3. 4.
Tento víkend jsme nehráli. Plánovanou kapelní odstávku soubor využil na akci s názvem "Kapela na lyžích". Poprvé v historii Mogulu se soubor vydal kolektivně na svahy a tři dny lyžoval. Z původně nahlášené sestavy sice zbylo jen zdravé lyžařské jádro, ale na výsledku se to neprojevilo. Skvělý slunečný prodloužený víkend se stal dobrým základem pro další podobné akce, kde narozdíl od všech podobných stmelovacích dýchánků nebyl hlavním předmětem sud piva a dostihy o výši promile a průvodních efektů, nýbrž sport.
9. 4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. I třetí letošní zastávka v místním kulturním stánku byla úspěšná. Pěkné jarní počasí přilákalo nemálo návštěvníků, kteří byli tentokráte velmi taneční. Soubor hrál pěkně svižně a vytasil se s novým překvapením. Frontman Nazír na několik věcí navlékl na krk kytaru a vypadal jako Jon Bon Jovi XXXXL. Veselou tancovačku jsme zakončili krátce po druhé.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Zdejší sokolovna je skoro neustále v rekonstrukci a tak dvě jarní zábavy v tomto stánku jsou úspěchem. Jednou z rekonstrukčních změn byla absence stěhovací nakloněné roviny, která vedla zezadu sokolovny rovnou na jeviště, a tak jsme stěhovali rovnou na sál. Jisté změny doznaly i dámské WC, po jejichž původních dveřích zbyla jen zazděná omítnutá díra. Návštěva byla velice pěkná a již se začátkem bylo více než obsazeno. Soubor hrál natěšeně a aktuáně novinkově využil jevištní oponu na dělení přestávek. Frontman konferoval před zataženou oponou, která se otevírala s prvními tóny a zavírala na přestávku. Nadšení a zvýšená konzumace našeho fronmena dala vzpomenout na bývalého zpěváka Míru. Nazír ho dokonale vystihl ve všech detailech. Motal se jak vrtulník, některé textové a melodické obraty byly hodně inovované a po sbalení na jevišti zůstaly jen jeho nesbalené úkoly. Zklamal pouze při stěhování, neb narozdíl od Míry nosil. Skvělou a rozjetou tancovačku jsme zakončili na přání pořadatelů ve třičtvrtě na dvě za plného varu a nevole návštěvníků. O hektičnosti zábavy svědčily i pánské záchodky, které se pomalu dotahovaly na močály v Krouně. Vstup byl doporučen jen v holínkách a v obou umyvadlech nablito až po okraj. Zjevně párek nevalné chuti.
17. 4.
V pátek jsme nehráli. Kapela se rozdělila na dvě party s návštěvou Epitafu v Bylanech a MetalJanu v Hlinsku.
V sobotu jsme nehráli. Původně jsme sice měli hrát v Krouně, ale nakonac tam dorazil jen zpěvák Nazir a svou aktivitou na zábavě Saturnu zachraňoval čest kapely jak se dalo. Zpěvem i tělem.
V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Velikonoce, pomlázková zábava a Mogul patří již mnoho let k sobě a tak i tentokrát bylo velmi plno. Soubor hrál pomlázkově a hned první sérii odzpíval frontmen Nazír s kapelní maxipomlázkou, vyzdobenou vykoledovaným spodním prádlem, celou na parketě. V dalších se již parket přeplnil a tak pomlázkoval na jevišti v jednom šiku s ostatními. Půlnoční šukaná dopadla snad ještě katastrofálněji než vloni. Pomlázky vytáhla snad opravdu jen kapela a chlapci z jejího nejbližšího okolí, ale jestli bylo na sále 30 pomlázek, tak to bylo hodně. Doby, kdy úderem půlnoci na pondělí velikonoční spůstí děvčata obranný jekot a koukají, kde nechal tesař otvor, jsou opravdu minulostí. Chlapci sedí a koukají a vlastně ani nemají na co, neb 30 pomlázek v plném sále není ani vidět. Asi tento hlavní účel pomlázkové zábavy napíšeme příště na plakáty i s návodem a seznamem povinné výbavy koledníka. Vzhledem k šukací pauze jsme konec posunuli do v Úhřeticích neobvyklých čtvt na dvě a pět minut.
23. 4.
V pátek jsme hráli v Horních Bučicích. Víkendy po velikonocích zpravidla velkou návštěvností netrpí a když navíc zdejší sál nepatří k našim vyhlášeným, bylo lidí poskrovnu, přibližně jako při naší premiéře v únoru. Soubor hrál pátečně slušně, leč akustika bývalé stáje s klenutými stropy tentokráte rozhodila úplně všechny a orientace v hudbě byla velice obtížná. Zvláště frontmen Nazír prožil část zábavy v podřepu u odposlechu ve snaze zjistit, co vlastně zpívá. K radosti nepřispěl ani nepříjemný chládek na sále, i když venku bylo skoro jako v létě, a tak jsme akci příliš neprodlužovali a ve svetrech zakončili kousek po půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. I do podhůří Orlických hor dorazilo jaro a tak nás přivítala předzahrádka u kulturního sálu s usměvavými rodiči s dětmi. Teplo bylo tentokrát i na sále a tak svetry ze včerejška zůstaly v záloze. Povelikonoční návštěva nebyla ani zde nijak vyjímečná, bylo jako v Kvasinách. Soubor hrál v pohodě a akustika zdejšího stánku byla jako balzám a pohlazení a zase všichni slyšeli, co hrají, i když to občas nebylo to správné. Sál se skvěle bavil, tancovalo se i tleskalo a výbornou tancovačku jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě, kdy Nazír, vykřičený z pátku, hledal ztracený dech.
2. 5.
Tento víkend jsme nehráli. Prodloužený čaroděnický víkend před prvním letním parketem sezóny již pravidelně vynecháváme, neb účast návštěvníků na zábavách bývá velmi ovlivněna sudovými akcemi u ohňů. Letos bohužel pozitivně vyznělo jen dobře vychlazené pivo, pokud někde snad i nezamrzlo.
8. 5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Bigbítové léto ve Dřenicích se po drahých experimentech s kedluby v letech minulých vrátilo k tancovačkovým zábavám s kapelami v tomto sektoru známými. Sice se točí v rozpisu jen tři, ale jsou tam ještě dva termíny neobsazené, takže pokud to nebudou diskotéky, dostane se ještě na další. Dřenické hřiště ještě vonělo záplavami, kdy měli u branky metr vody, a trávník se pěkně houpal, jako když voda klesla jen o metr. Přítomnost potoka a vody byla znát i na teplotě. Večer se vychladil dokonale a tak konzumace nemalého počtu návštěvníků způsobila, že po půlnoci byl naražen i poslední záložní sud, jenž měl být občerstvení na fotbalový zápas následujícího dne. Soubor hrál zpočátku poslechově a vítal příchozí přes celé hřiště. Ti po chvíli přihlížení byli záhy chladem donuceni podupávat na tanečním betonu, jenž se pěkně zaplnil a vydržel v neustálém náporu až do zavírací dřenické půl druhé, kterou jsme ve snaze zachování zábav ve Dřenicích dodrželi. Mezitím však prochladlé prsty muzikantů připravily několik veselých kousků, zejména svérázná úprava "Je ti hej" byla famózní a probudila i techniky.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Několik vyhlášených akcí na hlinecku trochu upravilo rozpočet návštěvníků a poněkud je pozdrželo, neb se poněkud courali až se docourali. Soubor hrál svižně a již s nezmrzlými prsty předvedl hezkou podívanou, i když místy unavenou a ze studených Dřenic i částečně nachlazenou. Návštěvníci měli překvapivně inverzní chod až do konce zábavy a tak nejtanečnější a nejplnější parket byl v závěrečnou čtvrt na tři.
14. 5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Zdejší bigbítové léto pod hvězdami započalo již minulý týden a my jsme byli jeho druhým řádkem v pořadí. Tak jak se na květnových parketech skuhrá na ukrutnou zimu a v Bítovanech u potoka obzvlášť, tentokrát bylo nevídané teplo. Navzdory tomu však nikterak závratné návaly nepřilákalo a bylo jen tak obsazeno. Soubor hrál pátravě a stále hledal. Zvukař zvuk, zpěvák hlas, a kapela souhru. Krytý plechový parket dal zvukařovi opravdu zabrat a několik sérií trvalo, než byl zvuk použitelný. Zpěvák Nazír byl stále nastydlý a s nudlí u nosu odzpíval ještě slušně, i když k dokonalosti kousek chyběl. A kapela indisponovaná těmito dvěma faktory nezněla správně ořechově. Změnou v programu byla inverzní soutěž "Sundáme to prádlo", kdy vítězkou byla soutěžící s nejvyšším počtem vrstev oblečení. Bohužel při závěrečné inventůře neodložila úplně všechno a tak soutěž byla neregulérní pro nedodržení pravidel. Zábavu jsme zakončili v bítovanskou policejní hodinu stanovenou na 1:10 za velkého nepochopení roztančeného parketu.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Na vysočině sezóna letních parketů ještě nezačala a tak jsme odehráli poslední sál před open air sezónou. Pěkné počasí přilákalo první návštěvníky snad již o půl osmé a dostavil se jich pěkný počet. Soubor hrál již v pohodě, Nazírovy nudle již nebyly tak aktivní a předvedl hezkou podívanou a podpory roztančeného publika. Pěknou zábavu, jejíž jediným slabším bodem bylo pivo nevalné chuti, jehož i největší kapelní pijáci vypili poskrovnu, jsme zakončili o půl druhé.
21. 5.
V pátek jsme hráli v Sezemicích. Sezemický parket oproti loňsku pojal jednu příjemnou změnu. Open-air udírna dostala konkrétní obrys ve stylu kamiónového kontejneru s jednou stěnou z neomítnutých cihel a hlavně střechou, aby obsluha tohoto důležitého zařízení nemokla. Nezmokla, ale měla oproti všem ostatním výhodu zdroje tepla. Jasná obloha a přítomnost říčky Loučné v těsném sousedství způsobily, že zima byla ukrutná a pára šla od huby nejen závislákům, ale nekuřákům. Tento komfort nepřilákal nijak závratné množství příznivců "letních" parketů, kteří navíc měli alternativu v podobě diskotéky v nedalekém kulturáku a nemálo jich pendlovalo tam a sem a zase tam a sem už ne. Byla zima. Soubor hrál chladně a ztuhlé prsty jen obtížně tvořily předpokládaný záměr. Ztuhlou tancovačku jsme zmrazili kousek po půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Rozhovicích. Meteorologický radar sliboval večer plný překvapení a skutečně se nemýlil. První kapičky deště podpořené silným povětřím nás přivítaly hned při příjezdu. Přístřešek pro kapelu je sice z kategorie XXL a vejdou se na něj dvě kapely vedle sebe i za sebou, ale chybí mu jedna boční strana úplně, a oproti loňsku i dolní polovina strany druhé, horní půlka signalizovala směr i intenzitu větru. Scénu jsme postavili zdánlivě v bezpečí uprostřed a vyřešili problém, kam se zvukařem, neboť v čerstvém povětří nepřipadal plátěný slunečník v úvahu. Poprvé v historii kapely se zvukař usalašil v avii, a osvětlovači za kapelou na jevišti. První potíže nastaly v podobě požáru uzvukaře v avii při zvukové zkoušce. Zazářila zásuvka elekrického rozvodu, do které při rozbalování napršelo. Návštěvníci se navzdory klimatickým podmínkám trousili odvážně a vytrvale vítáni nádhernou duhou z prvního deště. Soubor hrál svižně a dobrovázely ho pěkné světelné efekty ze vzdálené bouřky. Kousek před jedenáctou padly první kapky následované vydatným lijákm a větrem. Ač klávesová strana stála dobré tři metry od kritického kraje, během chvilky se klávesy a odposlechový mix, se kterým jsme stačili ještě kousek popojet, změnily v pěkné koupaliště. Počet účinkujících na jevišti vzrostl asi desetkrát a areál se vyprázdnil. Poté, co nám voda natekla i do některých rozvodů, jsme z bezpečnostních důvodů produkci částečně ukončili. Skončila kapela, ale zvukař s aparaturou přežil mokrý průvan bez problémů a rázem se stal nejdůležitěší postavou večera. Od tohoto momentu se z něj stal DJ Václav a jeho komentované vstupy do reprodukované tvorby Mogulu na CD byly famózní a neopakovatelné. Kdo nebyl, může litovat. Za zmínku stojí ještě noční výstup totálně zrušeného mladíka na jedno ze zaparkovaných aut. K jeho smůle to bylo Audi hlavního pořadatele a poté, co k výstupu přidal utržené zrcátko, již bylo zakročeno razantněji. DJ Václav se s posluchači rozloučil ve čtvrt na dvě.
4. 6.
Tento víkend jsme nehráli. Kapela si užívala plánované volno.
11. 6.
V pátek jsme hráli v Habrech. Příjemný a dokonce snad i teplý podvečer nám připadl na zahájení letní sezóny v tomto pěkném areálu za sokolovnou. Pro nás to bylo již několikáté otvíráné parketu v řadě, leč na pořadatelích bylo vidět, že začínají, a snad poprvé v životě. Kdo přišel do areálu před instalací kasy, už neplatil, osvětlení v areálu žádné, ke kase po dlouhé době ve tmě kdosi natáhl přenosku a když pak chytrá hlava dostala nápad rozsvítit halogenové osvětlení celého tréninkového hřiště, zdechla elektrika v celém areálu uprostřed rozjeté zábavy. Po nahození zdechla po půl písničce opět, a tak problematická světla zhasla, byla zase tma, ale hrálo se. Soubor hrál v pohodě a pěkně zaplněnému areálu předložil pěknou porci bigbítu okořeněnou vzpomínkovými úlety. Po dvou vypláchnutých zábavách jsme si užívali sucha, ale nakonec jsme se přece jen dočkali. Skvělou zábavu jsme zakončili kousek po druhé a pršet začalo když nám zbývalo naložit asi čtvrt avie.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Náderné a jasné odpoledne signalizovalo, že se dočkáme servisu, kterým jsou Kameničky vyhlášené - zimy, při které nám je i v lednu teplo. Nemýlili jsme se. Pouťová v Kameničkách byla skvělá, výborná bavící se návštěva a neskutečná zima. Soubor hrál zpočátku odvážně, leč zima si vybírala své oběti v tónové diskriminaci. Chvíli jsme dělali, že jsme odolní jako místní Slavíčkovi horalé, ale postupně se objevovaly v souboru mikiny, svetry a vaťáky, ač publikum bylo nezřídka v kraťasech a tričku. Dokonce i na soutěž "Sundáme to prádlo" našla vítězka v slušivé podprsence. Publikum bylo pěkně rozjeté a tak jsme zakončili až kousek po půl třetí a odjížděli už za světla.
18. 6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Konečně teplo. Po mrazicím boxu minulou sobotu v Kameničkách jsme si nahřáli celého člověka a to nejen při stěhování a stavění, ale po celou noc, která byla skutečně letní. Návštěva byla opět ucouraná, když nejistotu do její hustoty vnesly mraky, které se pěkně vybarvily do černa. Soubor hrál pátečně opatrně s drobnými akustickými problémy. Houkalo to jako kráva. V půlce druhé série se v mžiku naplnil celý parket, leč to nebylo tancem, nýbrž čerstvým deštíkem. Nebyl dlouhý, ale spolu se skvělými světelnými efekty na obzoru víceméně zastavil další přísun návštěvníků. V okénku pro hosty si s kapelou zazpíval kamarád Zbyněk. Pěkně rozjetou zábavu jsme zakončili v zavírací dřenickou hodinu o půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Miřeticích. Do pěkného areálu na hřišti jsme zavítali poprvé. Disponuje pěknými lavičkami, skvělým servisem, z něhož je třeba vyzdvihnou uzené a klobásy na roštu a příjemnými pořadateli. Bohužel hrací bouda, ač pěkná, je ještě menší než ve Dřenicích a tak jsme pokračovali v japonských miniaturách. Zase se povedlo tam dostat všechno. Návštěva byla slušná a vzhledem ke spokojenosti pořadatelů asi očekávaná. Soubor hrál vesele a měl svůj den. Netradiční úpravy známých songů nebraly konce a každý si přišel se svou troškou do mlýna. Trápil se hlavně Nazír, kterému nešly odposlechy, jak by potřeboval. Neslyšel ani hovno. Pěknou zábavu jsme ukončili na přání pořadatelů ve dvě hodiny.
25. 6.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Den jak vymalovaný, tropická horka polevila a autobusová čekárna v Prosetíně volná. Pohodoví pořadatelé nás přivítali miskou jahod, což je zřejmě místní zvyk, leč konzumenti Rychtáře pohrdli, a tak pamlsek zakusili bublinkoví pijáci. Nával byl tristní, začínalo se skoro naprázdno. Bylo znát, že dny jsou skutečně nejdelší a než místní sezbírají jahody, chvilku to potrvá. Se setměním se návštěvníci začali courat usilovněji a výsledý počet byl velmi sympatický. Soubor hrál slavnostně, neb následující den bylo v kalendáři kapelníka, a tak většině svítily od neustálého blahopřání slavnostně i oči. Zejména fotografům, a tak jsou záběry opravdu skromné a pouze z počátku zábavy. Po půlnoci již bylo patrné, že tato noc je nejchladnější za celý týden a to velmi. Ruce pomalu zatuhávaly a tak jsme akci příliš neprotahovali a kousek po druhé jsme veselou zábavu přes neradostné ohlasy publika zakončili.
V sobotu jsme nehráli. Původně vyjednaný termín pořadatelé z Mikulovic zrušili a podle skvělé letní noci poněkud neuváženě.