V neděli jsme hráli v Jeníkovicích. Pomlázková v Jeníkovicích patřila vždy k vydařenějším akcím a vydařila se i tentokrát. Lidí akorát, příjemné prostředí a skvělá atmosféra. Soubor hrál v pohodě a vytáhl první nedočkavce téměř vzápětí. Pohodu ze hry narušoval místy splašený aparát kytaristky Soni a pemanentně splašená ruka zvukaře Václava. Byl to opravdu velikonoční nářez. Každoročně se pozastavuji nad tradicí půlnoční pomlázkové šukačky. Tak tentokrát měla pomlázku snad jen kapela a tak dva tři mládenci. Snad budeme muset napřesrok avizovat dopředu, co tato akce obnáší za povinnost, a uspořádat kurs pletení pomlázek.
11.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Naše poslední jarní akce v tomto vyhlášeném sále měla sice na pozadí deštivý podvečer, ale hoteliér Láďa měl optimistické vize, a to správné. Se začátkem zábavy bylo obsazeno k sezení a lidí stále přibývalo. Soubor hrál úvodní kus koncertně, leč v dalším se již první nedočkavci nenechali příliš pobízet, a jelikož nebylo kam sednout, parket se plnil tančícími i stojícími. Technické potíže z minulého týdne polevily, kytarový aparát kytaristky Soni šlapal jako hodinky a nerušil ani kapelu, ani okolí. Na opakovanou verzi "sundáme to prádlo" se frontmenu podařilo na jevišti něco svléknout, ale jelikož měl fotograf Honza nějaké technické potíže, asi přecucaný karburátor, výsledek na fotografiích chybí. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě a vzhledem k silnému uvědomění souboru jsme sbalili v rekordním čase. Všichni se těšili na "kamennou tvář".
18.4.
V pátek jsme hráli v Chlumci nad Cidlinou. Hudební klub Říhův dům nás přenesl do trochu jiné atmosféry, než jsme zvyklí. Zde se chodí návštěvníci bavit do klubu a kapela není až tak rozhodující. Více než polovina stolů byla rezervována a lidí bylo tak akorát. Novinkou bylo také přemístění zvukařského pultíku, který stával hned vedle kapely, na opačný konec a vysledek byl velmi slyšitelný. Soubor hrál v pohodě a pod taktovkou klubového zvukaře zjišťoval i jiné zvukové možnosti souhry kapely. I někteří návštěvníci, jinak repertoáru znalí, zjišťovali v některých skladbách nástroje, které do té doby neznali. Inu, klubový zvukař opravdu zvučil. Příjemnou akci jsem zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. I vystoupení v tomto sálku má spíše klubový charakter a tentokrát bylo obohaceno o zajímavou akci. Před zábavou probíhala na sále reklamní akce pivovaru Holba ve videobowlingu. Zájemci házeli asi dvě hodiny elektronické koule na plátně a bojovali o hodnotné ceny a reklamní předměty pivovaru Holba. Tím se trochu posunul program a začínali jsme skoro ve třičtvrtě na deset. Soubor hrál v pohodě a přilákal první návštěvníky, kterých bylo tak akorát na obsazeno, v prvních kusech. Kdo nebyl v pohodě, byl zvukař, jenž doháněl páteční absenci, na což byla pauza s elektronickými koulemi ideální. Usnul již v první sérii a zvukově to bylo hodně nedobré, dá se skoro říci, že nahovno. Všem návštěvníkům, kteří tuto neshodu poznali, a nebylo jich málo, se omlouváme. Posílíme zvukařský tým o pozici zvukaře se specializací zvukař. Zvukaře se specializací ožrala už máme.
25.4.
V pátek jsme hráli v Mrákotíně. Stejně jako před měsícem, i tentokrát byla návštěva komorní a bylo tak tak obsazeno. Soubor hrál chvilku koncertně, ale pak se probudily hudební geny v dětech naší kytaristky Soni, a pařily jak mateřské školce na Michala Davida. Po minulé nedobré zkušenosti v Kvasinách se zvukařem-ožralou jsme tentokrát vyzkoušeli zvukaře-zvukaře. Rozdíl byl gigantický. I z jeviště jsme slyšeli, který nástroj zrovna hraje. Jediný, komu ten večer chyběl zvukař Dušek, byl hostinký Dušek. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě. Zajímavý postřeh z průběhu večera: Když frontmen Lukáš uvedl jednu z věcí slovy: Teď hrajeme pro všechny děvky písničku "Děvky maj svůj džob", prohlásila jedna z něžná slečna, že ona na parket, nepůjde, protože není žádná děvka, a radši půjde příště na cenovku. Asi tam taky zajdu. Pro kurvy asi nehrajou, ale rád se podívám, že když hrajou pro Marušku z Horní Dolní, tak je na parketě jenom Maruška z Horní Dolní. Že my ale máme na takový krávy kliku. Když to není na Lampárně, tak to je v Mrákotíně.
2.5.
V pátek jsme nehráli neb nemalá část souboru vyznává čarodějnický sud.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Olešná bez závějí a půl metru sněhu vypadá mnohem lépe a spíše naopak, venku bylo tepleji než na sále. Nával byl poněkud ucouraný, asi se ještě všichni ocumlávali pod rozkvetlou třešní, ale výsledek byl příjemný a bylo plněji než v těch závějích. Soubor hrál v pohodě, zvukař Václav se vrátil z Turecka s nějakou divnou chorobou, neb do půlnoci se alkoholu ani nedotkl. Asi nějaký ramadán. V kapele proběhla slavnostní chvilka, neb jsme se oficiálně rozloučili s kytaristkou Soňou a kytaristou Honzou. Soňa dostala květinu a oba pak láhev něčeho veselého Kindrvejce pro děti. Skvělou májovou zábavu jsme zakončili ve dvě. Vydařila se velice, okolo avie bylo prezervativů jak naseto.
Do kapely se vrací kytarista Míla Sládek. V průběhu května se ještě bude střídat se stávající dvojicí, Honzou a Soňou, neb má závazky v současné kapele, a i s jeho další kapelou není zatím ferman synchronizován, takže na nějaké záskoky dojde i do budoucna. Nového kytaristu sháníme již od nového roku a z tohoto důvodu zůstal stát i úzký repertoár, který se nyní rozšíří a oživí o dlouho nehrané věci (Helmut, Sráč, Já tě chci, Démon chlast ...).
9.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. První letošní letní parket měl do letních parametrů hodně daleko, ale účast byla velice hojná, i když začátek byl hodně prořídlý. Soubor hrál ve staronovém obsazení s kytaristou Mílou a repertoár byl staronový. S Mílou. Kromě staronových věcí jsme vykopali první tři historické kusy: Helmut, Mládí vpřed a Víc než je zdrávo. Prvné podání bylo slušné, dohráli jsme do konce, což je s teplotou, kdy se hulí od huby, slušné. Skvělou tancovačku jsme zakončili v úřední dřenickou půldruhou.
V sobotu jsme hráli v Kladně. V Kladně byla pouť a pořadatelé pojali nápad, hrát na venkovním parketě. Vzhledem k tomu, že na vysočině je ještě tak o pět stupňů chladněji a ve Dřenicích teplo nebylo, vsadili jsme na jistotu a zakopali se v sále. Ale ani na parketě nebylo prázdno a na lavičkách se po celý večer posedávalo a ... . Někteří i dvakrát. Návštěva byla velice pěkná a včasná, bylo plno. Soubor hrál druhé kolo v nové sestavě již odvážněji a nové věci vypadaly zase o kousek lépe, i když hluk v okolí jeviště byl nadnormální a orientace ve skladbách podnormální. Skvělou a hodně vychlastanou zábavu jsme zakončili těsně před druhou.
16.5.
V pátek jsme nehráli. Osvětlovač Jarda se odhlašoval ze svobodného stavu a celý soubor truchlil okolo sudu.
V sobotu jsme nehráli v Újezdě. Počasí se rapidně pohoršilo, zima jako v říjnu, v areálu močály po celodenních deštích, a tak pořadatelé v sobotu popoledeni akci zrušili, ke všeobecné radosti pátečních truchlících. Někteří hodně přetruchlili.
23.5.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Jeřišně. V této vísce pod Železnými horami jsme hráli naposledy v květnu 1992. Sál s hospodou se nezměnil a patří k těm větším, kde jsme hráli. A v hospodě měli zase bramboráky. Zábavy se tu zvolna rozjíždějí se průměrným úspěchem a při troše vytrvalosti se Jeřišno může chytit. Návštěvníci se trousili zvolna, ale nakonec se docoural pěkný počet, zejména pamětníků. Soubor hrál poněkud stísněně, neb ač sál nadměrný, jeviště podměrné a jeho šířka připomínal spíše boudu na letních parketech. Nedočkaví pamětníci vyrazili na parket téměř v zápětí a bavili se velmi. Peknou tancovačku jsme zakončili ve dvě, když už většina techniků spala.
30.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Tento víkend se objevil nový fenomén letošní letní sezóny, který se svádí buď na globální oteplování nebo na sopku Eja-eja-ejakul. Nekonečné deště vše totálně promočily a potíže byly v pátek i v sobotu. Už při příjezdu do areálu při otáčení na stejné louce jako už patnáct let a třikrát za léto se řidička Vendula s avií zabořila a ven ji vytáhl až traktor sekáče od naproti. Bylo krátce po výživném dešti a další velmi vydatná půlhodinová bouřka se přehnala krátce po vyložení avie. Hřiště, přes které se k parketu přechází, bylo jeden močál, a tak návštěvníci, kteří přišli až za tmy, neměli šanci této pasti uniknout. Do bot si nabral každý a někteří se v této čvachtanici i vyváleli. Návštěva vzhledem k počasí nebyla převratná, ale docoural se slušný počet a též slušný počet druhý den SMSkoval: "Vy ste včera hráli?". Ano, ve Dřenicích se hraje za každého počasí a ušetří se za hloupu SMS. Soubor hrál v pohodě a pomalu plnil taneční beton přicházejícími, neb lavičky byly mokré a moc se na nich sedět nedalo a navíc ve finale začalo pěkně přituhovat. Peknou tancovačku jsme zakončili v pořadatelskou půl druhou a odjezd se Vendule vydařil na jedničku.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Příjezd přes houpavou louku se vydařil a v areálu nás již pořadatel naváděl, kudy bezpečně najet. Zároveň nás potěšíl, že poprvé za celý měsíc nepršelo. Nicméně i zde byl vody nadbytek a v místech, kde jiné roky jsou lavičky, byla pěkná jezírka. Návštěvníci se trousili silně a vytrvale a výsledek byl rekordní. Na pivo byla fronta přes čtyři okénka a ve třech řadách. Soubor hrál krátce koncertně, ale taneční beton se naplnil záhy a vydržel pod tlakem až do finále. Soutěž "Sundáme to prádlo" v chladném počasí sice nebodovala, ale objevil se nový námět na soutěžení. Přímo v areálu za jezírky se romantická dvojice věnovala lízání. Lízátko bylo zjevně velmi výživné a trvalo téměř hodinu, ale do vážnějších akci se dvojice již nepouštěla. V občerstvovacím centru postupně docházely destiláty a o půl druhé došlo i pivo. Vynikající tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale odjezd byl tentokrát dramatičtější. Louka před areálem, na které parkují návštěvníci, se změnila v oraniště a netroufáme si odhadnout, kolik aut zapadlo. Avie to zvládla do poloviny tratě a zapadla taky. Ve čtyři ráno moc traktorů k dispozici není a tak se stalo neuvěřitelné. Podařilo se nám ji vytlačit rukama.
6.6.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Areál po mnoha letech doznal viditelnou změnu. Z původního zastřešeného sezení vyrosla pěkná hospůdka, která nahradila letité mobilní buňky. Po celotýdenních deštích slunný a teplý pátek překvapil, avšak jako impuls dobré zábavy to nestačilo. Návštěvníků bylo poskrovnu, ale i tak vytvořili příjemnou atmosféru a bavili se velmi. Soubor hrál trochu opožděně, ale o to rychleji se na taneční beton nahrnuli první nedočkavci. Technický stav některých muzikantů byl nedobrý a tak jsme u některých věcí trochu improvizovali. Frontmen Lukáš měl bolavý krčíček a rýmičku a kytarista Míla placatý paleček od kladívečka. Některé sporty jsou hodně nebezpečné. S přibývajícím časem klesala teplota a to velmi, někteří zmrzlí odjížděli do tepla hospod, a tak jsme akci neprotahovali a na pokyn pořadatele krátce po jedné zakončili.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Scénář byl nachlup podobný. Slunný den, večer kosa a ve Strašově měli pro změnu novou udírnu.. Jen těch lidí bylo poněkud více, ale pořadatelé vyjmenovali několik akcí v okolí, které výsledek ještě umenšily. Soubor hrál první sérii koncertně, neb se návštěvníci teprve zvolna scházeli, leč poté se již rozjela zábava naplno. Paleček i krčíček stále trápily, ale už to bylo o něco lepší. Pěknou tancovačku jsme zakončili kousek po půl druhé.
13.6.
Tento víkend jsme nehráli. Byl moc hic a málo bláta.
20.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Čachotíně. Povětrnostní prognóza pro tento večer nebyla příliš optimistická, ale tentokrát se moc nevyvedla a bylo vcelku přijatelně. I návštěvníci se nenechali zviklat předpovědí, ani chcíplým psem, a bylo velice plno. Soubor hrál v pohodě a po víkendovém volnu vzpomínal na harmonické postupy, které se leckdy nevybavily. První série byla netradičně na přání novomanželům, včetně ploužáku Náhodou, ovšem ženich nesdílel nadšení romantických drůžiček a nevěsty a věnoval se radši plnému kelímku Rebela. Zábava nabrala skvělé obrátky a v autobusové čekárně, ve které jsme hráli, bylo chvílemi velmi nebezpečno, kterak místy rozjařený dav přepadával přes zábradlí. Vynikající zábavu jsme zakončili ve dvě, ale balení bylo hodně dlouhé. Naštěstí jsem tentokrát nezapadli.
27.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Po dlouhé době bylo hezky a ve Dřenicích sucho. Po minulém boji se zapadlou avií zbyly jem krátery v louce, leč tentokrát to vyšlo v pohodě. Areál po propršené sezóně pěkně zarostl a leckde kopřivy převýšily i sedící. Další legrácku připravili pořadatelé ve formě zemních prací na úpravě hřiště, kdy uzavřeli běžně používanou přístupovou trasu. Plastové pásky však nebyly těžkou překážkou. Návštěva nebyla nijak ohromující, jak na závěr školního roku bývalo zvykem v letech minulých, ale byla hodně taneční již od začátku. Soubor hrál v pohodě a na závadu byla snad jen senná rýma, která stála tři kapesníky. Dost dobrou tancovačku jsme zakončili v místě zavedenou půl druhou.
V sobotu jsme hráli v Dědové. Tentokrát jsme se dostali do kolize termínů a jelikož kytarista Míla měl jinou akci, nasadili jsme na výpomoc předkapelu. Začínala tedy kapela ÚSP (Ústav sociální péče) z Pardubic. Svého úkolu se zhostila skvěle a čas, který Míla potřeboval na dojetí z druhé akce zvládli výborně. Návštěva byla slušná, i když v okolí bylo několik akci a jedna megaakce, a parket podupával už na předkapelu. My jsme začínali v jedenáct a zvýšenou intenzitou jsme zábavu dovalili do závěrečné druhé ranní, což bylo akorát, neb frontmrnovi Lukášovi začal vynechávat procesor, resetovala se mu flash paměť a vcelku pěkné písně se měnily v instrumentálky.