5.10.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Už jsme si celkem zvykli, že když hrajeme v tomto vyhlášeném sále, kam chodí lidi v hojném počtu téměř na všechno, je v pětikilometrovém okruhu minimálně ještě jedna zábava. Proti zavedenému bylanskému sálu nemá šanci a tak moc nechápeme pořadatelský záměr, když druhý den v sobotu není zábava žádná. V Bylanech bylo pěkně plno, i když se návštěvníci při pátku courali hodně dlouho a díky teplému večeru, který sice zpočátku hrozil deštěm, byli každou pauzu v hojném počtu venku. Soubor hrál trošku nachlazeně, neb frontmen Lukáš si kašláníčko a škrábaníčko z minulého týdne trošku rozmazloval, a vytáhl podupávající návštěvníky hned v první sérii. V publiku bylo hodně nových a převážně nejmladších ročníků, kteří za každým kusem hlasitě jásali a aplaudovali. Kapela se vytasila třemi repasovanými archívními kusy: Hezký holky jdou, Dej ho ven a Život je krátkej. Pro většinu protagonistů to byly novinky, stejně tak jako pro většinu návštěvníků. Provedení bylo poplatné bylanské akustice, kdy je zpětná vlna ze sálu opravdu ohlušující a orientace v novinkách mizivá. Skvěle vytancovanou zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny, ovšem v poslední závěrečné se našel jedinec, jenž dokazoval sílu svých paží a neustále vyhledával objekty konfliktu. Když i po skončení a dvou reprízovaných znělkách nebyl k zastavení, nastoupil náš Lukáš. Ač nejmenší z celé kapely, potížistu vyhodil z hospody a bylo po atrakci. Od toho momentu je náš největší kamarád a už se nesmějeme, že poplete rokenroly.
V sobotu jsme nehráli.
12.10.
V pátek jsme hráli v Pardubicích, v restauraci Na Rozkoši, dříve známá po názvem U kulatý báby. Ač by se zdálo, že městská restaurace nebude oplývat patřičnými prostory pro bigbítovou tancovačku, opak byl pravdou. Sál za restaurací patří do kategorie větších, opatřen krásnou malbou a katastrofální akustikou. V prázdném sále si dva diskutující metr o sebe nerozumí. Že by snad bylo rozumět kapele,jsme si iluze nedělali, ale výsledek byl lepší, než ozvěna v sále naznačovala. K utlumení jeskynní ozvěny napomohla i slušná, námi nečekaná, návštěva. Bylo pěkně obsazeno. Všem příchozím nařídil zvukař, aby otevřeli huby dokořán, aby se odrazy eliminovaly co nejvíce. Soubor hrál zdatně a nenechal se nedobrou akustikou rozhodit, ale byl to místy boj. Taneční publikum vydrželo až do závěrečné půl druhé, kdy jsme museli nečekaně končit. Jedna stěna sálu se totiž spojovala s ložnicí sousedky, jejíž výhružky dosáhly vrcholu a vyústily v předčasný konec.
V sobotu jsme hráli v Habrech. S novým řidičem Lukášem, v nedlouhé historii již několikátým, jsme zavítali opět do příjemné bigbítové sokolovny na havlíčkobrodsku. Nápor návštěvníků nebyl tentokrát tak masivní jako obvykle a také poněkud opožděný, a tak stojících na sále, kteří záviděli sedícím, byla polovina. Soubor hrál podobně jako v pátek, neb ač akustika přijatelnější, příval hluku ze sálu na jeviště znesnadňoval orintaci ve skladbách ještě více než v pátek, a navodil tak nemálo veselých okamžiků. Pěknou tancovačku jsme na pokyn pořadatelů měli zakončit o půl druhé, ale nějak nám to nevyšlo a hráli jsme skoro do dvou.
19.10.
V pátek jsme hráli v Kladně. V této vísce na hlinecku, která leží téměř v epicentru všech letních parketů, jsme hráli naposledy v roce 2003 a po loňské neshodě termínů došlo na opakování právě v pátek. Již cesta byla veselá a jasně předznamenala průběh celého večera. Následujícího dne byl v kalendáři Lukáš a dva oslavenci tohoto jména, řidič a zpěvák, dodali spoustu veselého pití a dobrých pochutin, aby nám cestou nevyhládlo. Sál v Kladně jsme si pamatovali jako velice nepraktický, kdysi měl jeviště ze dvou stran, ale my jsme opět použili stranu třetí s netradičním umístěním reproduktorových soustav v hloubi parketu, takže tančící před jevištěm zvuk z nich vůbec neslyšeli. Návštěva byla velice překvapivá a jenoznačně vyšší než nedaleké Krouně při naší poslední akci. Soubor hrál svátečně Lukášově a oslavenec se nenechal zahanbit. Konzumaci dotáhl do dokonalosti tak, že všichni, kdo se těšili na rokenroly, nelitovali. Byly neopakovatelné, ale my už jsme se nesmáli. Nesmíme. Vynikající tancovačku jsme zakončili kousek po druhé. Opakování na jaře se předpokládá a v létě též, neb vedle hospody je krásný nový parket.
26.10.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Jízdní řád v této oblíbené hospůdce na hlinecku je tak nabitý, že na nás na podzim došla řada právě teď. Počasí téměř zimní, ale krb na sále jej dokonale eliminoval a nemalou měrou dotvářel příjemné prostředí. Návštěva byla výborná a to i navzdory tomu, že v nedaleké Krouně byla zábava také. Soubor hrál v dobré pohodě a zpočátku dost koncertně, neb se návštěvníkům na parket moc nechtělo. Naopak překvapily ploužáky, kdy se ploužila celá hospoda. Překvapil i frontmen Lukáš, jehož procetuální nárůst textu v rokenrolech byl podobný jako nárůst vítězné strany za 30 korun ve volbách. Po několika zábavách, kdy soutěž "Sundáme to prádlo" vyšla naprázdno, se tentokrát pochlubila pěkným úlovkem. Bylo to za velké CéDéčko, i když se vítězka trošku styděla a Česta ji musel dělat paravan. Po půlnoci došlo na výměnu návštěvníků, neb někteří odjeli na kontrolu k sousedům a jiní od sousedů přijeli. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny s vědomím, že za hodinu budou zase dvě, neb se vracel čas.
V sobotu jsme nehráli, ale Lukáš opět slavil.
28.10.
V pondělí jsme hráli ve Vilémově. Prostředí vyhlášeného diskotékového saloonu jsme si vyzkoušeli již na jaře a tak nás vychytávky určené pro Leoše Mareše a podobné taháky již nezaskočily. Spíše naopak. Místní DJ nějak pozapoměl, co je to bigbítový nářez a po prvních odehraných kuse uháněl na své DJ bidýlko zachraňovat rekvizity, klávesnice PC, myška, CD, padající do sálu. Pondělní návštěvy bývají slušné a i tato se velice vydařila, i když publikum se na velkém prostoru rozprchlo a drželo se většinou v obrovském chumlu u nálevního pultu. Soubor hrál v netradičním postavení, které používáme v pondělí. Na místě Lukáše stál Míla, na jeho místě Honza a na Honzově místě Lukáš. Parket byl z počátku hodně poslechový, neb DJ návštěvníci byli spíše pozorovatelé, ale po zapití plachosti a příkladného nástupu známých tváří ze sokolovny z Habrů se parket zaplnil, i když vzhledem k jeho megavelikosti zdaleka ne úplně. Skvělou tancovačku jsem zakončili chlup po druhé.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Ačkoliv ve zdejším stánku zpravidla hráváme v pátek, tentokrát to vyšlo na sobotu a bylo to znát. Dušičkový nášvih obsadil všechna místa k sezení již dlouho před devátou a se zahájením zbyly již jen lístky na stání. Soubor hrál již od začátku pro podupávající parket, i když opravdoví tanečníci si dávali na čas nebo nebyli mezi stojícím patrní. Tento večer přinesl dvě novinky, se kterými jsme se ještě na zábavě nesetkali. První, veřejná, se odehrála kousek před jednáctou. Jakýsi retarda, snad zakomplexovaný malým přirozením nebo krátkými prsty, aplikoval na sále pepřový spray. Výsledkem byly slzavé oči, nudle u nosu a více než dvacetiminutová pauza a okna v sále dokořán. Být holkou, jsem na toho pašáka hrdá. Poté se valilo dál s jedním drobným zádrhelem, že v jednu došlo pivo. Hoteliér Láďa jej zdatně nahradil vínem a valilo se dál. Vynikající pepřovou zábavu jsme zakončili kousek po druhé. Při balení došlo k druhé, interní, novince. Frontmen Lukáš zaslechl volání rodu, mobilní telefon nepustil téměř z ruky a tahal bedny jednoruč jako vánoční stromeček z lesa, k velké nelibosti správce DKP, jenž rozflákaný materiál musí opravovat, a hoteliéra, jehož dubová špona odvíjející se z parket rovněž nenadchla. Výsledkem je opatření, že mobilně nepotradatelní jedinci budou při stěhování používat Hands-Free. Se svou troškou do mlýna přišel i zvukař, jenž před služební cestou do Japonska zahájil destilační nácvik na saké. Po sobotě ho saké určitě nezaskočí. Dobalil, když byla polovina avie naložená.
9.11.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral plánovaný volný víkend.
17.11.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Domovská scéna nevyniká nijakými návaly a účast čerpá zejména z domácích zdrojů a těsně přespolních, kterých se dostavilo hojno. Nejinak tomu bylo i tentokrát. O půl deváté již byli domácí kompletní a zejména nejmladší ročníky nekompromisně atakovaly výčep a vlastní donesené zdroje a jen málokterý z nich se dožil konce zábavy. Postupně odpadali, usínali a hvězdou byla jedna přespolní konzumentka, kterou odtáhli již o půl jedenácté. Soubor hrál zpočátku koncertně s nečekaným aplusem za každým kusem, ale vzápětí se první odvážlivci, zejména ti se správným oktanovým nástupem, dostavili na parket. Za zmínku stojí pokus frontmena Lukáše nagelovat pankáčskou pilu pivem. Pivo skončilo skoro celé na podlaze a pila nějak ne a ne držet. Skvělou tancovačku, která měla oproti minulé akci stoupající trend, jsme zakončili kousek po druhé.
V sobotu jsme hráli v Javornici. I zde se oproti naší minulé akci situace s účastí zřetelně zlepšila. Do plna to mělo ještě daleko, ale hodně nových tváří spolu s těmi přihlášenými z Lampárny vytvořily skvělou atmosféru. Soubor hrál svižně a ač očekával koncert alespoň na tři série, skalní fandové vyskočili téměř vzápětí a zatěžkali taneční parket. Soubor byl trochu v oslabení v technickém sektoru a za zvukem a světly byla záložní béčková sestava: Tomáš a Honza, kapelník junior. Zvukař Václav vyrazil na tři týdny na výlet do Japonska prokádrovat tamní gejši a tak po tři zábavy bude za pultem premiérově nová tvář. Oba náhraníci se osvědčili, jen u zvukaře scházel laškovný pohyb prdelkou, avšak na páráku utáhl bez problému nábytek v celém sálu. Pěknou zábavu jsme na pokyn pořadatele zakončili ve třičtvrtě na dvě.
23.11.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Razatní nástup zimy se zavátými silnicemi a nepřetržitou chumelenicí byl sice kouzelný, ale nehodící se pro přepravu na tancovačku, kapely i návštěvníků. Kapelní avie rozvážně doklouzala s mírným zpožděním a krátce po ní i polovina kapely, která měla dvoják s páteční akcí AB Band Aleše Brichty v Hlinsku a tábořením tamtéž. Na sále byla pěkná zima a na toaletách dokonce padal sníh. Živočišné teplo návštěvníků, kterých doklouzal slušný počet, však sál záhy vytopilo na příjemnou mez. Soubor hrál pro courající se eskymáky zpočátku koncertně, leč první odvážlivci, možná notně vymrzlí, zadupali na parketě na třetí podání. V technickém sektoru byl opět náhradník, zvukař Milan. Nasadil nekomromisní nářez, jenž byl narozdíl od o podobného ataku našeho zvukaře Václav Japonského čitelný, plný a vyrovnaný. Ač z repertoáru znal maximálně Brikety a Děvky maj svůj džob, jeho práce s efekty byla famózní a dodal skladbám dosud neznámý rozměr. Soutěž a CD "Sundáme to prádlo" měla slušný nástup, ale děvčata měla pokračování od maminky zakázané, tak se finále nekonalo. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny, avšak návštěvníci tam byli ještě o půl čtvrté. Někteří unaveně spali, někteří inhalovali domácí travní výpěstky a někteří se vydatně pletli při balení.
30.11.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Zatím co u nás u Labe už nebylo po sněhu ani památky, v Olešné jsme byli v závějích na horách, a tak bylo na klouzačce při stěhování veselo. V sále bylo příjemně, přijemně se trousili i návštěvníci a doutrousil se jich i příjemný počet. Soubor hrál od první minuty důrazně a od druhé minuty byla technická přestávka, neb kytarista Míla utrhl strunu. Frontmen Lukáš se vytasil s kostýmem jako by se zrovna vrátil z baru U modré ústřice. U zvuku sloužil stejně jako minulý týden náhradník Milan a i když sál nepatří k těm akusticky zdařilým, popral se s ním se ctí. Ale letadlo z Japonska se již vrátilo, a tak se ve zvukařském sektoru objeví opět Václav, možná šikmooký, a předvede, jak se jí řízek hůlkama. Publikum bylo velice taneční a vzalo parket od prvních kusů útokem. Soutěž "Sundáme to prádlo" se mihla jen lehkým náznakem a pak úprkem dvou zájemkyň o CD na jeviště. Ovšem když jim Lukáš naznačil, že CD nebude zadarmo, a sápal se po jejich textilu ve snaze pomoci jim k vytouženému suvenýru, děvčata konečně pochopila princip, zahájila taktický ústup a bylo po soutěži. Skvělou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny a ač teplota rapidně poklesla, sál byl ještě ve varu.
7.12.
V pátek jsme hráli v Mrákotíně. Výlet do této vísky padl tentokráte na večer, kdy se všechny malé děti bojí a prim hraje mikuláš s andělem a čerty. Mikuláše s andělem a čerty zastoupila na sále kapela, ale návštěvníci ještě strašili a nebo nebyli hodní, a tak bylo při začátku hodně prázdno. Soubor hrál skoro tři série koncertně a to doslova, neb s přibývajícím časem se sál plnil a to rovnoměrně v řadách ode dveří, neb místa k sezení již byla obsazena. S bohatou nadílkou destilátů se návštěvníci dostávali do varu, který jim vydržel a do zavíračky kousek po druhé. Skvělá nadílka.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Mikulášský nával byl velice razantní a načasovaný téměř přesně na devátou, kdy už zbyla jen místa na stání. Soubor hrál opět v mikulášském faceliftu, který se docela hodil, zejména čertům v kožichách, neb teplota v sále se pořadatelům moc nevyvedla. Ovšem rozjásanému parketu tato indispozice příliš nevadila a vařil až do závěrečné kousek po druhé. Tento víkend seděl ve zvukařském sektoru již náš zvukař Václav, jenž se navrátil z výletu z Japonska. Země vycházejícího slunce mu přetočila biorytmy a tak už dvě hodiny před koncem zábavy již spal, ale ke vší smůle přitom ještě zvučil. Ač osvětlovač Zbyněk dělal vše možné i nemožné, souboj s rozespalým kodiakem byl nerovný a tímto se poslední dvě neposlouchatelné série omlouváme.
13.12.
Dnes se v Kvasinách NEHRAJE !!!. Na trase do Kvasin nám klekla nám Avie a je po zábavě. Obrázky jsou ve fotogalerii.
14.12.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli nehráli v Kvasinách. Ačkoliv řidič Lukáš s kapelníkem Honzou leželi celé sobotní odpoledne pod kapelní avií a opravovali děravé výfukové potrubí, jež bylo slyšet na kilometry daleko a lákalo "pomáhače a chrániče", bolavější místo našeho vozidla bylo úplně jinde. Cestou do Kvasin se při jednom rozjezdu na křižovatce ozvala zdola vozidla solidní rána a řidič ohlásil, že jsme dojeli. Žádné náhradní vozidlo k dispozici nebylo a tak nezbývalo, než zábavu zrušit. Padlou avii odtáhl náklaďák na tyči i s celou kapelou do autoparku nákladní autodopravy, kde vyčkala na opravu. Jízda na tyči byla vzrušující a zcela jsme se vžili do dívčích pocitů. V neděli dopoledne se opravy zúčastnila výše zmíněná dvojice a za použití náhradních dílů z v kopřivách stojícího vraku avii opět zprovoznila. Pro znalce to byla prasklá poloosa, pro neznalce to bylo rozbitý.
24.12.
Tento víkend jsme nehráli. Víkend před vánocemi již několik let vynecháváme a já jsem se flákal na horách, proto píšu až teď.
28.12.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. V pohodě druhého svátku vánočního jsme s bezpečně opravenou avií dorazili do příjemně vytopeného sálku v Prosetíně. Návštěva byla tentokrát poměrně časná, slušná, ale totálně přejedená a usedlá. Soubor hrál téměř tři série v koncertním duchu, než první tanečníci usoudili, že je na čase rozhýbat nánosy řízků s bramborovým salátem proloženým horami cukrovíčka. Zato ve finále se mohli tanečníci strhat a měli nejvíce starostí, abychom hráli déle. Nehráli.
V sobotu jsme hráli v Bylanech. Termín 27.12. je v jízdním řádu Mogulu jeden z nejvýznačnějších, v liché roky se křtí CD a i sudé roky bývají vyjímečné. Po jedenácti letech v Úhřeticích jsme tento termín poprvé přesunuli do Bylan a výsledek byl obdobný. O půl deváté obsazeno k sezení a pak už se plnil jen parket i bez tance. Pořadatel otevřel i druhý výčep, aby stíhal důrazný nápor žíznivců. Soubor hrál od počítku zvesela a vzápětí rozhýbal již z části zaplněný parket. Návštěvníků stále přibývalo a chvílemi bylo opravdu k nehnutí. Dostavilo se i několik bývalých členů kapely a Jirka si s námi střihl i Brikety. Soutěž "Sundáme to prádlo" sice měla hezký nástup, na jevišti přistála i podprsenka, ale to správné finále to nemělo, neb majitelka si ji soutěžně neoblékla. Vynikající zábavu a rok 2008 jsme zakončili kousek po druhé.