6.7.
Tento víkend jsme nehráli. První červencový týden se dvěma svátky, které tentokrát vyšly neprakticky na víkend, je již tradičně vyhražen ke kapelnímu volnu.
13.7.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Den jak vymalovaný a tak nedbaje výstražných sloganů meteorologických odborníků jsme vesele uháněli na vysočinu, zvláště pak když cestu okořenil Lukáš krabicí koláčků vykoledovaných zjevně kvalitním výkonem u zkušené cukrářky. Areál v břízkách byl skvělě připraven, čerstvě posekaná tráva, z udírny se kouřilo vzápětí a již se otvírala občerstvovací okénka. Návštěvníci se trousili o něco pomaleji a váhavěji, než při minulé akci, která byla ovšem pouťová a pršelo. Soubor hrál po týdenní pauze natěšeně a frontmen Lukáš se vytasil s bezdrátovým mikrofonem, který vyšmelil se svým přechůdcem Nazírem. Plíseň za bambulí se dala umýt a mikrofon šlapal jako hodinky, po několika sériích jako vybité hodinky. Se setměním se na obloze objevily průvodní jevy meteorologických odborníků, ale první bouřka nás minula velkým obloukem. Zato druhá se přilásila mohutnými blesky z úplně jiné strany a šla přímo na Kameničky. Naštěstí parket inkasoval pouze nepřímý zásah a po důrazném povětří pršelo jen asi hodinku od jedné do dvou, kdy jsme zábavu zakončili, neb déšť většinu návštěvníků nasměroval k odchodu.
V sobotu jsme hráli nehráli v Rozhovicích. Po příjezdu na místo se déšť a nedéšť střídaly v půlhodinových intervalech a tak se vyčkávalo. Po delším nedéšti a přívětivé vyhlídce oblačnosti padlo rozhodnutí rozbalit. Bohužel v polovině vyložené Avie přišel razantnější déšť, který otupil i největší optimisty a na pokyn pořadatele jsme zařadili zpětný chod. Tímto se omlouváme všem zbytečně příchozím, zejména těm vzdálenějším.
20.7.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme nehráli hráli na soukromé narozeninové párty. Velice povedená taškařice se spoustou příjemných a veselých okamžiků a také hodně dlouhá. Nakládali jsme již za světla.
25.7.
Fotky a záznam z víkendu 25-26.7. budou až v neděli 3.8..
27.7.
V pátek jsme hráli v Pokřikově. Téměř nový parket, snad poprvé v loňské sezóně, jenž ještě více zahustil statistiku počtu letních parketů na čtvereční kilometr na hlinecku, jsme navštívili poprvé. Nutno přiznat, že nás zaskočilo nejen jeho hledání a kvalitní slejvák při příjezdu, ale hlavně hrací bouda, jen měla design XXL autobusové čekárny. To XXL bylo nakonec dobré a prostorné a pochvalně hodnotíme i úkrytové prostory pro návštěvníky, i když je naštěstí nepotřebovali. Návštěva byla příjemná, ačkoli bylo blízké okolí bohaté na slušnou konkurenci. Naštěstí jedna dostala ještě větší dešťový zásah a byla zrušena. Ale i tak dvě zábavy ve vzdálenosti do 10 km od sebe nesvědčí o rozumném podnikatelském záměru pořadatelů. Soubor hrál vesele, neb vyrazil na dvoudenní výlet, a veselý zůstal až do rána a do další zábavy. Pěknou zábavu jsme zakončili ve čtvrt na tři a pokračovala neřízená konzumace a zábava, místy i za podporu hudebních nástrojů, neb se balilo až ráno.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Ráno začalo přibližně v 9 hodin probuzením a pokračovalo průběžným balením skoro do oběda, na který se soubor přesunul do motorestu Čertovina. Na rozdíl od let minulých, kdy dvoudenní výlet byl pojat megalomansky a kapelu oprovázelo několik doprovodných vozidel, byla tentokrát sestava komorní. Ale i tak někteří působili ve společnosti rušivě a byli personálem motorestu káráni. Jelikož se počasí trošku pokazilo, bylo z programu vyškrtnuto koupání a byl zařazen odpočinek a regenerace na parketě v Sedletíně. Ani pořadatelům na havlíčkobrodsku příliš nevyšla manažérská domluva a tak se stalo, že dva jediné hrající parkety, vzdálené od sebe tak tři kilometry, hrály opět současně. Avšak návštěva byla slušná a včasná a výborně se bavící. Soubor hrál po probdělé a nedospalé noci dost slušně a zábava měla vynikající náboj až do druhé závěrečné hodiny ranní.
3.8.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral dovolenou, kterou někteří trávili na cestách, a někteří, jak vidno z Lampárny, jako Diogenes. U sudu.
10.8.
V pátek jsme nehráli. Soubor se ještě poflakoval po dovolených.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Po dvou našich letošních akcích v tomto nádherném přírodním areálu, kdy jsme zmokli hodně a o trochu méně, jsme se konečně dočkali. Byla zima jak v Kameničkách. Je to až s podivem, že čím horší počasí, déšť, zima, o to větší návštěva. Bylo plno a to hodně. Soubor hrál po týdenní odstávce trochu vzpomínkově, a ač se zpočátku návštěvníci trousili váhavě, přilákal je na taneční beton již s prvními kusy. Pak už jen lidí přibývalo, teplota klesala, teplých doplňků přibývalo a největší frmol byl u prodejního stánku, kde šly na odbyt teplé mikiny, trička a teplé preservativy. Vynikající tancovačku jsme zakončili kousek po druhé.
14.8.
Zábava v pátek v Habrech bude za každého počasí. V případě deště v sokolovně, jinak venku.
17.8.
V pátek jsme hráli v Habrech. Není mnoho míst disponujících sokolovnou pro případ deště jako v Habrech, a tak ač lilo jako z kropítka, zabava se nerušila. A když všude prší, jdou všichni tam, kde neprší, a bylo velmi plno. Soubor hrál pěkně natěšeně, když se zábava nerušila, a přilákal první tanečníky hned s prvními kusy. Na parket je lákat nemusel, neb tam již stáli, protože už na začátku nebylo kam sednout. Narozdíl od minulého týdne v Kameničkách, kde byly 3 stupně tepla, či spíše nad nulou, protože tato hodnota se nedá nazývat teplem, bylo zde teplo velmi až ze všech teklo. Teklo i pivo a to proudem a hlavně po parketách. Není to tak dávno, kdy je sokolové zrenovovali a málem jsme se museli přezouvat. Teď jsme se taky málem museli přezouvat, ale do holínek. Naštěstí se po skončení zábavy našla vyborná parta fotbalistů, kteří v zápalu boje arénu slušně vytřeli svými těly a oblečením. Výbornou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny a pak absolvovali nakládání aparatury ve vydatném slejváku.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Ač celý den pršelo a nejeden pořadatel by zábavu zrušil, v Újezdě se hrálo i v dešti, i když se návštěvníci nemají kam schovat. Nečekali jsme vůbec žádné návali, či spíše vůbec nikoho, ale místní bigbíťáci překvapili a sjížděli se na kolách i v dešti. Soubor hrál opravdu koncertně, neb na mokré lavičky nesedla ani jedna prdel a všichni stáli na parketě a poslouchali a někteří dokonce i tancovali. Nakonec se docoural vzhledem počasí překvapivě slušný počet dobře se bavících návštěvníků. Mokrou zábavu jsme příliš neprotahovali a na přání pořadatele jsme ve čtvrt na dvě zakončili.
24.8.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Dědové. Po deseti letech pravidelného vystupování na heřmanoměstecké pouti vybrali pořadatelé jinou, jistě vhodnější (prý jsme byli příliš sprostí, asi deset let), kapelu a my jsme se přesunuli do lesního areálu v Humperkách. Počasí se vymklo všem přepovědím a bylo krásné letní, na hlinecku chladnější a k ránu kruté. Jedinou vadou na kráse byly obavy z návštěvnosti, neb v okruhu cca 10 km byly další dvě zábavy slušného kalibru. To už je taková hlinecko-skutečská specialita, že se na sebe pořadatelé moc neohlížejí a spíše se trumfují, kdo a jak to komu se "svou" kapelou natře. Ona vlastně dohoda není při zdejší hustotě parketů ani moc možná, neb by si nikdo moc nebrnkl. A to se ještě do příští sezóny hlásí v této lokalitě další dva parkety. I pořadatelé v Dědové byli zpočátku rozpačití, ale nakonec nastavili ústa o písmene U, neb navštěva byla vynikající a vzhledem ke konkurenci ještě lepší. Soubor hrál zdatně a přilákal první nedočkavé tanečníky na vibrující prkna již s prvními kusy. Trochu indisponován byl frontmen Lukáš, jehož celý týden trápilo kašláníčko, ale voňavými čajíčky se udržel ve slušném provozuschopném stavu. Navíc i střízlivém, neb na sobotu nafasoval volant naší avie. Skvělou zábavu jsme zakončili ve dvě, k velké nevoli ještě plného areálu.
31.8.
V pátek jsme hráli v Rozhovicích. Druhý náš letošní pokus již vyšel, i když ještě odpoledne tu a tam káplo a na Seči byl dokonce kvalitní slejvák. I proto snad byl nával zpočátku rozpačitý, ale vytrvalý, a tak se docoural pěkný počet návštěvníků, v Rozhovicích letos nejvyšší. Soubor hrál slušně, nejslušnější byl zpěvák Lukáš, na kterého se přišla podívat celá jeho rodina i s dětmi, dokonce i v kočárku. Lukáš byl tak slušný, že používal slova, která jsme ani neznali. V jednu hodinu dotočil pořadatel všechno pivo, co dovezl, a tak jsme akci na jeho povel ve třičtvrtě na dvě zakončili.
V sobotu jsme hráli v Suché Lhotě. Druhá naše letošní prmiéra v letním repertoáru se odehrála v malé vísce o 82 obyvatelích v kopcích mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí. Parket byl situován doprostřed obce, vybaven spoustou laviček, letním sálem pro případ nepohody, několika výčepy a občerstveními. Návštěva byla skvělá, počet obyvatel stoupl na více než dvojnásobek a to ještě nejstarší, 103-letá obyvatelka, ten večer vynechala. Soubor hrál na trošku kývavém jevišti zprvu koncertně a přepokládal, že to několik sérií vydrží, ale díky fanouškům z Vojtěchova a okolí, kteří vyrazili na parket téměř vzápětí a ukázali, že se hraje hlavně k tanci, se parket zavlnil kousek po vzápětí. S přibývajícím časem a hlavně s klesající teplotou se parket plnil čím dál více a i když kapela měla zdatnou konkurenci v dívčí válce, jenž vypukla v davu na lavičkách, tanečníci nepolevili a vydrželi až o závěrečné a neuvěřitelné třičtvrtě na tři. Vynikající akce, která měla vadu snad jen v ukrutné zimě, zakončila naše letošní hraní pod hvězdami a po dvou víkenové pauze se opět přesuneme do zahulených a předecibelovaných sálů, po kterých hvízdá v uších ještě druhý den.
14.9.
Tento víkend, stejně jako minulý, jsme nehráli. Víkenová pauza zpravidla přichází při přechodu z parketů na sály, letos to vyšlo na víkendy dva.
21.9.
V pátek jsme hráli v Chlumci na Cidlinou v rockovém klubu Říhův dům. Tento klub již funguje několik let a tak došla řada i na nás, zařadit se do seznamu účinkujících. Jako většina rockových klubů i tento disponuje vlastní aparaturou a tak kapelní avie zůstala na špalkách, kde přes týen dřepí, a my jsme vyrazili jen s kytárkami. A klávesami. A nástrojovými aparaturami. A bicí soupravou. Bylo toho několik aut, včetně techniků, nezbytných na nošení, neb klub se nachází v patře. Prostředí klubu je velice útulné, jeviště akorát, taneční prostor též a zájem návštěvníků velký, neb většina stolů, na sále téměř všechny, byly rezevované. Se začátkem zábavy bylo obsazeno k sezení a pak už zbyly jem lístky na stání. Soubor hrál klubově, avšak koncertně jen pár kusů, neb parket se zaplnil záhy, což nebývá ani na vyhlášených tancovačkách. Problémem bylo ozvučení a příposlech, neb soubor je rozmazlen vlastní aparaturou a s každou jinou potíže. Potíže byly i s osvětlením. Světla byla vytrvalá, velmi cyklická, a když bylo nejvíce potřeba, tak žádná. Ovšem to byly jen drobnosti, které zcela zastinila vynikající atmosféra. Akci jsme zakončili kousek po jedné vinou chyby v boxu časoměřičů. Příště budeme hrát určitě déle.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. V tento den se v Prosetíně měly konat dvě zábavy současně. Jedna v hospodě a druhá open-air na hřišti. Bohužel rarita se nekonala, neb počasí open-air zrušilo. A v hospodě bylo plno. Soubor hrál po pátečním rozehrání již ve větší pohodě a s plným repertoárem, který se v pátek trochu ořezal z důvodu drobné indispozice bubeníka Tondy. Narozdíl od tanečnějšího chlumeckého klubu zde byl nástup poněkud vlažnější a první tanečníci se probouzeli až ve druhé sérii. Dávka na plachost je zde potřeba poněkud vyšší než v polabí. U některých jedinců až kritická. Výbornou zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny.
28.9.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Domácí útulná scéna nikdy nevyniká překotnými návaly a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Účast velice skromná, domácí v plném počtu a přespolní v počtu mizivém. Zpočátku trochu zlobila stabilita eletrické sítě, ale když jsme po prvních dvou výpadcích odstavili všechny čtyři světelné rotační hlavy, bylo po potížích. Soubor hrál v povznesené náladě, neb domácí scéna bývá spojena se zvýšenou konzumací a veselými okamžiky. Vítězem byl jednoznačně frontmen Lukáš, který ke ztrátám v textu přidal i ztrátu mikrofonu uprostřed písně. Jen to zadunělo a mikrofon skončil v davu tanečníků. Ale i střízlivý klávesista upletl z prstů vánočku a musel restartovat. Zahanbit se nenechalo ani obecenstvo a první padlí se objevili na chodníku před hospodou. Veselou tancovačku jsme zakončili kousek před druhou, dokud projev ještě připomínal hudbu.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Otevírání koncertní sezóny v zavedeném sále je jednou z největších lahůdek v našem fermanu a i tentokrát to bylo k pomlaskání. Pořadatelé k bezchybně fungujícímu soukolí přidali jednu novinkovou vychytávku: Na sále na balkóně je kamera, která snímá jeviště a obraz je promítán na dvě obrazovky v předsálí. Jen ten formát ještě není zcela vyťukán a tak máme z 4:3 na 16:9 trochu širší těla, někteří ještě víc. Návštěvníci při dvou linkách autobusových svozů zaplnili pár míst k sezení okamžitě a sál posléze. Soubor hrál po pátečním veselí odpovědně a roztancoval plný parket stojících už v prvních kusech. Potíž nastala trochu se zvukem. Zvukař Václav pod dojmem, že sál je příliš zatlumený a hluchý, se snažil do skupiny hluchých přeřadit i několik stovek přítomných. Na výtky pořadatelů reagoval dalším nášupem decibelů a když už vlnobití ve skleničkách cvrndalo po ubrusech a na baru padaly flašky, ozvala se kapela. Zvukař, jenž nebyl zvyklý na pískovišti půjčovat svůj bagr jen tak někomu, přišel o svou hračku a následovala tichá pomsta. Následující série svou intenzitou připomínala dvacetpět minut ticha za zcizený bagr. V následující sérii již natlakovaný papiňák povolil a zábava se stala zvukově únosnou. Na skladbu Hraju si s princem vytáhl Lukáš nevídanou rekvizitu. Jeho Princ mu přečuhoval až nad hlavu a vyvolal bouři blesků fotoaparátů a mobilů. Po odjezdu prvního svozu parket trochu prořídl a super zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny.