsku opěl vylepšení. K rozměrnému jevišti byla přistavěna neméně rozměrná šatna pro umělce, která se ovšem netýká okresního přeboru, takže nám zůstala utajena. Obě kapely se postavily opět pospolu a hrálo se na střídačku v hodinových blocích. Návštěva byla téměř shodná jako vloni, i když bylo vynikající počasí, a výborně se bavící. Skvělou akci jsme podtrhli společným přednesem kousku Brikety a přidali jsme ještě Jsem zoufalej. Deset muzikantů včetně dvou bicích souprav on-line. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve zde obvyklou jednu hodinu.
26.7.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Čachotíně. Tropický týden naznačil, že tentokrát by to mělo být o něco lepší než loňský dešťový dýchánek, a bylo. Krásný teplý večer narušoval pouze čerstvý vítr, který listoval texty, odnášel playlisty a opravdu zakončil tropický týden, neb k ránu už bylo velmi chladno. Návštěva byla pěkná, jako v Čachotíně, a velmi dobře se bavící. Soubor hrál hodně vzpomínkově, neb po dlouhé době došlo na celý playlist a některé věci docela zaskočily každého z účinkujících. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě. Závěrem se omlouváme za opožděný start, neb zvukař přejížděl z jiné akce a podcenil délku smotávání a rozmotávání aparatury.
V sobotu jsme hráli v Kočí. Každoroční zastávka v tomto milém areálu Hospůdky na hřišti byla stejných parametrů jako jiné roky. Skvělé publikum, vynikající obsluha a snad nezvyklé krásné počasí. Až moc krásné, že se návštěvníci courali dost dlouho. Soubor hrál v pohodě a upoceně, neb bylo na padnutí. Jako bonus k vedru byl ještě hmyz všeho druhu, který se přesunoval od reflektorů k muzikantům. Skvělou zábavu, která byla nejvíc ve varu ve finále, jsme zakončili ve dvě.
16.8.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Fenomén tropů zavítal i do Kameniček. Tam, kde pravidelně hrajeme v lyžařských kombinézách a máme na sklech u aut jinovatku, bylo teplo. Návštěva byla velmi pěkná a zdatně konzumující, neb u výčepů byly stálé fronty. Soubor hrál jak parta entomologů. Více něž muzika byl aktuální stav havěti v pivu, na která jsme nafasovali tácky jako poklopky, ty potvory byly úplně všude, a bubeník Venda je na bubnech likvidoval celý večer. Parket měl stoupající tendenci, nejplnější byl ve finále, a nechápající, že je konec, který byl deset minut po druhé. Pobavila i přísná otázka: To nechcete nebo nemůžete? Uhádli. Nelze srovnávat rozdílný startovní bod. Zatímco my máme v nohách, rukách a hubách pět hodin, protistrana maximálně dvě.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Po odpoledních deštích se teplota vrátila k tropické jistotě a v Habrech bylo také teplo, ale po hmyzu ani památky. Navštěva byla pěkná a pro nás až překvapivá, neb jsme zde hráli naposledy před dvěma roky. Soubor hrál v pohodě, leč přesilovku, neb publikum ase osmělovalo opatrně a dlouho, ovšem finále bylo plné. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
23.8.
V pátek jsme hráli v Rábí. Po dvou vydařených akcích ve Volšovech u Sušice jsme popojeli o kousek dál, pod zříceninu hradu Rábí. Sokolovna v Rábí byla velice pěkná, pořadatelé výborní, zvukaři taktéž, jen ta akustika se trochu nepovedla. Návštěva byla jako ve Volšovech, jen se po větším sále trochu rozprchla. Soubor hrál trochu vzpomínkově, neb bubeník Venda nezvládl logistický problém s odjezdem do Chorvatska, odjel o den dříve, než předpokládal, a z prekérní situace ho vytáhl jeho předchůdce Tonda. Tonda po jedné zkoušce zvládl akci v pohodě a patří mu velký dík, že dlouho plánovaná akce, na kterou se všichni z okolí Sušice těšili, nepadla. Skvělou akci jsme zakončili ve dvě a Tonda uháněl vztříc dalším závazkům, neb druhý den hrál v Německu se symfoňákem. Ráno jsme si na náměstí pod hradem otevřeli krámek s upomínkovými předměty a absolvovali návštěvu hradu Rábí.
V sobotu jsme nehráli.
30.8.
Tento víkend jsme nehráli. 17 let, od roku 1998, jsme tuto sobotu hrávali v Heřmanově Městci na pouťové. Letos se dramaturgie pořadatelů rozhodla pro změnu, a tak jsem se šel podívat na výsledek. Když jsem ve 23:10 odcházel, neb moje čtyřletá dcera byla notně utancovaná, napočítal jsem na tanečním asfaltu 23, slovy dvacettři, tančících, a to ještě zvukař svou polohou v první třetině tanečního prostoru jej opticky zmenšil. Pokud toto měl být smysl změny, je to správně. Tento nápad realizovali pořadatelé v roce 2008 s podobným výsledkem, neb jsme následující roky opět pokračovali. Verzí, proč jsme tam nehráli, koluje mnoholi. Jedna z nich: pořadatelé si pamatovali a stěžovali, že jsme vloni začali až ve 22 hodin. Byli tři. Pořadatelé. No, to víte, tak jo.
a href="#top">zpět
2.9.
Poslední jízda naší Avie, která nás provázela dvacet let, se odehrála ve středu. Z Jeníkovic na vrakoviště do Choltic na tyči za traktorem. Ještě si cestou zaskotačila, naskočil motor a měla tendenci traktor přetlačit. Po neděli na ni jdou flexy a autogeny.
6.9.
V pátek a v sobotujsme nehráli.
V neděli jsme hráli v Pardubicích na závodišti. Akce okresní dožínky, vložená do dvoudeních koňských dní, neměla dobré klima. Zima, déšť a silné povětří, které pohazovalo různými poutači a přístřešky, akci brzo rozehnaly, a tak ve tři, kdy začínal náš čas, již většina stánků balila a většina návštěvníků to zabalila ještě dřív. Odehráli jsme dvě hodiny s jednou přestávkou pro skromný počet přítomných a procházejících. Škoda počasí.
13.9.
Tento víkend jsme nehráli.
20.9.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Ostrovci. Letos jsme podruhé vyrazili do okresu Tachov, do míst, kde lišky dávají dobrou noc, na bývalou vojenskou střelnici v Ostrovcích, kde probíhala celodenní akce Rozloučení s létem. Akce, která začala v deset hodin dopoledne, měla sice formát festivalu, ale spíš to bylo pět zábav za sebou, neb každá kapela hrála v průměru dvě hodiny, my na závěr čtyři. Délka byla úmorná, a tak již cestou po tankodromu na střelnici jsme potkávali odcházející unavené jedince, kteří ve snaze vyhnout se naší dodávce padali do šípkových keřů. Po příjezdu jsme shlédli desetiminutový závěr místní top kapely Maťáci. Dost dobrý tanečňák, který zahraje všechno ve vynikající kvalitě. Jen je mrzelo, že nemůžou zůstat. neb odjížděli ještě na jednu akci. My jsme začali o půl deváté. Teplota klesala, lidí ubývalo a nakonec z toho vyšla velmi veselá párty pro pořadatele, kterou umocnily čtyři pěkné body. Velké body. Pěknou párty jsme zakončili o půl jedné a jen nás mrzelo, že jsme nemohli zůstat do rána se zabijačkou a plzničkou, neb Míla měl druhý den neodkladnou práci.
27.9.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Jako oživení zaběhlého stereotypu ubývajících zábav jsme zkusili nabídnout něco jiného, pilotní akci s názvem 1.bigbítový nářez. Večer začal tak nějak nedobře. Půlhodiny před plánovaným začátkem přišla SMS, že zpěvačce skupiny Adrenalin odešel hlas a nepřijede. Ani kapela, ani zpěvačka. Tím se vše poměnilo, začátek se posunul na devátou a odstartovala jej kapela Hardmok. Její výkon překvapil. Velmi dobrý nášup vlastních věcí od tvrdého cvrkotu až po tancovačkovou houpačku podepřen vlastními texty a přirozenou pódiovou prezentací a komunikací. Za mě čtyři palce nahoru. Naše dohrávka začala před jedenáctou a konečně zvedla publikum, které na Hardmok spíše poslouchalo. Pěknou rozdováděnou akci jsme zakončili pět minut po druhé. Sonda návštěvnosti na nový formát dopadla asi takto. Začátek, tedy první nezúčastněná kapela, zajímal asi 15 lidí, restart v devět měl skoro obsazeno, a pak se ještě něco docouralo s tím, že v mobilech někteří vyhrožovali, že jak Mogul nebude hrát alespoň tři hodiny, nejdou. Nápadů na druhý ročník, aby byli všichni spokojeni, je tedy dost a dost, ale uděláme to úplně jinak.