5.4.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Výluka v resturaci v Jeníkovicích trvala pouze necelé dva měsíce, a tak kontinuita zábav v obci naší základny měla další pokračování. Staronový restauratér Jarda Lautrkranc vyměnil Budvar za domácí Perštejn a zjednodušil interiér o klubové barvy a dresy umělců sportovního pole. Účast byla velice pěkná, zase o trochu vyšší než minule a dobře se bavící, i když začátek byl hodně poslechový. Soubor hrál po víkendové lyžovací pauze kupodivu velice slušně, až překvapivě, zejména pro kapelu. Pěknou tancovačku se skvělou atmosférou jsme zakončili ve dvě hodiny, leč atmosféra balení hodně protáhla.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Začátek byl velice slabý, všichni byli ještě u vody a na zahrádkách, a tak sál byl spíš prázdný než poloprázdný. Se začátkem se začali trousit první zahrádkáři a trousili se vytrvale až bylo příjemně plno. Soubor hrál zpočátku koncertně do prázdna, leč zdejší publikum bylo mnohem aktivnější než v Jeníkovicích a prázdno neprázdno, vtrhlo na parket. A vydrželo tam v hojném nadšení až do závěrečné druhé hodiny i tradičním "nemůžou".
13.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Ač to vypadalo, že kapitola Úhřetice je definitivně uzavřená, téměř nachlup po roce jsme se vrátili na místo činu. Rozdíl pouze v tom, že místo tradiční neděle zbyla na Úhřetice sobota a publikum bylo o rok starší. Ceny zůstaly stejné, velice nepopulární široko daleko. I sobotní návštěva oproti tradiční neděli byla skromnější a to ještě nevíme, kolik lidí přišlo popaměti v neděli. Soubor hrál zpočátku koncertně pro pomalu se scházející publikum, které se začalo probouzet již ve druhé sérii. Vzápětí se probudilo dokonale a parket se pěkně zahustil. Pěknou vzpomínkovou velikonoční jsme zakončili v Úhřeticích nezvyklých půldruhé.
V neděli jsme hráli v Olešné. Tato akce byla z marketingových důvodů pojata jako vystoupení dvou kapel: Mogul a Tlustá Berta. Zda marketingové prognózy vyšly, posoudí hlavně pořadatel, ale lidí bylo plno. My jsme začínali v devět a hráli do zadesetminutjedenáct. Soubor hrál v přeházeném postavení, neb technika byla od Tlusté Berty a tak jsme se na jevišti usadili, kde bylo zrovna místo, nebo kdo si od koho půjčil aparát. Náš časový prostor jsme rozdělili do tří sérií, které jsme ještě zredukovali, neb Mílovi hned ve třetí věci praskla struna a byla neplánovaná pauza. Publikum nastoupilo zprvu váhavě, ale ve finále již bylo kompletně ve varu s rukama i nohama nahoře. Po nás nastoupila Tlustá Berta. Zvuk byl hodně kulatý a stěží jsem rozuměl předložky a nedělám si iluze, že na nás byl lepší, když zvukař je u kapely Tlustá Berta jako dvorní. Hluboce se klaním našemu Václavovi, který za pultem spící vytvoří kulisu mnohem čitelnější s aparátem desetinové ceny. Světla to byla ještě větší pecka. Nejkvětší důraz se klade na videoprojekci a úvodní sekvece reklam mi připadala, jako když jsem se ocitl v biografu, ovšem na ukázky filmu na příští týden nedošlo. Vždycky jsme si myslel, že cílem osvětlovače je nasvítit kapelu, leč osvětlovač Tlusté Berty měl za úkol oslepit dav. Měl jsem nablikáno jako státní svářeč a kapelu jsem zahlédl sporadicky. Repertoár je šlapavý, publikum rozhoupávající, a i když mi téměř každá věc připadala jako od Kabátů, někdy i motivy, bylo to dobrý. Jinak parta je to vyzrálá se svým stálým publikem, bohatým zázemím a historií, ale kdybych je slyšel poprvé v Olešné, příště bych váhal.
19.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Začátek poslední jarní zábavy ve zdejším stánku se nesl ve znamení letního času. Dokud je venku světlo, do sálu se nikdo moc nehrne. A tak se návštěvníci trousili velmi zvolna, začínalo se na poloprázdno, až se nakonec zase sešlo, a to velmi a spousta nových tváří a xichtů. Soubor hrál od poloprázdna přes poloplno až do plna, které vydrželo ve skvělé kondici až do zavírací druhé hodiny. Skvělou atmosféru kazilo jen nezvyklé vedro, až se frontmen Lukáš neustále rosil jako vychlazená dvanáctka. Ze sedmého schodu. Bylo hodně vydýcháno a přehulíno. Ač týden po Velikonocích bývají tancovačky poloprázdné, tato se vyvedla velice.
26.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Již cestou jsme se přenesli do žhavých letních dnů, neb zpráva zelené vlny na mobilu oznamovala, že se u Skutče převrátil kombajn, a abychom zavolili jinou trasu. Tak jsme ke žhavému létu přidali ještě vyhlídkovou trasu Horka-Silnice-Hlína-Louka a pořádně vychutnali ty panoramata. I s panoramatama jsme dojeli včas, leč zbylí muzikanti dopadli jako u toho kombajnu. Bubeník Tonda uvázl ve studiu a kytarista Míla ještě hrál na jiné akci. Scházeli jsme se jako návštěvníci. Po kouskách, ale vyšlo to. Sešla se kapela i lidi. Pořadatelé a místní štamgasti sice brblali, že dneska nikdo nepřijde, neb v Krouně je něco velkého, ale to je pokaždé, když jsme v Prosetíně. Sešlo se to lépe než minule a bylo pěkně plno. Soubor hrál v pohodě, jen frontmen Lukáš nebyl ve své kůži, do které mu chybělo několik promile, neb tentokrát na něj vyšla řada u volantu naší avie. Stydlivost tanečníků byla prolomena již ve druhé sérii, což je na zdejší poměry nadpůměrné, a jeji taneční vytrvalost a nasazení bylo neumdlévající. Jedinou kaňkou na jinak vynikající zábavě byla neuvěřitelná drzost a suverénnost některých návštěvníků, kteří jsou přesvědčeni, že pozdně příchozí již nemusí platit vstupné. Není tomu tak. Akci řídí pořadatel, odpovídá za ni, a také určuje vstupné a vybírá jej. Jednoho z těch, kteří tento systém nepobrali, jsem vyhodil osobně, několik dalších další kluci od kasy. Tato zkušenost nás přivedla na myšlenku progresivního vstupného, jejíž úspěšným uživatelem byl před lety Paleček v hlinecké sokolovně. Do devíti hodin za padesát, od devíti za sedmdesát, a teď pozor, od jedenácti za osmdesát a každou hodinu o 10 Kč VÍC!!! Zadarmo se tam už nedostal nikdo a tím méně ožralové z okolních hospod, kteří mají sice na taxíky, ale vstupné automaticky ignorují. Těště se na podzim.
29.4.
Tuto sobotu 2.5. je zábava v Javornici zrušena. Jsou pořadatelé, se kterými je problematická spolupráce, a jsou pořadatelé, u nichž problematická spolupráce je to nejlepší, co z nich lze dostat. Tento případ je to nejhorší. Fanouškům se omlouváme, s hospodou U Rufferů v Javornici končíme, a muselo by se stát něco hodně silného, abycho tam opět přijeli. Třeba změna hostinského. Slabou útěchou je, že nejsme jediná kapela, kterou pořadatel vyšplouchl, ale asi jediná, která už se šploucháním skončila.
3.5.
Tento víkend jsme nehráli. Původně naplánovaná zábava v Javornici byla zrušena.
Zábava v Kladně bude v případě pěkného počasí venku. Ale pěkné počasí už bylo.
10.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Narozdíl od let minulých jsme letos dřenickou sezónu nezahajovali, neb minulý týden jsme nebyli kompletní. Odpolední povětrnostní předehra byla vynikající. Téměř všude lilo, přívalové deště se předháněly s bouřkami, ale ve Dřenicích ani nekáplo. Areál nás přivítal suchým trávníkem a novými pořadatelskými tvářemi, neb v pořadatelském týmu proběhla generační výměna. Generační výměna proběhla i mezi návštěvníky. Zatímco v letech minulých se naprostá většina trousila od pardubické kasy, letos jasně dominoval směr od kasy chrudimské. A to velmi, neb lidí bylo hojno. Soubor hrál v pohodě a zvykal si na stísněné prostory a akustiku letních boudiček, z nich ta dřenická patří k nejmenším. Areál se pěkně plnil a o půl dvanácté to přišlo. Ani by to nebyly Dřenice, kdyby nelilo. Lilo velmi a téměř do závěrečné půl druhé, kdy naštěstí přestalo a balilo se bez vody. Vynikající vstup do letní sezóny.
V sobotu jsme hráli v Kladně. Jak už bylo předesláno, byly ve hře dvě varianty. Hrát v sále nebo venku. Vzhledem k velmi nepraktickému sálu a pěknému počasí padla jednoznačná volba na parket. Areál je hned za hospodou a je to jeden z nehezčích na hlinecku, i když k dokonalosti mu chybí zastřešení, leč úkryt před deštěm je v sousední hospodě. V Kladně měli pouť. Kolotoč i houpačky, ale bouhužel už večer nevozili. Návštěvníci se trousili jak na hlinecku, dlouho a pomalu, ale bylo to pěkné a příjemné. Soubor hrál po včerejším zácviku ještě v lepším světle, jen Lukáš měl více bílých míst v textu, zato průvodní text patřil k těm lepším. Narozdíl od pátku tentokrát nekáplo, ale foukalo čerstvé povětří a bylo chladno. I když, jak říkají místní, jiné roky tu leží ještě sníh.
17.5.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli nehráli v Náchodě. Již cestou do dalekého Náchoda, kde mají ten zámek vršku kulatého, Tomáš pronesl prognózu na dnešní večer: Buď to bude vyhlášená megaakce nebo totální průser. B je správně.
Formát večera měl být následující: začátek 19:00 první vystoupí Ramayana, potom Mogul. V 19:00 zvukař ještě neměl na svém písečku ani pult a kolem jeviště, jenž představoval náklaďák, se ploncal zbytek techniků bez viditelné aktivity. V osm hodin byla situace podobná a ani o půl deváté se ještě nic nekonalo. Kolem třičtvrtě na devět to Ramayana rozjela. Vzhledem k tomu, že jsme měli hrát od desíti do půlnoci, bylo jasné, že už to asi nestihneme. Přístup do areálu pro navožení techniky byl nulový a když stavění jedné kapely trvalo dvě hodiny, tak balení a stavění druhé by vyšlo tak na půlnoc. To pochopil i pořadatel a s úsměvem jsme se za doprovodu metalového nářezu Ramayana, jenž dostal tímto větší prostor, rozloučili.
24.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Po předloňské nedobré zkušenosti, kdy byla účast nulová, jsme loňský rok vynechali, ale letos nás pořadatel přesvědčil, že už to bude lepší. Bylo. Lepší než nulové. Nějací jednotlivci se docourali a tak se hrálo do pořadatelem zkrácené čtvrt na dvě, kdy ve finále byl parket plný a slušně rozdováděný.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Léta vyhlášený taneční parket ve Strašově už pomalu ztrácí své hlavní poslání "taneční", neb podle rozpisu jsme už jediná tancovačková kapela hrající celý večer, nepočítaje Odysseu pro pamětníky. Vše ostatní jsou již mediální hvězdy s předkapelou, případně s více, za dlouhé peníze, nezřídka kdy v předprodeji. Ale i na obyčejnou tancovačku s Mogulem byl nával velice slušný navzdory pořadatelům vyplašeným z Arakainu v nedalekém Chlumci. Soubor hrál sice první sérii poslechově, neb cyklisté se teprve sjížděli, ale od druhé bylo na parketě již plno a v dalších více, neb byla ukrutná zima a na lavičkách se moc sedět nedalo. I frontmen Lukáš nasadil kožich značky "Leoš Mareš". Vynikající a pěkně vytuhlou zábavu jsme zakončili ve dvě s vydatným skandováním "nemůžou". Uhádli. Nemůžou.
31.5.
V pátek jsme hráli nehráli v Dědové. Teplota pod deset stupňů a k tomu déšť ani v nejmenším nevyvolávaly iluzi pod názvem "letní parket", a tak jsme po dohodě s pořadateli akci zrušili. Jako náhrada může být tato sobota v Kameničkách, ale podmínky hlásí rosničkáři úplně stejné, což je ale v Kameničkách obvyklé.
7.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Celosvětová krize dorazila již i do Dřenic a tak pořadatelé nasadili po vzoru hypermarketů (1+1 za jednu cenu) slevu na vstupném 50% a to do půl deváté. Fungovalo to spolehlivě. Ušetřit na dvě piva bylo velké lákadlo a do půl deváté přichvátala skoro polovina návštěvníků. Celkově byla účastl slabší než minule, neb se ochladilo, a to silně, a tak se dostavily spíše mladší a odolnější ročníky. Soubor hrál zmrzle, vrstvy oblečení tloustly a prsty zpomalovaly. Nutností byl pohyb na parketě a konzumace destilátů, neb teplota se pohybovala opravdu proklatě nízko, ve Dřenicích snad rekordně. Pěkně vymrzlou zábavu jsme zakončili v místní půl druhou.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Celou cestu na hlinecko lilo jako z konve a tak v souboru panovala spokojenost, protože když leje, tak je v Kameničkách narváno. Lilo ještě při příjezdu do areálu za vsí, ale krůty na rožni se již točily, a tak jsme začali vybalovat za deště, což se přihodí snad jen v Kameničkách. Do půl hodiny přestalo pršet a za celý večer proběhla snad jedna lehká přeprška. Návštěvníků byl opravdu nášup a tak byla jen škoda mokrých laviček, které s sezení příliš nelákaly. Soubor hrál v pohodě a ač jsou Kameničky vyhlášeny nejnižšími teplotami, bylo relativni příjemně a prsty netuhly zdaleka jako v pátek ve Dřenicích. O půl druhé došlo pivo a návštěvníků začalo ubývat. Vynikající tancovačku jsme zakončili kousek po druhé. Závěrečná sekvence fotografií je ukázka, jak se vcelku pohledná dívka změní v zablácenou hroudu když nepostřehne rozdíl mezi slovy voda a vodka a dodržuje pitný režim. Bohužel jste ochuzeni o zvukové efekty. Neuvěřitelné.
14.6.
V pátek jsme hráli v Pokřikově. Frontální cyklus pro tento den, půl hodiny déšť, hodinu a půl sluníčko, pokračoval i ve večerních hodinách, kde byl tento jev podpořen ještě zimou z kategorie těch studenějších. Normálně by za těchto podmínek pořadatel zábavu zrušil a kapela by ani nevyjížděla, ale jelikož publikum a kapela jsou stejně postižení bigbítem, hrálo se. Za průběžnách dešťů a vichru jsme rozbalovali skoro do půl desáté, ale nakonec se to povidlo. Návštěvníci se trousili i v dešti, a přes tu sibérii se to docela sešlo. Soubor hrál zmrzle, a to velmi. K duhu přišly všechny zimní doplňky včetně termoprádla MOIRA a Míla hrál dokonce v rukavicích. Závěr jsme nejprve stanovili na půlnoc, ale pak jsme jej několikrát posunuli a vydrželi do půl druhé. Fakt to v takové zimě nejde.
V sobotu jsme nehráli.
21.6.
V pátek jsme hráli ve Studnicích. Do přírodního areálu za vesničkou Studnice, známého zejména tradiční akcí Studnicefest, jsme zavítali poprvé. Poprvé se také za volantem naší avie objevila zástupkyně něžného pohlaví, křehká Vendulka, jejíž tělesné proporce zajišťovaly pozitivní výsledky v jakémkoliv crash-testu. Kozy jako vozy. Co nebylo poprvé, ale spíše tradiční, počasí. Lilo stále, místy vydatně, místy méně, a to skoro do půlnoci. Ovšem zdejší bigbítová populace je v takovýchto nevlídných podmínkách zocelena a návštěva byla velice slušná. Soubor hrál v pohodě a přijatelná teplota dovolovala přepokládané prstoklady. Zato s pamětí to bylo horší, a tak některé věci dostaly nové, neopakovatelné, verze. Frontmen Lukáš navíc v zápalu akčního nasazení vytrousil přijímač na odposlech, ale nakonec vše dobře dopadlo. Našel ho druhý den zakopnutý pod jevištěm v loňském listí. Dobrou tancovačku jsme zakončili ve dvě, ale odjížděli jsme skoro za světla.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Na parket v Habrech jsme se dostali po dvou letech, neb loni bylo jednou pořadatelům zima, a zábavu zrušili, a podruhé lilo a i v létě jsem hráli v sokolovně. Tentokrát to začínolo krásným slunečnem, které předpovídalo krásný první letní den, který se po půlnoci přihlásil ukrutnou zimou. Návštěvníci se courali vlažně, ale opět bylo plno, i když taneční parket se zaplnil až se setměním. Anonymita tmy a davu dělá hrdiny, kteří se i na taneční beton odváží. Soubor hrál v pohodě a sváděl boj s věčnými rozlívači piva po jevišti. Bohužel marný. Zase jsme tam měli jako na koupališti a dementi stále nechápali, že jeviště není barový pult nebo šatna, kam si můžou odložit cokoliv a ještě se cítí dotčeni, když jim to kapela dá najevo. Pěknou vytuhlou tancovačku jsme ukončili deset minut podruhé.
27.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Konečně nastalo léto, kdy bylo opravdu teplo, i když povodňová vlna visela ve vzduchu, ale Dřenicím se dešťové výplachy, jimiž rosničkáři úspěšně vyhrožují celý týden, kupodivu vyhnuly. Návštěva byla značná, jak se na závěrečnou akci dřenického letního parketu sluší a patří. Přišla devátá A, devátá B a učili se chlastat desítku, neb na to měli ředitelské volno. Soubor hrál v pohodě a po několika vymrzlých zábavach se konečně zapotil, tlustých vrstev mikin nemaje. Zato maje spoustu drobných úprav skladeb, často hodně úsměvných. Narozdíl od minulých zmrzlých zábav, kdy se na parket tanečníci vkrádali až za tmy, se tentokrát zábava rozjela už ve druhé sérii. Snad proto, že se ve Dřenicích končí o půl hodiny dříve. Skvělá letní tancovačka.
V sobotu jsme hráli v Čachotíně. Jelikož jsem přímo ze zábavy odjel do pryč, postřehy a fotky budou nejdřív v pondělí 6.7..