7.10.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor užíval plánovanou odstávku na regeneraci sil pro další akce a hlavně pro nahrávací maratón CD9.
8.10.
Páteční Mrákotín je ZRUŠEN!!! Stalo se tak z vážných rodinných důvodů pořadatele.
14.10.
V pátek jsme nehráli. Původně naplánovaná zábava v Mrákotíně byla na poslední chvíli zrušena z vážných rodinných důvodů pořadatele.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Havlíčkobrodsko a jeho dvě scény, Habry a Olešná, jsou jedním z posledních míst, kde lidé chodí na zábavy se bavit bez ohledu, kdo tam hraje. Jistě, na někoho jich přijde více, na někoho o trochu méně, ale prakticky je plno skoro na každého a návštěvníci se výborně baví. Nejinak tomu bylo i tentokrát. V devět, kdy se v jiných oblastech teprve začínají lidé trousit, bylo vše obsazeno a nával pokračoval. Soubor hrál první zahřívací kolo koncertně, ve druhém již plný parket rozhoupal obě reprodutorové soustavy a oba výškové boxy pochodovaly na basových i nadále ve stylu kráčejících soch Moai až do konce zábavy. To byla právě ta potíž, ten konec zábavy. V čase 0:18:44, v 35 taktu skladby Memento došlo k situaci, která hrozí lidstvu od doby, kdy byla vynalezena ebonitová tyč, liščí ocas a elektrický proud. Nastal tzv. "Black Out", zdechla elektrika nejen na jevišti, ale i v celé sokolovně, v celých Habrech a v celém okolí. Pak ještě po chvíli na minutu problikla a dost. Sál prozářily světlomety mobilních telefonů, blesky fotoaparátů (je to asi posledních 5-10 fotek), a řev publika, jež zmateně nechápalo, že za to opět nemůže kapela, ale skupina ČEZ nebo E-ON. Když už byla tma půl hodiny, zvolna docházel tlak v sudech, tlak v sále, a pomalu vyvstávala otázka, jak to zabalíme. Energetici ještě jednou zašprýmovali problikutím o půl druhé, ale to nestačilo ani na natlakování sudů a byla zase tma. Při svíčkách a vzáři mobilních telefonů jsme balili snad poprvé, nepočítám-li průtrž mračen před lety na srazu motobrouků v Chlumci nad Cidlinou. Paradoxně se však balení neprotáhlo, neb i ti nejvíce podroušení baliči s potemělou sokolovnou vystřizlivěli a notoriční povídálci neměli s kým povídat, neb sokolovna byla prázdná a ve tmě by stejně nikoho ke družení nenašli, navíc by riskovali, že se mohou zmýlit. Velice povedená taškařice.
21.10.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Páteční starty bývají slabší i v zavedených kolbištích a tak byl začátek poněkud rozpačitý, zvláště když se v nedalekých Klešicích konala akce, inzerovaná dokonce na naší Lampárně. Pátek ale má i druhou vlnu a ta byla velice silná a tak bylo velice plno. V řadách návštěvníků vynikala zejména parta s kompletním jádrem skupiny O.K.O. ve svých koncertních kostýmech, která vnesla do řad tančících veselého ducha. Soubor hrál tedy zpočátku koncertně, avšak již zmíněná druhá vlna zaplnila parket až nebývale. Slabší chvilku si v souboru vybralo opět nachlazení, které tentokrát sedlo na zpěváka Lukáše, na osvětlovače Lukáše přímo lehlo, takže se ani nezúčastnil, Míla a Nazír s ním pomalu končili, oháněje se závěrečnou nudlí. Výbornou tancovačku tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny.
V sobotu jsme nehráli. Původně naplánovaná zábava v Pusté Kamenici (SY) se z důvodu rekonstrukce sokolovny nekonala. Toliko však pověst, pravda je spíše v nesolidním jednání siláckého pořadatele.
28.10.
Tento víkend jsme nehráli. V průběhu týdne započalo natáčení CD9, a tak se víkend věnoval slavnostnímu zahájení a stmelení kolektivu ve studiu BENAS na Seči a přilehlých občerstvovacích prostorách.
4.11.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Po jednovíkendové pauze okořeněné zahájením nahrávání se soubor sešel v domácím prostředí, na základně v Jeníkovicích. Domácí prostředí bývá zpravidla komorní a přátelské a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Domácí přišli všichni, přespolních trocha, a bylo jak u táboráku. Soubor hrál koncertně, všichni poslouchali, ale našli se i ojedinělí tanečníci. Tak jako jinde se pije na plachost tak dvě série, tentokrát byli návštěvníci tanečně plaší až do poslední série, kdy se s nimi roztrhl parket. A byl konec.
V sobotu jsme hráli v Javornici. V týdnu mě na Lampárně kamarád (Required) pokáral, že máme neúplnou databazi účinkujících, a tak kromě zpěváka přibyl i nový řidič. Zpěvák Lukáš nás poprvé vyvezl na vzduch (obrat víceméně paradoxní, neb někdo z pasažérů avie šlápl do hovna, byl to kapelník, a tak bylo ve voze jak na hnoji) do dalkých Orlických hor. Systém frézovaných vozovek ve východních Čechách sice trochu zbrzdil jeho přímočarý tah na cíl, ale i tak prní řidič profesionál u volantu byl znát a vše šlo jak po másle za čtyřicet. Útulný sál hostice U Rufferů s nadšeným vedoucím se pomalu dostává do mobilních telefonů návštěvníků, což bylo znát na zase větším počtu obsazených židlí než při naší minulé akci. Soubor hrál i zde pochopitelně zprvu koncertně, leč přidal mnoho nových, i pro kapelu neznámých, příhod a veselých momentů. Zabrousil do sektoru gymnastiky, když zpěvák Lukáš vystřihl na jevišti první kotrmelec. Následující gymnastické prvky dalších členů zvukově i vizuálně připomínaly spíše srážku kamiónu s černou zvěří, ale výkony to byly obdivuhodné a naprosto nečekané, například vycházející Nazírova hvězda na parketě a Mílův kotrmelec na jevišti. Večer plný srandy jsme zakončil ve čtvrt na tři, ovšem krajem plným objížděk jsme se proplétali na základnu do Jeníkovic až do půl sedmé.
11.11.
V pátek jsme hráli v Mrákotíně. I když bigbítové dvojměstí Mrákotín-Prosetín má provozní dobu hlavně v sobotu, náš oblíbený termín je spíše v pátek, i když bývá na účast slabší. A to i tentokrát. Návštěvníci se courali opravdu zvolna a začínalo se na poloprázdný sál. Nakonec to nebylo návalem tak špatné, ale bývalo i lépe. Naopak. Takhle rozjásané a taneční publikum již dlouho nebylo. Soubor hrál tady zpočátku koncertně a o vzruch na parketě se staral hlavně Česťa, leč pak se již neplaché obecenstvo rozjelo, a to velmi. Výbornou tancovačku jsme zakončili krátce před druhou k velké nevoli několika děvčat, která chtěla nutně přidávat. Bohužel, poslední je vždy "Každej víkend".
V sobotu jsme nehráli.
18.11.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Globální oteplování nás v listopadu trošku zaskočilo, a tak jsme si vyzkoušeli jízdu ve sněhové vánici a první skluz na zasněžených schodech oblíbené sokolovny v Habrech. Skluz se vydařil, nikdo si nic nezlámal a nic jsme nerozmlátili. Sokolovna překvapila nově vypulírovanými a nalakovanými parketami a hned nám bylo kladeno na pamětnou, zda by špona odvíjející se od hliníkové hrany tlačené bedny po parketě mohla být tentokrát o něco menší. Slíbili jsme, dodrželi, a špony byly docela malinké. Vzali jsme to jako stěhovací zkoušku na tento víkend do Úhřetic, kde proběhla úplně stejná úprava parket a velikost špony bude přímo úměrná pokračování zábav v této lokalitě. V Habrech toto omezení neplatí a tak se sokolovna zaplnila pouze s omezením kvalifikačně fotbalovým. A také se prý mládež dala na myslivost a tenis a hojně navštívila v okolí mnoho "Posledních lečí". Začátek tedy byl trochu prázdnější, než jindy, ale něco se docouralo a návštěvníci opět dokázali, že parket se používá k tanci. Soubor hrál trochu chladně, neb teplota v sále a zejména v šatně vybízela na pokračování zdravotních problémů, ve kterých si kapela lebedí už několik týdnů, a také trochu se zpožděním, neb nedostatek osvětlovačů a příliš mnoho technických problémů a popraskaných žárovek zaměstnalo zbylé techniky až přes startovní čáru zábavy. Tentokrát se black-out z minulé zábavy nekonal a zábava se ve výborném střihu dovalila až do závěrečné třičtvrtě na dvě, ale po schodech jsme se klouzali ještě o půl čtvrté.
25.11.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Letošní podzim je v tomto oblíbeném sále taková tlačenice, dokonce i hvězd v takovýchto vesnických hospodách nevídaných, že na nás došla řada až koncem listopadu, kdy první sníh už slezl a nový ještě nenapadl. Tlačenice kapel se pozitivně odrazila v nápadu položit na jeviště pokryté dlažbou koberce, což nemělo chybu a odpadl tak nepřirozený pohyb bruslařů na mokré dlažbě. Návštěva byla velice dobrá až vynikající, se začátkem zábavy vše obsazeno a v závěru zábavy vše vypito a všude nablito. Soubor hrál před skvělou návštěvou pohodově, avšak zvukař měl svůj den a rozhodl se intenzitou zejména basových frekvencí přetaktovat kardiostimulátory i v sousedních bytovkách. Na jevišti byl takový lomoz, že v některých kusech nemálo muzikantů zabloudilo, zejména v divočejších věcech jako třeba Holka divoká. I přes tento orientační nápor se zábava velmi vydařila a zejména frontmen Lukáš zabodoval novým kostýmem a novými nápady. Zabodoval taky neznámý lupič, nikoli gentleman, jenž realizoval několik pokusů o násilný vstup do naší avie za pomocí montpáky. Tentokrát ho zahnali duchapřítomní kolemblijící, ale od příště tuto funkci svěříme statnému dobrmanovi hned u dveří. Zevnitř. Vynikající tancovačku jsme zakončili nachlup ve dvě.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Jak jsem již avizoval minulý týden, hlavním tahákem zábavy v tomto umírajícím stánku byla podlaha. Parkety se leskly a smrděly novotou a doprovázela je až mateřská láska pořadatelů obávajících se o každé škrábnutí. Dokonce i všechny nohy stolů a židlí byly podlepeny filcovými podložkami. Bouhužel se zapomělo na jevištní schody, které zaznamenaly premiérový otěr. Skoro jsme se obávali, zda u dveří nebude regál s papučemi jako na zámku, ale tak daleko to nedošlo. Trend návštěvnosti nevybočil a jeho křivka má neustále sestupnou tendenci. Pravda, po zkušenostech s obsluhou ve výčepu a cenovou hladinou pochutin se není čemu divit. Soubor hrál tedy zpočátku koncertně, ale do Úhřetic chodí hodně taneční publikum a po chvíli byl parket plný a nepřestal. Kapela byla v lepší pohodě, neb akustický vjem na jevišti byl oproti pátku balzámem na uši. Pěknou zábavu jsme zakončili v tradičně neoblíbenou úhřetickou zavírací jednu hodinu. Závěrečná revize parket po vyklizení sálu dopadla dobře. Byli jsme označeni za ekologický soubor chovající se šetrně k parketám.
2.12.
Tento víkend jsme nehráli. Uplynulý týden a víkendové finále bylo věnováno dotáčkám pěveckých partů na nové CD. Letos je to poněkud zpožděné a hodně netradiční, ale zatím vše stíháme k ohlášenému datu 27.12.2007.
9.12.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Mikulášská se vydařila velmi. Jindy obvyklé courání nahradila disciplinovaná docházka a v devět hodin bylo vše k sezení obsazeno. S první sérií byl disciplinovaně obsazen i parket a za každou odehranou věcí mohutný aplaus. Marně jsme pátrali, kdo to uplatil. Soubor hrál mikulášsky naladěn i oblečen, neb Lukáš vytáhl skvělý čertovký oblek. Jen Nazír svého mikuláše, kterého každoročně předvádí hodným dětem, zapoměl doma. Tlak na parketě byl tak velký, že s rozlitými pochutinami se měnil ve vyhlášený močál na WC v Krouně, což nejvíce pocítil náš čert v bačkorách. Čvachtaly. Tlak rostl i v hlavách rozjitřených mladíků, kteří před hospodou cvičili bojové sporty za podpory početného publika, takže sál byl co chvíli poloprázdný. I proto jsme vynikající tancovačku ukončili krátce před druhou.
V sobotu jsme hráli v Olešné. I zdejší stánek funguje skvěle, leč období před vánocemi je loterie pro každého pořadatele. Návštěva byla o trochu nižší než obvykle. Soubor hrál zprvu koncertně, leč i zdejší publikum je naladěno tanečně a na parket vyběhlo záhy. Kapelu trochu zaskočil razantní zvuk, který se vracel ze sálu a ztěžoval orientaci, a Lukáše nový odposlechový systém, kdy měl reproduktor v uchu. Místy ho to trochu rozhodilo a vykolejil, leč cesta je to správná a osvědčila se. Výbornou tancovačku jsme zakončili krátce před druhou.
16.12.
V pátek jsme hráli v Javornici. Zdejší stánek funguje hlavně v sobotu a tak jsme jeli vyzkoušet, jak se trefíme do vkusu s páteční akcí. Hlavním problémem byla doprava. Páteční proplétání Pardubicemi a dalšími ucpanými městy nás zpozdilo téměř o hodinu, ale naštěstí i návštěvníky, kteří začali chodit nachlup se začátkem zábavy. Nacoural se vcelku slušný počet, ale úbytek proti sobotě byl patrný. Soubor hrál minimálně půl zábavy koncertně, neb zdejší návštěvníci si musí dát hodně destilátů na plachost, aby ztratili decentní zábrany a vyrazili na parket, tentokrát přizdobený mohutným vánočním smrkem. Skoro šlo i o zdraví, neb návštěvníci se necourali nejen dlouho, ale i sem a tam a jelikož hlavní dveře do chodby byly neustále dokořán, nemálo čerstvého horského vzduchu se protlačilo na sál, kdy teplota rapidně klesala. Hlavní problém byl v nefunkčnosti výčepu a nálevny za jevištěm, který paralyzoval výpadek jističů, které už nikdo nenašel, a tak se s pivem couralo přes již zmíněnou mrazivou chodbu. Kapitolou k zamyšlení byl i výběr vstupného. Akčnost pořadatelů připomínala spíše vstupné dobrovolné. Kdo chtěl, sponzoroval, kdo kasu ignoroval, ušetřil. S takovýmto přístupem by pořadatelé na chrudimsku zkrachovali vzápětí. Na přání pořadatele jsme slušnou akci ukončil v jednu hodinu navzdory udiveným dotazům z publika: "teď jsem přišla a vy už končíte". Chyba nebude v kapele, ta přišla už před čtyřmi hodinami.
V sobotu jsme hráli v Hlinsku, v klubu Fortuna. Nejminiaturnější sál, jaký hrajeme, jsme ještě miniaturizovali a vynechali jsme i minimální světelnou techniku, a tak jsme stěhovali sotva třetinu materiálu. I to byl přes zasněžené a kluzké dvorky a garáže zarovnané auty nemalý problém. Sobotní Hlinsko je plné diskoték a hlavně předvánočních kolektivních a firemních dýchánků a tak předpoklad návštěvnosti byl velkou hádankou. Byla vyřešena velice zdárně a bylo velmi plno. Soubor hrál jako v solárku, neb narozdíl od páteční ledničky bylo vedro nevídané a navíc hodně vydýcháno. Ustát sérii do konce hraničilo se zdravím, o propocených tričkách nemluvě. Vynikající předvánoční tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny, ale pak teprve začala ta správná zábava pro několik soutěživých členů souboru. Na baru soutěžili v otáčení. Kolikrát to otočili, už se nezjistilo, ale někteří už se málem ani neotočili a s problémy se dostali do avie, některým se muselo zastavovat cestou na vydýchání a resetování soutěžního otáčení. Povedená taškařice.
23.12.
Tento víkend jsme nehráli. V předvánoční víkend již každoročně vyměňujeme bigbítová kolbiště za hypermarkety a nákupem pozorností žehlíme celoroční víkendovou nepřítomnost u drahých i levnějších poloviček.
28.12.
Ve čtvrtek jsme hráli v Úhřeticích. Poslední zábava roku 2007 byla věnonována křtu CD9. Scénář večera probíhal přibližně podle vyvěšených plakátů a to takto: V sedm se otevřel sál a byl vpuštěn první balík nedočkavců a hlavně těch, kteří tušili, že to s místem k sezení nebude jednoduché. Ve čtvrt na devět, když začala předkapela, byla již místa k sezení téměř obsazena. Předkapela s názvem Chaos (a ještě nějaké číslo) předvedla neuvěřitelnou smršť skvělé muziky a kostýmní show, která trvala s jednou pauzou něco přes hodinu. Po půlhodinové přestavbě s lehkou zvukovkou, na kterou už plný parket tančil, začal hlavní program v deset nachlup. První část byla věnována všem zpěvákům, kteří se na CD podíleli. Začal Radek Řezníček se dvěma kusy, poté Ondra Sobotka se třemi a nakonec Nazír se třemi. Následoval devátý kus se čtyřmi zpěváky najednou a poté vlastní křest CD, jehož se ujal Radek Řezníček a to výtečně. Po první pauze si v podobě tří kusů vystřihl svůj nekrolog Nazír a následovalo slavnostní rozloučení. Nazír dostal od souboru několik hodnotných darů, které mají vyplnit volný čas bez kapely a snížit jeho zastavěný prostor: míč, švihadlo a pružiny, typ Postřižiny. Poté již následovala volná zábava až do v Úhřeticích netradiční druhé hodiny. Celý večer se točil na záznam a je docela pravděpodobné že se z toho vyklube DVD9.