V sobotu jsme hráli v Újezdě. Vyhlášený parket na přeloučsku opět doznal značné zlepšení. Jeviště se upravilo do formátu zastřešení a nabylo rozměrů pro letní parkety zcela nevídaných. Záměrem je přejít z formátu vesnických tancovaček na vystoupení "umělců z Prahy", kteří mají zcela jiné požadavky, zejména pak finanční. Vzhledem k tomu, že sousední neméně vyhlášený parket ve Strašově má letos nekrolog, neb se po čtyřiceti letech soužití vesnice s tancovačkami vyskytl notorický stěžovatel na rušení nočního klidu, proti kterému není obrany, a akce mohou být pouze do 22:00, což v případě tancovačky je totální nesmysl, je Újezd poslední vlaštovkou v tomto kdysi vyhlášeném letním bigbítovém trojúhelníku Strašov-Semín-Újezd a přejeme mu pevné nervy s obranou proti civilizačnímu pokroku. I na nás, jako formát okresního přeboru, se těžko hledal termín v kalendáři Újezda, ale nakonec jsme se dohodli s pořadateli a akci jsme udělali společně s kapelou Řemen. Díky velikosti jeviště a možnostem aparátu Pavla Hampla se podařilo postavit obě kapely najednou a hrálo se na střídačku v hodinových blocích. Návštěva byla vzhledem k bouřkám a vytrvalému dešti, který přišel v nejnevhodnější dobu rozhodování, zda jít na zábavu nebo zůstat chlastat v hospodě, trochu slabší, ale výborně se bavící. Skvělou akci jsme zakončili ve čtvrt na dvě společným přednesem kousku Brikety. Deset muzikantů včetně dvou bicích souprav on-line.
13.7.
Tento víkend jsme nehráli. Byl vynechán kvůli svatbě našeho dlouholetého technika Tomáše Krále, které jsme se zúčastnili. Byla to velmi vydařená taškařice. Foto bude dodatečně, neb se budou hromadit z mnoha foťáků.
Zábava v Dědové příští pátek je zrušena. Oficiální důvod je rekonstrukce elektriky. Za dobu existence Mogulu jsme zažili mnoho oficiálních důvodů rekonstrukce elektriky, které se nikdy nekonaly a následující víkend se onom místě vždy konala další akce. Stejně tak to bude i v Dědové. Upřímnost za upřímnost. Až zase bude mít Dědová zájem o Mogul, kapela bude mít rekonstrukci elektriky. Týden před zábavou.
20.7.
Tento víkend jsme nehráli. Doufám, že jste někdo zabloudil na Dědovou a viděl elektrikáře a kopáče v plném nasazení. Pošlete fotky.
27.7.
V pátek jsme hráli v Proseči. Soubor vyrazil na dvoudenní turné. Počasí zdánlivě vynikající, leč u Skutče jsme projeli kvalitním slejvákem. V Proseči ale bylo léto, a tak tomu bylo celý víkend. Návštěva byla podobná jako loni a stejně tak netaneční. Většina přišla pouze zachlastat. Soubor hrál chvilku koncertně, ale i tancechtiví jedinci se našli a postupně přibývali. Pěknou první část turné jsme zakončili kousek po druhé, neb se hraje přímo do města. Soubor se ale družil a hodnotil až do čtvrté ranní.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Ranní probuzení bylo letní, postupné, a jelikož řidič byl předchozí den v družení s destiláty nejlepší, upravili jsme podle toho harmonogram. Balit se začalo v poledne a na oběd na náměstí v Proseči jsme odjížděli o půl druhé. Po vcelku slušném a chutném obědě jsme zastavili na kávu u bazénu a do Sedletína dorazili na šestou. Návštěva v Sedletíně byla skvělá jako vždy, navzdory obavám pořadatelů z okolních akcí. Soubor hrál lehce unaveně, ale plný parket byl tím správným životabudičem, protože už ani fernet nezabíral. Vynikající tancovačku jsme zakončili ve dvě, neb i zde se hraje uprostřed vesnice. "Ještě jednu" bylo tentokrát neúnavné, a tak jsme vyčerpali oba přídavky: Pec nám spadla a Skákal pes. Areál žil nemalým počtem návštěvníků ještě při našem odjezdu ve tři.
3.8.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor se rozjel po dovolených.
10.8.
V pátek jsme hráli v Ronově nad Doubravou. V Ronově jsme hráli naposledy v roce 1992, v restauraci na náměstí, sál byl v patře a stěhování ukrutné. Pouťová byla v příjemném areálu u zámku, který byl vytvořen přehrazením několika komunikací a doladěn všemi důležitými stánky s neuvěřitelnou spoustou pořadatelů z řad místních hasičů. Již při příjezdu nás upozorňovali, že je to dvoudenní akce a že v pátek to moc nechodí. Měli pravdu. Moc lidí se nenatrousilo a co více pořadatele překvapilo, že lidi nejsou ani na pouti na atrakcích. Soubor hrál zpočátku k poslechu a po čtrnáctidenní dovolenkové pauze vzpomínal na repertoár. Pak se zábava rozjela, ale byla trochu komorní. Například fanoušek Širša, který se na Lampárně těšil, že Mogul konečně zavítal do jeho rodného Ronova, došel ve čtvrt na jednu. Z hospody. Zábava měla ještě jednu pikantnost. V Ronově ten večer byla kromě diskotéky ještě jedna akce. V té hospodě, kde jsme hráli před dvaadvaceti lety, hrála kapela Brutus.
V sobotu jsme hráli v Poběžovicích u Holic. Motosrazy nepatří k našim vyhledávaným produktům, ale jednou za čas se má zkusit všechno. Areál u známé motokrosové dráhy byl dost dobrý, takový lesní koutek daleko za vsí a spolu s teplou nocí dodal akci ten správný základ. S účastí to již bylo horší, neb motosraz Motomejdlo měl premiéru. Někdy mám pocit, že motosrazů už je tolik, že musí každou chvíli dojít motorky, které by je obsadily, ale zlé jazyky tvrdí, že pořadatelé motosrazů jsou domluveni s výrobci motorek, aby se tak nestalo. Kapel je rozhodně víc a tak na každý motosraz jich vyjde kolem osmi. Čtyři na pátek a čtyři na sobotu. Při našem příjezdu hrála kapela Paragraf 219, pěkný bigbítek připomínající 3 sestry včetně barvy hlasu zpěváka, ale s vlastní tvorbou. My jsme náš dvouhodinový prostor začali o půl desáté. Bohužel byl skoro na třičtvrtě hodiny přerušen soutěžemi, a tak jsme toho moc neodehráli, neb už se chystala kapela Dragon. Pozitivní pozadí celé akce by luxusní zvuk. Atmosféru prvního ročníku dotvářely i poukázky na občerstvení. Nejdřív jsme si mysleli, že to zbylo po dětech, co hrály šipkovanou, ale byl to fakt žeton na pivo. Rozměr 23x18 mm, list z památníčku.
17.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Předpověď nejstudenějšího víkendu léta se nemýlila. V pátek i v sobotu bylo počasí jak v dubnu a slunečno s deštěm se střídalo v rychlém sledu. Cestou jsme sice opršeli, ale v Kameničkách bylo po dešti s trávníkem nasáklým jak houba. Pořadatelé pojali obavy z několika okolních akcí, z nichž noční hasičská soutěž v Herálci byla těžký kalibr. Nemýlili se. Hasičů málo a nehasiči se courali poskrovnu, ale nakonec i nehasičů byl slušný oddíl. Soubor hrál trošku zmrzle, leč ačkoli se od huby hulilo už od osmi, ruce tak kritické nebyly. Ve třičtvrtě na jedenáct přišel vydatný déšť, který na půlhodinu trochu přibrzdil zvolna se plnící beton, ale po půlhodině bylo po dešti a pršelo jen ze stromů. Pěknou tancovačku jsme ukončili pět minut po druhé.
24.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Letos na pouťový víkend vyšlo říjnové počasí. Páteční zábava slušně zmokla a na sobotní zbyly louže, bláto a zima. Návštěva je vždy pěkná, ale vliv počasí byl znát, neb chyběla většina pamětníků, co městeckou pouť nevynechají. Soubor hrál trošku v novém, neb zvukový servis Švejk-team vytáhl ze skladu trochu jiný level ozvučení a bylo to znát. Návštěvníci vtrhli na taneční asfalt od prvního kusu a vydrželi v náporu až do zavírací druhé. Bohužel ani po přídavku Pec nám spadla někteří nepochopili, že jak kolotoče, tak zábava má svá pravidla, kde ani známost se starostou nepomůže.
V sobotu jsme hráli v Jezbořicích. Rozloučení s létem nemohlo mít lepší parametry. Počasí jako v Itálii, přírodní koupaliště s "přírodní" vodou, a vzdálenost od základny dva kilometry. Jen ta hrací budka se nepovedla. Diskuze o náklaďáku či kamionu vyšuměly do ztracena a tak jsme se narovnali do nejmenšího prostoru za celé léto. Návštěva byla slušná a na místní poměry nevídaná. Soubor hrál poněkud stísněně a kymácivě, neb zejména bujné frontmenovy skoky vytvořily výkmit plus mínus dvě klávesy a rozlily všechno, co bylo položené jinde, než na podlaze. Publikum tvořily zpočátku převážně děti, ale posléze po napití na plachost došlo k výměně. Pití na plachost byla ten večer velmi oblíbená disciplína, neb takhle zbouraná zábava už dlouho nebyla. S létem jsme se rozloučili ve dvě, neb nám již co chvili padaly mrtvoly do jeviště.
14.9.
Tento víkend jsme nehráli.
21.9.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Hobé klubu Pardubice. V Pardubicích hrajeme víceméně svátečně, hráli jsme tam na různých místech, ale do Hobé klubu u nádraží jsme zavítali poprvé. Klubové prostředí zaměřené spíše na diskotéky nepatří k našim oblíbeným, ale zde pořádají i pravidelná vystoupení kapel, takže jeviště je tomu uzpůsobeno. Návštěva byla taky taková klubová. Návštěvníci průběžně přicházeli a odcházeli od sedmi večer do dvou do rána. Program večera zahájila v devět hodin Travesti show, která trvala do deseti. Miluška to hezky rozjela a od deseti jsme hráli my. Až do dvou to byla hezká zábava, ale ve dvě nastoupila rockotéka. Diskotékoví zvukaři nasadili silnou hladinu ne moc kvalitního zvuku a místy se to jevilo již jako lékařský nález, diagnóza. V takovým kráválu jsme snad ještě nebalili. Nikoho to nezajímalo, parket byl celou hodinu prázdný a orgasmus měl jen dýdžej. Prostě diagnóza.
28.9.
V pátek jsme hráli v Semíně. Hraní v Semíně je takové klubové, prostory klubové, aparatura klubová i návštěva klubová. Všechlo takové poloviční. Soubor hrál silně nachlazeně. Frontmen i kapelník měli silnou rýmičku a kašílek a ve finále jsme poněkud zredukovali repertoár, aby teplý dech vydržel. Pro hostinského to byla předposlední akce. 21.11. tam hrajeme naposledy, bude to veliké, a hostinský končí. Zda pod novým personálem něco bude, uvidíme na jaře. Zato 24.10. v Jeníkovicích je premiéra s novým hostinský. Zásadní rozdíl oproti minulému je v sortimentu. Má všechno.