4.1.
Tento víkend jsme nehráli. Lyžovali jsme a bruslili.
11.1.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Do tohoto vyhlášeného bigbítového koutku, proslulého zejména močály na toaletách (jsou tam pořád), jsme se vrátili po více než roční přestávce, tentokrát s novým pořadatelem, sokoly. Předtím to byli hasiči a ještě před tím mateřská školka. Zlepšení dříve již upadajících zábav bylo zřetelné: nový způsob vytápění, neb sokolovna byla proslulá nepříjemnou zimou, vymalovené interiéry s veselými hudebními motivy, vchod z nálevny přímo na sál a mnoho dalších vychytávek, které návštěvníka potěší a inspirují ho k další návštěvě. Tentokrát byla inspirace veliká a bylo pěkně plno, až nečekaně vzhledem k datumu, sněhu a mrazu, i když díky inverzi bylo na vysočině tepleji než na základně v Jeníkovicích, kde jsme avii rozehřívali už od odpoledne. Soubor hrál zpočátku koncertně a i když se začátkem zábavy byla obsazena místa k sezení, na parket se nikdo nehrnul a všichni pomalu roztávali. Frontmen Lukáš byl zasažen lehhkou hlasovou indispozicí z důvodu nachlazení a tak některé kusy upravoval do zajímavých variant. Prostě koncertní provedení. Vynikající první zábavu jsme zakončili kousek po druhé za velké nevole publika, které se pletlo na schodišti ještě při stěhování o půl čtvrté.
18.1.
Tento víkend jsme nehráli. Je zima, tak zase lyžujeme a bruslíme.
25.1.
Tento víkend jsme nehráli. Zima už moc není, tak už nebruslíme, ale ještě lyžujeme. Ovšem hlavním bodem víkendu byl fronmen Lukáš a jeho třicetiny v Klešicích v restauraci u Jáji. Bylo to veselé, výživné a pro některé účastníky i totální. Už se těšíme na jednatřicetiny.
1.2.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Zima už zase je. V Bylanech. Naše první letošní akce v tomto sále měla hlavní téma zima. Byla všude a tak jsme se chodili ohřívat do avie. Teplofukem i vnitřně. Ani slušný nápor návštěvníků nestačil svým živočišným teplem eliminovat nepříjemný chládek, i když rozjaření zahřátí jedinci v tričkách vidět byli. Soubor hrál vzpomínkově a hlavně zmrzle. Frontmen Lukáš se vytasil s novým příčeskem. Běžně takovouto rekvizitu odkládá zpocený po pár písničkách. Tentokrát si liboval, jak vlasová čepice přide k duhu. Publikum bylo tentokrát velice taneční a parket byl plný od začátku až do konce, což lze snad také přičíst zimě, tentokrát kladně. Pěknou eskymáckou tancovačku jsme zakončili nachlup ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Po vymrzlých Bylanech to bylo jako zájezd na Kanáry. Teplo na plavky, velice pěkná návštěva, příjemné a útulné prostředí a pan Dušek. Prostě Kanáry. Tentokrát bylo obsazeno již před začátkem a první tanečníci se objevili hned s výkopem, což zde nebývá obvyklé. V Prosetíně jim to minule trvalo čtyři série. Soubor hrál již v pohodě, neb se mu při pátečních vzpomínkách mnohé vyjasnilo. Lukáš příčesek odložil opravdu po dvou písničkách a slušivou bezpečnostní vestu, která zkazila většinu fotek, po dvou sériích. Po dvou sériích už bylo v sále na padnutí, a tak hoteliér zapnul klimatizaci. Trochu se ochladilo a kouř se naředil. Proběhlo také několik pěstních bitev, které měly vyvrcholení na mrazu, a tak vítěz neznámý. Skvělou zábavu jsme zakončili kousek po druhé, skandované "nemůžou" bylo pravdivé.
8.2.
V pátek jsme hráli v Chlumci nad Cidlinou v klubu Říhův dům. Klubové akce bez vlastní techniky nepatří k naším oblíbeným, ale jelikož Říhův dům nás pozval podruhé a věděli jsme do čeho jdeme, oblíbený je. Příjemný, vytopený a kulturně upravený sálek v patře měl již několik stolů zarezervovaných a návštěvníci jej zaplnili téměř se začátkem. Soubor hrál z počátku koncertně, leč první odvážlivci na sebe nenechali dlouho čekat a zábava se rozjela záhy na plné obrátky. Nemalou měrou přispěli i naši technici, kteří neměli tentokrát nic na práci a tak se starali o společenský ruch. Soutěž "Sundáme to prádlo" měla několik váhavých střelců, ale vítězka podle pravidel se nekonala, ovšem pro fotogalerii jsme obrázek získali. Skvělou klubovou tancovačku jsem zakončili v pořadatelem stanovenou půl druhou. Jedinou vadou na kráse, ze které jsem dostaval tik, bylo klubové osvětlení. Běhalo periodicky stále dokola bez ohledu na rytmiku hudby. Automatické scannery úplně chaoticky, což bylo v ploužákách obzvláště romantické.
V sobotu jsme nehráli.
15.2.
V pátek jsme hráli v Klešicích. V pořadí již čtvrtý Pyžamový ples se tentokráte přesunul z obvyklých Jeníkovic, kde skončil hostinský, do nedalekých Klešic do restaurace "U Jáji". Prostor byl sice o něco menší, avšak potřebám a předpokládané účasti plně vyhovoval, což se nakonec potvrdilo. Bylo obsazeno tak akorát. Slušný byl i nášup recesistů v pyžamech, asi tak půl na půl. Nepříjemný byl ovšem nášup místních štamgastů. Byl jich plný lokál, pochopitelně neplatili, a vyznačovali se zejména špinavými montérkami a silně váhavou chůzí. Čekaly se potíže. Soubor hrál v plesovém duchu posílen o dechovou sekci a vyzbrojen polkami a valčíky. Hned s prvním kusem přišly první potíže, neb první vyrazil na parket neplatič v montérkách. Když ani domluva nepomohla, což bylo v jeho stavu přijímání informací jasné na první pohled, instalovali jsme ke vchodu do sálu záchytnou sociální síť pro neplatiče ve formě vyhazovače. Poté se již incident neopakoval a zábava propukla v plné síle. Kousek před půlnocí byla roztočena tombola o hodnotné ceny. V průběhu losování nastal druhý montérkový incident. Jeho nositel nevybíravě zalaškoval s Jardou, jenž byl vedoucí tomboly, a ten jeho šprýmy páté cenové skupiny odměnil několika dobře mířenými údery. Načež se zvedla armáda montérek a začala mela. Co by to bylo za zábavu, kdyby se na ní chlapi nepobili. A když se pobili, tombola pokračovala až do vyčerpání všech cen. Po další sérii byl vyhlášen vítěz soutěže o nejlepší pyžamo a nejlepší taneční pyžamový pár. Nejlepší pyžamo měla jednoznačně Karin a pár otec a dcera Matějkovi. Tradiční Pyžamový ples jsme zakončili kousek před půltřetí, kdy vydržela převážná část publika. Drobnou vadou na průběhu plesu byly přestávky. Disciplína souboru byla tristní a délka přestávek nekonečná. Napřesrok se určitě polepšíme.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Z klidného polabí jsme se závějemi probourali až za kulturní dům v Olešné. Ve vánici jsme stěhovali a vzhledem k psovskému počasí ani nečekali nijaké návaly. Závěje nezávěje, byly stejné jako vždy. Možná to mělo na svědomí romantické datum, ale nás tyto americké exporty jako Valentýn, Helloween, Santa Klaus a hypoteční krize nechávají klidnými. Už se začátkem plno a ještě něco doklouzalo. Světlým a zde neobvyklým bodem bylo teplo. Postupně jsme šli do triček a ještě se potili, což zde nepamatujeme. Soubor hrál po pátečním plese sice v rozehrané formě, ale zase místy unaveně. Zvláště technici si ustlali již od půlnoci a jeden se prospal až do odjezdu. Dobrou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny, ale doba odjezdu byla otazníkem, neb nám shořelo těsnění v motoru u žhavicí spirály a nějak jsme to nemohli opravit. Bylo to rozbitý. Nakonec těsnění nahradil pivní tácek.
22.2.
V pátek jsme hráli v Pardubicích v restauraci U Capoušků. Ačkoliv se v tomto sálé hraje již mnoho let, vážnější nápor zábav zanamenala hospoda v loňském roce, kdy svou činnost navíc podpořila zdařilou internetovou prezentací, a letos došlo i na nás. Sál patří do kategorie malých, velmi malých a ještě menších, což jsme věděli předem a poslali zvukaře Václava na lyže. Jeviště je také malé a ještě menší, ale i tak se nám tam podařilo instalovat celou kapelu a ořezané osvětlení. Když jsme stavbu dokončili, nazvučili, majitel restaurace zapojil k naší aparatuře hrací automat a zhasla celá hospoda. Následovalo několik dalších pokusů se stejným výsledkem a přání majitele přepojit vše na motorový proud. Tak se vše, zejména start, o půl hodiny posunulo. To už bylo na sále velikosti většího lokálu plno. Soubor hrál v pohodě a snažil se vyrovnat s chybějící ozvěnou a tlakem zvuku ze sálu, který nám obvykle poskytuje náš zvukař. Šlo to dobře. Co nešlo moc dobře, bylo nachlazení frontmena Lukáše. Zase to něj přišlo a tak se trochu trápil. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě, i když "nemůžou" bylo opět v kurzu.
1.3.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Už během týdne se objevily potíže s plakáty. Jsou velmi oblíbené a tak si je fanoušci sundávají a vylepují ve svých pokojíčcích vedle Karla Gotta. Bohužel pak nezbydou na výlepových plochách a to je ta potíž. Celý týden byla paní hostinská zásobována dotazy, zda zábava bude, že nejsou plakáty. Bodejť by byly, když už visely vedle Karla Gotta. Naštěstí přišli všichni, kdo mají Karla Gotta v pokojíčku. Úvodní nával nebyl sice přesvědčivý, ale vytrvalý a nakonec se docoural velice slušný počet na to, že se to v okolí tancovačkama docela hemžilo a Krťa zůstal v Krouně. Navíc venku slušně lilo. Soubor hrál chladně, neb na sále byla slušná zima, ale jelikož byla i sedícím, vyskočili hned v první sérii, což byl oproti minulé akci v Prosetíně, kdy se probudili až ve čtvrté, velmi akční počin. Frontmen Lukáš byl sice ještě trochu nachlazen, ale jelikož hlavní knedlík z krku vyblil ve čtvrtek na jakési oslavě, byl jeho projev lepší než minulý týden U Capoušků. Dost dobrou tancovačku jsme zakončili kousek před druhou, kdy zkrácení repertoáru o jeden kus zapříčinila hloupá rvačka.
V sobotu jsme nehráli.
8.3.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. V kalendáři bylo Tomáše. A v týdnu Anežka. Součet naznačil, že zábava bude veselá a silně konzumační. A byla. I pořadatelé se na to připravovali se vší pečlivostí, dokonce i venku před sálem demontovali okapovou rouru a uklidili do skladu, aby ji veselá zábava nepohltila. Hned při nazvučování a nasvěcování nás potkala nemilá nehoda, destrukce displeje notebooku na pohon světel. Naštěstí jsme nehráli daleko od záložních monitorů a rychlá spojka dovezla náhradní. Návštěva byla velice včasná, se začátkem obsazeno a od devíti na stání. Soubor hrál v dobré pohodě a přitáhl na parket první tanečnice hned s druhým kusem. Sál houstl, dav na parketě jásal po každé písni, vynikající atmosféra a nadprůměný počet opilců. Na sračky. I kapele se to nevyhnulo a oslavenec Tomáš se prospal od jedné až do čtvrté. Vynikající zábavu jsme zakončili kousek po druhé.
15.3.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. V kalendáři bylo Duška. A popadesáté. K tomu bylo ještě blonďáka, co fotí a kouří, a avie vyrazila napakovaná laskominami a destiláty. To zejména proto, že minulá jízda do Kvasin se nevydařila a rozbila se avie, a tak by destiláty a laskominy při dalším ztroskotání přišly vhod. Nic takového se nestalo a do Kvasin jsme tentokrát dojeli. Návštěva byla slušná, snad o trochu vyšší než minule a hlavně pamětnická, i když jsme zaregistrovali také nemálo nových tváří. Soubor hrál v prohozeném postavení, neb kytaristovi Mílovi na levém křídle dělala neplechu elektroinstalace a tak se přesunul na pravé místo zpěváka Lukáše. Elektroinstalace byla tentokrát polamaná trochu víc, neb již při nastavování několikrát zhasla celá hospoda a v první sérii taktéž, až jsme nakonec nechali odpočívat polovinu světel, což už vyšlo. Pěknou zábavu trochu narušila skupinka vyznavačů punku, kteří se usalašili na schodišti pod kapelou. Jejich provokativní chování rozdráždilo Lukáše do nevyšších obrátek a schylovalo se k pěstnímu dialogu. Nakonec se nic z toho nekonalo a punkeři vyklidili pozice. Jejich myšlenkové pochody jsou v celé kráse podchyceny na lampárně. Fandovství k punku a nechuť k našemu repertoáru bych ještě pochopil, každý má své nějaké oblíbené a ne každému naše muzika sedne, ale když z toho nadšení zohýbá zrcátka a urve stěrače u naší avie, může si na Lampárně plácat co chce (tam je anonymní hrdina), ale je to především dobytek. Takových návštěvníků se rádi vzdáme i kdyby se naučili počítat víc než do pěti.
22.3.
V pátek jsme hráli ve Vortové. Pro Vortovou i Mogul to byla vzájemná premiéra. Sál v obci je prostorný a slušný, bohužel jeviště je rohové a instalace byla trochu obtížná, leč poprali jsme se s ní se ctí a zanesli do katalogu na příště. Tato zábava měla být původně ples, ale nějak to dostalo jiný spád, přijel Mogul a z plesu zbyla jen tombola a důchodci u vstupu a v šatně. Zájem o zábavo-ples byl nadpůměrný. Již při našem příjezdu byla většina stolů rezervovaných, ve čtvrt na devět všechny a pak už jen na stání. Soubor hrál trochu z úhlu a první podupávající přitáhl hned v úvodu. Lidí neustále přibývalo, parket houstl a pořadatelé prodávali lístky do tomboly. Ta se konala o půlnoci, průběh jsme ale prožrali ve vedlejším salónku. Ani na nás však tombola nezapoměla a spíš než výhru jsme obdrželi upomínkový perník a věnováním. Ztracený tombolový čas jsme nahradili a končilo se téměř ve tři. Vynikající zábava. Na konci jsme ještě nastavili zrcadlo, pod kterým jsme zaparkovali avii, neb nám mizerně brzdí. Pořadatelé z toho měli celý večer mindrák, že je po něm, ale naložená avie o pár centimetrů klesla a řidič, tenokrát zpěvák Lukáš, bravurně vycouval a zrcadlo nechal na příště.
V sobotu jsme nehráli. Původně naplánovaná akce v Habrech byla zrušena, neb jeviště dočasně zabrali zedníci.
29.3.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor vyrazil do Krkonoš, do Svobody nad Úpou, na čtvrtý ročník akce Kapela na lyžích. Dokonce jsme i lyžovali.