4.10.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Zdejší hospoda pěkně prokoukla. Zvenku pěkně vymalovaná, uvnitř se objevily nové spojovací dveře a je vidět, že se hodpodáři dobře starají. Páteční zábavy bývají všeobecně slabší, i v Prosetíně, kde nám plakáty pravidelně strhávají již v den vyvěšení, ale tentokrát byla návštěva ucouraná velice, že jsme posunuli start o půl hodiny. Částečně i z technických důvodů, neb se nám roznemohla světelná technika. Návštěvníci se trousili hodně zvolna, ale nakonec se jich dostavilo slušně, i když k běžnému stavu hodně chybělo. Soubor hrál svižně a již v první sérii zvedl nedočkavce ze židlí, avšak pořádně se publikum rozjelo až v půlce zábavy. Skladba návštěvníků byla tentokráte více tanečnější a méně sedící a spící. Pěknou tancovačku jsme zakončili akorát ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Cesta do Olešné byla vlivem dopravních komplikací zpožděná a veselá, a tak jsme zapoměli odbočit a dojeli jsem skoro do Brodu a nabrali ještě větší zpoždění. Olešná nás přivítala po zemědělsku. Ukrutný smrad ze siláže ležel nad celou vesnicí a vlezl nám až do sálu, kde ho postupně přebil smrad z cigaret, který byl ve srovnání se siláží tentokrát voňavý. Návštěvníci se začali scházet velice časně, se začátkem bylo již hodně stojících a celkově příjemně plno. Soubor hrál v pohodě, někteří, jako třeba bubeník Tonda, hodně vysmátě, neb posvačil vtipnou kaši, a nakazil všechny ostatní. Návštěvníci se rozpohybovali téměř vzápětí, neb jich byl již plný parket stojících a zábava nabrala skvělý švih již od začátku a pokračovala v nezmenšeném tlaku až do závěrečné druhé ranní. Vynikající tancovačka.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Vyhlášený bigbítový stánek u Chrudimi rozjel podzimní sezónu v diskotékách, a tak ač třetí v pořadí, bigbítové tancovačky jsme vlastně zahajovali. Hned na začátku jsme byli upozorněni, abychom byli při stěhování aparatury ohleduplní k parketám, jež se zdály udržované a napatlané notnou dávkou impregnace. Na konci bylo jasné proč. Parkety byly ve skutečnosti dřevěné dno pivního bazénu. Návštěva byla vzhledem k početným lákavým akcím v okolí velice časná a silná, a již se začátkem bylo obsazeno z části i na stání. Soubor hrál první dvě série koncertně, i když byl parket plný stojících, a vylaďoval zvuk, jenž dělal potíže kapele, zvukařovi i posluchačům, ale nakonec se to povidlo. Potíže měl trochu frontmen Lukáš se svým bezdrátovým mikrofonem, který co chvíli odhazoval v nefunkčním stavu, aby jej o přestávce za pomocí lepicí pásky opět zprovoznil, a opět zahodil jako nefunkční. Rovněž měl poruchu na čtecím zařízení, které ten večer notně vynechávalo. Vynikají tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale balení bylo tentokrát hodně dlouhé.
18.10.
V pátek jsme hráli v Opočínku. V této vísce nedaleko Pardubic jsme hráli naposledy na jaře 1996. Mezitím se stala součástí krajského města. Obnovená premiéra se vydařila nad očekávání velice. Na saunu vytopený sál se zaplnil uz se začátkem, neb obec disponuje autobusovými svozy č.15 přímo z autobusového nádraží každou hodinu až před hospodu. Soubor hrál první dvě série koncertně, ale v zápětí se parket dostával do tempa. Kapela se trochu prala s netypickou polohou jeviště, ale nejvíce to nesedlo kytaristce Soně, která zrovna neměla svůj den a místy to bylo hodně slyšet. Příjemnou tancovačku jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě, ale pokračování ve výčepu klasifikovali pamětníci jako zcela srovnatelné s divokými reji v Sopotnici, kdy se kapela vracívala v sedm ráno. To se tentokrát naštěstí nestalo.
V sobotu jsme hráli v Kladně. Když jednme do Kladna, tak jedině za přírodních extrémů. Začátkem května na letní parket a v půlce října do třiceti centimetrů sněhu. Počasí jak v lednu. Leč pořadatelé topili také jako v lednu, a tak na sále byla taková větší sauna a bylo až s podivem, že nazafungovalo "Sundáme to prádlo". Návštěva byla skvělá, časná a velice taneční. Se začátkem obsazeny všechny židle a s prvnim kusem, který byl z energetických důvodu jen poloviční, i kus parketu. Soubor hrál v pohodě a po počátečních potížích s výpadky proudu a po přepojení na jiný, silnější přívod rozjel zábavu naplno. Trochu potíží měl kytarista Honza, jemuž praskl kámen v zámku u kytary, což je u dvojzvratné mechaniky závada dost podstatná, ale jako zručný mechanik to našvindloval tak, že kytara vydržela do konce zábavy. Svělou a velmi vychlastanou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny.
25.10.
Tento víkend jsme nehráli. Byl věnován přípravě naší avie na STK.
1.11.
V pátek jsme hráli ve Vilémově. Vyhlášený diskotékový sál doznal od naší poslední zábavy několik změn. Zejména zmizelo zábradlí na jevišti a tyče pro svíjející se tanečnice a na sále se promíchala místa k se zení právě s těmito tyčemi na vyvýšeném pódiu. Návštěva byla příjemná, ale k diskotékovému standardu ještě něco chybělo. Přišli hodně pamětníci a naopak stálí vilémovští štamgasti vzali zavděk jinými diskotékami. Ovšem nediskotékové publikum bylo velice taneční a parket atakovalo již po několika prvních taktech. Soubor hrál nachlazeně, a to velmi. Frontmen Lukáš se s nachlazením potýkal jž čtrnáct dní a po marné léčbě minulou sobotu na zábavě v Bylanech se ani tento týden pokroky nedostavily. Vydržel čtyři série a pak už z něj šel jen teplý dech a tak se už jen staral o společenský ruch. Došlo na zálohy a místo v první linii zaujal osvětlovač Zbyněk, naše tajná zbraň. Lukáše zastoupil důstojně, místy i více důstojně. Vzhledem ke ztrátám a improvizaci jsme akci neprotahovali a zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme hráli ve Krouně. Vyhlášený pajzl se změnil k nepoznání. I když nás pořadatelé ujišťovali, že všechna vylepšení, jež změnily zábavový humus na kulturní prostředí, jsou již dávno, všichni jsme měli zafixováni letitý kolorit sálu v Krouně s vizitkou pravého bigbítového doupěte. Překvapilo zejména teplo, čisto a a akusticky zatlumený sál, který dříve ohlušoval nekonkrétní zvukovou koulí. Změny přitahují i návštěvníky a bylo pěkně plno, ačkoliv pořadatelé měli obavy z dalších akcí v okolí. Soubor hrál v plném počtu, neb Lukáš přistoupil zodpovědně k léčbě, celou sobotu kloktal různé lektvary až se z indispozice vylizal, možná i prolízal. Hlasivky vydržely až do konce. Skvělou zábavu jsme zakončili ve dvě, kdy na sále padla první facka a chumel bojovníků se proboural zavřenými dveřmi ze sálu do výčepu. Śmouhu na kráse vyvolala příhoda v poslední sérii, kdy slečna zapůjčený Lukášův text vrátila v podobě zmačkané koule. Tady někde končí svoboda projevu a slečna neslečna, padne na sále i druhá facka.
8.11.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Páteční Bylany bývají trochu slabší, ale rozdíl se pomalu smazává. Se začátkem zábavy obsazeno a lidí přibývalo. Soubor hrál trochu zmrzle, neb co se tentokrát nepovedlo, bylo teplo. Ruce tuhly a i návštěvníci zjistili, že venku je tepleji a migrace tam a zpět pulzovala ve vysokých obrátkách. I konzumace byla zvýšená a barmani se měli co ohánět, aby tanečníci měli co vylévat. Parket byl opět jedno koupaliště. Pěkně vychlazenou zábavu jsme zakončili ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. I v Kvasinách překvapili s teplem. Radiátory byly sice mimo provoz, ale zdatně je nahradila kamna na dřevo, která kvasinský sálek v pohodě zvládla, zvláště na vysokém jevišti bylo příjemně. Návštěva byla kvasinská, tak akorát klubová. Polovina stolů měla rezervačky a přišli všichni. Soubor hrál uvolněně a vychutnával skvělou akustiku sálu, která patří k nejlepším. Tanečníci se vyrojili v zápětí a byli neúnavní. Příjemnou tancovačku jsme zakončili o půl druhé.
15.11.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Při výjezdu na hlinecko se nám téměř pravidelně daří dostat se do souběhu s magaakcemi v Herálci a ne vždy souboj o návštěvníky dopadne alespoň uspokojivě, co se stalo tentokrát. Nával návštěvníků byl velice slabý, a sál jen skromně zaplněný. Soubor hrál trochu nově, neb zvukař si pořídil zbrusu nový kus nábytku, mixážní pult Allen&heath GL2400, a starou Yamahu GL32 poslal do důchodu. Nová byla především honička, jak novotu zadrátovat do aparatury a probudit ji k životu, a tak jsme začali trochu se zpožděním. V komorním prostředí byli návštěvníci zprvu ostýchaví, ale záhy velmi taneční a zábava dostala normální spád a tempo. Pěknou a hodně přetopenou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
22.11.
V pátek jsme hráli ve Starém Mateřově. V této obci jsme hráli naposledy někdy před dvaceti lety, ještě v první sestavě Mogulu, a restaurace U Lípy, ač stále na stejném místě, se notně proměnila. Ne že by nebyl za těch dvacet let ze strany restaurace zájem, ale kapela měla ve svém portfoliu pro tento region jiná místa, a tak jsme se jen míjeli. Původní sál se zmenšil velmi. Zmizelo přísálí, podél jedné strany se táhl dlouhý bar a kapacita sedících se zmenšila přibližně o polovinu. Menší je snad už jen sál hotelu Kobylka ve Vysokém Mýtě. I jeviště bylo raritou. Stupňovitá bidýlka postranách expedovala hudebníky téměř o patro výše, v původní výši zůstal jen frontmen a bubeník na praktikáblu a standardní instalace světelného parku byla silně improvizovaná a připomínala spiše set pro miniaturní letní boudičky u parketů. Návštěvníci se trousili silně a těch pár sedavých míst bylo obsazeno dlouho před začátkem. Soubor hrál jako na vyhlídce ve vyhřátém výše položeném sektoru a rozpohyboval stojící parket vzápětí. Ovšem jen krátce, neb hned ve druhém kuse vypadla elektrika a následovalo přepřehání na silnější zdroj proudu padesátimetrovým kabelem kolem celé hospody, což již vydrželo bez potíží. Netradiční bidýlkové rozmístění nebylo pro muzikanty to pravé a největší potíže působilo kytaristce Soně, jejíž Marshall vyváděl hrozné věci, nedal si moc poručit a Soňu hodně vykolejoval. I Honzovi Marshall trochu protestoval, ale ne tak slyšitelně. Slabší stránkou byly restaurční služby. Ceny byly tak o třetinu vyšší než je na zábavách obvyklé a novinkou bylo vyplachování plastových kelímků od piva a panáků a opětovné uvádění do oběhu. NEUVĚŘITELNÉ!!! A armádě neochotných pinglů za barem se to zdálo jako běžné a normální, o druhákových kávách ani nemluvě. Je to veliké FUJ!!! a doporučujeme takovémuto podniku se obloukem vyhnout. Pěknou a drahou tancovačku jsme zakončili ve dvě a pak se nám stala ta nehoda, že jsme po odjezdu ve čtyři hodiny zapoměli zvukaře. Zjistili jsme to až dva kilometry od vesnice, když volal osvětlovač Jarda, jestli nám něco nechybí. Opravdu chyběl.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. I zde šlo o obnovenou premiéru, hráli jsme zde naposledy na jaře 2001. To bylo ještě za nezapomenutelného hoteliéra Ivana a staré začouzené hospody, ve které se topilo tak, že se do začátku zábavy rozfofrovala kamna, pak se vysadil komínek, čtyři siláci vynesli kamna na tyčích před hospodu a do nevelkého sálu se vešel další stůl. Návrat byl úplně do jiného sálu. Byl sice na stejném místě, ale proměna byla neuvěřitelná. Smradlavoé a začouzené doupě s maskovací sítí u stropu a prkenou podlahou s vyšlapanými suky se proměnilo v pětihvězdičkový, zbrusu nový sál včetně nového nábytku. Pod jevištěm se objevilo peklo a i příslušenství bylo na několik jedniček. Vůbec nejvíce jedniček si zalouží pořadatelé, kteří předčili i ty vynikající, které jsme do té doby znali. Předběžně jsme domluvili, že se zde uspořádá školení pro pořadatele, pro ty zabržděné povinné, a pro ty bystřejší dobrovolné. Na termínech už se pracuje. Vůbec největší peckou, kterou jsme za dobu existence Mogulu ještě nezažili, byl ZÁKAZ KOUŘENÍ !!! na sále. Návštěvníci tento zákaz bez námitek respektovali a kouřit se chodilo na chodbu před sál a do přilehlé restaurace. Byla to příjemná změna, neb v pátek byla naopak koncentrace kouře na sále silně nadlimitní. První bigbíťáci se začali trousit již krátce po sedmé a zaskočili i jinak skvěle připravené pořadatele. Se začátkem zábavy bylo již obsazeno k sezení a postávaly první skupinky. Soubor hrál ve skvělé pohodě a navíc akustika, kterou jsme si pamatovali jako silně nedobrou, byla dost dobrá a dala zapomenout výplachu z předešlého dne. I publikum bylo předžhaveno a vyskočilo hned na první kusy, s přibývajícím časem bylo na parketě silně našlapáno a spolupráce publika s frontmenem Lukášem byla vynikající. Nejen pohybová a pěvecká, ale i pohotová. Na repliku, že zde hrajeme po osmi letech se ze sálu ozvalo "to jsem chodila do třetí třídy ...". Fantastickou zábavu jsme zakončili ve dvě a přidali pěknou skupinovou fotku s pořadatelem. Ale aby nebylo vše jen v superlativech: nepraktické osvětlovací hříbečky na jevišti měly již namále a příště už je nějakými stojany určitě trefíme.
Po nedobrých zkušenostech ze zábav v Prosetíně a Mrákotíně, kdy poměrně velká část návštěvníků absolutně nechápe, že se platí vstupné a automaticky předpokládají, že když přijdou o něco déle, musí mít slevu a nebo vůbec neplatit, a automaticky se hrnou přes kasu s nechápavým pohledem "co po mě ti blbci chtějí", se princicp vstupného mění na negativně progresivní, který s výborným úspěchem před lety praktikoval pořadatel Paleček v hlinecké sokolovně. Slevy se ruší a přechází se na postupné zvyšování vstupného. Do devíti hodin je vstupné 50 Kč, od devíti, tedy od začátku zábavy, 70 Kč, od jedenácti hodin 80 Kč, od 12 hodin 90 Kč a od jedné za rovnou stovku. Tím se zabezpečí, že návštěvníky, kteří se přišli opravdu bavit od začátku zábavy, a atmosféru zábavy nebudou narušovat ožralové z okolních hospod, kteří se přišli jenom dorazit, dělat bordel a otravovat ostatní, včetně personálu. Kdo chce jít opravdu na zábavu, rád přijde včas a změny se ho nedotkonou, nebo spíše příjemně. Ti, kdož se naučili chodit po sezóně a zadarmo, mají smůlu. Začínáme příští pátek v Prosetíně.
29.11.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Naše druhá podzimní akce v tomto sále byla určitě lepší než ta první, ale i tak zde pátky nebývají početně nijak závratné. Účast byla časná, neb revoluční systém výběru vstupného se rychle rozkecal a nemálo návštěvníků brzkým příchodem ušetřilo na jedno pivo. Soubor hrál v pohodě a i když sál nebyl nijak zaplněn, první nedočkavci vtrhli na parket vzápětí a dále jen přibývali a parket houstl. Progresivní vstupné v jedenáct rozdráždilo první opozdilce, ale pak, řečeno slovy fotbalového trenéra, tým u kasy neplnil to, co jsme si řekli v kabině, a tak finále vyšumělo do ztracena. Tak snad příště. Dobrou tancovačku jsme zakončili těsně po druhé.
V sobotu jsme nehráli. Kytarista Honza plnil závazky ve své druhé kapele.
6.12.
V pátek jsme hráli ve Vortové. Hlinecký kraj pohltila hustá mlha a trošku ovlivnila start zábavy. Kytaristka Soňa po Vortové pátrala cimrmanovským stylem: - průjezd Hlinskem - bloudění v mlze - průjezd Hlinskem - bloudění v mlze. Při posledním bloudění to do ní navíc napálila závodnice, která nebloudila, ba naopak jela v husté mlze popaměti a rychle. Trochu jí pomačkala zadní plechy, ale jinak dojela v pořádku. Tak jsme začali o chvilku déle. Návštěva byla časná a sálek, jehož rohové jeviště nám opět pěkně zatopilo se stavěním techniky, se se začátkem pěkně zaplnil. Soubor hrál v mikulášském trendu a nechyběla ani nadílka. V polovině zábavy naspal frontmen Lukáš do tančícícho davu šedesát kazet. Následující obraz byl jak z filmu Piraňa a z nadílky zbylo jen pár rozšlapaných plastových krabiček. Skvělou zábavu s vynikajícím pořadatelským servisem jsme zakončili těsně po druhé. Veselou kaňkou na pořadatelském kolektivu byl incident při závěrečném nakládání avie. Když jsme měli téměř naloženo, vyřítil se z restaurace brunátný pořadatel s nekompromisním příkazem: "Ztratilo se nám pět sudů, teď byly na chodbě, všechno vyložit!" Kdo zná systém nakládání naší aparatury, kde každá bedna má své číslo a přesné pořadí, neb jinak by se nám to do auta nevešlo, ví, že stěží bychom do ní dostali jeden sud, natož pět a navíc Rychtáře. Dobře jsme se pobavili a pořadatelé svého kolegu záhy zpacifikovali.
V sobotu jsme nehráli. Bubeník Tonda měl každoroční tradiční ochotnické představení.
Hledáme kytaristu nebo jak se vznosně píše: vyhlašujeme konkurz na kytaristu. Na věku a pohlaví nezáleží, přednost má osmnáctiletá miss s širokým srdcem a úzkou ... , která umí alespoň cikánské G. Současná kytaristka Soňa nestíhá životní frmol a musí z něj s lítostí vyloučit kytaru.
13.12.
V pátek jsme hráli v Řestokách. V tomto útulném a drobném sále jsem hráli poprvé, ačkoliv je sál velice aktivní již několik let, ale na nás se jaksi nějak nedostalo. Před lety jsme úspěšně vystupovali v sousedních Rosicích u Chrasti, ale tam už se na nás také nějak nedostává. V sále na nás dýchla historie a patina starých vesnických sálů, zvláště tuny prachu a pavučin na jevišti a elektrický rozvaděč ze století páry byly úchvatné. Návštěva byla velice ucouraná a tak jsme posunuli start o půl hodiny, kdy se sál začal pomal plnit a nakonec se zaplnil příjemně. Soubor hrál chvilku koncertně, ale první příznivci bigbítu vyrazili na parket záhy a neúnavně dupali až do závěrečné druhé hodiny, kdy byl parket v největším tempu. To proto, že teplota zprvu pěkně vytopeného sálu rapidně klesala a kdo se nehýbal,silně tuhl.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Tentokrát pořadatel naprojektoval akci jako festival bigbítových kapel, které se motají v tomto kraji: Polymetal, S.D.A., Telegraf a Mogul, a v tomto pořadí také vystupovaly. První dvě měly k dispozici hodinu včetně přestavby, závěrečné dvě měly po dvou hodinách. Celková doba byla od osmi do dvou. Ač jsme jako poskytovatelé aparatury měli předsevzetí, že budeme umělce při přestavbách honit, aby ztrátové časy byly co nejmenší, někdy to prostě nešlo. Někteří muzikanti měli buď hodně materiálu na balení či rozbalování, nebo vychutnávali slávu a opojení z právě odehraného setu a do balení se vůbec nehrnuli. Extrémem byl Ferda od Telegrafu, kterému jsme kompletní aparát donesli do šatny tak jak stál na jevišti, neb umělec měl porouchaný gyroskop, o balení zájem nejevil, a ve finále si v šatně odříhl několi litrů bramborového salátu. Vystoupení kapel bylo dost dobré a je jen škoda, že akce nepřilákal více návštěvníků. Účast byla tak poloviční oproti běžné tancovačce, což lze přičíst na vrub právě začínajícím mrazům a sněhu, jehož v okolí Olešné bylo již dostatek, a také předvánočnímu shonu. Drobnou, ale tuhou, vadou na kráse byla zima na sále. Zpočátku bylo na sále docel únosně, ale s přibývajícím časem a couráním mezi dveřmi se mráz dostával dovnitř a teplota rapidně klesala.
Ze serveru se ztratil celý archív fotek za rok 2009. Tento víkend jsem nahrnul na jiný serveru a po archivu budu pátrat u poskytovatele služeb.
16.12.
Archiv už se zase objevil. Tak nevím, asi údržba.
24.12.
Tento víkend jsme nehráli. Víkend před vánocemi nehrajeme už tradičně.
28.12.
V pátek jsme hráli v Trhové Kamenici. V této obci jsme hráli naposledy na podzim v roce 1992 a po sedmnácti letech jsme opět trefili zpět. Vyhlášený termín štěpánské zábavy zpravidla netrpí nouzí o návštěvníky a nejinak tomu bylo i zde. V osm hodin byly téměř všechny stoly zamluveny, o půl deváté obsazeny a dále už jen na stání. Soubor hrál vánočně, nejeden z muzikantů byl vybaven nějakým kouskem z pod stromečku, a přilákal první nedočkavce již na odťukání prvního kusu. Zábava nabrala od počátku ty správné obrátky, parket houstl, fronty na občerstvení rostly, a ve třičtvrtě na jednu se stala ta nehoda, že došlo pivo. U ostaních okének však bylo všeho hojno, a tak tancovačka dojela s nepivními vytrvalci až do závěrečné druhé ranní. Vynikající akce.
V neděli jsme hráli v Bylanech. Termín 27.12. patří u Mogulu k tradičním, a v liché roky se vždy křtilo nové CD. Bohužel letos z důvodu personálních změn se tato akce nezdařila a akce s novým CD se posunuje o rok. I tak patří datum 27.12. mezi příznivci Mogulu k oblíbeným a bylo velice plno. Začátek, od půl deváté, patřil kapele Liquére s naším bývalým kytaristou Mílou, která navodila skvělou atmosféru a nemnoho přicházejících překvapila svým pojetím a přístupem. Plazící se bosý frontmen s megafonem a houslemi nebývá k vidění často. Krátce po desáté po nezbytné přestavbě nástrojů jsme pokračovali ve skvěle započaté zábavě. Atmosféra jásavá a uvolněná, někteří muzikanti jasaví a uvolnění, ale někteří i zdravotně podlomení a méně jásaví. Vynikající závěrečnou tancovačku roku 2009 jsme zakončili ve dvě se stále vrchovatým sálem, ale balení s jásavými muzikanty bylo tentokrát opravdu nekonečné a při stěhování nás navíc překvapila sněhová vánice.