V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Křest opravené avie na nejvzdálenější hraní dopadl dobře. Tam i zpět šlapala jako hodinky. Od Vietnamců. Kvasiny překvapily, neb se dostavil opět vyšší počet příznivců a bylo příjmně plno a hlavně tanečno. Zejména oslavenec Pavel Píč a tři sourozenci Bubeníčkovi se starali o společenský ruch. Soubor hrál v pohodě a hodně vzpomínkově. Některá místa se nevybavila správně a bylo to velmi veselé. Skoro se to bojím i napsat, ale zase došlo pivo. Už se to stává skoro pravidelně, takže na Mogul jedině s vlastním soudkem. Povedenou taškařici jsme zakončili kousek před druhou v Kvasinách a v šest na základně v Jeníkovicích.
10.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Havlíčkově Borové. Scénář zábavy byl téměř totožný jako minule. Se začátkem zábavy téměř prázdno, což v rozlehlých prostorách komplexu je velmi prázdno, a na konci skvěle rozjetý parket. Soubor hrál zprvu koncertně, ale i z prázných koutů se vynořily první tanečnice hned do prvního kusu a na konci série už se vařilo velmi. Jinak soubor neměl svůj den a tak nějak nám to moc nešlo, což je nutná podmínka, aby příště bylo lépe. Světlým bodem po dvou zábavách byla skutečnost, že nedošlo pivo. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale balení nám taky moc nešlo.
17.4.
V pátek jsme hráli v Golčově Jeníkově. Nový klub Vagon byl otevřen před čtrnácti dny a těší se velké oblibě návštěvníků. Již při premiéře se skupinou Punc označil pořadatel návštěvu jako nelidskou, stejně jako Ozzákovo sólo na činel ve skladbě Denaturák. Tentokrát to bylo lepší, tedy nižší. Klub disponuje nevelkým sálem, kam jsme instalovali pouze výběr z naší aparatury, a spoustou praktických přilehlých prostor s posezením, hernou a barem. Jako option se chystá venkovní posezení ve dvoře v zahrádce a letní parket tamtéž. Soubor hrál na úzkém jevišti poněkud stísněně a podal oproti minulému týdnu zlepšený výkon. Hodně tomu přispěla až neuvěřitelně dobrá akustika miniaturního sálu. Návštěvníci sálek zaplnili vzápětí a bavili se velmi. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale balení třetiny aparatury trvalo déle než celá.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Do Bylan dorazilo léto a bylo to znát hned na začátku. Začali jsme o čtvrt hodiny déle a na sále byla tak polovina stolů obsazených. Návštěvníci se sice trousili vytrvale, ale bylo jich méně než minule. Soubor hrál první sérii koncertně a v dalších už se první odvážlivci osmělovali. Pivo tentokrát nedošlo a tak zábava dospěla kezdárnému konci ve dvě hodiny. Po mnoha předlouhých letech jsme přidávali jednu písničku. Neodbytný mladík si vybral Skákal pes přes oves, dostal ji ve sborovém provedení a spokojeně odešel.
Náš fotoaparát je trochu z formy a velké množství záběrů, zejména skupinek a dvojic, je nepoužitelných. Ochotně pózujícícm se omlouváme a zkusíme foťák nějak polechtat.
25.4.
V pátek jsme hráli v Opočínku. Hospoda v Opočínku si tentokráte střihla double. K zábavě si přidala ještě venkovní posezení s grilováním. Venku tedy bylo plno, klobásy smrděly vůkol všude a sál byl prázdný ještě v devět. Ač jsme čekali silně komorní obsazení, nakonec to až tak špatné nebylo. Soubor hrál s půlhodinovým zpožděním, ale první nedočkavci vyrazili na parket vzápětí. Tančících přibývalo a rozjásaný parket vydržel až do závěrečné druhé. V průběhu balení se rozjela dýza ve výčepu, ale tentokrát jsme odolali a zavčasu odjeli, i když někteří jednotlivci vypadli z reality a chtěli se družit a konzumovat.
V sobotu jsme nehráli. Šli sme na kabáti.
V neděli jsme hráli ve Verměřovicích. V této obci jsme hráli naposledy téměř nachlup před osmi lety, v dubnu 2003. Sál patří k tomu lepšímu, co ještě funguje, a dokonce je velmi udržovaný a vylepšený, i když se zde mnoho akcí nekoná a navštěvnost, vyjma vyhlášených akcí, není nijak závratná. Velikonoční vyhlášenou akcí je, a tak bylo se začátkem obsazeno a přibývalo na stání. Soubor hrál v pohodě, pro většinu neznalého publika koncetně, ale bylo nemálo pamětníků a pravidelných návštěvníků z Kvasin, kteří šli na parketě příkladem. Půlnoční šukačka zde měla trochu větší akcent než na pardubicku, více pomlázek, více ječení a více šukání. Skvělou pomlázkovou jsme zakončili ve dvě, a po příjezdu na základnu o půl sedmé někteří vyrazili rovnou na koledu.
1.5..
Tento víkend jsme nehráli. Na čarodějnice se soubor každoročně druží u sudu.
8.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. První letošní "letní" parket připadl jako každoročně na Dřenice. Zdejší areál doznal nepřehlédnutelná zlepšení: nová dlažba na terase, nové obložení budovy, nový pijácký koutek s udírnou a něčím ještě ve stavbě, novým dětským hřištěm a novým oplocením hřiště bytelným ohrazením, o které si každý bicklista, jedoucí ze svahu po paměti již spoustu let, muzí zákonitě rozbít hubu. I když byl krásný slunný den, s teplotou to šlo pěkně s kopce a bylo čím dál hůř. O to víc překvapila účast, která byla sice trošku opožděná, ale příjemná. Soubor hrál v zimním servisu, který do dokonalosti dotáhl kytarista Míla. K nezbytným svetrům a kulichu přidal ještě radiátor přímotop a hrál obkročmo. Kolem půlnoci zařadila zima vyšší rychlost a v zavírací půl druhé třetí. Když jsme odjížděli, škrábala se namrzlá okna u aut.
V sobotu jsme hráli ve Vortové. Ve Vortové jsme hráli po dvou letech a tak jsme trochu zavzpomínali, kterak dostat kapelu na trojúhelníkové rohové podium. Byla to honička, ale vyšlo to, a tentokrát bez pomocného rozšíření. Návštěvníci se trousili zvolna a jejich počet byl hodně dynamický, neb v obci pálili čarodějnice, a tak pohyb byl sem s tam. Téměř na každé zábavě se najde nějaký silák, který chce sobě a ostatním dokázat, že to co mu chybí v hlavě se mu vrazilo do svalů, ale někde v okolí Vortové musí být celé hnízdo. Taková koncentrace se jen tak nevidí. To, že jejich tanec se více blíží gladiátorským hrám a kdo má rozum, radši odchází, neb takové akce patří do klece, je jen taková drobnost. Ve snaze vyniknout dal jeden borec židli na pódium mezi hrající kapelu a sápal se nahoru s úmyslem se na židli usalašit. Tak to kapela neakceptovala a následovala asi dvacetiminutová pauza, neb mládenec se cítil dotčen, že ho kapela mezi sebe nepřijala a ani zbytek z hnízda to nechápal, leč na ruční domluvu nedošlo. Ruční rozpravy ale pokračovaly venku, neb v jednu chvíli zbylo na sále asi dvacet lidí a zbytek vyrazil na atraktivnější program před hospodu. Dokonce se na to přijela i dvě policejni auta z Hlinska, ale už to nestihli a nebylo komu pomoci a koho chránit. Největší pecka byla ve finále v závěrečné Každej víkend. To už zabržděnci v pohodě lehali na pódium mezi muzikanty a teprve když začali přerovnávat odposlechy, neb jim při ležení překážely, zábava skončila. Na můj dotaz k jedmou z uražených povalečů, zda si nevšimli, že na pódiu hraje kapela, odpověděl: No dyk tam máte místa dost, né! Za dvacetpět let MOGULu jsme na takový blbce ještě nanarazili. Prát jako oni se nechceme, a tak asi z našeho portfolia vyškrtneme Vortovou.
Společenská rubrika našeho souboru měla nevídané žně. 26.4. se osvětlovači Jardovi narodil syn Pavlík a 7.5. klávesákovi Vaškovi, tedy mně, dcera Anička. Pavlík se zapíjel v pátek a Anička v sobotu. Vydatně.
15.5.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kladně. Zpravidla jsme se v Kladně tento termín trefili do pouťové, ale letos jsme ji o týden minuli, což bylo patrné hned při příjezdu, kdy se nám na návsi nepletl kolotoč. Dilema, zda venku či uvnitř, bylo vyřešené dopředu, neb předpověď počasí nebyla optimistická, i když hezký areál s parketem za hospodou byl lákavý. Návštěva byla velmi příjemná navzdory souběžným akcím v blízkém okolí, z nichž originál "Hledá se žena" za 12 korun byl opravdu těřký kalibr. Soubor hrál zpočátku koncertně, ale parket se pozvolna naplnil, ale narozdíl od minulého týdne se tančící chovali jako lidi. Skvělou zábavu jsme zakončili zakončili va dvě za skandování "Hoši děkujem", což bylo mnohem uznalejší a příjemnější než záchranná brzda opilců "Nemůžou". Můžou a příští týden hrajou zase. Pršet začalo ve čtvrt na tři a nakládali jsme v pěkném slejváku
Výběrové řízení, zda vyměnit fotografa nebo foťák, vyhrál fotograf, neb se zjistilo, že foťák neumí postavit přední rampu.
22.5.
V pátek jsme nehráli. Celý týden i pátek byl věnován novému faceliftu naší avie, neb některá místa v karoserii byla již na útěku.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Otvíraná tradičního letního parketu měla drobný zádrhel v termínu, neb se do rozpisu parketu dostalo jiné datum než jsme měli v kalendáři my, ale nakonec to dopadlo dobře. Návštěvníci přikolovali ve slušném počtu, a tak jedinou chybkou na začátku bylo zamrzlé chlazení u piva, na které se muselo s letlampou. Soubor hrál v pohodě a přitáhl první nedočkavce hned s prvním kusem. Ovšem s posledním kusem jsme se posledních nedočkavců nemohli zbavit. Argument: ...támhle vás chce hromada lidí, tak ještě zahrajte, co vám to udělá. Nám to neudělá nic, ale spící vesnice rušená po druhé hodině ranní se zasadí, aby si příště nevrznul nikdo, což by v případě Strašova byla velká škoda.
29.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Celodenní déšť nebyl tou nejlepší pozvánkou na letní parket, i když je krytý, ale zase bylo o něco tepleji než minule a kytarista Míla vynechal přitápění radiátorem. Pršet přestalo jen ve chvíli, kdy jsme vyložili avii, a pak lilo až do půlnoci. A tak se docourali jen vodě odolní odvážlivci, neb cesta od parkoviště u silnice na promoknutí úplně stačila. Soubor hrál od počátku koncertně, neb se všichni příchozí utábořili pod střechou na parketě. Posléze se návštěvníci rozpohybovali velmi, až z toho byl rychlý konec, asi dvě minuty před tím oficiálním. Rozdováděné tanečnice vnikly na jeviště a ve snaze roztancovat frontmena Radka skácely jej do bicích. Těsný kontakt s publikem je někdy prostě kontraproduktivní. Slabší den měly i fotografie. Skoro všechny momentky byly špatné. Vyvedla se jen ta s naším fotografem, kterou fotil někdo jiný. Sháníme foťák, který umí postavit přední rampu.
5.6.
V pátek jsme hráli v Dědové. Na začátek června dorazilo opravdické léto a kupodivu i do Dědové. Při vzpomínce na loňskou hasičskou noční soutěž to byl příjemný kontrast. Léto dorazilo i pro návštěvníky a bylo velmi plno, k sezení dokonce obsazeno. Soubor hrál v pohodě a v krátké době přilákal na nově vyspravený taneční parket první nedočkavce. Opět se rýsovaly potíže s pivem, ale pořadatelé po půlnoci přivezli zálohy. Jiné potíže se narýsovaly v ringu. Opět padla facka na sále a dlouho pokračovala bitka v areálu i mimo něj. Zásahovka posílila a tentokrát dorazilo pět policejních aut, ve Vortové před několika týdny byly jen dvě. Proti tomu byla vypuštěná přední kola naší avie banální epizodka. Každej jsme holt nějakej, někdo jde popít, někdo zatancovat, někdo sbalit holku a zapíchat si v lese, někdo ukázat svaly a někomu k výronu stačí dva ventilky od pneumatiky. Pravou jihočeskou jsme zakončili ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Barchově. Občas se nám připlete do fermanu i soukromá narozeninová párty, na kterou se vždy těšíme. Na statku v Barchově vládla uvolněná atmosféra, na rožni se točilo vynikající občerstvení, sudů bylo dostatek, i když spojka také dovezla rezervu, obecenstvo od dětí po důchodce, kteří znali texty lépe než náš zpěvák, prostě pohodový večer, který narušil jen jeden chvilkový deštík.
12.6.
Tento víkend jsme nehráli. Kapelník vyrazil shánět kšefty do Řecka. Nějaký výživný dvoják.
19.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Lilo celé odpoledne, lilo celý večer, a tak to vypadalo na dobrou akci. Byla. V počasí, kdy na pardubicku všichni zůstanou radši v hospodách, než by šli na krytý parket, byla návštěva velice pěkná a byla jen škoda, že se došlí nemohli rozptýlit na mokrých lavičkách v břízkách a zůstali namačkáni na krytém sezení u nálevních okének. Soubor hrál a rozbaloval v dešti, ale i první nedočkavci nepohrdli drobnou sprchou a proháněli se na betoně mezi kapkami deště. K půnoci přestalo pršet, pivo nedošlo, nálada výborná a snad chyběly jen oblíbené záběry souložící dvojice za hrací boudou jako vloni. Skvělou zábavu jsme zakončili deset minut po druhé.
26.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. I naše třetí akce a závěrečná ve Dřenicích měla stejný průběh jako ty předchozí, jen se sešlo snad víc destilátů za význačná data než jindy. Pršelo, byla zima, lavičky mokré a tak letošní dřenické léto bylo více aprílové než letní. Návštěvníků se sešlo úměrně počasí, tak akorát, a vydatnou posilou byly draftující deváté třídy. Soubor hrál chvilku koncertně, ale návštěvníci se stejně houfovali na parketě, kde nebylo mokro, a záhy se rozpohybovali až do závěrečné půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Žhavou novinkou v Újezdě je letošní zastřešení parketu i s lavičkami nevídaných rozměrů, které vypadá skoro jako skladovák na seno velkostatku. Pomůcka velice praktická, která již letos jedné zábavě pomohla, snad zvýší zájem o skvělý areál, který se stejně jako většina okolních potýká s nezájmem návštěvníků. Třetí letošní zábava v Újezdě byla na návštěvnost sice nejlepší, ale důvod k jásání to nebyl. Pohodlnost návštěvníků je větší než chuť jet na zábavu. Soubor hrál v pohodě, kupodivu nebyla taková zima jako v pátek, a po koncertním úvodu přilákal na beton postupně snad všechny příchozí. Pěknou tancovačku jsme zakončili o půl druhé a pršet začalo s naším odjezdem ve čtyři.