2.4.
Tento víkend jsme nehráli. Plánovanou kapelní odstávku soubor využil na akci s názvem "Kapela na lyžích". Bohužel prachbídné sněhové podmínky a neuspokojivý zdravotní stav některých přihlášených způsobily, že akce byla skutečně pouze komorní. Ale bylo tam krásně.
9.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Tento malý útulný sál pod Orlickými horami patří sice k našim oblíbeným, leč návštěvnost na našich tancovačnách, a nejen našich, je velice kolísavá. Tentokrát zakolísala hodně hluboko. Byla velice sporá, na parket se odvážilo jen několik skalních příznivců a neskalní se chytali pouze na ploužáky. Soubor hrál po volném víkendu pátravě a osvěžoval si mezery v paměti. Některá bílá místa byla velice úsměvná. Pro nedostatek návštěvníků jsme akci příliš neprotahovali a konec po dohodě s pořadatelem stanovili na půl hodiny po půlnoci.
V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Tradiční pomlázková se vyznačovala jako každoročně nadpůměrným počtem návštěvníků a jejich absolutní neznalostí pojmu "pomlázková". Tentokrát se trousili váhavě a dlouho, ale bylo velmi hojno a tanečno. Dokonce hned na počátku se parta mladých děvčat informovala, zda budeme hrát polku a hned si ji zadala na přání. Soubor hrál po sobotním kvasinském rozehrání v pohodě a sršel vtipem a dobrou náladou. Frontman Nazír tentokrát zpíval s velkou pomlázkou vyzdobenou koledou za minulé pomlázkové a ovládal s ní celé jeviště, část parketu a místy boural i bicí soupravu. Soutěž "Sundáme to prádlo" měla sympatickou vítězku, která se sice za silného povzbuzování publika neodhalila tak jak by si hlediště přálo, leč tentokrát měla na výběr z cen navěšených na pomlázce. Kupodivu ji neoslovily zažloutlé historické kusy a zvolila jako vždy červené kalhotky s logem Mogul. Půlnoční šukaná byla překvapením snad pro celý sál, jak pro děvčata, tak pro chlapce. Pomlázek bylo opravdu poskrovnu a tak půlhodinová pauza na prdelní výslužku byla skoro zbytečná. Pomlázkovou veselici jsme zakončili o velikonoční půl druhé.
15.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Havlíčkobrodsko a Habry zvlášť patří k jedněm z mála míst, kde zábavy fungují v nezměněné podobě desítky let, tedy i z dob, na něž jiné kraje, pořadatelé a kapely již jen s nostalgií vzpomínají. V této útulné sokolovně je jedno, kdo tu hraje, je vždy plno, lidi se baví a všichni jsou spokojeni. Bylo tomu i tuto sobotu. Se začátkem zábavy bylo obsazeno k sezení, půl parketu i k stání. Soubor hrál vesele a přilákal první tanečníky s prvními tóny. Soutěž "O prádle" vyzněla do prázdna, neb tu není ani jedna "ta samá", jako v Úhřeticích. Výbornou tancovačku jsme zakončili ve dvě hodiny k velké nelibosti publika, která se asi čtvrt hodiny dožadovalo přídavku. Bohužel dohoda s pořadateli s tím nepočítala.
22.4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Zábava začala vybitou baterií, roztahováním Avie traktorem a jízdou bez světel, neb kontrolky se probudily až dva kilometry před Bylany. Pěkné počasí přilákalo na poslední jarní bylanskou zábavu pěkný počet návštěvníků, kteří se sice pátečně courali, leč vytrvale a dlouho. Soubor hrál zpočátku nadšeně a již od první skladby přilákal na parket první tanečnice, avšak s přibývajícím časem nadšení ustoupilo alkoholovému opojení některých muzikantů a tak závěr nepatřil k nejpovedenějším. Do soutěže "Sundáme to prádlo" se sice tlačila jedna adeptka, ale jak už kdosi poznamenal, že v Úhřeticích je to stále ta samá, i zde to byla stále ta samá, a tak se hodnocení nekonalo, dokonce ani fotografa okoukaná podprsenka nevyprovokovala k větší aktivitě. Na zábavě se také objevila slušná sbírka bývalých členů Mogulu: Miloš Černovsky, Karel Mareš, Jirka Fuch a Bíba Nalezinak. Jirka s Karlem byli vytleskáni až na jeviště a střihli si jednu věc, Dvě kila. Karel ji zpíval naposled asi před patnácti lety a Jirka si troufl na sbory. Jarní Bylany jsme zakončili ve dvě hodiny a po naložení aparatury se proběhli po vsi s Avií v rukách.
V sobotu jsme nehráli.
29.4.
V pátek jsme hráli v Hlinsku, v klubu Fortuna. Přes počáteční nedorozumění, že jeviště je vyhraženo pro účinkující a nikoli pro plátno fanoušků hokeje, jsme se přenesli v pohodě a instalace kapely do miniaturních prostor proběhla již rutinním způsobem. Návštěva byla rovněž obdobná, taněčnější a vzhledem k teplejšímu večeru hodně pendlující. Soubor hrál zpočátku koncertně a přilákal první odvážlivce až po druhé serii. S přibývajícím časem a kamarády ze skladu se frontmen Nazír stával méně způsobilým a k němu se se svou troškou do mlýna přidal i zvukař, který přesvedčil, že dva další basové boxy, které jsme instalovali navíc oproti minule, nebyly jen kvůli stabilitě. Po neuvážlivém probuzení po půlnoci začal nazvučovat znovu, ovšem práh jeho slyšitelnosti byl již posunut poněkud níže a tak jej eliminoval vyšší intenzitou produkce, což v klenutých stropech nebyl zrovna balzám na duši. Soutěž "Sundáme to prádlo" zabodovala, i když vítězka nepřidala navíc ani ramínko. Závěr zábavy kousek před druhou měl ještě dramatickou zápletku v podobě pádu agresivního opilce hlavičkou přímo na dlažbu. Zaznělo to, jako když nám spadly bedny. Naštěstí to rozdýchal, ale pro jistotu si jej odvezlo ARO.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Po 14 dnech znovu na havlíčkobrodsku se stejnými parametry. Sál obsazen se začátkem zábavy, parket s první skladbou, výborná nálada. Soubor hrál velice natěšeně a předvedl jeden z lepších kousků, i když nepříjemná recyklace nazvučování po půlnoci, vyzkoušená z pátku, se opakovala i tentokrát. a v závěru slabší povahy vytlačila ze sálu. Jinak velice vydařenou a rozjásanou zábavu jsme zakončili kousek po druhé, leč jásání bylo i nadále veliké a tak jsem domů dorazili za světla.
6.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Letos, jako každoročně, jsme otevírali letních sezónu v této kdysi vyhlášené kolébce letních parketů. Parket je to sice stále vynikající, dokonce doznal i drobná vylepšení, leč v mysli návštěvníků už není prioritou. Trochu k tomu přispělo i počasí, které v týdnu inklinovalo spíše na brusle, ale nakonec to tak studené nebylo. Návštěvníci se courali přibližně jako v blízkých Bylanech a návštěva byla obdobná a hezky taneční. Soubor hrál trochu pátravě, neb přechod na venkovní jeviště je velká pecka do sluchové orientace, leč hlavním problémem bylo nachlazení fronmena Nazíra. Jeho hlas nebudil velké nadšení a tak jsme repertoár silně zredukovali a náročnější věci nechali v klidu. Pochopitelně, že produkce nebyla to správné ořechové, ale Nazír s tím, co mohl, vydržel až do zavírací dřenické hodiny, která se oproti loňsku posunula z jedné na půl druhou.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Po pátečním vyvětrání jsme zajeli do posledního našeho jarního sálu. Ač návštěva byla o trochu slabší, byl zahulený snad dvojnásob než když je narváno. Fuj. Soubor hrál již odvázaněji, neb Nazír po výrazném česnekovém nadopování zlepšil projev, a i když k dokonalosti ještě hodně chybělo, na redukci repertoáru nedošlo a odehráli jsme téměř kompletní playlist i s přídavky na přání.Tancovačku, která měla nebývale výrazné finále, jsme zakončili kousek po druhé.
10.5.
P O Z O R - P O Z O R - P O Z O R
Tento pátek v Bítovanech se NEHRAJE. Frontmen Nazír byl minulý týden sice obětavý a přes nachlazení do toho šel, ale bohužel se jeho stav zhoršil natolik, že je nepoužitelný, zkrátka OUT. Bohužel se nepodařilo zajistit ani náhradní kapelu. Všechny, které je pořadatel ochotný akceptovat, již mají náhradní program.
V sobotu v Mikulovicích ovšem Mogul HRAJE. Zmobilizovali jsme zálohy a tak to nějak dáme dohromady.
13.5.
Tento víkend se ocitl náš zpěvák Nazír ve stavu nemocných a to tak, že velmi, a jeho poloha v první linii byla zcela vyloučená.
V pátek jsme tedy nehráli. Zkoušeli jsme za sebe do Bítovan sehnat náhradu, ale kapely, které by pořadatel akceptoval, nebyly k dispozici, a tak se zábava nekonala.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Zdejší parket byl vždy letní, neb jeho termíny byly od června do srpna, a vyznačoval se zejména návštěvníky rozvalenými na ploše celého hřiště, s dekou i bez. Bohužel letos se o prázdninách chystají nějaké sportovně-stavební úpravy a parket bude mimo provoz. Na letošek jsme také změnili pořadatele, neb léta pořádající sportovci neměli zájem. Noví pořadatelé, hostinští z hospůdky u hřiště, však byli neméně zdatní a premiéru zvládli na jedničku. Návštěva nebyla po odpoledních deštích nijak dramatická a s pozdním stmíváním hodně ucouraná. Soubor hrál tentokrát velmi improvizovaně a povolal na výpomoc za padlého Nazíra obětavé zálohy. Hlavní náhradník, Nazír číslo jedna, byl bývalý zpěvák a bubeník Ondra Hombre Sobotka. Bohužel jeho zdravotní stav byl podobný jako Nazírův minulý víkend a tak jsme nahradili nemocného nemocným. Na jeho výkonu to však nebylo vůbec znát a vystřihl vše na jedničku. Nazír číslo dvě byl vítěz "Mogul hledá Superstár", Lukáš, který si dal jednu sérii, zejména novějších věcí, které Ondra pochopitelně nezná. Nazír číslo tři byl bývalý kytarista Jirka Fuchs, který zpíval spíše doplňkově, ale o to odvážněji. Pak se objevily duety a podobné taškařice. Všichi Nazíři použili Nazíruv kostým a vypadali jako Nazír po liposukci, nekteří by do něj vešli i spolu ve dvojici. Byla to nevídaná taškařice, kde usilovné dotazy z Lampárny, kdo bude zpívat, byly úplně nepodstatné, a bavil se každý, kdo vydržel nepříjemný větřík, který ochlazoval až do nepříjemna a sedět zamenalo ztuhnout. Co se nezměnilo, byla zavírací mikulovické jedna hodina, která celou estrádu nemilosrdně ukončila. Poslouchat se musí, aby bylo i příště.
20.5.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor požíval plánovanou odstávku na regeneraci sil či spíše na dohonění všeho, na co v každovíkendovém zábavovém kolotoči nemáme vůbec čas.
27.5.
V pátek jsme hráli v Bukovině. Tento parket býval minulosti velký pojem, zejména tradiční nedělní odpolední čaje v druhé polovině minulého století, po nich v pondělí na ZDŠ Choltice udílel zástupce ředitele ceny ve formě třídních důtek a dvojek z chování, ale dlouhá mezera po revoluci dala zapomenout na jeho slávu a kraj pohltily diskotéky. Až v posledních třech letech se aktivní parta pořadatelů snaží vskřísit zašlou slávu, leč solidní návštěva se objeví jen na mediální hvězdy, neznámá jména, které by měla podpořit tradice parketu, se nedaří. Naše premiéra se měla odehrát loňského roku, avšak nám přidělený termín dokonale prpršel, a tak jsme se dostavili na reparát. I tentokrát byly povětrnostní vyhlídky mizivé, těžké černé mraky ze všech stran a frekvence blesků dala pokouřit i našemu stroboskopu. Ač parket disponuje částečným zastřešením pro sedící, příliš návštěvníků to nepřesvedčilo a návštěva byl velmi skromná, i když na Bukovině za celý večer a noc ani nekáplo. Soubor hrál zkušebně a po čtrnáctidenní pauze vzpomínal na prstoklady a melodické linky, což se dařilo uspokojivě. Trochu problémů nastavilo akusticky nevyrovnané malé jeviště, uzdravený fronmen Nazír se nelyšel a neslyšel, ale už byl ve formě. Nový kus nábytku vytáhl zvukař Václav, jakýsi superprocesor, který proháněl pomocí počítače po celý večer. Nad vylepšenám zvukem si spokojemě pomlaskával a spokojeně usnul. Raritou byla návštěva čtyř francouzů, tři chlapci a jedna dívka, putujících Evropou. Byli na zábavě první, první na parketě a první pod stolem, tedy kromě slečny. Nakonec při našem odjezdu před areálem ještě brnkali na kytaru.
V sobotu jsme hráli v Rozhovicích. I zde se opakovala loňská historie, kdy jsme se pěkně vypláchli, leč tentokráte foukal čerstvý vítr z opačné strany, černá obloha s blesky rovněž, a navíc přijel bubeník Tonda z Hlinska, že tam celý den leje. Příprava byla tedy obdobná, zvukař se usalašil v avii a osvětlovači přímo na jevišti. Návštěva se dostavila ve dvou vlnách. Místní a děti v osm, když někteří vydrželi z odpoledního fotbalového zápasu (místní to projeli 0:1), a přespolní až po setmění. Lidí bylo slušně, ale dělili jsme se napůl s nedalekými Mikulovicemi, neb to pořadatelům zase nevyšlo a vybrali si stejný den. Soubor hrál po pátečním rozehrání vesele a zpočátku koncertně, neb se za světla na taneční asfalt nikomu nechtělo, nepočítaje děti, kvůli kterým hledal frontmen Nazír jen obtížně slušná slova, kterými by zamaskoval původní názvy písní. Na soutěž "Sundáme to prádlo" bylo nažhaveno mnoho adeptek, leč na jeviště se odvážily jen dvě a přídavkový rozstřel vítězku neurčil, neb ke správnému nasazení ještě několik panáků inspirace chybělo. Pěknou tancovačku jsme zakončil kousek před druhou, kdy již teplota nebyla zdaleka letní a už vůbec ne podobná těm pátečním.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Po nepříliš optimistickém deštivém odpoledni jsme se vydali na hlinecko, na klasický přírodní parket v Kameničkách. Areál v břízkách se zlepšuje každým rokem a i tentokrát se pořadatelé vytasili novinkou, ani ne měsíc starou. Přírodní parket z prken, místy prošlápnutých, nahradil moderní beton, již méně přírodní, leč několik výhod jsme shledali. Nekymácely se reproduktorové sloupy, neklouzala se podlaha a dalo se najet autem až na parket. Návštěva byla vzhledem k pouťovému termínu vynikající a na Kameničky i velmi časná. Soubor hrál vesele pouťově a přilákal na taneční beton první betonáře velmi záhy. Bohužel kousek po desáté začalo drobně pršet a už nepřestalo, ba přidávalo více a více. Další tragédie přišla v jednu hodinu, když došlo pivo. Pořadatel byl sice připraven vzorně, leč ani sedm sudů nestačilo. Kolem druhé déšť ještě zesílil a ve čtvrt na dvě pronikl děravou střechou i mezi účinkující. Nejprve do kláves a postupně na dalších místech, a tak jsme krátce před půl třetí vynikající pouťovou ukončili. Největčí intenzita deště byla při balení, které se tím poněkud protáhlo, a tak jsme z Kameniček odjížděli za světla.
10.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Krásný letní den kupodivu nezakončila bouřka jako v minulých dnech tohoto týdne a tak byl první správný předpoklat pro dobrou tancovačku. Bohužel druhý předpoklad byl silnější než jsme předpokládali. Vystoupení originálu, jehož kopie jsou ozdobou téměř všech tanečních zábav, skupiny Kabát v Hradci Králové, bylo silnější než zábava ve Dřenicích a to i přesto, že tatáž akce je za 14 dní v Pardubicích. Lidí bylo poskrovnu, trousili se pomalu a docourala se ji tak polovina obvyklého počtu včetně některých účastníků z Hradce. Soubor hrál zprvu koncertně, leč se záhy návštěvníci jevili býti taneční a končilo se s plným parketem. Dost dobrou akci, kterou tentokráte pořádali myslivci, jsme zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Zde byla sobota prvním pěkným dnem, kdy konečně nepršelo a tak se pořadatelé rozhodli premiérově otevřít letošní letní parketovou sezónu, která má být bohatší než jindy. V okoli sice hrála jedna populárnější kopie, ale takový vliv jako v pátek to nemělo, a bylo slušně plno. Soubor ani koncertně hrát nestačil, neb v Habrech se chodí brzo na zábavu i na parket, a tak se betoh hladil keckama hned od začátku. Někteří na něm i seděli, neb bylo vše obsazeno. Ústředním motivem večera byl folklór ve formě piva odloženého na jeviště. Kapela neustále vysvělovala, že si to nepřeje, neb rozlité pivo, skoro každé odložené, v apararuře není ro správné a někdy i nebezpečné, a mládenci rozdivočelí hudbou piva stále nosili a ukládali na jeviště, kde byla vzápětí zabavena. To jeden "fanoušek" neunesl a jedním úplně novým pivem skropil zabavovače Nazíra. Část nápoje ovšem pochytal Tonda do bicích, přestal hrát a autora, jenž nenápadně odcházel, dostihl a nastalo velké vysvětlování, které se posléze přesunulo mimo areál. Byla to velká mela, leč snad jen slovní, do které se zapojila velká část obecenstva, zatím co kapela už opět hrála a to až do zavírací druhé hodiny.
17.6.
V pátek jsme hráli v Dědové. Ze základny v Jeníkovicích jsme odjížděli chvíli po průtrži mračen, kdy stála voda úplně všude, avšak na hlinecku nebylo po dešti ani památky, pouze teplota byla o několik stupňů horská. Návštěvníci se courali zvolna a hlavní nápor přišel se setměním po dojení, kdy se areál i parket slušně zaplnil. Soubor hrál uvolněně, neb vyrazil na dvoudení turné Dědová-Prosetín, a tak padaly veškeré zábrany, zejména konzumační. Tento pád zábran navíc umocnila nepřítomnost manželek a partnerek, neboť: "doktore, řeklo se bez bab". Zvýšená konzumace a počet návštěvníků měly za následek dvě nehody. První, o půl jedné došlo pivo, a druhá, došel chleba k vyhlášeným dědkovským klobáskám. Úspěšná byla i akce "Sundáme to prádlo", kdy vítězka vyvalila své sympatické žlázy před slintající porotu, a také dobrý úlovek fotografky, která zachytila fronmena Nazíra, kterak u plotu žužlá svého slimáka. Skvělou zábavu jsme zakončili kousek po druhé, kdy už konzumace jasně zvítězila nad prstoklady a intonací, zvukařovi se podlomily nohy natolik, že si za pult sedl na zem. Ti, co ještě nebyli na plech, začali urychleně dohánět handicap, a tak dvoják opět slavil úspěch a uléhalo se přibližně o půl šesté.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Vzhledem k minimální vzdálenosti přejezdu se se vstáváním a balením příliš nepospíchalo, a tak se na oběd do motorestu Čertovina vyrazilo až hodně po jedné. Stolování bylo opět veselé a po jeho zakončení se soubor přesunul o několik metrů dále do bydliště kytaristy Míly, kde poseděl na kávě, poplaval v bazénu, po vstupu Nazíra do vody došlo k zatopení několika okolních sklepů, a posléze se přesunul z kopce do Prosetína. Návštěva zde byla obdobného charakteru. Ucouraná, nával se setměním, o něco vyšší než v pátek a přibližně čtvrtina lidí byla shodných jako v pátek. Soubor hrál opatrně, neb potíže s rozbouřenými žaludky a usilovnými permoníky byly nemalé, pouze frontmen Nazír byl ve formě a svým přístupem připoměl svého předchůdce Míru, tak jak na dvojákach zpravidla vypadal. Nevyspalý, trochu mimo mísu, a hlavně kultura vyjadřování páté cenové skupiny, až si všudypřítomné děti některé podařené bonmoty zapisovaly, aby ohromily své spolužáky a paní učitelku. Co bylo novinkou oproti pátku, byla zima. Ani na Dědové jsme se moc nepotili, neb tam fičelo jak na motorce, ale zde šla již pára od huby a ruce, které pomalu střízlivěly, zase pro změnu tuhly. Pěknou unavenou tancovačku jsme zakončili v nařízenou druhou hodinu ranní, což mnoho tanečníků nelibě neslo a dožadovalo se přídavku.
24.6.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Ačkoliv odpoledne místy zapršelo, místy hodně a dlouho, ze Strašova žádný varovný signál nedorazil, a tak jsme dorazili my. Po otevření nákladového prostoru byly ještě patrné dozvuky z minulé dvoudenní akce ve formě volně ložených textů, ale alespoň texty byly. V Kameničkách po zábavě zůstaly. Strašovská docházka byla velice zoufalá a vypadalo to, že se řídí denním svitem, neb první party na kolách, oblíbeném to místním dopravním prostředku, se začaly sjíždět až se setměním, leč jezdily vytrvale až do půlnoci. Docházková disciplína byla možná nalomena absencí rozpisů zábav, které zde bývaly samozřemostí, leč tentokrát se na kase nekonaly a zbylo jen rozpačité krčení ramen pokladníků. Soubor hrál zpočátku koncertně, neb ač začal až o půl deváté, bylo lidí poskrovnu, ale již od druhé série se jevilo publikum být velice taneční a většina návštěvníků podupávala na betoně. Soutěž "Sundáme to prádlo" vygenerovala sympatickou vítězku, velice skromnou, neb nechtěla ani na jeviště převzít cenu. Výbornou zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny k velké nelibosti návštěvníků. Počasí vyšlo, celý večer ani nekáplo, ale čerstvě pofukovalo až v závěru tuhly ruce.