6.7.
Tento víkend jsme nehráli. Sváteční víkend je již tradičně vyhražen dovolené.
11.7.
V pátek jsme hráli v Pokřikově. V minulých dvou letech jsme v Pokřikově hráli vždy s nějakou průtrží mračen, ale letos jsme si vyzkoušeli zábavu bez deště a zimy. Počasí skvělé, areál připravený, včetně zde nezbytných břízek, které později silnější tanečníci použili jako rekvizitu, a optimističtí a vstřícní pořadatelé. Návštěva byla velice pěkná a i vcelku dochvilná. Soubor hrál v pohodě a v kytarách trošku kombinovaně. První půlku odehrál Míla, který měl ještě jednu akci někde na hradecku, a dohrával Honza. Příjemným osvěžením byla účast cyklistického zájezdu z Kostěnic, kteří vyráží každé léto na hlinecko na dvoudenní zábavovou akci. Kluci to rozjeli ve velkém tempu a vydrželi nám zpívat i při balení. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny.
V sobotu jsme hráli v Rozhovicích. I v Rozhovicích jsme zvyklí spíše na déšť a zimu a tak tropické léto byla nová zkušenost. Abychom se na začátek trochu rozvičili, roznosili jsme po areálu lavičky, kterých bylo plné jeviště a my bychom neměli jaksi kde hrát. Pořadatel si to zjednodušil poznámkou, že to je velký a ostatní se tam vejdou i lavičkama. Příště přijedem jen s trumpetou a to se vejdeme i pod lavičku. Návštěva byla i zde pěkná, ale pozdní a návštěvníci se začali trousit spíše po setmění, někteří až po fotbale. Soubor hrál tropicky a ze všech jen teklo. Oproti pátku, kdy se k půlnoci trochu ochladilo a na vysočině fičel svěží vítr, se ochlazení nekonalo a velké teplo bylo celou noc. Škoda jen, že se to nepromítlo při "Sundáme to prádlo". Jedna podprsenka na jeviště sice přilétla, ale obsah jsme neviděli. Pěknou teplou zábavu jsme zakončili ve dvě.
18.7.
V pátek jsme hráli ve Svratouchu. Ve skvělém přírodním areálu Borovina ve Svratouchu jsme hráli naposledy v roce 2004 a stejně jako tenkrát vyrazil soubor na dvoudenní zábavové turné. Areál je to v pravdě luxusní a slouží mimo zábavy i k dennímu občerstvení kolemjdoucích a kolemjedoucích, neb se nachází v silné rekreační oblasti. Les se jen hemží chatami, penziony a letními tábory, a tak areál disponuje třemi druhy piva, bohatými masovými kousky z udírny a zmrzlinami všeho druhu. Pořadatelé si z roku 2004 o Mogulu pamatovali pouze, že má sprosté písničky a mluví sprostě. Nebyla to pravda. Lukáš neřekl jediné sprosté slovo, které bychom neznali. Návštěva byla velmi dobrá, asi dvojnásobná, než pořadatelé očekávali. Přišli všichni. Z Krouny, Kladna, Pokřikova, Olomouce, Plzně a dalších silných fanoušskovských vísek. Soubor hrál pod vidinou volné zábavy až do rána hodně uvolněně, a první tanečníci se na tanečním betoně a na tanečním zábradlí objevili téměř vzápětí. Došlo i na veselé chvilky s výměnou postu zpěváka a kytaristy a zábava dospěla do finále ve dvě hodiny. To už došlo několik druhů piva a pořadatelé byli nuceni ráno shánět zásobu na víkend, kterou jim vychlastala tancovačka. Po zábavě si ti zodpovědnější něco pobalili, popili, a poté popadali, kam to jen šlo. Excelentní byl opět Míla s peřinami na jevišti.
V sobotu jsme hráli nehráli v Habrech. Postupné probouzení probíhalo skoro až do jedenácti a průběžně přijížděli a odjížděli pořadatelé s pivem a zásobami a uklidňovali se po nepříjemných výtkách starosty obce Svratouch. Tentokrát nešlo ani o tak hladinu hluku jako obvykle, ale o zohýbané značky a ulámané tyčky od plotů. Vážení bigbíťáci, skutečně zde panuje nepřímá úměra: čím více značek a tyček, tím méně zábav. Starosta na zábavy nechodí, ale vás machrovská gesta vychlastaných siláků budou stát další parket. A Svratouchu by byla škoda. Kolem poledne se zavelelo na balení a v jednu se vyrazilo na pěší výlet na oběd. Bohužel kuchař on-line smazal poslední guláš z jídelníčku, a tak byl změněn plán celodenního válení u nedalekého dost dobrého rybníka Chochol, a soubor se přesunul na oběd na motorest Čertovina nad Hlinskem. Po příjemném obědě, tentokrát ve vší slušnosti, soubor popojel za les na vrakoviště Citroen, kde bydlí rodiče kytaristy Míly, a tam se ponořil na hodinu do bazénu. Při skvělé koupeli prošlo několik bouřek a vydatných lijáků a padly první pochybnosti o večerní zábavě. Přesunuli jsme se do restaurace ve Ždírci nad Doubravou, kde jsme kromě skvělého fotbalového zápasu mistra s nováčkem shlédli i přepověď počasí na večer, a měli jsme jasno. Výstraha ČHMÚ, že nedoporučuje konání venkovních hudebních akcí, zvýrazněná červeně, vidina promočené aparatury a pár desítech zmrzlých návštěvníků na promočených lavičkách v nekrytém areálu byly jasné argumenty. Pořadatelé, kteří jindy neváhali a akci přesunuli do sousední sokolovny, tentohrát dlouho špekulovali, než souhlasili se zrušením. Sokolovna byla v rekonstrukci a vojenské letiště Čáslav potvrdilo déšť na celý večer, a mělo pravdu. Tím dvoudenní výlet skončil a soubor namířil na základnu.
25.7.
V pátek jsme hráli v Holetíně. Ačkoliv kolem dokola hrajeme již mnoho let, do Holetína jsme dorazili letos poprvé. Areál na hřišti a koupališti je velice příjemný, nová restaurace, vysoké jeviště a pěkné posezení pod vysokými stromy. Předpověď počasí byla natolik nevalná, že ve vzduchu nevisela otázka, jestli zmokneme, ale kdy zmokneme. Návštěvníci se trousili pomalu, ale usilovně, a lavičky se pomali plnily, i když se začátkem již jemně pršelo. Soubor hrál první sérii koncertně a prvni odvážlivci se dostavili na taneční beton až se setměním. Deštík nenápadně houstl a pomalu osiřely lavičky, které nebyly pod stromy. Za deset minut jedenáct to přišlo. Mraky se otevřely a lavičky osiřely úplně všechny. Na tanečním betoně se sprchovalo několik desítek vodníků a vody přibývalo. Před dvanáctou pořadatelé provedli na jevišti slosování vstupenek, ale přišlo mi, že už nebylo komu, neb většina lidí už byla dávno na ústupu a zbytek se ukrýval u hospody, kde zvuk aparatury byl v kombinaci s deštěm a hlukem davu srozumitelný jen sporadicky. Tak jsme odehráli poslední sérii pro zbytek vodníků a kousek po půl jedné jsme zakončili. Ovšem balení v dešti byla lahůdka, kterou jsme letos ještě nevychutnali. Příště se raději spolehneme na ČHMÚ a jejich radar, a pokud arál nebude zastřešen, lehneme si na druhý bok nebo si necháme natočit druhý kus jako minulý týden, než zbytek týdne sušit aparaturu.
1.8.
V pátek jsme hráli v Rané. Soubor opět vyrazil na dvoudenní výlet a i když cestou do Rané jsme asi třikrát zmokli, přepoklad slunné soboty a zastřešeného parketu v Rané zaručoval kvalitní výsledek zájezdu. I na Rané ještě pršelo a přestalo krátce před začátkem. Návštěva nebyla nijak závratná, neb okolních akcí se urodilo velmi. Soubor hrál vesele, jak už to na zájezdech bývá, a byl veselý až do závěrečné druhé hodiny, kdy veselí ještě zesílilo. Poté účestníci zájezdu postupně odpadávali do spacáků a spali velmi tvrdě, neb kapelník pohrozil, ža kdo se první vzbudí, řídí avii.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Probuzení nebylo sice tak slunné, jak slibovali počasáři, ale bylo příjemně a opět veselo. Po poledni jsme zabalili a přesunuli se opět na motorest Četovina. Personál trochu zavrávoral, když nás zase uviděl, ale vše dopadlo v mezích slušnosti. Ve čtyři jsme dorazili do Sedletína, který byl celý proložený zákazy a rozkopanou kanalizací, a zbyly nám dvě hodiny na dospání. Večerní vystoupení bylo okořeněno místní předkapelou Rockovina, která dostala prostor od půl deváté a hrála hodinu. Repertoár kapely je velmi neotřelý, hodně melodický a zaregistoval jsem i pár kusů, které jsme hráli před třiceti lety, ještě před Mogulem. Návštěva byla vynikající, již na předkapelu byly lavičky slušně obsypány a před kasou stálá fronta. Soubor hrál zodpovědně a výletovou únavu nedal znát, pouze někteří z techniků klesli až na taneční beton. Luxusní zábavu jsme zakončili ve dvě, neb se hraje uprostřed vesnice a počestní obyvatelé toho asi moc nenaspali.
8.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Dědové. Slibovaná hezká sobota se nějak nepovedla, celý den lilo jako z konve a cestou jsme potkávali cedule Zákaz vjezdu s dovětkem Povodeň. Normálně by se zábava dávno odpískala, ale tentokrát šlo o tradiční akci Noční hasičská soutěž, a ta se koná za každého počasí. A tak jsme rozbalovali za deště, za deště jsme hráli a za deště jsme balili. Začátek byl trochu komplikovaný, neb jsem prošel jevištěm do hloubky půl metru a byl povolán truhlář, jenž podlahová prkna vrátil do původní polohy a notně je vyztužil. Areál na Dědové má opravdu už léta. Návštěva byla zprvu skromná, neb soutěž se odehrávala před areálem, ale diváci se zvolna přesunovali do areálu a bylo plno, ovšem tentokrát pouze na stání, neb na mokré lavičky si sednout nikdo neodvážil. Zato místa k stání a hlavně sektory přesunu se zvolna měnily v oraniště. Soubor hrál v hasičské atmosféře i kostýmech a přilákal na koupaliště první tanečnice v zápětí. Koupaliště i oraniště se zvolna přesunovalo na nohavice tančících a téměř všichni byli mokří po kolena, někteří od bahna po kolena, a několik jednotlivců od bahna komplet. Krásně mokrou hasičskou zábavu jsme zakončili kousek po třetí a soutěž vyhrálo SDH Blatno.
15.8.
V pátek jsme hráli v Holetíně. Od počátku týdne vypadaly předpovědi počasí spíše negativně, ale když došlo na pátek, bylo počasí super. Déšť nikde a teplo. Návštěvníci byli trochu váhavější, než minule, neb důrazný déšť je jistě vycvičil, ale dorazilo jich velmi příjemmně. Soubor hrál v pohodě a přilákal první nedočkavce již se třetím kusem. Parket dále houstl a zábava byla super, jen ve finále se to trochu pokazilo. První kapky padly o půl druhé a ve dvě přešly solidní slejvák, který nabýval na síle čím více aparatury jsme při balení rozložili na parketě. Zmoklo nám všechno. Ještě jedna momentka nás trochu vykolejila. Na večeři jsme dostali klobásy na recyklovaných táckách. Chápeme, že je krize, státní rozpočet se škrtí a každý šetří, ale abychom dostali tácek, kde už někdo jednu hořčici vyblízal a blízanci trůní další, to už jsme hodně na východě.
V sobotu jsme nehráli.
22.8.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Po několika záplavových víkendech, kdy jsme promokli veskrze, se vyskytlo opět na chvilku léto a soubor vyrazil na další, v pořadí třetí, dvoudenní výlet. Parket v Kameničkách se pochlapil a na zastřešeném sezení, boudě pro kapelu a zvukařské budce byla fungl nová střešní krytina, takže doby, kdy jsme tu zmokli i na jevišti jsou snad minulostí. Návštěva byla navzdory pěknému počasí velice pěkná, i když v dešti bývá ještě lepší. Soubor hrál v inovované verzi. Na jevišti se objevil nový frontmen kapely, Radek Řezníček, který se s Lukášem střídal po jedné sérii. A tak se Lukášova romatická slova páté cenové skupiny namíchala s novými pojmy jako ajlavjú, milujeme vás, máme vás rádi a s všudypřítomným pozdravem na párty nevidomých: jste tady??? Ve finále oba slovníky splynuly a na plech byli oba dva. Lukáš si ještě ve volných sériích přibral funkci fotografa a zjistil tak, kterak blonďák, co fotí a kouří, plní svoji databázi partnerek. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě, avšak společenská párty pokračovala až do mrtva a balilo se až ráno.
V sobotu jsme hráli ve Vilémově. V poledne se začalo balit a v jednu jsme byli opět v motorestu Čertovina. Obsluha to ustála a přidělila nám separé alonek, abychom nerušili hosty. Ve čtyři následoval přesun do Vilémova. Na hřišti ve Vilémově probíhala celé odpoledne hasičská soutěž Rebel-cup, zábava byla jejím závěrem a zúčastnění hasiči měli vstup zdarma. O návštěvníky tedy nebyla nouze a bylo přehasičováno. Soubor hrál ve stejném formátu jako v pátek, pouze si frontmeni série prohodili. Na plech byl tentokrát pouze Radek. Skvěle tím zapadl do kolektivu a premiérově zavedl trojdenní turné, neb zatímco ostatní večer balili a odjížděli, Radek se jal tábořit na hřišti ve Vilémově. Skvělou zábavu jsme zakončili ve dvě, pohár Rebel-cup vyhráli hasiči z Kunemilu a kytarista Míla dostal diplom za absolvování prvního turné.
Poslední zábava a rozloučení s Lukášem je v sobotu na heřmanoměstecké pouti. Od září je v první linii Radek Řezníček.
29.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Vyhlášená pouťová zábava nemá o návštěvníky nouzi a počítá se ve stovkách, ve stovkách se tentokrát počítalo i vstupné. Pojem lidová zábava za lidové vstupné se zdejším pořadatelům každoročně hodně vzdaluje a poněkud se vymyká se okolním zábavovým zvyklostem. Naštěstí se letos sjednotilo stejné na pátek i na sobotu. Za kilo, i když po internetu chodily fámy, že sobota je za komunálních stopade. K dobru pořadatelům je nutno přidat bezchybný přísun elektriky. Nezdechlo to ani jednou. Soubor hrál svátečně, neb po roce na stejném místě představil další personální změnu. Loni se loučil kytarista Míla a už je zase zpátky, a tentokrát se loučil frontmen Lukáš. V půlce zábavy se s ním soubor slavnostně rozloučil, předal upomínkové předměty a Lukáš skončil. Druhou půlku zábavy již měl na starosti nový frontmen Radek. Bylo to mnohem lepší než seznamovačka minulý víkend a ajlavjú bylo jen třikrát. Skvělou pouťovou jsme zakončili ve dvě k velké nevoli plného parketu. Uprostřed města to skutečné déle nelze. Fotek je tentokrát poskrovnu, neb našemu digitálu došel po hodině dech. Dočista se posral.
5.9.
V pátek jsme hráli v Dědové. Počasí jako v říjnu nevěštilo nijak úspěšnou akci, ale opak byl pravdou. Poslední letošní Dědová se plnila pěkně hned od začátku a ač se hulilo od huby už v osm, byla účast skvělá. Soubor hrál premiérově v novém obsazení s novým frontmenem Radkem a přitáhl první nedočkavce ve devátém taktu prvního kusu. Pak už byl parket pod tlakem neustále, leč zima po půlnoci akcelerovala a slabši povahy začaly odpadat. O půl jedné došlo pivo a zhoustl nápor na zbývající dvě okénka s destiláty. Vynikající zábavu, snad nejlepší letošní na Dědové vůbec, jsme zakončili ve dvě. Pak se nám porouchal zvukař a balili jsme dlooooouho. Pozitivní jev - ani nekáplo.
V sobotu jsme hráli nehráli v Rozhovicích. V Rozhovicích káplo. Již celé odpoledne se to na obloze honilo tak všelijak, občas zapršelo a občas zasvítilo sluníčko. Večer zapršelo v nejnevhodnější dobu. Lilo od půl deváté do půl desáté, místy velmi silně a do toho ještě čerstvé povětří, tak jsme právě postavenou aparaturu měli co pochytat, neb jeviště v Rozhovicích je otevřené z obou stran. Mokré lavičky přilákaly pouze pár průzkumníků, několik aut se otočilo u vchodu, a tak pořadatel po zralé úvaze akci zrušil. A tak jak probíhla celá letní sezóna, jsem ji taky zakončili. Byla velice vlhká a sušíme naposled, neb po víkendové pauze začíná sezóna zahulených sálu, kde ten déšť tak nevadí.
12.9.
Tento víkend jsme nehráli. Před podzimní sezónou soubor nabíral síly na dovolených a u rožně, a avie v servisu. Dvojka už tam opravdu nešla.
19.9.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Každoroční otvírák vyhlášené bigbítové arény se vydařil velmi. Navštěva skvělá a taneční, pořadatelský servis vynikající, kapela v dobré formě, ajlavjú nepočítaně, a tak jen snad ten Rychtář byl nějakej divnej, což odsouhlasili i nálevníci ve výčepu.
26.9.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Poslední teplý podzimní den a Bylany se hezky sešly a bylo to pěkné. Nával překročil zkušený odhad pořadatele téměř dvojnásobně a měl se co ohánět, zejména po zábavě, neb takový prasečinec v Bylanech už dlouho nebyl a sál by se dal místy i přeplavat. Soubor hrál poněkud indisponovaně, neb nemalá část členů prodělala, měla nebo byla v náběhu na chřipky a angíny, leč to zdatně maskoval vynikajícím ajlavjú. Další potíž jsme měli se světly. Lezlo nám do toho nějaké rušení, že nám z toho vyšla pěkná bramboračka, a tak jsme zaimprovizovali na ruční pohon. Již dříve avizovaná změna zařazení ze zpěváka na fotografa se naopak vydařila Lukášovi a na sále se blýskalo jak o bouřce. Vynikající tancovačku jsme zakončili deset minut po druhé, neb Mílovi praskaly struny velmi, a tak se kousek nastavilo.
V sobotu jsme hráli v Novém Bydžově. Původně to měla být společná akce s kapelou Nightwish rev., ale kapela se dostala do náhlých personálních potíží, a tak nastoupila náhrada, chlumecká kapela Řemen. Novobydžovsko nepatří k místům, kde se lidi na zábavy nějak zvláště hrnou, a i zde rozlehlá sokolovna byla skromě obsazená, a to ještě díky tomu, že Řemen je téměř domácí. V devět začínal Řemen, který hrál do jedenácti a po přestavbě jsme do třičtvrtě na dvě dohrávali my. Repertoár obou kapel je podobný a některé věci slyšeli návštěvníci ve dvou verzích s různými texty. Snaha pořadatelů, rozjet zábavy ve zdejší sokolovně, je příkladná a má další pokračování v podobě dalších akcí, ale také trochu nedokonalostí. Slabší výběr občerstvení, žádné kuřivo a hlavně vstupné 150 na dvě kapely okresního přeboru bylo dost nepřiměřené. Nevím jak Řemen, ale my jsme za ty prachy museli hrát srdíčkem.