1.7.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Závěrečná zábava dřenického léta, které letos spíše připomínalo podzim, příliš nevybočila ze zdejšího trendu. Počasí všelijaké, do tepla to mělo daleko, ale alespoň nepršelo. Docházka byla sice ucouraná, avšak poměrně masívní a vytrvalá. Soubor hrál přes počáteční potíže, zpěvákovo pivo ve velkém bubnu, slušně a po první koncertní sérii zaplnil parket již natrvalo. Soutěž o prádle se navzdory rozjařeným oslavám různých narozenin a počátku prázdnin minula efektem. Teplota skutečně nebyla na svlékání, když se od huby hulilo jak v lednu. Skvělou závěrečnou dřenickou jsme uzavřeli v zavírací půl druhou. Tak 2.5.2008 se tu sejdeme zas.
V sobotu jsme hráli v Křižanovicích a v Hlinsku na Cihelce. Společné akce po boku "umělců z Prahy" nebývají naším koníčkem a tak když nás dvě takovéto akce potkaly, sfoukli jsme je za jeden den. Nezvyklé dvojvystoupení zahájila kapela synchronně startem ze základny v Jeníkovicích, avie s technikou jela stavět do Hlinska, a kapela vyrazila do Křižanovic, kde zahajovala večerní program velkolepého dne BERRY. Celý den probíhaly akce v rámci dětského dne a fotbalových utkání starých gard a tyto akce hudebně vyplňovala skupina Punc a tři hrošíci Maxim Turbulenc. My jsme zahajovali na velké scéně večerní program před Vildou Čokem s kapelou ByPass a hlavní hvězdou, Katapultem. K dispozici jsme měli necelou hodinu a tak jsme zahráli lehce oříznutý repertoár podmíněný požadavkem pořadatele, že tam budou děti. Byla to fuška, ale i tak nám tam pronikly kusy, které možná trochu nabouraly mravní vývoj naší nejmladší populace. Soubor hrál tedy koncertně, což se v šest hodin, kdy jsme začínali, předpokládalo. Po skončení naší části ještě hrála sestava BERRY-BERRY jejíž hlavní postavou byl hlavní pořadatel, dále pak někteří členové Mogulu a bývalí Motouzu. Zahráli několik současných evrgrínů a do jejich části byl vložen výsledek celodenní akce, což bylo vyhlášení sumy pro dětský domov. Další umělce jsme již nestihli, neb následoval přesun do Hlinska na Cihelku, kde jsme se přidali k našim technikům k zajištění vystoupení skupiny Alkehol. Akci zahájila předkapela NO SMOKING, která hrála do půl deváté. Po přestavbě následoval od čtvrt na deset Alkehol. Ač byli lehce zaskočeni skromnější účastí, nedali nic znát a vystoupení bylo 100%ní a dost dobré. Skromnější účast nebyla malá, ale v minulosti byly zdejší akce minimálně dvojnásobné,či více. Diky sporadickým akcím pomalu upadá tento dost dobrý parket v zapomnění, a těžiště návštěvníků se přesunuje na parkety v okolí, které svou pravidelností mají co nabídnout. My jsme začínali přibližně ve třičtvrtě na dvanáct a končili ve dvě.
8.7.
Tento víkend jsme nehráli. První červencový týden se dvěma svátky je již tradičně vyhražen ke kapelnímu volnu.
15.7.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Zatím co náš loňský termín na tomto plácku byl ve znamení uzavírání sezóny v sychravém záříjovém podzimu, tentokrát jsme padli do plné sezóny, navíc podpořené luxusním, místy až moc, počasím. I zde, podobně jako v sousedním Strašově, byla docházková disciplína na pováženou, avšak krásný večer vytáhl na zábavu snad všechny, i jindy váhavé, a bylo pěkně plno. Narozdíl od loňska se vybíralo již u silnice a tak se hřiště nenaplnilo automobily ve stylu autokino, ale plnil se areál, a to velmi. Soubor hrál zprvu koncertně, na pozdrav přicházejícím, leč záhy se i taneční beton zaplnil, a to rovněž velmi. Soubor vedl nerovný boj s horkem, neb vyhřátá hrací budka fungovala jako akumulačky, ale hlavně nerovný boj s hmyzem všeho druhu, jenž se tulil ke světlům na jevišti a pak padal do vlasů a za oděv. A kousal. Mimo rytmus. Ještě nerovnější boj vedl náš bubeník Tonda s pavouky, jež se mu spuštěli přímo do bubnů. Jejich vzájemné antipatie přímo ohrožovaly zdárný průběh zábavy. Soutěž "Sundáme to prádlo" po počátečních rozpacích přivábila na jeviště několik adeptek na hlavní cenu, leč v závěrečném rozstřelu žádná z nich nepopojela ani o milimetr a tak byla soutěž bez vítězky, i když jedna z účastnic se dožadovala ceny řka, že ukázala podprsenku. To všechny, ale vítězka musí být lepší než promenáda v plavkách. Skvělou letní tancovačku jsme zakončili v policejní druhou hodinu za vytrvalého skandování "nemůžou". Můžou, ale nesmějí, aby mohlo být v Újezdě nejaké "příště".
22.7.
V pátek jsme hráli v Dědové. Tropické počasí nastartované minulým víkendem pokračovalo a to i na Vysočině v Dědové, kde jindy bývá až nepříjemné povětří. Tentokrát bylo příjemné, leč eliminovat prostředí nestíhalo, a tak stavění aparatury bylo ve znamení ploužících se upocených stínů. Ani návštěvníky teplo příliš nelákalo a začali se scházet až se setměním a to v pěkném počtu. Soubor hrál upoceně, zejména u pracovníka za bubny to bylo znát velmi, a co chvíli byla pauza na osušení. I přes hodně teplý večer se soutěž "Sundáme to prádlo" minula s účinkem a žádné dívce se tak velké teplo nezdálo.Výbornou tancovačku jsem zakončili těsně po druhé, kdy už na obloze řádil přírodní osvětlovač, a sbalili jsme s prvními kapkami deště.
V sobotu jsme hráli v Černých Voděradech. Tato víska pár kilometrů od milionářských Jevan, kam jsme se vrátili téměř nachlup po roce, dokonale naplňuje rčení: jiný kraj - jiný mrav. Jeviště bylo připraveno opět na kamionovém návěsu, tentokrát však v opačném směru, přístřeší pro sedící, výčep a nezbytné grilování. Oproti loňsku chyběl jen agregát na vyhřívání stanu, neboť teploty byly hodně podzimní. Co chybělo úplně, i vloni, bylo WC, tedy hajzly. Páni i dámy chodili libovolně, kam se odvážili a kam doběhli. Návštěva byla obdobná jako vloni, tedy skromná, a nepodpořilo ji ani počasí, které po nočních bouřkách bylo opět exportní. Soubor hrál koncertně a to téměř celý zápas. Jedinými tanečníky byly dvě děti se strejdou Ivanem, na ploužíky dva až čtyři páry. Větší tlak na taneční pažit nastoupil až v poslední sérii, ale to již na obloze přibývalo blesků a soubor akci urychleně ukončil. Balení ve sprinterském tempu provázené drobnými kapkami vyšlo nachlup. Po zavření zadních dveří padl velmi úderný slejvák.
29.7.
V pátek jsme hráli v Chedrbí. Do této bigbítem ošlehané vísky jsme vyrazili vůbec poprvé, ačkoli první náznaky spolupráce začaly před dvěma lety, leč jsme se termínově neshodli. Velmi pěkný areál na kraji obce utopený v zeleni, skvělí pořadatelé, a správné bigbítové zázemí. Jen těch návštěvníků se jaksi nedostávalo a jak jsme zjistili, ani na jiné kapely, zde vyhlášené, to není žádný zázrak. Prostě bigbít pomalu umírá a na neznámé kapele to je znát dvojnásob, účast byla velice skromná. Soubor hrál tedy koncertně, sžívaje se s miniaturními rozměry boudy, a podařilo se mu postupně vytáhnout na taneční beton většinu přítomných. Pořadatel nakonec z důvodu nedostatku návštěvníků dal pokyn k ukončení zábavy jěště před půlnocí, což se nám přihodilo poprvé. Lidí se i jinde sejde málo a jsme ochotni těm, co přišli, hrát minimálně do jedné, ale zdejší zvyklost je zjevně jiná, neb návštěvníci moc neprotestovali a v klidu se rozešli. I kdyř se akce příliš nevyvedla, pořadatel byl vystoupením nadšen, a na příští rok hledá způsob, jak přitáhnout více návštěvníků.
V sobotu jsme hráli v České Třebové. Pivní slavnosti v areálu TJ Sokol Lhotka, kde jsme vystupovali před dvěma roky, se již nejmenovaly Pivní ale Letní, neb tak nařizuje zákon o potírání alkoholismu. Druhý zákon, který výrazně tyto vyhlášené slavnosti poznamenal, byl hygienický o hladině hluku v nočních hodinách. Vloni tato sranda stála na pokutách pořadatele celý výdělek a letos zákon ještě přitvrdil. Pozvali tedy specialistu na měření hluku, aby nás přeměřil. Odborník instaloval měřicí aparaturu za areálem za říčkou Třebůvkou a po ocejchování našeho mixu stanovil limity. Pro denní produkci asi jako hlasitý magnetofon a po desáté o 10 decibel méně, takže hluk návštěvníků v areálu, cinkání půllitrů a možná i hlasité prdy už zaváněly mimo smradu i pokutou. A čekalo se na večer. Akci zahájila místní skupina Stopangin. Zahájila asi o půl sedmé a v sedm se dostavil zákon třetí, přírodní. Strhla se kvalitní letní bouřka s krupobitím a povětřím, která akci na půl hodiny umrtvila. Naštestí areál disponuje velkou tělocvičnou, kam se přesune celé osazení laviček a po průvanu se vše stěhuje zase zpět, což se v průběhu večera minimálně ještě jednou opakovalo, ale ani jednou to nebyla bouře tak katastrofických paramerů jako před dvěma lety, kdy v areálu plavalo vše v deseti centimetrech vody. Po bouřce jsme vylili vodu z elektrických zařízení a Stopangin to valil dál až do půl deváté, kdy se kapely reinstalovaly a o půl desáté jsme začínali my. Pauza na vystřídání byla vyplněna soutěží v pití piva na čas. Zvítězil Aleš a v neuvěřitelném čase 3,5 vteřiny. To bych nedokázal ani já. Soubor hrál zvesela a již z prvními kusy přitáhl na kluzká prkna tanečního parketu nedočkavé tanečníky, kteří nedbali drobného deště a bavili se jako na pivních slavnostech. Kolem půlnoci podruhé zasáhl druhý zákon a jelikož ostražití pořadatelé zaregistrovali v okolí podezřelé automobily měřičů hluku (na pozvání ctihodných občanů Lhotky), nasadili jsme delší přestávku na vyřešení problému. Po ohlášení, že je vzduch čistý, byly cítit již jen steaky a klobásy, akce zdárně pokračovala. Bohužel jen hodinu, neb škodná řádila v revíru dál a pořadatelům se ji nepodařilo zaměřit. Akci tedy krátce po jedné ukončili, neb saknce hygienické stanice razantně stouply. Je až neuvěřitelné, jaké mají potíže požadatelé s jedinou vyhlášenou akcí do roka, kam zavítají téměř všich kolembydlící ve věku od narození do důchodu, a je to tedy výhradně pro ně, narozdíl od megaakcí, které ruší nezúčastněné v daleko širším okolí několik dní a nic se neděje. Pro příklad se nemusí chodit daleko, třeba v Třebové na náměstí celý týden. Ale to je v zájmu vyšších míst a tak i okresní hygienik má jiné parametry než na vesničany ze Lhotky buzerované jedním poctivým udavačem. Zda tradice letních slavností nepadne, závisí nyní na zákulisních bojích o hluk. Ještě jedna pikantnost: Byli jsme poslední kapela, která hrála na jevišti v areálu TJ Lhotka. Jeviště stoji v ceste cyklostezky a zítra se bourá.
Minulý týden to byl rok, co se v Mogulu usalašil známý rozvraceč kapel, Míla Sládek. Ani po ročním úsilí nedocílil kýženého, mnoha odborníky předpokládaného, výsledku, a tak úspěšně pokračuje dál.
5.8.
V pátek jsme hráli v Časech. Akce v této vísce mají spíše komorní charakter ve stylu přátelského obecního dýchánku, a tak se nečekaly nijaké návaly. Skutečně nebyly, leč to bylo o trochu více než loni a taneční velmi. Soubor hrál trochu vymrzle, neb ač se počasí jevilo srpnové, severní vítr byl krutý, a to také velmi. Zejména technici za pultem byli více v Avii než za pultem, neb u něj to táhlo jako v kanále. Inu, srpen.
V sobotu jsme hráli v Rozhovicích. I tentokrát nás přivítal fotbalový zápas na sousedním hřišti, ale naštěstí nebylo diváků tolik jako minule a žádná auta neblokovala vjezd do areálu. Návštěva byla zpočátku velice tristní, neb chrudimská poutˇ pozdržela příchozí skoro o hodinu. Nával začal po deváté a byl značný a vytrvalý. Soubor hrál opět chladně, neb zima byla ještě větší než v pátek a směle konkurovala i vyhlášeným Kameničkám. Způsobovala mnohé hudební úlety, z nichž některé byly premiérové a skutečně překvapivé. Soutěž pro otužilce "Sundáme to prádlo" nebyla z nejaktuálnějších a vítězka se skutečně nenašla. Výbornou, ale pěkně vymrzlou, zábavu jsme zazimovali ve dvě.
12.8.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral dovolnkovou odstávku, ale část kapely se s technikou účastnila festivalu na zřícenoně hradu Lichnice.
19.8.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Ač počasí nevalné, místy pršelo, vyrazil soubor po volném víkendu na dvoudenní turné. I v Prosetíně ještě pokapávalo, ale radar hlásil konec deště a tak se vybalovalo. Návštěvníci nepodlehli depresi z deštivé předehry a dostavili se ve velisce slušném počtu. Soubor hrál zpočátku natěšeně, ale s přibývajícím časem se frontmen Nazír nechal strhnou pracovním kolektivem ze zaměstnání ke zvýšení konzumaci, vedoucí je prostě vedoucí, a jeho projev poněkud ztratil na brilantnosti. Ke konzumaci se přidala i většina souboru, neb se na místě přespávalo a navíc byla zima velice zimní, která potřebovala podlomit zvýšenou degustací. Soutěž "Sundáme to prádlo" měla vítězku v osobě Nazírovy spolupracovnice, takže to vypadalo jako domluvené, leč podmínky soutěže splnila. Pěkně vymrzlou zábavu jsme zakončili ve dvě a pokračovali volnou zábavou, odpovědnější balili a pak všichni usnuli.
V sobotu jsme hráli v Čachotíně. Po příjemném slunečném ranním vstávání se soubor přesunul na oběd do Ždírce nad Doubravou a pokračoval až do místa další zábavy, kde dospával prodlouženou noc. Poté se vrátil do Chotěboře na druhý oběd a zpět do Čachotína. V této obci jsme hráli poprvé, i když za kopcem v Sedletíně jsme každoročními hosty. Zdejší parket je útulný, a hrací bouda má paremetry skutečné autobusové zastávky, včetně prosklených stěn. I do této autobusové zastávky se nám podařilo dostat vše, i když některé triky jsme použili poprvé. Návštěva byla včasná, vynikající a velmi taneční. Soubor hrál při čekání na autobus v pohodě, páteční zima byla minulostí a zábava měla skvělý spád až do půl jedné, kdy se nám něco posralo v elektrice a nastala technická pauza. Vypnuli jsme některé přebytečné agregáty, jako odposlechový systém, jedny klávesy a veškerá světla a improvizovaně jsme zábavu dotáhli do zavírací druhé hodiny.
26.8.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Začelo to pracovně. Ještě před odjezdem ze základny v Jeníkovicích se zadrhl zámek zadních dveří naší avie, nešel odmknout ani zamknout. Domluvy různými mazadly nepomohly a tak nastoupila vrtačka a destrukce celého mechanizmu. Náhradní nemaje, zámek zastoupila metrová železná pásovina se šroubem M8x120 a mohlo se jet. Do Kameniček jsme tedy dorazili skoro z hodinovým zpožděním a vše se stihlo téměř nachlup do začátku zábavy. Lidi se trousili jako v Kameničkách, zvolna, se zpožděním a vytrvale a dostavil se překvapivě velice slušný počet. Soubor hrál pátečně vesele a Nazír, jenž měl ne parketě opět kompletní sestavu skladníků z ETY Hlinsko, hýřil vtipem a nezvyklými nápady. Kupodivu se nedostavila ani proslulá zdejěí zima, i když se ochladilo velmi, ale podle v tílkách oblečených děvčat na parketě to bylo ještě asi teplo. Výbornou zábavu jsme zakončili ve dvě, leč balení a cesta byly ještě hodně dlouhé.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Tradiční pouťová se vyvedla ve všech parametrech. Skvělé počasí, návštěva jak o pouti, plný asfalt tančících lidí a dobrá nálada. Soubor hrál pouťově odvázaně ač v improvizovaných podmínkach, podal pěkný výkon. Bohužel se opět ukázalo, že pořadatelé, kteří dělají zábavu jednou za rok, jsou trochu mimo mísu a zajímá je hlavně kasa a počet vstupenek. Poprvé tento amatérizmus návštěvníci pocítili po druhé odehrané věci, kdy poprvé zhaslo vše v celém areálu. Hra na černou hodinku se opakovala ještě dvakrát tak po dvou až třech skladbách a to už kapela řekla dost. Pořadatelé-sportovci totiž svítili na hřiště několika vysoce výkonnými světly, které v součtu s naší aparaturou bezpečně podlomily jističe v celém areálu. Jelikož pro naší aparaturu není takovéto náhle vypínání není to správné ořechové a občas to stoji i hodně peněz, zábava pokračovala až po zhasnutí všech fotbalových světel. Pak už se tento incident neopakoval. Obhajoba pořadatelů, že včera hrály dvě kapely a nevypadlo to ani jednou, byla opravdu úsměvná. Dalším, již méně úsměvným, prvkem byla ochrana aparatury během večeře. Ujištění pořadatele, že tam někoho postaví, znamenalo, že si na bubny hrál a mezi aparaturou se motal kdo šel zrovna kolem a pořadatelé nikde. Všichni, kteří se vzorně starali, aby vás připravili o peníze, již dávno spali a v areálu zbyl snad jen jeden. Prodej občerstvení se uzavřel ještě v půlce poslední série, k jídlu se na zábavě nedalo koupit vůbec nic, o frontách na pivo ani nemluvě. A poslední pecka byla, že odcházející správce, majitel kiosku, zhasl veškeré osvětlení bez ohledu na to, že kapela byla s balením asi v polovině, a šel v klidu domů. Ne vždy nejlepší návštěva sezony znamená pro kapelu to nejlepší.
2.9.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Tlačenice akcí na tento pátek byla nebývalá a tak si nikdo nedělal iluze o převratných návalech, zvláště když na nás Bítovanech v posledních letech žádné nebývaly. Když v deset hodin, kromě štamgastů, zel areál prázdnotou, dal pořadatel pokyn k ústupu. Závěrečná prázdninová se tedy v Bítovanech moc nevyvedla.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Jiný kraj jiný mrav. Ač zima vpravdě největší za celé léto, bylo velmi plno hned od začátku a stejně tak na parketě. Soubor hrál pro od začátku plný parket pěkně svižně, s přibývajícím časem a zimou však trochu zatuhl, ale i tak uzavřel letošní parketovou sezónu jednou z nejlepších akcí.
11.9.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral víkendové volno, jež každoročně následuje po skončení seriálu letních parketů. Letos to bylo o týden dříve než loni, ale vzhledem ke kolmému přechodu léta rovnou do zimy to vůbec nebylo na závadu. Kapela využila nastálé volno ke kolaudaci kapelníkova nového obydlí s následnou konzumací. Bohužel jsem byl od pátku do dneška mimo region a dosah netu, tak nevím, zda kolaudace dopadla na jedničku nebo na plech. Obojí je správně.
16.9.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Ač si některé kapely ještě hrály na eskymáky a cvakaly zubama pod hvězdami, my jsme zahájili podzim v zahulených sálech s báječnou akustikou, která naplní sluchové ústrojí tak dokonale, že při ranním usínání ještě zhvízdá v uších. Jednu výhodu to nentokrát mělo, v Bylanech se už topilo. Návštěva byla i v záčátku slušná a ke konci ještě slušnější, bylo pěkně plno. Soubor hrál zpočátku zmateně, neb v první sérii zvukovou aparaturu potrefil jakýsi záludný houkací efekt, jenž ji učinil zcela neposlouchatelnou. Po eliminaci všech možností jsme analyzovali příčinu. Polámal se přijímač bezdrátového mikrofonu a tak se vyřadil a mikrofon se přidrátoval. Premiéru na jevišti měl nový zpěvák. Prostorově výrazného Nazíra střídá prostorově nevýrazný Lukáš Tobiška. Tímto končí tipovací soutěž na Lampárně, vítězům blahopřejeme a 27.9. v Úhřeticích jsou pro ně připraveny hodnotné ceny a skupinové foto s Lukášem. Oba zpěváci se během večera pravidelně střídali, občas nepravidelně přispěchal Nazír vytáhnout Lukáše z potíží, které přináší každý premiérový vstup do kapely. Ostatně, potíže měli všichni muzikanti, neb přechod na sály a zvláště na akusticky nepřátelské, jakým bylanský stánek je, je honička vždy. Lukáš ji zvládl slušně, dokonce operativně za jízdy tvořil nové texty, které svou pohotovostí daly vzpomenout na mistrovského Míru. Pěknou honičku jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě.
V sobotu jsme nehráli.
23.9.
V pátek jsme hráli v Krouně. Již několikrát tento silně neútulný sál provázely katastrofické legendy o padajícím stropu, narušené statice a havarijním stavu a tak jsme čekali, co se provalí tentokrát, když se tu téměř rok nehrálo. Překvapení veliké. Sál nesmrděl zatuchlinou, na chodbách vymalováno zářivou kombinací oranžové s bílou, u kořalky nový barový pult a u všech stolů na sále nové desky. Jen ten strop byl stále zamapovaný od prosakující vody. Roční stop stav se bohužel podepsal i na návštěvnosti, byla hodně skromná, i když slušně aktivní a chlastající. Soubor hrál zpočátku koncertně snažíce se vstřebat nepřátelskou akustiku sálu, leč místy marně a mnoho míst se odehrálo poslepu až náhodně. Pro nového zpěváka Lukáše to byl opravdový křest ohněm, tedy spíše zvukem, ještě lépe zvukařem. Když se přičte ještě tréma z druhého vystoupení, neměl jednoduché. Jednoduché to neměli ani někteří technici. Průtok u baru byl tak mocný, že jsme některé nakládali jako bedny. Umírající zábavu jsme zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Již cestou nám bylo divné, že nevidíme žádné plakáty na dnešní zábavu, zato na příští týden do Kvasin byly plakáty v každé vsi, kterou jsme projížděli. Teprve po příjezdu jsme tomu přišli na kloub. Pořadatel pověřil výlepem plakátů jednoho aktivistu, příznivce té kapely, který místo aby lepil plakáty vedle sebe, přelepil plakáty na dnešní zábavu. To, že plákáty přelepuje konkurence, nasere, ale když si je přelepí pořadatel sám, nebo pomocí blbce s IQ tykve, znejistí, zda jsme správně. I když pod vlivem tohoto plakátového minelu jsme si nedělali o návalech iluze, zvláště když při našem jarním účinkování to nebylo slavné, bylo slušně obsazeno a sál se výborně bavil. Soubor hrál natěšeně, neb akustika v tomto minisále patří k tomu lepšímu, kde hrajeme, a opravdu patřila. Tanečníci vyskočili na parket již s prvním kusem a pařili až do konce. Kapela pařila taky, ale spíše sebe, neb u stropu bylo vedro na padnutí. Zvláště bubeník Tonda se vysaunoval dokonale. Výborně rozjetou zábavu jsme zabrzdili až ve čtvrt na tři.
30.9.
Ve čtvrtek jsme hráli v Úhřeticích. Tento kdysi vyhlášený stánek setrvačností pomalu zkomírá a jelikož pořadatelé tuto setrvačnost podporují bez jakékoliv aktivity, není daleko okamžik, kdy i zde bude konečná. Ačkoli v minulých letech václavská tancovačka vykazovala velice slušné parametry, tentokrát začala velice skromně a v začátku zábavy bylo hodně prázdno, což zde nebývá obvyklé. Soubor hrál tedy zpočátku koncertně a vyčkával až se to doucourá. Doucouralo. Kupodivu v půlce zábavy bylo plno a hlavně kategorie, která se chtěla bavit, neb v době produkce byl parket plný a místa k sezení, jindy plná spících opilců, prázdná. Tak jak zábava smutně a prázdně začala, výborně a s plným parketem v zavírací jednu hodinu končila.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Úvodní akce top stánku na vysočině měla do zkomírání daleko. Plno hned od začátku, pravda, autobusové svozy mají jistou výhodu, výborně se bavící parket, prostě super. Soubor hrál v pohodě a i když měla polovina kapely nudli u nosu a osvětlovači dokonce ani nejeli, rozjásala své příznivce i nepříznivce do slušných obrátek. Výborné nastartování koncertní sezóny v Herálci jsme zakončili krátce po druhé ranní, leč s polorozpadlou pneumatikou našeho karavanu jsme na základnu doklouzali už o půl šesté.