10.7.
V pátek jsme měli hrát v Bítovanech. Ač je zdejší parket krytý, po celodenním dešti pořadatel ve čtyři hodiny akci zrušil. Soubor však nelenil a místo zábavy na základně v Jeníkovicích pilně zkoušel. Po zkoušce i v místní restauraci.
V sobotu jsme měli hrát v Sedletíně. I zde celodenní deště a vrtkavé počasí hrálo hlavní roli a po rozumné úvaze pořadatel akci ve tři hodiny odvolal. Ne však bez náhrady. Byl dohodnut náhradní termín na 3.9..
17.7.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Tropický den měl pokračovat téměř tropickou nocí s předpokladem krásné tancovačky. Sice se na obzoru blýskalo, ale Prosetínu se déšť a bouřky tentokrát vyhnuly. Návštěva byla zprvu rozpačitá, ale později se dostavilo veliké hojno, i když zpočátku velmi netaneční. Soubor hrál pátečně opatrně a vytasil se několika novinkami. Těmi prvními dvěma byly bezdrátové agregáty nových tváří Nazira a Bíby. Díky uvolněnému bezdrátovému pohybu byli víc na parketě než na jevišti a když se přidali další dva bezdrátoví, Mára a Honza, zbyly na jevišti jen klávesy a bicí. Taková skromnější kapela. Poslední novinkou byl kolaps počítače od světel, který definitivně zdechl. Rychlá spojka sice vyrazila do Jeníkovic pro náhradní, leč jeho periferní architektura nebyla kompatibilní s ovladačem světel, a tak se svítilo staticky. Výbornou zábavu jsme zakončili po čtvrt na tři, ale balení a večeře byly dlouhé.
V sobotu jsme hráli v Rozhovicích. Na třetí pokus se zde vydařila letošní premiéra, když první dva pokusy byly zrušeny kvůli slavné rozhovické povodni. Pěkný rozlehlý areál s asfaltovám parketem, jedno z největších hracích jevišť a pořadatel Láďa Šindelář z Bítovan a Bylan, jenž si pronajal Rozhovice jako druhou letní scénu, byly zárukou dobré zábavy. Byly. První platící se objevili o půl osmé, celkově lidí mnoho-li a parket pod tlakem od první série. Začátek vyrušil přesně v devět rychlý déšť, ale jak přišel, tak rychle přestal a nikoho neodradil. Soubor hrál ještě lépe, leč zlepšovat je stále co a to nejen u nováčků. Světelný počítač jsme nahradili DMX ovladačem a ač nikdo netušil jak to funguje, skamarádili jsme jej se světly docela obstojně. Veselým bodem zábavy byla slečna Petra, která si vykřičela skladbu Paní k utahání s tím, že na jevišti to prádlo sundá. Vzala to profesionálně, ale píseň byla příliš krátká. Při opakování v závěru zábava další adeptka vybraná z davu našimu novici nejevila o tuto svlékací proceduru zájem vůbec. Škoda. Skvělou zábavu jsme zakončili krátce po druhé. Jediným tmavým bodem obou zábav byly fronty na pivo a na Rychtáře. V některých případech skoro celou sérii. Buď byly krátké série, nebo moc lidí, a nebo oboje.
24.7.
V pátek jsme hráli v Časech. Při příjezdu jsme si přehráli jednu poulární epizodu z filmu "Vesničko má středisková". Kába při couvání nabořil pražákovi v Časech sloupek. Sice nebyl týden starý, ale už je tři dny ohnutý. Nejisté počasí s chvilkovými přeháňkami a dešti neslibovalo to pravé letní ořechové, leč po hodinovém váhání a radarové kontrole srážkových front jsme to nakonec rozbalili. Návštěva tudíž nebyla z největších, dokonce se dá říci, že malá, avšak zábava byla výborná. Soubor hrál na nezvyklém jevišti, které je hlubší než širší, slušně a posílil repertoár dalšími kusy, s novými posilami ještě nehranými. Ve dvanáct začalo drobně pršet a tak jsme moc nenatahovali, o půl druhé jsme zakončili a za letního deštíčku zabalili.
V sobotu jsme hráli v Ostrově. Počasí nebylo nepodobné tomu včerejšímu a první kapky padly se startem v devět hodin, naštěstí jich bylo jen pár a další se nekonaly. Co se ovšem konalo, byla Benátská noc v nedalekých Jenišovicích, což je nejvyhlášenější akce v okolí za celé léto. Návštěva byla tedy také podobná té včerejší. Soubor hrál vesele a ve velkém využíval absenci jeviště, hrálo se na zemi v pěkém letním kiosku. Většina hudebníků se tak neustále proháněla na parketě. Podívat se přišlo několik bývalých členů Mogulu, Vašek Staněk, Ondra Sobotka a také Jirka Fuchs. Ten se přišel proškolit, neb příští dva víkendy zaskakuje za Bíbu, který se dovolenkuje. Proškolil se dokonale. Nemohl mluvit, chodit, a tak jsme mu ustlali na trávě za zvukařským koutkem. Pěkně rozjetou zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny.
31.7.
V pátek jsme hráli v Habrech. V přetopeném letním dnu, kdy se meteorologocké stanice navzájem tumfovaly v rekordních teplotách, jsme dorazili do krásného areálu v Habrech. Zdejší meteostanice by asi nevyhrála, neb zde již od příjezdu fičelo pěkné povětří, dělalo bytí snesitelnějším a přilákalo nemálo návštěvníků a to i dost brzo. Soubor hrál pátečně rozehřívaně a zaznamenal v řadách drobnou změnu. Za dovolenkujícího se Bíbu na kytaru hostoval Jirka a ještě příští víkend bude pokračovat. V závěru zábavy ve dvě hodiny se objevily první kapky a nakonec jsem balili za pěkného letního deštíku.
V sobotu jsme hráli v České Třebové. Na 3. ročníku pivních slavností jsme zajišťovali techniku a byli jsme jednou ze tří kapel večerního programu. Lhotecké pivní slavnosti se konaly v krásném přírodním areálu TJ v místní části Lhotka a slavilo se s pivy Gambrinus, Plzeň, Budvar, Bernard, Velkopopovický kozel a Staropramen, s dobrotami z udírny, bramboráky a dobrou pohodou. Večerní program započal přibližně kolem sedmé první soutěží, pití piva na čas. Kapela nasadila do soutěže mužů tři soutěžící. Osvětlovač Jarda byl třetí, zvukař Václav čtvrtý a zpěvák Nazir poslední, neb se přihlásil do soutěže, aby dostal pivo zadarmo. V soutěži žen soubor zastupovala sboristka Petra, jež skončila třetí. Poté nastoupila na jeviště kapela Modrý Mauricius. Původně měla hrát dvě hodiny, ale vlivem soutěží se čas zkrátil, což jim paradoxně vyhovovalo, neb jim z důvodu dovolených chyběli dva členové. Rozjeli to pěkným bigbítem asi na třičtvrtě hodiny a pak následovala další soutěž, vzpírání 30kg sudu nad hlavu na počet zdvihů. Zde soubor reprezentoval řidič Kába, jenž pod heslem - není důležité vyhrát ale zúčastnit se, zdvihl sud jednou, vítěz asi 52x. Pak dohrál další třičtvrtěhodinu opět Modrý Mauricius. Rozbalil to tak, že přilákal na parket i důchodce s francouzkými holemi. Po deváté jsme přestavovali a zároveň se účastnili poslední soutěže pití piva na čas pětičlenných týmů. Naše družstvo ve složení: kapelník Honza, osvětlovač Jarda, zvukař Václav, zpěvák Nazir a sboristka Petra vybojovalo pěkné druhé místo. Další kapelně-smíšené dívčí družstvo našich sboristek ve složení Alena, Monika a Katka se dvěma externími pijankami vybojovaly místo čtvrté. Po poslední soutěži jsme nastoupili na jeviště. Soubor hrál po kozumačních soutěžích rozjásaně a ač byla budka extrémě malých rozměrů, předvedl pěknou podívanou a hned zaplnil parket. Bohužel kolem desáté padly první kapky a s jejich přibýváním se hustě zaplněný a stále se plnící areál začal vyprazdňovat. Pak přišla první bouřka, pak druhá, a po té třetí, kdy už bylo v trávě vody po kotníky, jsme ve dvanáct hodin produkci z bezpečnostních důvodů ukončili. Tímto se omlouváme kapele Buldock, která měla pivní slávu zakončovat. Elektrika a přívalové deště nejdou moc dohromady a mokré už bylo skoro všechno, střecha nestřecha. Déšť paradoxně dodal punc naší soutěži o kalhotky Mogul v písni Paní k utahání. Do podprsenek šla většina dívek sprchujících se na parketě včetně našich sboristek a zvítězila slečna v modré podprsence, která ji i na chvíli odložila a předvedla své špunty od kopaček, což zopakovala i při předávání ceny na jevišti za vydatného potlesku zbylého publika. Veselá a promočená taškařice s jedinou kaňkou. Bouřky ulily udírnu a bylo po večeři.
7 .8.
V pátek jsme hráli v Mladoticích. Po roční přestávce, zaviněné informačním šumem v termínech, jsme zavítali do malé vísky v údolí říčky Doubravy na událost, jež zde zovou Benátská noc. Gondoliéři sice po Doubravě nejezdili, ale alespoň jeden most tam měli, takže podobnost s italským turistickým lákadlem by tu byla. Mladotické "benátky" jsou dvoudenní, kdy se uzavře komunikace na nábřeží a vytvoří se open-air scéna. Byla hodně open a ještě více air. Lešeňová konstrukce jeviště plachtou nejasné minulosti se kymácela již při běžné chůzi, a i když ji pořadatelé po naších reklamacích hodně podepřeli a vyztužili, za produkce se naše statické osvětlení měnilo v inteligentní rotační efekty při každém kroku, o přesné trefě do kláves nebo do bicích ani nemluvě. Od řeky táhl čerstvý air, že byla zima jako v kanále, nikoli však v benátské laguně. Celý areál byl obložen březovými stromky, ovšem notně povadlými, ale i tak vytvářely příjemnou kulisu a podnapili siláci se měli kde vyřádit. Návštěva na akcích tohoto typu nebývá málá a ani zde nevybočila z normálu. Přišli všichni. Malé děti, dědečkové a babičky a invalidé o berlích. Soubor hrál hodně kymácivě, leč zdařile a hudba všech generací přilákala na naolejovaný parket všechny zúčasněné ročníky. Výborná zábava se vydařila do závěrečné druhé hodiny ranní, kdy padly první kapky a benátská noc se změla v dostihy v balení, neb po dvou minulých zábavách jsme si při balení užili deště dosyta. Stihli jsme to včas, leč za nevraživého nepochopení pořadatelů, kteří nechápali, že nedáme přednost večeři v zahulené hasičárně před promoknutím aparatury za několik set tisíc.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Deštivá sobota se nejevila tím pravým lákadlem na letní tancovačku a ani vyhlídka tuhých nočních teplot nebyla oslnivá, leč zábava se obešla bez deště a návštěva byla velice slušná. Soubor hrál sice díky chládku poněkud ztuhle, ale i tak se taneční asfalt pěkně plnil. Celý večer se nesl v nostalgickém duchu loučení s dlouholetou oporou kapely, kytaristou Jirkou Fuchsem, jenž hrál oficiálně naposledy. Kapelník mu jménem kapely poděkoval a on a ostatní členové kapely mu předali mnoho hodnotných darů. Krásnou šerpu s nápisem "Jiřku nezapomeneme", parte s rozlučkou, plakát veliklosti A2 s fotografiemi jeho historie jedenácti let v Mogulu, dětskou igelitovou kytaru, pohár T na počest akordu, který díky němu vstoupil do světových dějin a mnoho lahví destilátu se vzpomínkovým popisem. To vše s ovací a skandování plného parketu. Byla to nejvydařenější rozlučková akce v dějinách Mogulu. Jirka sice oficiálně a předal svému nástupci, jimž je Libor "Bíba" Nalezinek, žezlo včetně trenýrek s pánským přirozením a otvírákem, ale již příští dvoudenní akci s námi jede jako host a hudební producent.
14 .8.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor měl plánované dovolenové volno. Tímto se omlouvám za nulovou aktualizaci mailovým přispěvatelum rubriky "Kam za bigbítem", neb jsem byl mimo Net. Tento týden to bude obdobné, neb jsem služebně pracovně celý týden mimo republiku.
21 .8.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Počasí nádherné, předpověď mizivá a kapela vyrazila na dvoudenní turné s noclehem v Prosetíně. Rozjásanou atmosféru nezkazila ani úroda zábav v okolí, z nichž pouťová ve 4 km vzdálené Skutči byla silný soupeř. Úroda byla ovšem i návštěvníků, na tvrdou konkurenci jich přišlo opravdu hojno. Soubor hrál zprvu odpovědně, s přibývajícím časem rozjásaně a s vidinou probdělé noci s vydatnou konzumací ještě rozjásaněji, takže pořadatelská zavírací hodina ve dvě přišla vhod. Zodpovědnější při vzpomínce na promoklou aparaturu ještě sbalili a naložili a pak se přidali k ostatním, kteří tuto vlastnost a vzpomínky utopili v lihu, jásali do ranního svítání a postupně odpadali.
V sobotu jsme hráli v Přívratu. Ranní probuzení bylo také postupné, kdo měl, posnídal, dobalilo se a po sportovním utkání s PET lahví se vyrazilo vstříc dobrodružství a další zábavě. Dobrodružství se skládalo ze svatebního zátahu, kdy se zatahující svatebčané dali na ústup, když zjistili, jaký kalibr jim uvízl v síti, z uvařené doprovodné škodovky, a z oběda v lesní restauraci u Borové u Poličky. Po příjezdu do Přívratu soubor dospával projásanou noc, na chvíli jej vyrušila půlhodinová přeháňka, a vyčkával organizačních pokynů. Situace byla poněkud nejasná. Pořadatel při přípravě zábavy v sobotu odpoledne zjistil, že je překopnutý hlavní přívod elektřiny do obecního areálu pod sjezdovkou. Po usilovném pátrání a snaze, kdy majitel sousední budovy lyžařského vleku byl nedostupný nebo se zapíral, se rozhodl připojit se s pomocí pilky na železo svépomocí. S hodinovým zpožděním jsme se na přistavěný kamionový návěs (předpokládané mobilní jeviště se pořadadatelům také vypůjčilo do neznáma) ustrojili aparaturou a nazvučili jednotlivé nástroje. Tentokrát byl majitel vleku dostupný, měl sakra dobré uši, a podal na pořadatele trestní oznámení pro neoprávněný odběr elektriky. Policie tam byla coby dup a v devět jsme začali balit. Pořadatel se ještě příchozím, kterých tou dobou bylo nemálo, omluvil a vrátil vstupné. Vzniklá situace a nenadálý konec zábavy byl zřejmě výsledek tvrdého konkurenčního boje o kulturu v obci, neb oba subjekty, pořadatel naší zábavy i majitel vleku pořádají ve obecním areálu různé letní akce. Vlekař Hasiče do vrchu a Benátskou noc, a náš pořadatel Rockový festival a Mogul. Je to dvonásobná škoda, neb přepovídané deštivé počasí se nekonalo a byla krásná bigbítová noc. V předvečer výročí spřátelené okupace jsem si připadal jak za komunistů. Kdo má prachy a moc, může všechno, a doplatí na to úplně někdo jiný, obyčejní bigbíťáci.
28 .8.
V pátek jsme hráli v Převýšově. Tradiční převýšovský parket letos trpí neobvyklým handicapem. Stavba dálnice D11 obec důkladně znepřístupnila a tak nejen návštěvníci, ale i my jsme kroužili kolem obce a hledali díru dovnitř. Z jedné objížďky je další objížďka a z té ještě jedna. Do vsi jsme zdárně dojeli z úplně z jiné strany než v minulých letech a nedělali jsme si velké iluze o nějaké velké účasti, ned hlavní centrum, Chlumec nad Cidlinou, bylo odříznuto. Nakonec to nebylo až tak špatné, a pro nás, ne často hrající v těchto končinách, i překvapivé. Soubor hrál pěkně pátečně rozehrávaně. Náš nový kytarista se vytasil s novým americkým aparátem značky CARVIN, model LEGACY, a přehlušil vše, co vydávalo nějaký zvuk. Zejména sousedící kapelník basista si těžce zvykal. Pěkně rozjetou zábavu, která v nepříjemné zimě strhla na parket všechny sedící, jsme dojeli do druhé hodiny.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Vyhlášená pouťová byla v minulých letech kamenem úrazu pro některé bývalé členy, pro některé i mezníkem v účinkování v Mogulu. Nová sestava se postavila nově i k problémům s chlastem a podobné úlety se staly opravdu minulostí. Při stavění jsme letos upravili jeviště, které jsme rozšířili, a tak poprvé dva krajní muzikanti, kytara a klávesy, nestáli na zemi. I osvětlovači ovinuli celé jeviště krycí oponou a vylepšili scénu na maximum. Soubor hrál ve výborné pohodě a před největší návštěvou sezóny podal jeden z nejlepších výkonů v nové sestavě, kterou ostře sledovala celá porota skalních příznivců Mogulu za posledních 20 let, z nich naprostá většina již na běžné zábavy nechodí, a diskutovala o jejích vyhlídkách. Návštěva byla pochopitelně nadprůměrná, všech generací, rodiče s dětmi, babičkami i dědečky, všichni v dobré náladě, kterou pokazil jako každoročně amatérský přístup pořadatelů. Vstupné ještě šlo, i když rozdílné vstupné na páteční a sobotní zábavu zarazí, ale velice nepříjemná byla i dvacetiminutová fronta na pivo a absulutní nepřítomnost něčeho k jídlu. Klobásy ani piliňáky. Odpověď zněla: běžte se najíst na pouť. Budiž polehčující okolnost, že zábavu dělají jednou za rok a plní jen příkazy vedení.
4 .9.
V pátek jsme hráli v Ostrově. Ani druhé letošní vystoupení v této obci netrpělo přílišným zájmem návštěvníků, byť účast byla o mnoho lepší než minule. Soubor hrál v lehkém oslabení, neb na tento víkend uvázl zvukař služebně v zahraničí. Jako náhradník se představil táta našeho kytaristy "starej Bíba" s podporou mámy, "starej Bíbovej". Zhostil se svého úkolu s přehledem a představil Mogul ve zcela neznámé zvukové kulise, pro mnohé překvapivě vynikající. Veselou zábavu, jsme zakončili o půl druhé, kdy už valná část návštěvníků vlivem nepříjmného chladu areál opustila.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Náhradní termín za propršený červenec se dokonale vydařil. Návštěva, která se začala trousit už o půl osmé, vynikající, později příchozí byli dokonce orazítkovaní z nějaké jiné zábavy, skvělá atmosféra a ceny občersvení nejnižší, co jsme poznali za celé léto. Soubor hrál ve velice dobré formě. Zpěvák Nazír, ač v pátek zcela vyšeptán, byl k neudržení a ovládl zcela plný parket s mazáckým přehledem. Za zvukařským pultem se tentokrát představil bývalý kytarista Jirka, který si pro tento záskok nechal po nosem narůst "řidítka", aby splnil náhradu do všech detailů. Některé zvukařské povinnosti sice opoměl, leč zvuk vytvořil slušný a kapelu podporující. Výbornou zábavu jsme dotlačili do půl třetí s neutichajícím "nemůžou", ale rozjásaná kapela jednu z nejlepších letošních zábav opustila kousek před pátou.
11 .9.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Bítovany jsou již několik let jedním z našich posledních parketů, ale teprve letos jsme mohli říci, že uzavíráme letní sezónu. Druhý pátek v září měl nejteplejší noc za celé léto. I pro Bítovany to byla letos konečná, i když hoteliér Láďa pod vidinou optimistické předpovědi ještě narychlo shání kapelu na příští pátek, neb místní formace "III.cenová" mu dala košem. Příjezd kapely byl s drobným zpožděním, neb v Markovicích u Chrudimi kamion převrátil motorový vlak a objížďka nás zahnala mimo plánovanou trasu. Ač večer teplý, návštěvníci příliš nechvátali, ale již v devět bylo slušně zaplněno a nakonec se dostavil velice pěkný počet, vyšší než při naší minulé akci, či spíše předminulé, neb poslední jsme po celodenním dešti zrušili. Soubor hrál opatrně, neb neidentifikovatelný technický problém v odposlechovém systému nastavil úplně jiné podiové slyšení a všichni byli ve střehu, i když slyšeli prd. Teplý večer přilákal mnoho známých i neznámých tváří, zejména parta moravských montérů z OBI byla u vytržení, kteří záhy zaplnili parket a vytvořili výbornou atmosférou. Poslední letní tony padly krátce po zavírací bítovanské hodině, deset minut po jedné.
V sobotu jsme nehráli. Termín byl plánovitě neobsazen, neb všichni pořadatelé již předpokládali chladné a hnusné počasí.
18 .9.
Tento víkend jsme nehráli. Probíhaly přechody techniky na sálovou sezónu a usilovné nacvičování materiálu na CD8.
25 .9.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Pod heslem "malá, ale naše" jsme zvolili jako první sál po letních parketech restauraci v domovské obci Mogulu, kterou dobře známe i se všemi jejími akustickými duhy i neduhy. Návštěva byla akurátní, jak se na Jeníkovice sluší, bylo příjemně zaplněno, nepřecpáno a tanečno. Soubor hrál po jednovíkendové pauze opatrně a vzpomínal na záludnosti repertoáru, které zejména u zpěváka byly nečekané. Tak, jak u Míry bývalo zvykem skladby zkracovat, Nazir nečekaně přidal sloku, kterou nikdo nečekal a vzápětí ani on k všeobecnému veselí zbytku kapely. Kupodivu nebyl zvukově-koulový přechod na sály tak dramatický a zdaleka ne tak hlučný, jak bývalo v Jeníkovicích zvykem. Zvuk byl příjemný, zábava veselá a taneční a soubor rozjásaný až podnapilý. Všeobecné veselí pokračovalo i po konci zábavy ve třičtvrtě na dvě. Někteří přecucali karburátor do stavu, kdy tlačili vlastní dodávku hlavou, jiní se obešli i bez dodávky. Výborná zábava bude mít v Jeníkovicích ještě na podzim pokračování a po novém roce netradiční překvapení. Jedinou kaňkou byla zcizená reklamní tabule s rozpisem pověšená na chodbě hospody. Někdo měl zjevně velkou peněženku, na kterou byl papírový rozpis malý, tak do ní založil patnáctimilimetrovou překližku o velikosti metr krát osmdesát centimtrů. Po nenalezeném kufříku s nářadím je to v krátké době druhá ztráta materiálu.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Otvírací akce vyhlášeného kulturního stánku Vysočiny připadla tentokrát na nás. Na sále se po našem příjezdu gruntovalo, a rovnalo a připravovalo na novou podzimní sezónu. Byla instalovaná pěkná výzdoba a zejména fotografie ze zábav z let minulých rozvěšené po stěnách nemají chybu. Návštěva byla příjemná, bylo pěkně zaplněno a rozjeto. Soubor hrál zprvu pěkně svižně, ale již v první sérii zdechlo Márovi kytarové kombo. Po několika oživovacích pokusech se napíchl na přímo do zvukového pultu a po několika naladěních se hrálo již opět svižně. Druhá půlka zábavy se nesla v duchu země vzdálené. Jeden fanoušek se vytrvale dožadoval hitu "Země vzdálená" a tak se všechny všechny skladby uváděly jako země vzdálená, až někteří hráči netušili, co vlastně hrají. Ani ten fanoušek. Skvělou zábavu, kde jsme po několika měsících provětrali kompletní světelný park, jsme zakončili ve čtvrt na tři, kdy už půlku sálu odvezla první linka autobusového svozu. Balení, proložené večeří, nás však z Herálce katapultovalo až po půl páté.
28 .9.
V úterý jsme hráli v Úhřeticích. Netradiční předsváteční datum nepodložené žádnými prázdninami nás ani pořadatele nenaplňovalo představami o velkých návalech, leč jsme se všichni spletli. Návštěva byla velice pěkná a dvojnásobná oproti původním předpokladům. Soubor hrál úterně slušně a již z prvními tóny přilákal na parket první tanečníky. Sice měli IQ tykve, ale byli první, leč svým agresivně vláčným chováním odrazovali ostatní, kteří se navalili záhy. Bohužel hrajeme i pro blbce. Světlým bodem byla olíbená soutěž "Sundáme to prádlo". Skončila remízou, neb tři ze sálu vytipované finalistky se na jevišti při finálovém rozstřelu nedostaly dále než k podprsence a rozepnutému poklopci. I tak to byla pěkná podívaná za mohutného aplausu publika. Druhé kolo soutěže se opakovalo krátce před závěrem v jednu hodinu, leč ani tentokrát se finalistky nepohnuly dále ani o knoflík. Asi málo požily. Výbornou zábavu dotáhl po skončení do extrému pejsek Robin z Hliska se svými nekrofilními ambicemi. Každej jsme nějakej, ale problém s rozbouřeným ženidlem řeši chlap se zdravýma rukama důstojněji.