V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Nabídkový servis okolních akcí byl tentokrrát velmi bohatý, a tak jsme ani nečekali nijak závratný nával. Návštěvníci příjemně překvapili a dostavili se ve slušném počtu, vyšším než minule, byli velmi taneční a vydrželi až do finále. Soubor hrál již méně nachlazeně a přilákal první nedočkavce téměř vzápětí. Za veselé okamžiky lze snad vzpomenout totální okno kláves u Náhodou (fakt mi nedocvaklo) a bouračku frontmena Radka ve čtvrté sérii. Zakopl o stojan od světel hodil Rybu. Fotodokumentaci tentokrát zajišťoval bývalý frontmen Lukáš, jenž alternoval za blonďáka co fotí a kouří. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
10.10.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Domácí akce se ukázala být jako pamětnická, neb se objevilo nemálo tváří, které jsme po mnoho let neviděli. Celková účast byla velice slušná a nablito před záchody bylo už o půl desáté. Soubor hrál zpočátku koncertně, neb plachost návštěvníků byla vyššího stupně, leč zdatnou kozumací ji odbourali záhy a parket byl plný až do finále ve dvě hodiny. Tak snad jedinou slabinou byla indispozice Anežky, jež odkulhala k domovu krátce po příchodu na zábavu.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Zdejší sál a pořadatelé jsou Rols-Royce mezi všemi, kde jsme doposud hráli. Opět je zde na místě poznámka, že by sem měli jezdit všichni ostatní pořadatelé, zejména zlatokopové, na školení. Nekuřácké prostředí, čistý sál, bezchybný servis, vynikající návštěva, prostě samé nej nej. Soubor hrál v pohodě a parket byl v pohybu hned v úvodním kusu. Vynikající atmosféra vydržela až do finále krátce po druhé. Balení a cesta domů byla zábava snad ještě větší a škoda, že neexistuje záznam.
17.10.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kladně. Na Kladně měli sice posvícení, ale složení návštěvníků posvícensky moc nevypadalo. Bylo stejné jako vždy a navíc velmi početné. Soubor hrál v pohodě a přilákal první posvícené tanečníky hned s prvním výstřelem. Potíže byly trochu s mobilním jevištěm, které bylo malé a vratké, a každý s rozjetých rokerů cítil potřebu na něj položit nohu, aby byl in. Tentokrát z toho byla jen drobná strkanice, neb siláka mdlého rozumu pacifikovali kamarádi, ale už padl nápad s elektrickým ohradníkem. Když 10 000 voltů zastaví krávy, tak si s takovýmito voly poradí určitě. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
24.10.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Cesta do Krouny nezačala dobře. Vybitou baterii v avii nahradil traktor a nabíjecí relé překlopily startovací kabely a tak jsme nabrali půlhodinové zpoždění. To jsme ještě navýšili přímo v Krouně, neb rozsvícený kulturák byl zamčený. Ale pak se vše už povidlo. Sál skvěle připravený, topení v akci, všechny občerstvovací sektory v pohotovosti a lidí jako much na hovně. Soubor hrál v pohodě a i když se v Krouně pije dlouho na plachost, tentokrát to bylo jen přes půl série a pak už se zábava rozjela ve velkém tempu jak se sluší a patří. Nablito už ve vstupu, další dvě kačeny za avií, rozflákané vstupní dveře, dvakrát přijela záchranka a policajti z Hlinska a na hajzlech močály tekly skoro přepadem. Vynikající tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale balení a hlavně nošení bylo dlouhé, neb nosiči neustále zadrhávali o zbylé objekty staraje se o společenský ruch.
31.10.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Prázdninová sobota v prostydlém bylanském sále měla poněkud ostýchavý začátek a sál byl prázdný skoro do začátku. Návštěvníci přišli v devět a se začátkem bylo obsazeno k sezení. Soubor hrál trochu nastydle a nasadil do oběhu dva repasované kusy Démon chlast a Sráč, které v závěru ještě zopakoval. I našim technikům, kteří je znají v jiných verzích, se libily. Skvělou zábavu jsme zakončili ve dvě, ale baleníbylo dlouhé, že nás ani změna času nevytrhla.
7.11.
Tento víkend jsme nehráli. Od začátku sálů jsme se konečně na víkend zastavili.
14.11.
V pátek jsme hráli v Opočínku. Opočínek je taková pamětnická záležitost fanoušků kolem kapely, ale tentokrát byla okořeněna velkou dávkou velmi mladých ročníků, a tak nakonec bylo příjemně plno. Soubor hrál poněkud naslepo, neb dechovková akustika násobila především hlukové a nepotřebné kmitočty a těch užitečných zbylo pomálu. Frontmen Radek se vykřičel jako veřejný dům a hlasu na sobotu mu zbylo taky pomálu. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale to balení se zase nějak nedařilo.
V sobotu jsme hráli v Havlíčkově Borové. Ve zdejší sokolovně jsme hráli naposledy na jaře 1999 a po dvou neplatných pokusech v loňském roce se nakonec upgrade zdařil. Sál patří k větším a zejména balkony kolem dokola nabízejí velké prostory. Návštěvníci se trousili zvolna a i když jich dorazil slušný počet, v prostorách sálu se ztráceli. Soubor hrál v pohodě a po páteční zvukové kouli přešel na srozumitelný přednes. Ač bylo se začátkem návštěvníků potenku, na parket vyrazili časně a byli velmi taneční, i když většina slyšela kapelu poprvé, což je jev jinde nevídaný. Jak někteří znalci neslyší své Kabáti, Hárleje nebo Vlajky, tak do nich nic není a nezřídka na protest odejdou. V tomto případě tomu tak nebylo a vynikající tancovačku jsme dovalili do druhé.
21.11.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Ve zdejším pěkném sále jsme hráli naposledy téměř nachlup před rokem, neb na jaře se jaksi nesešly termíny. Za tu dobu se nějak vytratila atraktivita sálu a to velmi. Kdysi oblíbený sál zel na začátku téměž prázdnotou, lidi se trousili velmi zvolna, a i když opozdilci platili ještě o půl jedné, kdeže loňské sněhy jsou. Soubor hrál s půlhodinovým posunem, a i když lidí bylo potenku, byli značně taneční. Jednu z příčin slabé návštěvy kapela odhalila hned v úvodu. Pivo nešlo pít a každý stěží ukousal jeden půllitr. Kvalita směle konkurovala památnému Otradovu před mnoha lety, kde od té doby nehrajeme. Další nepraktickou záležitostí je oddělený lokál a ani výběr kapel sál příliš nezviditelnil, když ani mediální táhlo, Fousatej Hat, nezabral. Dobrou zábavu, kde jasně dominoval náš bývalý zpěvák Nazír v roli tanečníka, jsme zakončili kousek po druhé, neb jsme nastavovali nekonečnou večeři, jejíž načasování a obsluha se personálu také příliš nepovedla.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Do kvasinského klubového sálku jezdíme velmi rádi, i když naopak ve švech nepraská, ale atmosféra bývá vynikající. Tentokrát sice také ve švech nepraskal, ale se začátkem bylo vše obsazeno včetně předsálí, což se ještě nestalo. Soubor hrál v pohodě, první tanečníky přilákal vzápětí a zábava vzal správný švih až do závěrečné druhé ranní. I návštěvníci to vzali velkým švihem, nablito bylo v obou pisoárech i vedle vchodových dveří, že jsme se při stěhování měli papričkám co vyhnout.
28.11.
V pátek jsme hráli v Olešné. Tentokrát jsme jeli účastí a technikou podpořit mediální hvězdu Morčata na útěku. Teprve na místě jsme se dozvěděli formát večera. My začneme v devět a střídají morčata. Trochu jsme byli zvědaví, jak vypadá natřískaná Olešná, neb plakáty visely nahusto od Brodu po Čáslav a pořadatel operoval s výročním zlevněným vstupným, ale naše očekávýní bylo silně nadhodnocené. Návštěvníci se tousili snad ještě volněji než při naší běžné zábavě a příval z autobusového svozu, který se na Mogul nikdy nekoná, jsme ani nezareigstovali. Stále jsme čekali na nějakou druhou vlnu na hlavní hvězdu večera a nic se nekonalo. Ve finále bylo lidí snad méně než jako na běžném Mogulu v Olešné. Odehráli jsme čtyři běžné série a Každý víkend naši akci ukončil ve čtvrt na dvanáct. Poté se přestavovala veškerá nástrojovka, a když po lehké zvukovce ve čtvrt na jednu nastoupila morčata, na útěk se dal náš kytarista Míla. Repertoár kapely tvoří předělávky top hitů, ve kterých je kladen důraz na textovou složku ve stylu páté cenové skupiny. Provedení je velmi živelné a sál se po hodinové pauze rozpohyboval, ale jásání pomalu chřadlo a v konečnou půldruhou, po hodině a čtvrt vystoupení, už byla jásajících sotva polovina. Trošku nepovedenou taškařici, od které jsme snad všichni očekávali něco víc, ozdobil ve finále nový sníh, jak se na vysočinu sluší a patří.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Hlavním mottem sobotní zábavy byla zima. Ne že by v Bylanech bylo někdy přetopíno, ale tentokrát pořadatel přehlédl, že venku mrzne a k půlnoci teplota atakovala -10. Radiátory sice byly od začátku teplé, ale než o půl desáté zchladly, jejich boj s velkým prostorem a periodicky se ovírajícími dveřmi byl předem prohraný. Návštěvníci se courali hodně pomalu, měli zpoždění tak jednu sérii, a ve finále jich bylo méně. Soubor hrál hodně zmrzle a zařadil Bylany hned za Kameničky s tím, že ještě nešla pára od huby. Zato u čerstvě ohřáté večeře byl čtvrtý knedlík, než na něj došla ředa, už studený. To nedokážou ani v Kameničkách. Pěkně vymrzlou zábavu, kde mnoho návštěvníků zahájilo ústup hodně před koncem, jsme zakončili ve dvě. Obrana pořadatele, že všechno teplo vyvrzáme při stěhování, protože toho máme moc a ostatní kapely stěhují přes dekompresní komoru na chodbě, je sice hezká, ale stejnou aparaturu stěhujeme na každý sál dvakrát týdně a nikde taková zima neni. Tady opravdu byla. zpět
5.12.
V pátek jsme hráli v Kladně. Startovní teplota -10 a nakladač UNC roztahující avii po zasněženém dvoře naznačovaly, že asi začala zima. I v Kladně jsme z avie vypadávali rovnou do závěje, ale na sále to byl teplotní balzám, který potlačil nudle a kašláníčko z minulých Bylan a ukázal, že to jde, když pořadatel chce. Tentokrát chtěl na jedničku s hvězdičkou. Pořadatelé na plakátech inzerovali zábavu jako maškarní, což je v termínu, kdy všude jsou mikulášské, poněkud nestandardní, ale stejně se jejich úsilí minulo účinkem. Jako maškary se představili pouze pořadatelé a kapela, která je za kašpary stále. Z návštěvníků, kterých se dostavilo velmi příjemně, byly za masky snad troje blikající rohy a jedna čepice Milka. Kapela hrála jako maškarně-mikulášský hybrid. Zleva: čert, operatér na pitevně, anděl, vodník a mikuláš. Návštěvníci se probudili ve druhé sérii a zábavu projásali až do závěrečné druhé ranní. Dost dobrá akce.
V sobotu jsme nehráli. Frontmen Radek měl ajlavjů s jinou kapelou. 12.12.
V pátek jsme hráli v Chlumci nad Cidlinou. Hudební klub Říhův dům pořádá akce náhodně s úspěchem spíše klesajícím. Konkurence okolních hospod je zřejmě větší lákadlo a tak na muziku zabloudí lidí méně a méně. Nejinak tomu bylo i tentokrát, ale zase přišli ti, které hudba zajímala. Soubor hrál v pohodě a vychutnával klubovou akustiku, která tentokrát patřila k lepším. Zajímavou akci jsme na povel pořadatele ukončili ve čtvrt na dvě.
V sobotu jsme hráli v Jeníkovicích. Zábavě předcházala odpolední zkouška na sále, kde se sehrávaly některé sestavy na výročí 25 let. Do akce proběhne ještě jedna zkouška, neb někteří účinkující jsou v zahraničí, v Bělorusku a v Indii. Návštěva večer byla velice pěkná a tentokrát i časná, navzdory několika souběžným akcím v okolí. Sobor hrál trošku unaveně, neb maraton od odpoledne nebral konce, a zpočátku i koncertně, neb zatuhlost tanečníků povolila až ve druhé sérii. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě. 28.12.
V sobotu jsme hráli v Trhové Kamenici. Zima nepolevovala, ba naopak. Slnice byly zase bělejší a vláček za avií šplhající do kopců na vysočinu byl zřetelně delší a dokonce nám ujížděl i vyhrnující traktor. Stejné to bylo i při stěhování u sokolovny. Jednosnačný vítěz byl Zbyněk, který na zamrzlém roštu hodil nejelegantnější rybu. Nával byl jako na štěpánské, bylo velmi plno. Soubor hrál svátečně a frontmen Radek představil novinku, vánoční chřipku. Ve finále mu sice hlas slábl, ale jen při zpěvu. Při uvádění řval stále jak zavalený horník bez chřipky. O půl jedné se stala ta nehoda, že došlo pivo. Sedm sudů bylo málo. Po chvíli došla kola a destiláty a končilo se ve dvě o žluté limonádě. Vynikající akce.
V pondělí jsme hráli v Bylanech. Tradiční datum 27.12. se neslo ve znamení oslavy výročí 25 let Mogulu. V šest se otevřela sokolovna, o půl sedmé bylo obsazeno k sezení a dále už byly lístky jen na stání. Akci zahájila o půl osmé kapela Rammstein revival. Velice působivé představení nemělo chybu jak hudebně, tak vizuálně a trvalo přibližně hodinu. Za deset minut devět zahájila historicky první formace. Sestav se na jevišti za tři hodiny vystřídalo šest a mapovaly historický vývoj kapely, i když v každé zaskakoval nějaký náhradník za nezúčastněné. Na jevišti se vystřídali tito muzikanti: Karel Mareš, Pavel Cejpek, Tomáš Prosa, Ondra Sobotka, Jirka Fuchs, Jarda Mastík, Aleš Doležal, Libor Nalezinek, Dan Krulík, Martin Nazirov, Lukáš Tobiška, Honza Pohorelec a současní členové. Ve finále historického bloku se vrátili na jeviště všichni vystupující a odehráli společně tři věci. Po půlnoci se přeladilo na běžnou zábavu a dohrálo se do sváteční půl třetí a pět minut. Jak už jsem poznamenal na Lampárně, trochu jsme se mačkali a tvářili se, že je narváno, ale jinak vynikající akce. Ještě bych se chtěl omluvit děvčatům u jeviště, do kterých jsem odložil vetřelce z pódia. Ono to s někdy jinak nejde, aby si ostatní vzali přiklad, kde jsou hranice mezi demokracií a anarchií. 30.12.
Došly další fotky od Bíby z nejlepšího foťáku na akci a pár fotek od Martina Krumla. I já byl včera na svahu. Ski areál Červená Voda - Mlýnický Dvůr. Masakr, 2000 lidí, fronty 20 minut, kopec super, zima jak sviňa. zpět