6.4.
V pátek jsme hráli ve Starých Čívicích. Ve Starých Čívicích měli zase jednu novinku. Jednou byl nekuřácký sál, pak lokál, a tentokrát obojí. Závisláci museli před hospodu. Sál byl o pauzách poloprázdný a plnil se postupně s každou sérií. Co nebylo novinkou, byla zima. I návštěvníci, kterých se sešlo docela slušně, se ošívali, a zejména domácí, kteří zde teplo již zažili a věděli, že to jde, když se chce. Tentokrát se někomu nechtělo. Soubor hrál trochu zmrzle a nachlazeně, neb kytarista Míla se vytasil s fungl novou chřipkou. Trochu potíže byly se zvukem, neb zvukař se s ním pral jak volnostylař, za zády nemálo radilů, ale byl to systém pokus omyl, a omyl vyhrál. Pěknou vychlazenou zábavu jsme zakončili ve dvě, ale ten hostinskej je nějakej divnej.
V sobotu jsme nehráli.
V neděli jsme hráli v Trhové Kamenici. I v Trhové Kamenici mají od loňska nekuřácký sál, který ovšem působí negativně a návštěvníky moc nepřitahuje. Začátek byl na účast dost slabý, pak se to docela sešlo, ale už to nebyla velikonoční jako dříve. Soubor hrál vesele, chřipka polevila, navíc sále teplo a vynikající zvuk. Každoročně píšu zamyšlení, jak návštěvníci chápou velkonoční zábavu, kde pomlázka začíná o půlnoci. Tak pomlázku měla snad jen kapela a drsný pohanský zvyk nikdo neaplikoval a šukání už vůbec ne. Pěknou tancovačku jsme zakončili kousek po druhé.
12.4.
Tento víkend jsme nehráli.
19.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Volšovech u Sušice. Po podzimní premiéře v tomto centru fanoušků na západě Čech se konalo druhé kolo. Po čtyřhodinové cestě s několika prohlídkami dálničních čerpacích stanic jsme dorazili tak akorát do oblíbeného penzioni Roko Volšovka. Zvukař připraven, obsluha vzorná a sál plně obsazen. Soubor hrál ve velké pohodě a kromě novinek, které zde ještě neslyšeli, hýřil zejména frontmen Pavel novými gymnastickými sestavami, z nich skok přímo na držku pod nohy tančících byl unikátní. Zřejmě to bylo připravené číslo, neb ač jsme jej ve změti nohou vůbec neviděli, zpíval stále. Nasazení kapely i tančících bylo nevídané a i když oba tábory umdlévaly, se ctí jsme se dohráli do půl třetí ranní. Následující afterpárty už nebrala ani největší vytrvalce a všichni padli do peřin. Nazpět jsme se vykopali přesně v poledne a zpáteční cestu okořenili průjezdem centra Klatov a Prahy, abychom se kulturně obohatili. Bohužel nebyl ani na naléhání bubeníka Vendy povolen rozchod.
26.4.
V pátek jsme hráli v Rosicích nad Labem. V této obci jsme hráli naposledy v roce 1992. Sál byl stejný, osoby a obsazení o 23 let starší. Návštěva nebyla nijak závratná, ale jelikož byla v salonku v předsálí svatba, zábavu počtem příjemně dorovnala. Navíc to byla svatba plná pamětníků kapely, takže se vydováděla dosyta a po sále roznášela zákusky a chlebíčky po celý večer. Soubor hrál v pohodě a snažil se vyrovnat s akustikou, která byla velmi nevalná, dá se říci že tragická. Pěknou svatební tancovačku jsme zakončili ve dvě.
V sobotu jsme hráli ve Zdechovicích. Po loňské letní akci v této vísce jsme tentokrát zavítali do sálu. Sál byla nově rekostruovaná zámecká maštal, či spíše ještě stále v rekonstrukci. Ač barokní oblouky naháněly hrůzu z akustických vln, opak byl pravdou. Akustika byla skvělá. Navíc byla maštal nekuřácká a závisláci museli ven. Uvnitř kouřil zpočátku jen gril, než někomu docvaklo, že to není dobrý nápad, a gril s klobásami šel také ven. Akce se nesla pod heslem Montérková párty, a tak všichni, kdo recesi pobrali, přišli jako od míchačky nebo z chlíva, a já, jelikož jezdím na zábavy 30 let v montérkách, jsem se poprvé nepřevlékal. Párty započala místní mládá kapela Adrenalin, která nehrála vůbec špatně a na některých postech až velmi dobře. Po hodině jsme se prostřídali a dohráli do závěrečné jedné hodiny ranní, kdy už venku slušně pršelo.
3.5.
Ve čtvrtek jsme hráli na Kunětické hoře. Tradiční megaakce s názvem Let čarodějnic se zde konala již po několikáté a letos jsme se do programu dostali i my. Začátek pro děti byl ve tři odpoledne a my jsme program dohrávali po Davidu Deylovi a kapele Eddie Stoilow. Mraky se honily celé odpoledne, ale naštěstí ani nekáplo, leč teplota byla silně nečarodějnická, což bylo znát již odpoledne na Michalovi z Kouzelné školky, a ani na hlavním taháku večera nebyl nijaký nával. Naše dohrávka již byla velice skromná, a když o půl jedné mrazivý závan naznačil, že bude ještě hůř, akci jsme o půl druhé zakončili. Škoda té zimy, příprava a prostředí bylo dokonalé.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme nehráli.
10.5.
Ve pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Břehách. V této obci jsme hráli naposledy v roce 1998. Dispozice sálu byly stejné, ale vše renovované, včetně oken a topení, takže začouzená díra, jakou jsme si pamatovali, příjemně prokoukla. I návštěva překvapila, bylo tak akorát obsazeno a to již od začátku zábavy. Soubor hrál v pohodě a po výmrzu minulý týden byl rád, že sezona letních parketů byla proložena ještě jedním sálem, neb venku pršelo celý večer. Návštěvníci byli velice rozdovádění a po delší době vypadly na sále z podprsenky kozy. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
17.5.
V pátek jsme hráli v Jezbořicích. Letní večer byl letní jen do západu slunce a pak se rázně změnil v zimní. Od huby se hulilo už v devět a teplota stále klesala až pod pět stupňů. Návštěva byla příjemná a taneční a dobře konzumační, což v té zimně byla nutnost. Soubor hrál hodně zmrzle a nutil prsty k běhu s velkým přemlouváním. Po půlnoci se s každou pauzou dala polovina pozůstalých na ústup a tak jsme ve třičtvrtě na dvě zatroubili na ústup též. Těšíme se na léto a čekáme, kolik z nás jezbořské léto odstůně.
V sobotu jsme nehráli.
24.5.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Sezemicích. Ačkoli při příjezdu na parketě pěkně fičel studený severák, večer a noc nebyly až tak tragické a teplota byla vcelku snesitelná. Bohužel předzvěst deště a studeného větru přiliš návštěvníků nenalákala a účast byla skromná. Soubor hrál v pohodě, neb mrazivé Jezbořice nikoho neskolily, a první dvě série eliminoval nastavení nového zvukaře. Zvuk měl vynikající, leč na jevišti to nebylo ono. Pěknou zábavu jsme zakončili kousek po jedné, neb policejní hodina v Sezemicích je hodina po půlnoci.
31.5.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Pouťová v Kameničkách začala poněkud dramaticky. Ač máme "nové" vozidlo jen půl roku, už se stejně tak jako stará avie povozilo za traktorem na provazu. Chyba byla v silových pojistkách na autobaterii. Měly nedefinovaný kontakt. Areál v Kameničkách byl připravený, oproti loňsku byla otevřena další nálevna v chatce, bylo pěkně posekáno, a všude dost bláta po deštích. Návštěva byla jako v Kameničkách. V devět nikdo a v jedenáct plno. Soubor hrál v pohodě a ač frontmen Pavel avizoval škrábáníčko v krčíčku, fernety jej zcela utlumily. Teplota byla vcelku snesitelná, ale kolem půlnoci se vyjasnilo a pak to teprve byly ty pravé Kameničky. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě k velké nevoli místních mládenců, kteří vtrhli na jeviště a chopivše se mikrofonů jali se interpretovat jakousi píseň a tvářili se, že je to samozřejmé. Já kdybych tohle udělal v jejich věku před čtyřiceti lety, dostal bych takovou přes držku, že bych zapoměl text písně i cestu domů. Doba se mění a my jsme zaostale staromódní.
V sobotu jsme hráli v Horní Čermné. Ze základny jsme odjížděli za dramatických okolností, bouřka v plném tempu, krup jako naseto a vše pod vodou. V Žamberku už bylo sucho a stejně tak na místě. Akce v Horní Čermné byla tradiční hasičská soutěž spojená s pivní slavností a dalšími doprovodnými akcemi. Před námi dohrála kapela Day Dreams, o přestávkách probíhaly pivní soutěže, a po celý večer ochutnávka mnoha druhů piva. Ani kapela se nenechala zahanbit a zdatně koštovala. Během večera sice několikrát sprchlo, i vydatně, ale žádná tvrdá bouře se nekonala, a na náladě ani účasti to neubralo. Vynikající akci jsme zakončili o půl druhé, kdy už většina ochutnávaných sudů zasyčela, a většina ochutnávačů vrávorala k domovu.
21.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Letošní Dřenice jsme z pravidelného prvního pátku v květnu přesunuli hodně daleko, ale zima byla stejná jako v tom květnu, jen naštěstí nepršelo. Návštěva byla velmi solidní a výborně se bavící. Soubor hrál poněkud opožděně, neb zvukařovi klekl pult a než se otočil pro náhradní, byla to hodinka, a začátek zábavy se posunul o půl hodiny. Nefunkční zesilovač na basu byla jen banalita. Výbornou zábavu jsme zakončili v dřenickou policejní půl druhou a zima nebyla nakonec tak drsná, jak se čekalo.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Letos jsme sezónu v Sedletíně otvírali, leč počasí tomuto počinu nakloněno nebylo. Už při příjezdu byly všude kaluže a čerstvě mokro a další slušná dávka přišla přesně v devět, takže se začátek stejně jako ve Dřenicích o půl hodiny posunul. Diskuze, zda se bude hrát, byla nepodstatné, neb sezóna se zahájit musí. Návštěva byla jako když prší, velice slušná. Déšť se pak opakoval ještě několikrát, leč náladu nezkazil. Vynikající tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale obecenstvo bylo neúnavné a nám došly všechny nacvičené přidavky a u nenacvičených jsme ztráceli texty.
28.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Ostrovcích u Černošína. Počasí nevěštilo nic pěkného, na dálnici za Plzní průtrž mračen téměř zastavila provoz, leč rozkaz zněl jasně: hraje se za každého počasí. I během večera několikrát pršelo, tu více, tu méně. Hospůdka na konci světa za vsí Ostrovce je opravdu na konci světa, kde dávají lišky dobrou noc, uprostřed lesů a kopců a celý areál byla kdysi vojenská střelnice. Program Rockového léta Ostrovce je takový ostrov východočeského bigbítu na západě Čech a my jsme se stali jeho součástí. Nijak závratná návštěva se nečekala, a tak večírek byla taková příjemná párty a po večírku neméně rozjásaná afterpárty, kdy někteří nešli ani spát. Ráno bylo jako vymalované, posnídali jsme a vyrazili na základnu. Velmi vydařená taškařice.