2.10.
V pátek jsme hráli v Olešnici. Ani další pokus po tříleté pauze v této vísce v těsném sousedství Chlumce nad Cidlinou nebyl přesvědčivý. Tancovačkové publikum blízkého okolí má ve svém top-ten žebříčku nastaveny své favority a Mogul mezi ně zjevně nepatří. Ač pořadatel pro zdárný průběh udělal maximum, odměnou mu byl pouze fakt, že začátek v devět hodin jsme zahajovali pouze pro něj a jeho partnerku za barovým pultem. Návštěva skutečně patřila k tristním a i když byla většina posléze příchozích na parketě, jako rozjezd nově rekonstruovaného bigbítového stánku to nebylo příliš lákavé. Soubor hrál sice koncertně a s chutí, leč do jeho řad se vloudila chřipka a nachlazení, která zejména u zpěváka a bubeníka nebyla to pravé ořechové. I tak jim patří obdiv, že vydrželi do z těchto důvodů zkrácené konečné půlnoci, za kterouž se všem skalním zúčastněným omlouváme.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Havarijní stav a uzavření tohoto kulturního zařízení, o kterém jsme se dozvěděli při naši minulé akci na jaře, byl pouze fáma a oblíbený sál funguje dál. Tentokrát fungoval výborně, návštěva se začala trousit poměrně záhy a natrousila se do příjemného počtu, jenž dal zapomenout včerejšímu rodinnému koncertu. Soubor hrál neméně nemocně, leč zranění chřipkou se nadopovali antibiotiky, čaji a klobásami, aby vydrželi přepokládaný maratón. S menší večeřící pauzou vydrželi do závěrečné čtvrt na tři spolu se sympaticky zaplněným a jásajícím sálem. Trošku problematičtější bylo tentokrát stěhování, neb najít tolik blbců, kteří se uvelebí v jediné přístupové chodbě a ještě se diví, že kapela tahá bedny, lze najít pouze v Krouně, o siláckých zednických bonmotech ani nemluvě.
9.10.
Tento víkend jsme nehráli. Plánované volno soubor využil k přípravě materiálu na nové CD, slunění v říjnovém babském létě, úpravě svých příbytků a nezbytné kontrole kapel volno nemajících.
16.10.
V pátek jsme hráli v Miřeticích. Již úvodní věta pořadatele: "Kdyby se to pralo, tak přestaňte hrát" nenavozovola atmosféru pravého kulturního zážitku v tomto námi nově navštíveného sálu. Stánek je to pěkný a útulný, leč jeho slabinou je jeviště. Bidýlko vedle dveří o šířce ani ne poloviny sálu bez možnosti rozšíření je snad nejmenší, které jsme potkali. Po nezbytných úpravách pracovní plochy, rozestavení kapely a redukce světelného parku, jehož jsme použili snad nejméně v historii, se sál stal i hratelným. Návštěva nebyla nijak ohromující, ale napoprvé příjemná a slušně se bavící. Soubor hrál v nezvyklém rozestavení 1-3-2 a zvolna se přizpůsoboval improvizovaným podmínkám. Zpěvák Nazir se vytasil novou halenkou se srdíčky, která byla ohodnocena velice kladně a byl zase o něco hezčí kluk. Veselou a hodně vypitou zábavu jsme utišili ve čtvrt na tři, leč balení a stěhování se poněkud protáhlo, neb unavení návštěvníci ještě dlouho sbírali své padlé.
V sobotu jsme hráli v Jenišovicích. S nabídkou diskotékového klubu Royaldance jsme dlouho váhali, ale jelikož jsme pro každou špatnost, narušili jsme pravidelné diskotéky bigbítovou tancovačkou. Klub disponuje vlastní zvukovou a světelnou technikou a tak jsme do prvního patra stěhovali jen nejnutnější nástrojovou aparaturu. Jeviště bylo stejného schodovitého charakteru jako v pátek, leč o kousek větší a posuvné, takže přizpůsobení bylo jednodušší. Tentokrát jsme zvolili rozestavení 3-3, důchodci a sedící dozadu a dravé mládí v první linii. Soubor hrál na cizí aparát poněkud opatrně a největší instrumentalista se v první sérii stal náš zvukař, jehož prstíky na přiděleném neznámém pultu upletly skoro vánočku. Za sérii se mu podařilo vytvořit alespoň trochu poslouchatelný zvuk, ale neznámá aparatura měla ještě své mouchy, místy i masařky. Návštěva byla na zdejší poměry nadprůměrná, vysoce převyšující zdejší diskotéky, a pořadatelé se předháněli v superlativech a nabídkou dalších vystoupení, i v jiných sálech a na letním parketě, a tak je možné, že se ještě v okolí objevíme. Dobrou tancovačku jsme zakončili o půl třetí, kdy se vyautovaní DJové snažili ještě rockotékovat, ale již nebylo pro koho, neb autobusový svoz startoval vzápětí. Do kategorie kuriózních patřila večeře. Byli jsme zváni na etapy, neb pořadatel měl jen pět příborů.
23.10.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Podzimní sezóna v tomto stánku je již v plném proudu, avšak narozdíl od těch minulých vsadil pořadatel na zde zcela neobvyklý fenomén, diskotéky. Argument, že nejsou kapely, na která jsou ekonomické návštěvy, není sice nijak přesvědčivý, ale i jedna z posledních ryze bigbítových scén už dostává jiný rozměr. Z posledních pěti akcí byly tři diskotéky, jedna dokonce i v sobotu po naší zábavě. Návštěvy na všechny akce jsou velice slušné a tak pořadatel při našem příjezdu hýřil dost nadneseným odhadem, leč nebyl daleko od pravdy. Návštěva byla naše nejvyšší za poslední tři roky a nejvyšší na podzim. Soubor hrál pěkně z čerstva a jelikož byl i začátek slušně plný, rozpohyboval parket hned od začátku. Lidí stále přibývalo, na parketě, ale také venku, neb bylo neuvěřitelně teplé říjnové počasí a tak dav neustále pulsoval ven a zase zpět a zase ven a zase zpět. Výbornou zábavu jsme zakončili ve čtvrt na tři, leč rozjásaný soubor se dostal domů až po páté, ač byl jen osm kilometrů od základny.
V sobotu jsme hráli v Mrákotíně. Tento malý, útulný a krásným krbem vytopený sál nedaleko Skutče figuruje ve fermanech již mnoha kapel a tak jsme do jeho jízdního řádu zařadili i my. Malé a útulné bylo i rohové jeviště, na které by se však vešel z obtížemi jen náš bubeník, ačkoliv jiné kapely se na něj vejdou celé. A tak jsme sál radikálně přestavěli, přeskupili uspořádání stolů a vytvořili scénu v Mrákotíně nevídanou. Obavy z těžkého soupeře v podobě vinobraní v Kameničkách se rozplynuly již při začátku, kdy byla téměř obsazena místa k sezení a v půlce zábavy i k stání. Soubor hrál solidně a ač se polovina pohybovala po improvizovaném jevišti, předvedl pěknou podívanou. K tomu se přidal i přeplněný sál, který vydržel v nasazení až do závěrečné půl třetí, kdy nám již ti rozdováděnější padali do aparatury a na jeviště. Velice povedená taškařice a jen škoda, že v Mrákotíně není větší sál.
31.10.
Tento víkend jsme nehráli. Celý týden, prázdniny, svátek a víkendové dny soubor trávil ve studiu, kde zahájil práce na CD8.
6.11.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Pracovní seriál natáčecích dnů ve studiu jsme přerušili zábavou v obci naší domovské základny, abychom si někteří odpočinuli, někteří oddychli, že už mají hotovo, a někteří zopakovali, to co budou v následujících dnech tlačit na záznamové médium. Návštěva byla podobná jako v září, snad jen více ucouraná, ale více odvázaná a rozjásaná. Soubor hrál též rozjásaně, co atypické jeviště dovolovalo, a výborně se bavil. Svou troškou do mlýnku přispěl hlavně zpěvák Nazir, jemuž skončila doba hájení se stojánkem na texty a poprvé lovil písně z hlavy. I když měl texty v pohotovosti za zády u bicích, nezřídka se řádky pěkně promíchaly. Veselou a dobře rozjetou tancovačku jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě.
V sobotu jsme nehráli. soubor se opět přesunul do studia a pokračoval na tvorbě CD8.
13.11.
V pátek jsme nehráli. Značná část souboru se prezentovala na Epitafu v Bylanech, někteří i velmi úspěšně.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Část kapely se na místo dostavila přímo ze studia, kde se odpoledne nahrály poslední kilobajty nového CD8. S připravovaným CD souviselo i velké focení před zábavou, aby bylo z čeho vybírat na grafické zpracování přebalů. Výsledky obého budou slavnostně zviditelněny na křtu a slávě 20-ti let kapely 27.12.2005 právě v Úhřeticích. Tentokrát to byla taková lehká generálka, která probíhala jako všechny ostatní zábavy v tomto sále. Pěkná návštěva, i když trochu fotbalově ucouraná, výborná atmosféra a hodně nových tváří. Soubor hrál odvázaně a zejména zpěvák Nazír překypoval aktivitou se staronovou rekvizitou, jíž byl mikrofonní stojan oproštěný od držáku na texty. Dopadlo to dobře, nezranil nikoho. Zato úspěšně zkracoval některé kousky a nečekane rozhazoval kapelu i publikum. Nadšenou zábavu jsme zakončili v předepsanou jednu hodinu, leč balení se poněkud protáhlo, neb nám někdo zcizil kliku na stáčení světelných stojanů. Prostě nebyla k nalezení.
17.11.
Ve středu jsme hráli v Bylanech. I tentokrát jsme se dostali do křížku s barážovým fotbalovým zápasem, který zblbnul celý národ, a tak bylo zpočátku velmi přebabíno. S ukončeným zápasem a s postupovou slávou Mistrovství světa se sál doplnil a pěkně zhoustl. Soubor hrál středečně slušně, leč jej doprovázely nečekané technické problémy. Odposlechový systém náhodných stavů ještě šel ustát, ale kvůli prasklým strunám, špatným kontaktům a náhlé hlasové indispozici zpěváka se urodilo nečekaně přestávek. Do Bylan se také dostavili dva bývalí zpěváci Mogulu, kteří reagovali na oslovení aktivní účasti na závěrečné estrádě 20-ti let a křtu CD8 v Úhřeticích. Zatím co letos skončivší Míra s účastí váhá, první zpěvák Mogulu z let 1985-1991, Karel Mareš, kterého nezná ani nikdo z kapely, hýřil nápady a nadšením, co všechno v Úhřeticích zazní. Výbornou zábavu jsme zakončili kousek před druhou. Ač se ztracená klika ze soboty našla, byla uklizená v zesilovači, balení bylo stejně nekonečné.
20.11.
Tento víkend jsme nehráli. Část souboru měla dopředu zakoupené vstupenky na sobotní koncert Helovínů v Pardubicích a tak byl celý víkend pojat jako volný.
27.11.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Zasněžená Vysočina, malý a útulně vytopený sál a příjemná parta pořadatelů. Tak vypadalo jedno z posledních míst na havlíčkobrodsku, kde se ještě domluví parta a uspořádá bigbítovou tancovačku. K tomu ještě plný sál mladých bigbíťáků a zábava neměla chybu. Soubor hrál na malém jevišti poněkud stísněně a v premiéře předvedl poslední dva kusy z nového CD8 s názvy "Půlnoční král" a "Tak už mu dej". Výbornou zábavu jsme zakončil kousek před druhou. Po několika minulých zábavách, kdy Vepříkov s Mogulem znamenal rvačku, se tentokrát nekonalo nic, byť pořadatelé pro jistotu na stoly rozložili lehké keramické popelníky a ty tlusté skleněné nechali raději v šatně.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Vánice s čerstvým přídělem sněhu málem paralyzovala přístup ke kulturnímu domu, ale ruční pohon devíti párů rukou vytlačil Avii i do problematického uklouzaného kopečku. Zdejší sál opět nezklamal, zima jak v kostele a novinkou pro nás byly dvě kaluže na parketách. Dírou ve střeše a mokrým stropem pršelo až do sálu. Návštěva byla i navzdory akci v nedalekém Svratouchu přibližně stejná jako minulý měsíc, ale mnohem tanečnější, k čemuž zjevně přispěla i ukrutná zima, neb většina návštěvníků seděla v zimních bundách. Soubor hrál pěkně svižně a přilákal na parket tancující již v prvních kusech, což zde nebývá zvykem. Zvláště pěkně rozjetá parta z Vojtěchova prováděla na parketě nevídané kousky. Výbornou zábavu jsme zakončili kousek po druhé hodině. Balení zde bývá dlouhé a nošení kvůli opilci zablokovaným úzkým schodům ještě delší. Ale tentokrát se pořadatele pochlapili. Koletivní rvačku pořadatelského sboru si zorganizovali v separé v nálevní mísnosti destilátů a kapele, která čekala na stěhování, předvedli pěkný boxerský mač. Povedená taškařice.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. S nelichotivou předpovědí náledí a jim podobných legrací jsme navštívili jedno z posledních bigbítových pódií na rychnovsku otevřené všem kapelám. Útulně vytopený sál se plnil zvolna a docoural na nás běžný počet návštěvníků, včetně skupiny polských výrobců automobilů. Soubor hrál slušně, místy náhodně, a představil repasovanou věc z CD5 s názvem "Tak vstávej". Je stále skvělá a úspěšná. Tentokrát se trošičku nevyvedla soutěž "Sundáme to prádlo". Nějakým nedopatřením jsme opoměli zahlásit věkové omezení soutěže. Některá starší děvčata jsou hezká hlavně oblečená. Další výraznou osobností byl zvukař. Využil chvilky, kdy se bezdrátoví hráči rozprchli po sále a obsadil jeden z volných mikrofonů. Výměna zpěváka je na spadnutí. Veselou zábavu jsme zakončili krátce před druhou, leč rozveselený soubor s klouzající avií dorazil na základnu kolem sedmé ranní.
11.12.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Celé úvodní dějství zábavy bylo ve znamení významné novinky. Zvukař si pořídil nový kus nábytku, mixpult YAMAHA GA32/12, a ještě několik desítek metrů tlustého kabelu k tomu. Po informačním šumu způsobeném přetlakem a jeho pěveckou premiérou na minulé zábavě se s novinkou přihrnul skoro o půl hodiny déle a po horečném nastavování a nazvučování všeho od začátku jsme se zvukovkou skončili když jsme měli začínat, což se o čtvrt hodiny posunulo. Návštěva byla zvolná, leč vytrvalá, a i když byla v nedalekých Klešicích ještě jedna zábava, bylo pěkně plno. Soubor hrál pátečně slušně a trochu zmrzle, neb teplota v sále i přes hřející radiátory byla hodně zimní, takže ani soutěž ve svlékání nedosáhla viditelných výsledků. Veselou zábavu jsme zakončili ve dvě a od sálu se odpoutali ve čtyři.
V sobotu jsme hráli v Radovesnici. Vyhlášený sál na kolínsku již opravdu skomírá. Stánek vyhlášený nabitým kalendářem měl za podzim teprve třetí zábavu, a tak nás ani nepřekvapilo, že lidi už ani nevědí, kde Radovesnice leží. Dobrkalo se jich opravdu poskrovnu, avšak naprostá většina byla hned od počátku na parketě. Soubor hrál vesele, leč v půlce zábavy postihla kytaristu Máru nedefinovaná nevolnost a tak zbytek zábavy odehrál v zákulisí sedíce na židli. Z těchto důvodů jsme zábavu o kousek zkrátili a zakončili ve čtvrt na dvě. I tak patří Márovi velký dík, že vydržel a zábavu výborným a rozjásaným návštěvníkům nepokazil.
28.12.
Foto i info z dvacetileté akce a ostatní aktualizace bude v neděli, neb právě odjíždím na Šumavu.
18.12.
V pátek jsme nehráli. Na plánovanou zábavu ve Vojtěchově jsme se ještě nestačili ani sejít a pořadatelé zábavu zrušili. Vichřice skolila někde poblíž stožár vysokého napětí a Vojtěchov a jeho okolí měl najednou úplně jiné starosti než bigbítovou tancovačku. Tak snad v novém roce.
V sobotu jsme nehráli. Původně volnou sobotu jsme využili na velkou zkoušku na dvacetiletí. Sešlo se deset muzikantů, čtyři se omluvili, a oprášilo se čtrnáct starých i novějších pecek. Ve finále jich bude asi dvaadvacet v sedmi různých sestavách. Bude to opravdu stát za shlédnutí.
1.1.
V neděli (25.12.) jsme hráli v Jeníkovicích. Vyhlášené muzikantské datum, štěpánskou vánoční zábavu, jsme letos umístili do vísky, kde má naše kapela základnu. Jednak to bylo docela blízko a jednak domácí je domácí. Lidí se sešlo jako na štěpánskou a bylo útulně a příjemně zaplněno. Soubor hrál po víkendové pauze opatrně a hlavní cíl, rozehrát se na úterní velkou akci, se povedl. Veselou zábavu jsme zakončili ve třičtvrtě na dvě, kdy už vánocemi a alkoholem zmožených návštěvníků valem ubývalo.
V úterý jsme hráli v Úhřeticích. Na tento den (27.12.) připadá každoročně poslední zábava roku, každý lichý rok křest nového CD a letos navíc ke křtu CD8 oslava 20 let kapely. Přípravy na akci započaly již o den dříve, kdy se stavělo vysoké jeviště, nastavovala a programovala světla, instalovala dvě plátna videoprojekce a probíhla zkouška muzikantů ze starších sestav. Vlastní akce začala v šest hodin vystoupením kapely Liquére!, která dostala za úkol upoutat první příchozí svým pojetím rockové muziky. Frotmen Alan za pomocí houslí, megafonu a akčního nasazení tento úkol splnil dokonale a tak již nemalá část bigbítově tancovačkové veřejnosti ví, co je to Liquére!. Druhým souborem, který se postaral o dobrou náladu plnícího se sálu, byla kapela Čelisti, hrající ve složení tři violoncella, elektrický kontrabas a bicí. Česká Apokalyptica byla opravdu skvělá a zahrála mnoho známých bigbítově-metalových hitů, např. od Metaliky nebo Párplů. Jak už to na větších akcích bývá, dostali jsme se do časového skluzu, a tak hlavní akce začala s půhodinovým zpožděním o půl deváté. Po intru Každej víkend, zahájila zakládající pětice muzikantů, dosud hrající Vašek a Honza Černíkové, zpěv Karel Mareš, kytara Láďa Ondráček a bicí Josef Horák. Ač Josef již mnoho let nebubnuje, sestava zahrála dvě věci z počátků kapely, Have You Ever Seen The Rain od CCR a Judy od skupiny Odyssea, která byla v počátcích velkým inspiračním vzorem. Vypomáhal kytarista Pavel Cejpek ze současného Stresoru, který do kapely přišel nedlouho po jejím vzniku. Po celou dobu produkce se promítaly na dvou plátnech smyčky fotografií vystupujících muzikantů z aktuální sestavy a doby. V dalších dvou písních, Jenom se bráním od Odyssey a Rockarolla od Judas Priest, již na bicí zaskakoval za Josefa Aleš Doležal ze současného Saturnu, který do kapely přišel o několik let později. Další sestava vystoupila ve složení Pavel Cejpek, Karel Mareš a za bicími se objevil Tomáš Prosa, současný výčepní v sokolovně v Živanicích. Za nepřítomného Martina Zamastila zaskakoval Mára, což ho potkalo během večera ještě dvakrát. Sestava zahrála Smog On The Water od Deep Purple, United od Judas Priest a Doby dávný od Whitesnake. Další formace byla ve složení Pavel Cejpek, Aleš Doležal a Míra Hnidka, který v této sestavě zahájil své působení v Mogulu. Pří této příležitosti jsme se s Mírou oficiálně rozloučili, neb při jeho náhlém odchodu nebyla příležitost, obdržel šerpu s nápisem MIRO, MOGUL NEZAPOMENE, láhev pravé Mogulovky a plakát s fotkami mapujícími jeho třináct let v kapele. Tato sestava zahrála All right, Jsem perfektní a Já tě chci. Po hodině programu následovala přestávka vyplněná vylosováním soutěže o historii Mogulu. Akci řídil náš bubeník a novinář Tonda s kytaristy Bíbou a Márou. Po přestávce byli další změnou na jevišti kytarista Jirka Fuchs a zpěvák Ondra Sobotka, za nepřítomného Jardu Mastíka zaskakoval opět Mára. Sestava zahrála Hezký holky jdou, Nechoď spát a Život je krátkej. V další formaci vystřídal u bicích Aleše Dan Krulík a sestava zahrála Holky jak lusk, Dej ho ven a Děláš velkou dámu. Poslední sestavou, jež se objevila na jevišti, byla ta nejznámější, Míra, Jirka, za nepřítomného Bobana zaskakoval opět Mára a za Bohouše Kocka Tonda Donát. Zahrála Sráč, Ztracenej dech a Démon chlast. Na závěr bloku dvacetileté oslavy se sešli na jevišti všichni členové a společně zahráli veci, které jsou v repertoáru s malými přestávkami celých dvacet let: Brikety, Máme pívo a Paní k utahání. Po krátké přestavovací přestávce se představila současná sestava šesti kousky z nové desky a následoval její křest za asistence kmotra Radka Řezníčka ze skupiny Epitaf, jenž na jejím vzniku měl nemalý podíl. Po křtu následovala volná zábava až do v Úhřeticích nezvyklé druhé hodiny ranní. Celá akce se pořizovala třemi kamerami na záznam a bude zpracována na DVD. Fotek bylo pořízeno 524 z akce dvacetiletí, ale kartu s fotkami ze křtu se mi podařilo pokazit, tak asi nebudou.