2. 7.
V pátek jsme hráli nehráli v Ostrově. Přes celodenní déšť a pokračující výhružky meteorologů naivní pořadatelé doufali, že se bude hrát, neb v Ostrově jiř hodinu nepršelo. Lidi by sice nezmokli, seděli by pod stříškou, ale my jsme letos už sušili několikrát a tak náš přístup tak nadšený nebyl. Podle radaru měly další kapky padnou kolem osmé a tak jsme vyčkali. Když padly, akci jsme rozpustili.
V sobotu jsme hráli v Lipovci. Počasí nádherné, po deštích ani památky a lipovecký areál připravený. Kulturní léto ve zdejším stánku není ve stylu maratónu a tak každá akce přiláká nemálo kulturních jedinců. I tentokrát to byl příjemný počet dobře se bavících návštěvníků. Soubor hrál slušně a zvykal si na zdejší specialitu. Jeviště je totiž v rovině s okolním terénem, tedy parketem. Opět vyprodukoval několik skvělých minelů, zejména úlet v reprízované Dámě byl famózní. Slunečný den věštil studený večer a měl pravdu, i když do klimatu stylu Kameničky ještě trochu scházelo. Veselou taškařici jsme zakončili ve dve,
9. 7.
Tento víkend jsme nehráli. První červencový týden se dvěma svátky je již tradičně vyhražen ke kapelnímu volnu.
16. 7.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. I naše druhá letošní zastávka ve zdejším areálu se potkala s nevídaně teplým večerem, kdy svetry a vaťáky byly nepotřebné. Teplo bylo i návštěvníkům, a tak se od vody courali po jednom a opravdu dlouho. Jak už to tak při prosluněných večerech bývá, začínali jsme téměř na prázdný areál, ale vyrvalost byla úspěšná a zaplněno bylo pěkně. Soubor hrál po volném týdnu slušně a po nepříjemných zvukových zkušenostech z minulé akce trochu přesunul amplióny ve snaze ošálit akustiku. Trochu se to povedlo, leč k dokonalosti zase chlup chyběl. Někteří hudebníci zase neslyšeli ani prd, a to se pak moc hrát nedá. Krytý parket je hezký proti dešti, ale na zvuk je to laboratoř. Dobře roztancovanou zábavu jsme na pokyn hlavního sudího ukončili jako minule v 1:10.
V sobotu jsme hráli v Moravanech. Večer plný překvaprní začal už příjezdem. Několik kapelních vozidel kroužilo po Moravanech ve snaze proniknout na místo akce, ale to se zdařilo až po dlouhém vyptávání domorodců a několika slepých ulicích. Areál u písníku je naprosto bezchybný, uklizený za vesnicí, se skvělým servisem, leč pár chybek jsme za ten večer odhalili, jedna byla pěkná masařka. První muška byla elektroinstalace. Jištění motorového přívodu bylo zapojeno tak moderně, že jsme na něj nezapojili ani lampičku u zvukaře. Jištění se bránilo všemu a okamžitě se odpojovalo. O půl deváté již zvukař ztratil trpělivost a s požehnáním pořadatelů moderní elektroinstalaci nemoderně upravil a s malým zpožděním se mohlo hrát. Návštěvníci se scházeli úplně stejně jako v pátek jen s tím rozdílem, že nebyli u vody, protože u vody jsme byli my. Začínalo se zase skoro na prázdno, leč lidi přicházeli vytrvale, někteří ještě dloluho po půlnoci. Soubor hrál jako na bidýlku, neb tak vysoké jeviště jsme snad ještě neměli. Už jen dostat do skoro třímetrové výše všechnu aparaturu byl zážitek. Pěkný výsledek měla i soutěž "Sundáme to prádlo". Děvčata, zprvu ostýchavá, to při rozstřelu na jevišti vzala za správný konec, a tak bylo k vidění pěkných konců hned šest. Pak kolem půlnoci přilétla ta masařka v podobě pana starosty, který bránil počestné občany před lavinou decibelů. Zvláštní, čekali bychom spíše starostu Platěnic, Dolní Rovně nebo Holic, kteří kulturu dostávali přes vodu z první ruky, ale zřejmě nám to hraje hodně dozadu. Budeme muset posehnat nové amplióny. Starosta byl neúnavný, během hodiny atakoval zvukaře asi 40x názorem diletenta, a když se mu zdálo nahlas i když aparatura nehrála vůbec a zvuk šel jen z jeviště, zvukař Václav rezignoval a zamířil k občerstvení, kde jsme ho našli až po skončení zábavy, když už jsme naložili avii. Starosta uplatnil právo veta a zábava byla krátce po jedné ukončena k nemilému překvapení publika. Jsou parkety, kde se to hulí přímo do vsi a jde to. V Moravanech to nejde ani ze vsi a kdoví, jestli to ještě někdy půjde.
23. 7.
V pátek jsme hráli v Časech. Zábava v této obci bývá většinou taková rodinná událost. Je tak jednou za léto a sejde se celá vesnice. Tak zlé to nebylo, ale účast byla slušná, dorazili i kamarádi z Kvasin a Verměřovic. Soubor hrál pátečně slušně a zdatně čelil nástrahám nezvyklého jeviště a rozestavení 3-2-1. Jeho povrch byl natolik rozeschlý, že při výskoku metrákového frontmena jsem tak tak chytal klávesy. Teda při výskoku to ještě šlo, ale při dopadu to přišlo. Na akci "sundáme to prádlo" se dostavila stejná trojice striptérek jako v Moravanech, leč byla pod jakýmsi pedagogickým dozorem partnerů a zůstalo jen u lechtivého naznačování. Veselou taškařici jsme zakončili ve dve hodiny. V závěru po zabalení došlo na vážnou chvilku. Kapelník poděkoval oběma kytaristům za jejich účinkováni v kapele a s oběma se rozloučil. Od příštího víkendu nastupuje nový člen a sestava se zužuje na jednoho kytaristu.
V sobotu jsme nehráli. Lacinou výmluvu pořadatelů v Miřeticích nemá smysl ani komentovat a tak jsme odpočívali.
30. 7.
V pátek jsme hráli v Dědové. Vyvrcholení tropického týdne bylo optimálním počátkem dvoudenního putování od zábavy k zábavě. Účast na této akci byla veliká, přítelkyně, manželky, děti, sboristky, a tak se stalo, že se do kapelní avie nevešli ani muzikanti. Ještě si musí místo první kategorie vyšlápnout odslouženými roky. A tak přibylo opět několik doprovodných vozidel s nedobrovolnými řidiči abstinenty. Návštěva byla velice pěkná a podle klasifikace pořadatelů letos maximální. Soubor hrál nově, neb měl premiéru nový člen, kytarista Míla. Ač ostřílený kozák, nervozita a tréma zpočátku svazovaly, ale po několika sériích již byly minulostí. Hodnocení výpravy se rozdělilo na dva tábory. Přátelům bývalých kytaristů se to nelíbilo a hudebně vzdělaní a slyšící okamžitě poznali, v čem je přínos kytarové výměny. Hodnocení účastníků zábavy bylo jednoznačné, jim se líbil Mogul a plným parketem to dávali jednoznačně najevo. Pochvalu zasloužil zejména frontmen Nazír, jehož v devět ráno uchvátily nečekané střevní potíže, celý den to z něj šlo horem i dolem, snad i zhubl, ale zábavu nenchal ve štychu a podal jeden z lepších výkonů, snad i díky přítomnosti rodičů i prarodičů. První den putování jsme hudebně zakončili ve čtvrt na tři, odpovědnější zabalili, a pak se pokračovalo v lidové veselici a konzumaci.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Probuzení v lesním areálu bylo pozvolné, pozvolna se probouzeli i pořadatelé, kteří se nechali inspirovat kapelou a dvoudenní kozumaci podpořili. Bohužel měli resetovanou paměť a ne a ne si vybavit některé důležité skutečnosti. Kde je kasa se vstupným, kde jsou klíče od výčepu a kde je mobil, kterým se to vše dá zjistit. Resetované sektory se zvolna obnovovaly a vše se dořešilo ke spokojenosti pořadatelů i kapely. Po zabalení a naložení se výprava přesunula do motorestu Čertovina na obědovou estrádu. Ze všech předložených chodů stojí za zmínku pohár s karamely, oříšky a červy, kteří vykukovali z těch oříšků. Po krátkém zastavení na koupališti v jedné vísce za Chotěboří zakončeném drobným deštíkem dorazil soubor do Sedletína. Pokud meteorologové varovali před přívalovými dešti s možností až 50 mm srážek, zapoměli na Sedletín. Prvních 40 mm spadlo kolem páté hodiny. Pršelo do půlky dosud prázdného jeviště a vítr kapky donesl spolehlivě až na zadní stěnu. Další příval padl kolem osmé, již do nastlané aparatury. Nebyl tak důrazný, ale zmoklo toho dost a to jsme přikrývali na všechny způsoby. Do začátku zábavy padl ještě jeden nevýrazný deštík a pak už naštěstí za celý večer nic. Návštěvnost tyto extrémy nepoznamenaly a bylo pěkně plno. Soubor hrál trochu zmokle, někteří trochu dvoudenně unaveně a Nazír s nebývalým nasazením, neb potíže ustoupily a tak nebylo při pohybu a zpěvu kontrolovat svěrače. Samotný začátek vystoupení měl předehru v podobě akrobatické vložky klávesisty, tedy mě, ve zvukařském koutku. Viskozita patnáct let starých čínských kecek na schůdkách u zvukaře byla přibližně nula, a tak jsem všech pět schodů sjel ani nevím jak, poslední dva si obtiskl do žeber a přes celou levou ruku se mi objevil pěkný čárový kód, takže se můžu odpípnout v hypermarketu na kase. Plynulost zábavy trochu narušila deflorace malého bubnu našeho bubeníka Tondy, ale zručný Toník nenechal roztančené publikum dlouho ve štychu. Výbornou tancovačku jsme zakončili v pořadatelem stanovenou půldruhou.
6. 8.
V pátek jsme hráli v Černých Voděradech. Do vísky uprostřed hlubokých lesů na dohled od Jevan, sídla to mnoha umělců z Prahy včetně vedoucího Karla i s Gottlandem, jsem vyrazili za nepříliš povzbudivých povětrnostních podmínek, leč příslib záložního sálu nás nechával klidnými. Od Kolína dále již nepršelo a tak pořadatelé připravili venkovní areál. Na kamiónu jsme již mnohokrát hráli, ale ve svahu nad rybníkem to byl zvláštní pocit. Ke kuriozitě patřily ještě WC. Nebyly, či spíše byly všude. A co bylo naprosto odzbrojující, bylo topení na letním parketě. V otevřeném stanu se přitápělo plynovým topením. Návštěva nebyla nijak závratná, ale o to víc bylo zvědavců v povzdálí a na hrázi rybníka byla fronta aut tvořící po vzoru autokina autozábavu. Soubor hrál koncertně, neb areálek postrádal taneční parket a dobré dvě hodiny se jen poslouchalo a tleskalo, než se pár odvážlivců vydalo sešlápnout zelený pažit. Už jsme si skoro mysleli, že tanec nepatří k místnímu společenskému bontónu. Velice úspěšná byla soutěž "sundáme to prádlo". Slečna Jířa ukázala, že u Prahy jsou uvolněnější mravy a když v prvním kole zvítězila, v repríze se svlékla celá, i když si cudně přidržovala tričko ve vyholeném rozkroku. Velice vydařenou akci jsme k velké nevoli publika zakončili ve dvě hodiny, když deset minut před závěrem začalo drobně pršet. Touto cestou bychom ještě chtěli poděkovat pořadatelům z Mladotic, kde jsme měli původně hrát, a kteří nás zrušili a vzali si jinou kapelu. Celý večer se sprchovali, pokud vůbec hráli.
V sobotu jsme nehráli v Rozhovicích. Deštivý průběh dne rozhodl, že zábava byla zrušena. Tak snad napřesrok.
18. 8.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor užíval plánované volno a jelikož i já jsem byl mimo dosah netu, je krátká aktualizace až dnes.
20. 8.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Tentokrát to sice nebyla pouťová, leč úsilí pořadatelů bylo neméně vstřícné a příliv návštěvníků navzdory akci v nedalekém Svratouchu velice příjemný a hlavně dívčí. Soubor hrál po víkendovém volnu uvolněně a doplnil repertoár o další čtyři kusy. Paradoxně je uměl nejlépe Míla, jenž je nově secvičil, a ostatní vzpomínali, jak to vlastně bylo. Výborný start na posluchače měl frontmen Nazír, kterého bylo všude plno, hýřil nevšedním vtipem a pohybem. Co bylo na Kameničky nevyklé, bylo teplo. Trochu se ochladilo po půlnoci, ale proslulé mrazy v Kameničkách nenastaly a kapela nepoužila ani jeden vaťák, ani čepici. Veselou zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny, leč rozjásaný soubor dorazil až za světla.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Pořadatelé se oproti loňsku vytáhli, všechny objekty v areálu měly novou střechu a bylo instalováno mobilní rozšíření jeviště. S čím se nevytáhli, byl start na míč. V areálu se objevili až o půl deváté a stánek s občerstvením začal fungovat až čtvrt hodiny před začátkem zábavy. S tím jsme se snad ještě nesetkali, a i když jsme akceptovali jejich argument, že se návštěvníci schází až od půl desáté, záhy jsme zjistili v čem je možná problém. Pivo desítka do kelímku za dvacet korun byla těžký kalibr a rozhodně nikoho předčasně nepřiláká a tak se návštěvníci sjíždějí nadopováni pivem z hospod po cestě. Soubor hrál zpočátku koncertně, neb pochopitelně v areálu kromě kapely a několika dětí nebyla ani noha, ale s prvními tóny se houf na silnici začal okamžitě přesunovat do areálu a trousit na parket. Pořadatelé měli nakonec pravdu, hlavní nával se dostavil a bylo pěkně plno. Ve druhé sérii nastal problém v klávesovém aparátu. Dvacet let hrál a najednou dost. Mohl to ještě chvíli vydržet. Trošku jsem zaimprovizoval, hrát se dalo, ale poslech byl o hodně jiný a některé klávesové barvy jsem nepoznával. Leč zvukař dostával zvuk správný, zábavu to neohrozilo a dotlačili jsme ji k zavírací hodině stanovené pořadatelem na druhou ranní. To už tu a tam prolétlo pár dešťových kapek a tak jsme se moc nezdržovali a fofrem sbalili. Strašov zase jednou nepropršel a navíc byla hodně teplá noc.
27. 8.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Základní otázka každého víkendu letošního "léta" - nebude-li pršet, nezmoknem - dopadla nad očekávání dobře. Nepršelo, nezmokli jsme. Nad očekávání dobře dopadla také docházka. U kasy hlásili, že přišli všichni, a bylo pěkně plno, zejména premiérovými, -náctiletými, ročníky. Soubor v autobusové čekárně hrál pátečně slušně a frontmen Nazír překvapil novým vlasovým i obličejovým přelivem. Kromě dvou blonďatých pruhů ve vlasech postrašil make-upem ve stylu Alice Cooper. Velice vydařenou akci jsme zakončili ve dvě hodiny.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Sobotní základní otázka již tak dobře nevyznívala a tak jsme po odpoledních a podvečerních dešťových průvanech stavěli v kalužích a poněkud s obavami. Ač kolem deváté západní obzor nepěkně poteměl a prosvítily ho neveselé blesky, po celý večer ani nekáplo. Pouťová návštěva byla jako vždy nadprůměrná, pulsující od kolotočů na zábavu a zase zpět a pro neznalé Mogulu zjevně překvapivá, neb první dvě série publikum přihlíželo jako na koncertě. Kapela hrála pěkně pouťově a po koncertním úvodu roztančila plný asfaltový dvorek. Nazír nasadil jiný obličejový přeliv, neb si přinesl uživatelský manuál, knihu od Alice Coopera i s obrázky, kde má předlohy ksichtů až do vánoc. Na zábavě se také mihlo nemálo bývalých členů Mogulu, dá se říci, že skoro většina. Pěkně roztančenou pouťovou jsme zakončili ve dvě hodiny a to k velké nevoli tancujících, leč pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, jinak nebudou pouťové ani jiné zábavy.
3. 9.
V pátek jsme hráli v Živanicích. Tato víska nepatří k našim oblíbeným, neb nepřekypuje návštěvností obecně, natož naší. Leč jsme dali na vábení pořadatelů a jeli vyzkoušet, zda se něco oproti lońsku změnilo. Nezměnilo. Návštěva byla téměř nachlup stejná jako vloni, menší o rodinné příslušníky bývalých kytaristů, a celkově katastrofální. Soubor hrál uvolněně a pojal zábavu jako brigádu a pěknou zkoušku. Ač bylo přítomných tak 5 a 1/2, téměř všichni byli na parketě a dobře se bavili. Bohužel pořadatel se rozhodl návštěvně nepovedenou akci přiliš neprodlužovat a o půl jedné zavelel ku konci k velké nelibosti rozdováděných tančících. Ani jsme se jim nedivili a tímto se jim omlouváme, neb právě oni byli ti co přišli se bavit a byli neprávem biti.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. V minulých letech vyhlášený parket se v letošní sezóně ještě nechytil. Jedna zábava jim propršela, jednu jim kapela odřekla a minulá se sice konala, ale opět za deště a odpovídající atmosféře. Navzdory očekávaní, zda se to tentokrát vyvede, byl přístup pořadatelů obdivuhodný. Po našem příjezdu tepreve začali schánět klíče, aby odemkli schůdky na jeviště, což se jim povedlo skoro po čtvrthodině, na jevišti bylo pěkně nablito, ale alespoň už ptactvo vyzobalo hrášek a papriky, a na zdi byla optimistická výzdoba. Co jim šlo rychle, byly židle a stůl na vybírání vstupného u vchodu a pozamykání všech ostatních východů, aby neproklouzla ani myš. Leč jako každororočně proklouzlo hodně myší přes plot a skákaly nám rovnou do čůrání. Ale abych pořadatelům nekřivdil, přibylo něco nových laviček a každoroční estráda s rozsvěcením čtyř světel ze šesti vyšla na první pokus. Návštěva byla hodně ucouraná, ale neustálá, a tak prosluněný den i velmi teplá noc přitáhly pěkný počet návštěvníků. Soubor hrál zpočátku koncertně, neb se víc poslouchalo a hlavně přicházelo a přijíždělo, ale po první sérii se taneční asfalt i jeho travnatohliněné předsálí zaplnily zprvu jednotlivci a pak zbytkem. Plánovaný konec, v Mikulovicích přísně stanovený na jednu hodinu, povolili spokojení pořadatelé, kterým se tedy vydařila letos první zábava, protáhnout do čtvrt na dvě, kdy už u levého výčepu došlo pivo.
10. 9.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Závěr letošní letní sezóny v této kdysi vyhlášené kolébce bigbítu byl stejně rozpačitý jako celá sezóna, kdy děravý kalendář a problematické počasí jeho slávu opět o kousek zasunuly do vzpomínek. Ač pěkné babské léto, návštěva byla velice ucouraná a hodně skromná. Soubor hrál pátečně rozehřívaně a začínal pro téměř prázdný patket, což se stává samozřejmou zvyklostí téměř všude. Kapelník Honza se vytasil s novým kusem nábytku. K dosavadní basové bedně přidal ještě jednu a basový zesilovač vyměnil za jiný, výkonnější. Ve zvuku to bylo hodně znát a zvukař si pomlaskával. Bítovanskou parketovou sezónu jsme zakončili ve čtvrt na dvě, když jsme o čtvrt hodiny přetáhli přání pořadatele. Za zmínku ještě stojí slušná teplota. Ač jsme všichni očekávali Aljašku, byly to jen Železné hory.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Náš poslední letošní parket připadl na uzavření újezdské letně-parketové sezóny. Ještě před začátkem zábavy došlo k malému zádrhelu. Bubeník Tonda si zabouchl klíče svého Tranzitu uvniř. Technická řešení, jak elegantně zánovní vůz znehodnotit, se jen hemžila, některá se zkoušela, ale nakonec Tonda sehnal spojku, která dovezla náhradní klíč z Hlinska v rekordním čase, do druhé série. Účast byla také ucouraná, ale usilovná a nahromadil se sympatický počet návštěvníků i nenávštěvníků, kteří zábavu sledovali za plotem. To je taková místní specialita. Je to jako dvě zábavy vedle sebe, počtem lidí někdy vyrovnané. Pouze na větší hvězdy se vybírá rovnou u silnice a pak je paralelní parket eliminován. Soubor hrál zpočátku koncertně a vychutnával poslední zábavu, po které člověk nesmrdí jako kotelník a nehvízdá mu až do rána v uších. Tentokrát se blýskl novým kusem nábytku kytarista Míla, jenž kontroval kapelníka. Vybalil nový zesilovač s nabušeným procesorem. Zatím sestavu jen testoval a zábavu odehrál na starý systém. Pořadatelé na půlnoc připravili nečekané překvapení. Na rozloučení s létem se na obloze rozzářil slušný ohňostroj. Léto to však bylo jen podle názvu, neb teplota klesla proklatě nízko a Železné hory se vystřídaly s Aljaškou a to ještě vyšších zeměpisných šířěk. Tak jsme závěr příliš neprotahovali a ve třičtvrtě na dvě sezónu zakončili k velké nevoli plného betonu, jenž nedovedl pochopit, že u nás se nepřidává.
17. 9.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor využíval posledního slunce pěkného babského léta k regeneraci sil na podzimní sálovou sezónu, která začíná následujícím víkendem.
24. 9.
V pátek jsme hráli v Jenišovicích. Do tohoto stánku jsme zavítali opět po roce a seznali jsme několik drobných změn. Pofidérní diskotéky byly již minulostí a stálá aparutura i s jeho majiteli též. Slib pořadatele, že připraví deset silných nosičů, neb sál se nachází v patře, zůstal jsen u slibu, a tak jsme podzimní sálovou sezónu zahájili vydatnou rozcvičkou. Naštěstí mobilní jeviště bylo unikátního rozměru a tvaru a tak jsme moc techniky nestavěli. Účast byl skromná, námi předpokládaná a pro pořadatele zjevným zklamáním. Soubor hrál po víkendové pauze opatrně a zvykal si na hvízdání v uších v uzavřených prostorech. Jenišovický sál byl uzavřený dokonale a jeho akustika nebyla tím pravým potěšením, zejména pro kapelu. Novým kusem nábytku se tentokrát vytasil bubeník Tonda, který k akustickému zvuku svých Sonorů přidal i zvuky elektrické poháněné těmi akustickými. Škoda, že tento sál nebyl tím pravým pro zkoušení tohoto vylepšení. V závěru překvapil pořadatel vytuněním výbavy kuchyně. Minule jsme večeřeli na etapy, neb měl pouze pět lžic, nyní překvapil deseti příbory.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Již několikátý rok po sobě jsme otvírali podzimní sezonu v tomto vyhlášeném bigbítovém kolbišti na Vysočině, specializovanému zejména na koncerty mediálních i nemediálních hvězd. Profesionálně sehraný pořadatelský tým naservíroval plný kulturák výborně se bavících návštěvníků, i když díky pěknému počasí se o každé pauze notně vyprázdnil. Soubor hrál vesele a předvedl hezkou podívanou podpořenou již kompletním světelným parkem. Akustika byla oproti párku pohlazením pro uši, i když se zvukař místy staral, aby toho hlazení nebylo příliš. Výbornou tancovačku jsme na přání pořadatelů zakončili ve třičtvrtě na dvě, kdy už odjel první svoz, a poprvé jsme se v heráleckém kulturáku zhostili i role kastelána s funkcí - poslední zhasne a zabouchne dveře.