6.7.
Minulou sobotu jsme hráli v Čachotíně. Nebude-li pršet, nezmoknem, platilo i tentokrát. Chvilkama cvrndalo, chvilkama ne, a alespoň bylo konečně teplo. Návštěva byla slušná a natěšená, neb i zde se již jedna akce kvůli dešti zrušila. Soubor hrál v pohodě a se zvýšeným úsilím odrážel natěšený dav, jehož akční rádius byl ještě půl metru mezi muzikanty. Autobusové čekárně totiž chyběla celá přední strana včetně uzamykatelných dveří a tak nám tanečníci co chvíli padali do techniky. Někteří jedinci byli rozjásáni natolik, že nám začali demolovat reklamní prodejní tabuli a nastala chvilková mela. Vyhráli jsme a zábava pokračovala dál až do druhé hodiny ranní, kdy konečně začalo pořádně pršet. Vyšlo to nachlup. Závěrem je potřeba vyzdvihnout vynikající pořadatelský servis, kterému k dokonalosti chyběla snad jen ta přední stěna čekárny s uzamykatelnými dveřmi, nebo alespoň starost o kapelu v tomto prostoru.
Tento víkend jsme nehráli. Víkend s červencovými svátky patří v Mogulu tradičně dovoleným.
12.7.
V pátek jsme hráli v Chlumci nad Cidlinou za Říhovým Domem. Letní parket uprostřed města je vcelku rarita, ale Chlumec je odkojený bigbítem od sokolovny až po tradiční motopárty, tak obyvatelé leccos vydrží. Areálek je pěkný, útulný, s vysokým jevištěm, jehož steřelá a houpavá podlaha má při skákání výkmit +/- dvě klávesy na piáně. Dokonalý servis doplňoval gril se dvěma točícími se krůtami. Tentokrát jsme hráli společnou akci se skupinou Scelet z Krkonoš. Scelet začínal v devět a do půl jedenácté s jednou přestávkou předvedl pěkný metalový nářez přímo od Krakonoše. Od jedenácti do jedné, neb obyvatelé Chlumce nevydrží úplně všechno, třeba konec ve dvě, jsme hráli my a to se dvěma přestávkami, z nichž jedna byla neplánovaná, strunová. Návštěva byla podobná jako při vystoupení v Říhově Domě a parket byl pěkně zaplněn. Stale nám jako něco chybělo a po deseti minutách to přišlo. Začalo pršet. Nás by snad letos ani zábava nebavila, kdyby nelilo. Tentokrát to nebylo nijak dramatické a hlavní přívalový nápor přišel vzápětí po naložení aparatury. Nachlup.
V sobotu jsme nehráli. Kromě těch, kteří neplnili závazky v jiných kapelách, byl soubor na společenské události, narozeninové párty, kde se hezky společensky zrušil.
19.7.
V pátek jsme hráli v Dědové. Konečně dorazilo léto a soubor vyrazil na dvoudenní turné, které bylo trochu na vodě a o vodě, neb přepověď počasí nebyla nikterak valná. Na pátek vynikající, a tak bylo plno a pořadatelům se po dvou deštivých akcích a jedné zrušené konečně jedna povedla. Soubor hrál v povznesené náladě, neb zvýšený přísun destilátů je jedním z průvodních znaků turné, a roztočil parket ještě za světla v první sérii. Připravil také jednu novinku, kdy se prohodil frontmen Lukáš s kytaristou Mílou a střihli si Brikety. Nevídaný zážitek. Vynikající tancovačku, na které padlo téměř deset sudů Rychtáře, jsme zakončili ve dvě, a ač se na dvojáku balí až ráno a po zábavě se baví kapela, tentokrát za výstražných poryvů větru, při kterých jsem měl plné klávesy jehličí, byl soubor silně uvědomělý a zabalil vzápětí. Pak teprve pokrčovala volná zábava, po které někteří uléhli až v osm. Míla, jenž se účastnil poprvé, ulehl do peřin. Pršet začalo v jedenáct, kdy seděl soubor u snídaně, a nepřestalo až do večera. Na oběd jsme popojeli do Hlinska do restaurace "U Mašlů". Ostuda nikterak valná nebyla, spíše na straně restaurace z titulu nevalné a zdlouhavé obsluhy. Informace o zrušené sobotní zábavě v Sedletíně nás zastihla ve Ždírci nad Doubravou v restauraci "U Lázničků". Soubor se rozdělil na dvě skupiny. Uvědomělá zatroubila s avií na ústup, a dvojáková vystoupila v Hlinsku a navštívila na Cihelce "Blatenský rock metal vol.3". Akce slušná, návštěva vzhledem k dešti a zimě malá, kapely našláplé a zvukař tragický. Buď hluchý nebo slepý, neb to co instrumentalisté předváděli na jevišti bylo vidět i od zvukařského pultu, ale nebylo to slyšet. Škoda, mohlo to být i hezké.
V sobotu jsme nehráli. Pořadatel akci v Sedletíně ve čtyři hodiny odpískal.
26.7.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Třebosicích. Na zdejší parket jsme zavítali po mnoha a mnoha letech, že už si to ani nikdo nepamatoval. Parket a budka pro kapelu je poplatná době vzniku někdy před padesáti lety, ale vešli jsme se. Areál je pěkně udržovaný a zcela minimálně používaný, na zábavy už vůbec. Počasí nás potěšilo, zase pršelo, ale naštěstí jen před začátkem. Navštěva byl vlažná, leč vytrvalá a docoural se příjemný počet. Soubor hrál první sérii koncertně a od druhé se to rozjelo. Snad jedinou kaňkou ne této jízdě bylo občerstvení. Ceny daly vzpomenout zábavám v Úhřeticích a zdejší hostinští šli ještě dál. Nasadili progresivní ceny. Kola s vodkou byla v deset za padesát, v jedenáct za padesátdva a o půl noci za šedesát. Pak už to konzument nevydržel a odjel. Klobása stála v hospodě třicetpět a venku čtyřicetpět a pivo desítka za pětadvacet vytočilo i mě a to jsem ho nikdy nepil. S takovou se příště moc lidí nepřihrne. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
1.8.
V pátek jsme hráli v Rozhovicích. Zdejší parket už patří spíše pouštěčům MP3, neb Mogul je zde letos jediná kapela. Areál prodělal viditelná zlepšení. Pro hračičky do deseti let a s IQ podobným bylo k dispozici dětské hřiště se všemi vymoženostmi a i kapela si polepšila, neb nad jevištěm se objevila nová střecha. Po několika deštivých letech zrovna přišla zkrátka, neb ani nekáplo. Návštěva byla pomalu se trousící a načasovaná na devátou, neb do té doby zel areál prázdnotou. Soubor hrál tedy na uvítanou pro nově příchozí a frontmen Lukáš je všechny opětovně vítal po každém odehraném kousku. Do repetoáru vtrhla móda zkracování a několik věcí jsme operativně zkrátili, když některý z muzikantů zabloudil a vzal to zkratkou. Píseň "Sundáme to prádlo" dostála svému názvu a na jeviště přilétlo několik podprsenek a jedny kalhotky. Rodí se taková hezká tradice a zakládáme herbář. Skvělou zábavu jsme zakončili ve dvě a to už byla sakra letní zima.
V sobotu jsme hráli v Suché Lhotě. Jelikož jsem přímo ze zábavy odjel na týden ve pryč, reportáž bude taktéž.
10.8.
Minulou sobotu jsme hráli v Suché Lhotě. Po loňské premiéře v této obci jsme se těšili na reprízu v lepším, letnějším, termínu. Termín byl sice letnější, bylo opravdovské léto bez deště a teplá noc, leč tento termín si vybrala i nejvyhlášenější akce v okolí za celé léto. Naštěstí se to nijak na návštěvě neprojevilo a lidí bylo více než při loňské premiéře. Pořadatelé provedli drobnou přestavbu a pootočili, tedy totálně přestavěli, jeviště o devadesát stupňů vůči parketu, aby ten největší zvukový nápor nešel proti zdi a do celé vesnice, ale rozptýlil se do polí. Soubor hrál zpočátku koncertně, jak už to v méně známých lokalitách bývá, ale roztancovávačky z Rychnova nad Kněžnou šly příkladem ostýchavému publiku, jež si po vydatném nášupu na plachost dalo říci. Trochu jsme měli potíže s odrážením přání typu "zahrajte Nírvánu, nebo to alespoň zkuste", o Kabátech ani nemluvě, ale i podroušenější část publika pochopila, že tyto kusy v našem playlistu nejsou a nebudou. Naopak, značná část publika naše texty, narozdíl od zpěváka, znala a zpívala a to zejména starší věci. Skvělou tancovačku s vynikajícím pořadatelským servisem jsme zakončili kousek po druhé s vydatnou podporou textu "Nemůžou". I my jsme zpívali. Jelikož jsem naskakoval do prvního nejbližšího ranního rychlíku na kopec, píšu až teď.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral srpnovou dovolenou a tak jsou i zprávy trochu nepravidelné.
17.8.
Tento víkend jsme nehráli. Srpnová dovolená se letos nějak protáhla.
23.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Celý týden tropická vedra a už jsme se báli, že to nevyjde. Vyšlo. Jet do Kameniček bez deště by nás ani nebavilo, nálada byla pochmurná, ale cestou jsme vjeli do deště a hned bylo veselo. Rozbalovali jsme za deště, ale pršet přestalo ještě před začátkem zábavy. Návštěva byla zpočátku skromná, leč vytrvalá, a nakonec z toho byla velice příjemná akce. Soubor hrál v pohodě a přilákal první nedočkavky už ve druhém kuse, ač bylo ještě silně poloprázdno. Soutěž "Sundáme to prádlo" měla pěkný start, ale to finále se zase nepovedlo, ačkoli si frontmen Lukáš připadal na jevišti jako pasáček koz. Pršet začalo půl hodiny před koncem zábavy a tak jsme začali balit v dešti, který ovšem netrval dlouho. Prostě skvělé Kameničky.
30.8.
V pátek jsme hráli v Rané. Tento naprosto skvělý areál jsme navštívili poprvé a nemá chybu. Krytý parket, nějaké to kryté místo k sezení, levné občerstvení, skvělé klobásy a vynikající pořadatelé. Návštěvníci se trousili zvolna a trochu je pozdržela rychlá bouřka, která prolétla hlineckem kolem půl deváté. Blesk práskl někde těsně vedle až se zhoupla elektrika, a tak jsme raději vše povypínali a šli na klobásy. Bouřka i byla krátká a zpoždění kapely nevelké. Soubor hrál neplánovaně v oslabení, neb zvukaře diskvalifikoval sadistický dentální zákrok v dopoledních hodinách, a tak se zvuku ujal profesionál, kytarista Míla. Natáhl si kabel ke kytaře z jeviště až k pultu a dvě série obě funkce vykonával souběžně. Návštěvníci, jichž se dostavil na zdejší poměry rekordní počet, byli zprvu ostýchaví, leč po osmělení nám padali až na jeviště do nástrojů. Ač krásná teplá letní noc, žádná tanečnice prádlo nesundala. Vynikající zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny a balení ve čtyři roztlačováním naložené avie. Krásný ranní sport na Rané. Naštěstí bylo finále z kopce.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Po desáté, s loňskou výlukou, kdy požadatelé zatoužili po změně, jež ale moc nazabodovala, jsme vyrazili na pouťovou tancovačku do Heřmaňáku. Baterie v Avii se rozloučila totálně a na startovní bloky se postavil traktor, jež ji zdatně nahradil. Bloudění v zákazech vjezdu za humny pouti se nekonalo a správnou cestu jsme našli na první pokus. Pořadatelé se tentokrát pochlapili a na nás i návštěvníky čekalo mnoho příjemných změn. Vyrostlo nové jeviště, do slova a do písmene autobusová čekárna, která sem byla přestěhována z náměstí. Prostorově žádný zázrak, ale rozhodně lepší něž předchůdce. Překvapením bylo i shodné vstupné v pátek i v sobotu, nová elektroinstalace i s osvětlením, a celkový vstřícný přístup pořadatelů. O trousících se návštěvnících nemá smysl se zmiňovat, neb na pouťové platí úplně jiná pravidla a kapela na počet návštěvníků nemá takový vliv jako na řadové tancovačce. Bylo plno. Soubor hrál slavnostně, neb se s kapelou loučil kytarista Míla Sládek, který původně přišel na záskok rozvrátit kapelu a nakonec odehrál tři roky a jeden měsíc. Míla obdržel spoustu hodnotných darů, z nich vynikla zástěra s kozama, neb Míla neoficiálně odchází na mateřskou. Loučení bylo romantické, i slza ukápla. Ani tenrokrát nebyl zvukař, který tentokrát chyběl v neodkladné rodinné záležitosti, a zaskakoval kamarád Milan, jenž už patří do kategorie záložní zvukař. Rozjásaný dav nám poboural naše páskové zábradlí, které však splnilo svůj účel a tanečníci nám nepadali do nástrojů. Ovšem někteří jedínci jsou hodně zabednění a tak připravujeme zlepšovák. Když na lidi, teoreticky inteligentní, nestačí výstražná páska, na dobytek bude stačit elektrický ohradník. Slavnostní pouťovou jsme dotočili ve dvě, neb okolní paneláky těžce vstřebávají úděl tancovaček. Rozhovor u kasy před začátkem: Dvě důchodkyně: "To to musí tak řvát?" Pořadatel: "Jo." I tentokrát jsme si po zábavě zaběhali s avií, ale vzhledem k absenci kopce tentokrát s prázdnou.
6.9.
Tento víkend jsme nehráli. Krach SkyEurope motivoval kapelníka, který odletěl do teplých krajin vyzkoušet jistotu šťastného návratu.
13.9.
Tento víkend jsme nehráli. Kapelník se z teplých krajin ještě nevrátil.
20.9.
V pátek jsme hráli v Hostovicích. Po dvouvíkendovém klidu, kdy jsme užívali posledního sluníčka a čerstvého vzduchu, jsme vyrazili opět do zahulených a smradlavých sálů, tentokrát premiérově do Hostovic, malé to vísky u Pardubic. Zdejší sál je pěkný, prostorný, má ovšem silně nepraktické jeviště, a hlavně jeho geometrická pravidelnost ve tvaru obdélníku dávala tušit nevalnou akustiku. Ve výsledku byla strašná a podlomila nadšení hudebníků, zvukaře i návštěvníků. Ti se trousili zvolna a vytrvale a nakonec byl sál pěkně zaplněný. Soubor hrál premiérově v nové sestavě. Po odchodu kytaristy Míly jsme se opět vrátili k formátu se dvěma kytaristy a novými posilami se stali Honza Pohorelec a první muzikantka v Mogulu, kytaristka Soňa Hájková. Nová sestava krystalizovala dlouho a ustálila se až za pět minut dvanáct, takže provedení je ještě silně improvizované a ve spojení s nervozitou nováčků ne zcela dokonalé. Zejména již zmíněná akustika sálu podlomila nervozitu nejen nováčků, ale i celého souboru, takže křest ohněm, tedy zvukem včetně pískání a nahoukávání, byl stoprocentní. Premiérovou tancovačku v novém obsazení jsme na přání pořadatele zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Otevírání další sezóny v nejvyhlášenějším sále na Vysočině vyšlo letos zase na Mogul. V kulturním domě v Herálci se to hemžilo jako v mraveništi a armáda pořadatelů připravovala sál na náročnou šňůru koncertů. Pořadatelský servis je zde nejpropracovanější ze všech míst kde hrajeme. Nejen tím, že dokáží do návštěvníků nalít neskutečné množství tekutin, ale třeba permanentní ostrahou jeviště dvěma urostlými mladíky, nebo hlídkami v okolí kulturáku. Návštěvnost zde je permanentně vysoká, brzká, podpořená autobusovými svozy, a parket je plný hned od začátku, neb už není kam sednout ani stoupnout. Soubor hrál sice v nové sestavě, ale už lehce zaimprovizoval, neb kytarista Honza měl ten večer závazky ještě v jiné kapele, a tak začátek odehrála Soňa sama. Honza dorazil na desátou, vyšlo to nachlup, a Soňu na dvě hodiny vystřídal. To vše bylo pochopitelně dopředu plánováno, včetně samostatného nazkoušení, které dostalo přednost před sehráváním obou kytar, jež se dostane do popředí v následujících týdnech dvoufázovým tréningem. Soňa hrála jen po dvou zkouškách, v pondělí a ve středu, a skvěle. Po pátečním hlukovém výplachu působil zdejší superakustický sál jako pohlazení a kapela šlapala neporovnatelně lépe. Vynikající, hodně přetopenou, zábavu jsme zakončili na přání pořadatele ve třičtvrtě na dvě, neb jeden svoz již odjel a další se na odjezd houfoval.
28.9.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Začalo to dortem, který kapelním Václavům přinesla Anežka. Móc dóbry a při večeři ke kávě se hodil. Děkujeme, Anežko. Předsváteční zábava, v Jeníkovicích posvícenská, se začala plnit pěkně svižně, na startu bylo plno a další návštěvníci, zvědaví na novou sestavu, se trousili, včetně bývalých muzikantů Mogulu, dávného Pavla Cejpka a nedávného Míly Sládka. Soubor nestačil hrát ani koncertně, neb netrpěliví tanečníci naběhli již od prvního kusu, aby eliminovali absťák od městecké pouti. Frontmen Lukáš v novém kostýmu vyskočil na nové malé jeviště, neb jeho místo zabrala kytaristka Soňa. Sál se střídavě plnil a prázdnil, neb venku bylo krásně a návštěvníci tak kombinovali sál s letním parketem. Skvělou tancovačku, jsme zakončili kousek po půl druhé a pak byl ten dort.