3.4.
V pátek jsme nehráli. Vetšina souboru se sešla na hledání rukavice v Bylanech na Saturnu. Pátrání se některým poněkud vymklo z rukou a našli pouze lidoopy, někteří velikosti King-Konga.
V sobotu jsme nehráli. Soubor se sešel v podvečer na balení aparatury v Úhřeticích, kde se po minulé zábavě celý týden programovala světelná technika. Programy jsou velice vydařené, leč se v závěru polámal notebook a tak nastává fáze dobývaní dat na příští týden a shánění náhradního počítače.
10.4.
V pátek jsme nehráli. Soubor vybíral plánované volno.
V sobotu jsme hráli ve Vojtěchově. Kulturní stánek ve Vojtěchově, ač z venku tak nevypadá, je velice útulný a plný rozličných zákoutí a balkonů, příjemně vytopený a disponující dvěma výčepy. Jeviště bylo sice menší, velikosti boudy letního parketu, ale po redukci techniky jsme se tam zase vešli. Návštěva byla tentokrá rozložena mezi Vojtěchov a 3 km vzdálený Mrákotín, neb se pořadatelé nedokázali domluvit a udělali dvě zábavy ve stejný den. Ve Vojtěchově bylo plno. Soubor hrál v úvodu koncertně až divadelně, neb plné balkony diváků tuto atmosféru navozovaly dokonale. Leč se tam nevešli všichni a tak se i na parket osmělili. Pak se do našich řad vloudil syndrom třetího finálového zápasu v hokeji. Jirka přijel do Vojtěchova již na pátou, aby mohl sledovat hokej v televizi, a řečeno slovy klasika: postihla ho ta nehoda, že pil jedno pivo za druhým. Po první třetině zábavy byl již k nepotřebě a tak dostal od kapelníka trest na 5 minut plus do konce utkání a zbytek zábavy už jen statoval, neb jsme mu pro jistotu vypnuli aparát, aby nerušil. Kytarové party za něj dohrál Mára a skladby vypadaly dokonce lépe, než kdyby se o ně pokoušel náš hokejista. Veselou zábavu jsme zakončili kousek před druhou, ale rozjásaná atmosféra s báječnými pořadateli a se zpěvem a smíchem trvala ještě hodně dlouho.
17.4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Poslední zábavu v Bylanech zastihlo krásné letní počasí, na které budeme ve vaťákách na letních parketech jen závistivě vzpomínat. Příjemná venkovní teplota uvlivnila zábavu hned v úvodu. Otevřená okna uvolnila zvukový přetlak v sokolovně a rozdrážděný soused byl na sále cobydup. Dle pamětí pořadatele to bylo poprvé, kdy si v Bylanech někdo stěžoval. Příjemné venkovní povětří ovlivnilo i návštěvu. Byla velice dynamická. Bylo narváno i poloprázdno a dav neustále pulzoval sem a zase tam. Soubor hrál uvolněně a bavil sebe i sál. Byli ovšem i tací, kteří se nebavili a chtěli se prát. Jeden narazil na našeho zvukaře, jenž bránil svoji aparaturu. A úspěšně. Výbornou zábavu a bylanskou jarní sezonu jsme zakončili po půl druhé.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Návaly v tomto bigbítovém stánku nebývaji nikterak závratné a nebylo tomu ani tentokrát. Bylo příjemně obsazeno. Soubor hrál pěkně koncertně, protože kvasinské publikum bývá a bylo zejména poslechové. Úspěch měly zejména ploužáky a tak jsme jich zahráli více než obvykle.
24.4.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Že existují blbci všude, jsme se přesvědčili hned při příjezdu do Kostěnic. Hospodský z jakéhosi nepodstatného a malicherného důvodu uzavřel spojovací dveře mezi restaurací a sálem a pořadatelé se octli rázem bez piva. Naštěstí kostěničtí sokolové jsou šikovní ptáci a otevřeli improvizovaný výčep v šatně a tím přišli i k nečekanému výdělku, o který naopak přišel zakomplexovaný hospodský. Návštěvníci, kterých se nahromadil v Kostěnicích obvyklý počet, zprvu přebíhali zmateně sem a zase tam jako včely, když se jim přesunou úly, ale nakonec trefili správně. Soubor začal svižně a posléze předvedl podívanou jako za starých časů. Zvukař se ožral jako prase a usnul na pultě, takže o nějaké kvalitě zvuku se hovořit jistě nedalo, i když založní technici se snažili knoflíky na pultě, rozhozené náhodným pohybem nocležníka, uvést do původního stavu i přes jeho odpor. Dalším umělcem, jenž se postaral, aby zábavy nebyly tak nudné, byl kytarista Jirka. Jeho výkon z Vojtěchova mu zjevně imponoval a tak jej pro veliký úspěch zopakoval, neb opakování je matka moudrosti. Ožral se úplně stejně a v půlce zábavy byl již nepoužitelný a z kytaristy se změnil na figuranta. Druhý kytarista Mára ho však bravurně nahradil a zábavu jsme dotlačili do půl druhé s plným tančícím sálem. To už se vzbudil i zvukař.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. Stejně jako při naší minulé zábavě v tomto stánku se návaly nekonaly a lidí bylo zase o trochu méně. O to větší byla na sále zima a ti, co vsadili na teplé jarní počasí, se u stolů hodně klepali, neb dobrá polovina zábavy byla spíše poslechově koncertní. Soubor hrál dost dobře, neb jak už to bývá, opilci z minulého dne fungovali na 200%, aby potlačili negativní dojem v očích svých kolegů. O konzumaci svátkových a narozeninových destilátů se tentokrát starali jiní, poněkud odolnější, členové souboru. Pěkně rozjetou zábavu jsme zakončili kousek po jedné, ale rozjetý soubor se dostal domů skoro za světla.
V pátek jsme nehráli. Původně plánovaná zábava v Prosetíně byla zrušena již dříve. Hostinský měl původně končit až posledního dubna, ale pro hubatost byl skončen již o týden dříve.
V sobotu jsme nehráli. Čarodějnický termín již z pricipu nehrajeme několik let a soubor se věnuje ohňovým radovánkám s občerstvením.
1.5.
V pátek jsme nehráli. Původně plánovaná zábava v Prosetíně byla zrušena již dříve. Hostinský měl původně končit až posledního dubna, ale pro hubatost byl skončen již o týden dříve.
V sobotu jsme nehráli. Čarodějnický termín již z pricipu nehrajeme několik let a soubor se věnuje ohňovým radovánkám s občerstvením.
8.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. První letní parket se jevil spíše jarní až podzimní. Když bylo vše připraveno, nazvučeno, nasvíceno, připraveny vaťáky, kulichy, palčáky, prolétlo o půl deváté přes Dřenice lehké povětří se solidním deštěm. Vypadalo to, že zábavu zrušíme, neb hrát v dešti a zimě za nastydnutí nestojí. Po dešti se však začali trousit první odvážlivci se slunečníky a tak jsme po dohodě s pořadateli narychlo zábavu rozjeli, vynechajíce převlékání do chatrných a nezateplujících kostýmů. Soubor hrál chladně, i nekuřákům se kouřilo od úst, a prsty pomalu tuhly. Parket se příjemně zaplnil a návštěvníci se periodicky přesouvali mezi ním a výčepními prostorami, neb k zahřátí sloužil jen pohyb nebo konzumace. Chladnou zábavu jsme uzavřeli v místně obvyklou jednu hodinu.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Počasí bylo ještě horší než v pátek a tak jsme s potěšním přivítali náš poslední sál v jarní sezóně, kde bylo příjemně vytopeno. Vzhledem k povětrnostnímu hnusnu návštěva nebyla ohromující, ale příjemná a bavící se. Soubor hrál vesele, ale hned v první sérii zdechl Mírovi bezdrátový mikrofon a tak zůstal po zbytek zábavy uvázen na drátě. Objevil nové figury, zejména Elvisovský žongl s mikrofonním stojanem. Poslední jarní zábavu v Herálci jsme dotlačili téměř do druhé hodiny, balení, večeře a nakládání s přerovnáním na letní sezónu a cesta doomů se protáhly až do půl šesté.
15.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. První veselá příhoda z vystoupení byla ještě před vystoupením našeho bubeníka Tondy z jeho dodávky Ford. Při couvání trefil jedinou lampu v areálu, jež byla na blízku. Prostě nabořil tomu pražákovi sloupek. Rána to byla slušná, lampa se ještě trochu kymácela, zůstala lehce nakřivo, leč auto zůstalo netknuto, neb bod styku byla koule závěsu. Jasná obloha, severní vítr a parket u potoka má zpravidala za následek neklidnou noc z důvodu prochladnutí. Měl. Teplota se blížila vyhlášenému chladícímu boxu v Kameničkách a studený minulý týden ve Dřenicích byl proti tomu tropický ráj. I tak se dostavil solidní počet návštěvníků, leč krátký rukáv byl vidět poskrovnu. Soubor hrál svižně, od začátku nasadil několik vrstev kostýmního oblečení a počas zábavy přidával. Ruce umělců pomalu tuhly a tak ne vše bylo podle notového zápisu. Míra měl dobrou průvodní slinu a jeho nové prohozy místy položily i ztuhlou kapelu. Před úplným ztuhnutím nás zachránila bítovanská policejní zavírací hodina. Od posledních voleb v obci se v Bítovanech hraje do jedné a potíže s obecní radou jsou znát i na letošním tanečním pořádku zdejšího areálu. Oproti loňsku je tak dvoutřetinový.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Kouzelný proutek okluzních front mile překvapil a i když meteorologové strašili nočním deštěm. teplota byla velice příjmná. Areál ve Strašově byl na první letošní akci výborně připraven a chyběli jen pořadatelé, kteří byli na hasičských manévrech v nedaleké Volči, dostavili se však ve správný čas. Jediným jejich zaváháním byly rozpisy zábav. O první přestávce už došly a tak rubrika Kam za bigbítem neví, jaké bude Strašovské léto. Zábava měla nepříjemnou konkurenci ve formě vídeňského hokejového utkání našich se Švédy a na návštěvě to bylo znát. Nebyla špatná, ale úbytek byl patrný. Některé příchozí překvapila výše vstupného, neboť za pro někoho obvyklých stodvacet korun šly dvě osoby. Návštěvníci však o hokej ochuzeni nebyli. Jednu televizi měli pořadatelé ve výčepu, druhou kapela na jevišti a třetí televizní signál byl v počítači na světla, odkud se zvuk posílal do aparatury. Soubor hrál uvolněně, prsty běhaly dobře a jediný hokej byl o přestávkách. Ty byly normální, šestiminutové, větší přestávka byla až na prodloužení, kdy už většina stejně koukala na televizi, a tak jsme se přidali. Po úspěšném výsledku Míra spolu s televizí zazpíval hymnu s jemu vlastní změnou textu a zábava se hrnula dál. Předpověď nočního deště vyšla, po pár kapkách tu a tam po celou zábavu se solidní slejvák spustil o půl druhé a poslední sérii jsme začínali s novými vodními efekty. Vytrvalost deště nebyla velká a krátce po konci ve dvě hodiny už byl jenom májovej, ale i tak jsme při balení sluště promokli, o aparatuře ani nemluvě.
22.5.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral plánované volno, které tetokrát připadlo na dosud nejteplejší květnovou sobotu.
Začínají se objevovat fámy o rozpadu Mogulu. To že v současnosti hrajeme bez Míry, je čistě zdravotní problém a tento velikonoční víkend už by měl být fit. Pravda je ovšem ta, že Míra odchází do bigbítového důchodu, z důvodu zdravotních, rodinných a sešlostí věkem. Ne hned, ještě pár měsíců s námi zpívat bude, ale tato skutečnost nás podnítila k usilovnému hledání náhradníka, protože zpívající kytarista Jirka je jen dočasnou náhradou. Má-li někdo zájem a chuť se přidat do naší kapely na místo zpěváka, může se přihlásit na zábavě nebo na některém kontaktu na těchto stránkách. Nemáme nijak vyhraněné parametry, zájemce vyzkoušíme a uvidíme. Důležitý je zájem a chuť hrát pro lidi na tancovačkách. Příklad, že to jde, jsou naši noví hráči Tonda a Mára, kteří do kolektivu zapadli na první šlápnutí a šlapou už rok. Zkuste to také.
29.5.
V pátek jsme hráli v Dědové. Spílání mrazivé noci se tentokrát nekonalo, neb poslední květnový víkend patřil do kategorie letně letních, a budeme na něj ještě dlouho vzpomínat. Areál voněl lesem, loukami a olejem, kterým pořadatelé natřeli na sezónu parket. Tanečnici poněkud bruslili a někteří méně ostražití se i vyváleli. Lákadlo teplé noci fungovalo poněkud skokově, v devět hodin se v areálu hledalo pár lidí, po první sérii bylo plno. Soubor hrál velmi vesele, neb ustředním motivem tohoto víkendu byly "napjaté vztahy" v souboru. Toto slovní spojení se v konverzaci objevovalo neustále a Míra ho snad vložil i do nějakého textu. Lepší nahrávku z LAMPÁRNY jsme si snad ani nemohli přát. Napjatou zábavu jsme dotáhli do druhé hodiny ranní, hodnocení napjatých vztahů s konzumací klobás a zbytků destilátů s pořadateli do půl páté a jako slušná kapela pěkně za světla domů.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Tropický den lákal návštěvníky velmi pozvolna, leč vytrvale a bylo hodně plno. Servis pořadatelů byl na skvělé úrovni a i bezchybné rozsvícení tří světel dalo zapomenout každoročnímu mikulovickému folklóru. Soubor hrál opět velmi vesele a pokračoval v řešení napjatých vztahů. Tuto činnost vydatně podpořil Jirka, který se tajně minulý pátek podruhé oženil a donesl několik litrů svatebních koláčků. Skvělá zábava pokračovala až do zavírací jedné hodiny, která je v Mikulovicích striktně dodržována, neb obecní úřad stanovil jasná pravidla.
5.6.
V pátek jsme hráli v Živanicích. Letní areál v této obci je minimálně na stejné úrovni, jako secesní sokolovna, vedle které leží. Připomíná spíše městský park včetně všech parkových úprav. Cestičky vysypané oblázky, thujové stromořadí, nové lavičky, osvětlení, a blankytně modrá obloha s mráčky namalovaná na zadní stěně jeviště. Skoro až škoda na pořádání tak živelných podniků jako je bigbítová tancovačka. V našem případě se problém nedostavil, neb navštěvníků bylo velmi skromně. Soubor hrál velice improvizovaně. Našeho zpěváka Míru postihla zdravotní indispozice ve formě nepřetržité stolice a tak se omluvil, nemaje po ruce chemické WC. Jako záložní zpěvák byl pozván na výpomoc Ondra Sobotka, zvaný Hombre, který v souboru působil před mnoha lety a nazpíval CD3. Bez jakéhokoliv zkoušení odzpíval přes půl zábavy s vynikajícím výsledkem, za což mu patří velké poděkování celého souboru. Zbytek zábavy odzpíval Jirka. Zprvu s kytarou, ale posléze jsme využili přítomnosti jeho nástupce na postu kytaristy, který ho zaskočil, a Jirka zpíval sólově v první linii. Varianta to byla famózní a může litovat každý, kdo chyběl. Jirka předváděl neuvěřitelné pohybové kreace a uváděl v záchvaty smíchu návštěvníky i kapelu. I nový kytarista Libor "Bíba" Nalezinek se uvedl v nejlepším světle a hrál do roztrhání. Přetrhl Jirkovi strunu. Veselou taškařici v pěkné teplé letní noci jsme zakončili v jednu hodinu.
V sobotu jsme hráli v Kameničkách. Celodenní déšť vzbuzoval rozpaky, zda vůbec vážit cestu, ale pořadatelé byli v klidu a nic nerušili. Měli pravdu. Další déšť se již nekonal, vyjasnilo se, a noc byla pod hvězdami, což v Kameničkách zpravidla znamená pod bodem mrazu. Naštěstí to tak hrozné nebylo, ale chládeček to byl pěkný. Areál v břízkách doznal novou tvář, přibylo mnoho nových laviček na místě, kde dříve byl močál, bažina a kadibudka. S novou tváří se ukázal i Jirka, jenž si na stěhování pořídil novou mikinu. Vyměnil ji za své vytahané triko "Chodím zásadně v bílém". Soubor hrál stále v oslabení, neb Mírova stolice stále tekla a bezpečí zajišťovala pouze bílá zdravotní keramika. Jako výpomoc přijel tentokrát jeden z našich Superstar z Úhřetic, Nazir, jenž nám v Mírově nepřítomnosti vypomáhal i Prosetíně. S Jirkou si repertoár rozdělili rovným dílem a pravidelně nepravidelně se střídali. Výsledek byl slušný a všichni byli spokojeni. Všichni až na jednoho. Po konci zábavy ve dvě hodiny se verbálně se navážel do Jirky a do kapely tak dlouho, až inkasoval a rozpoutal hromadnou rvačku za účasti kapely. Když se hlavy zchladily, aktéři odešli na panáka, kdosi incident opět nastartoval. Po uklidnění se pak ještě prali pořadatelé ve výčepním kiosku. Taková pravá, jihočeská.
12.6.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor pobíral plánované volno a Míra zahušťoval stolici.
Následující víkend , v pátek ve Dřenicích a v sobotu v Újezdě, budou oficiálně představeni noví členové souboru za odcházející Míru a Jirku.
19.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Ač se oproti předpovědi honily mraky a i pár kapek před odjezdem spadlo, byl krásný teplý večer s předpokladem pěkné zábavy. Návštěva byla pěkná, lepší než při naší studené premiéře, ale zase opožděná, neb hlavní nápor přichází až se setměním, které je až na desátou. Soubor hrál po volném víkendu trochu roztržitě, neb některé věci se nehrály i déle a vybavovaly se poněkud mlhavě. K roztržitosti se přidal i zdánlivý chaos, protože se se poprvé představily nové posily a hrálo na střídačku se střídáním uprostřed sérií. Premiéra se nováčkům vydařila vcelku slušně a na jejich omluvu nutno říci, že takou hlukovou kouli jsme na jevišti ve Dřenicích měli málokdy. S orientací v takovém moguláši měli potíže i ti, co se v něm vařili už mnohokrát. Trochu si přidal i nemocný odposlechový systém. Střídání se trochu podepsalo na stavu odcházejících a jejich nástupci se s přibývajícím časem stávali viditelně lepšími. Závěr v policejní jednu hodinu se odehrál s účastí všech, starých i nových, na jednom jevišti. Škoda, že se fotografům nezdařilo tento moment zachytit. Měli plné ruce práce. A možná nejen ruce.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Sobotní podvečer byl jako malovaný, i když trochu větrný, a k půlnoci pěkně přituhlo. I v Újezdě se trochu mohutnější nával načal až se začátkem zábavy. Přijíždějící auta parkovala za plotem na sousedním hřišti a hned probíhala selekce, kdo za zůstane za plotem v sektoru B3 a kdo se odváží na zábavu do sektoru A2. Vycházelo to přibližně v poměru 2:1. Dva lidi na zábavu, jeden za plot. Placený sektor A2 se ruší ve dvanáct hodin a pak už bylo opravdu plno. Soubor hrál opět improvizovaně, neb chyběl z osobních důvodů Míra. Repertoár jsme rozdělili na několik kombinací podle možností. Vydatně opět pomohl Jirka, který zpíval sólově i z kytarou. Nováčci hráli již o 100% lépe a vůbec není pochyb, že budou důstojnou náhradou. Veselou zábavu jsme natáhli k půl druhé, neboť v Újezdě, ač se hlahol z reprobeden valí přímo do vsi, policejní hodinu nemají.
Noví členové našeho souboru jsou zpěvák Martin "Nazír" Nazirov z Hlinska, který omladil tento post o 23 let, a kytarista Libor "Bíba" Nalezinek z Přelouče, jenž je v historii první člen Mogulu, který ještě chodí do základní školy. Zatím co výběr kytaristy byl poměrně jednoduchý a po pár tipech a nabídkách renomovaným tvářím padla jednoznačná volba na mládí a na Libora, se zpěváky to bylo horší. V hledáčku jich bylo několik, ale z různých hledisek se nehodili pro to, co děláme. Několika nevyhovovalo non-stop hraní pátek-sobota, chtěli by tak 2x za měsíc, jeden byl z daleka, jeden chtěl hodně peněz, někteří nadsazovali svoje schopnosti a zpěv nebyl jejich silnou stránkou. Nazír s námi několikrát hostoval a ač je i on silně zaneprázdněn studiem a zkouškovým obdobím na VOŠ, naši nabídku přijal a po dvou zkouškách se uvedl více než dobře. Mluvené slovo zatím není jeho silná stránka, ale zase v Mogulu skončíl vodopád sprosťáren hned od první minuty zábavy. Až od půlnoci. Jedno společné však s Mírou má. Je slepý jak Ben Turpin, což ho pěkně vypeklo na premiéře ve Dřenicích, kde neviděl na texty. Od soboty nafasoval efektní stojánek na texty i s lampičkou a ač se mi stojánky na noty na bigbítové tancovačce z gruntu nelíbí, u nováčků dělám vyjímku. Kompromis byl více než znatelný, Nazír zpíval jako z praku.
Neslavný konec hvězdy Mogulu se odehrál v pátek. Ač bylo avízováno, že Míra končí poslední zábavou v červnu, situace se poněkud změnila a vypadá to, že už skončil. Důvod takový obyčejně lidský. Peníze. Jeho finanční požadavky dosáhly neúnosných rozměrů a tak jeho podmínka, že když prachy nedostanu, zítra nejedu, byla naplněna. Souhlasili všichni členové souboru, nikdo se ho nezastal, ani Jirka. Vydírání jsme v kapele také ještě neměli a že bude průkopníkem jeden z jeho neslavnějších členů, by uvěřil málokdo. Mírův odchod jsme si sice představovali trochu jinak, než značně přiopilou postavu potácející se po dřenickém parketu v sobotu ve dvě ráno a nabízející na potkání podobně vypadajícím jedincům rozbitý mikrofon na vysílačku, který nedokázal za tři měsíce dát opravit, ale bohužel. Míra původně nechtěl zpívat ze stejných důvodů ani ve Dřenicích, ale asi by se znemožnil i před publikem, a tak se ještě překonal. Toliko jeden nekrolog.
26.6.
V pátek jsme hráli v Dědové. Víkend se jevil býti neuvěřitelně letním, ale vysočina má své specifika. Od louky to táhlo jako v kanále a celý večer jsme si připadali jako na motorce, o jehličí a kůře v klávesách a dalších nástrojích ani nemluvě. Nával byl opět opožděný, začínali jsme hodně naprázdno, ale účast byla ještě lepší než minule. Soubor hrál už stabilně ve svém novém obsazení a pomalu se sehrával, což na miniaturním jevišti zdejšího amfiteátru byl nemalý oříšek. Výbornou zábavu jsme nátáhli skoro do půl třetí, což je možná rekord, leč asi ne poslední. Pokud nebude policejní hodina a bude výborné publikum, můžeme hrát i déle. Nyní už to není problém. Příjemné posezení na klobáskové večeři po zábavě mělo labužnické vyvrcholení v podobě výslužky. Minule to byly klobásové květiny, nyní všechny načaté flašky. Také pěkné květy.
V sobotu jsme hráli v Sezemicích. Po celorepublikové průtrži mračen jsme dorazili krásného areálu na místním hřišti. Pořadatel nás ujistil, že už je po dešti a hrát se bude, i když opět začelo drobně pršet. Byla to jen chvilková, půlhodinová, přeháňka, a tak jsme stavěli. Návštěva se začala trousit velice záhy a navlhlé lavičky pro ně nebyl až tak nepřekonatelný problém. Další déšť dorazil v deset hodin a rozehnal všechny lavičky do úkrytu ke kapele, ke zvukařovi a k výčepu. Byla to jen krátkodobá záležitost, ale k sezení už to moc nebylo, i když posluchači stále přibývali. Soubor hrál zase o trochu lépe a lehce se vyrovnal se striktní podmínkou pořadatelů, že se nesmí mluvit sprostě. Ujištění, že tento problém je již vyřešen, je uspokojilo, ale pro jistotu jsme ještě některé tvrdší názvy uváděli v synonymech, aby důchodci v domech s pečovatelskou službou, které byly v přímém akčím rádiusu našich reprobeden, měli klidné spaní. Policejní hodina byla z těchto důvodu ve dvě hodiny, ale pořadatel nás požádal, abychom výborně rozjetou zábavu, kde zejména Pani k utahání měla slušné výsledky (kozy jako vozy, velké vozy) ještě protáhli a zamluvil si na příští rok hned dva termíny. Pokračování probíhalo formou unplugged folkového dýchánku, kdy mnozí hráli některé písně vůbec poprvé. Já třeba Jarošovský pivovar. Další byly třeba Jasná zpráva, Bláznova ukolébavka, Panenka, Sametová a spousta dalších, které s námi zpíval plný parket a na jevišti Jirkova partnerka Šárka. Jako generálka rozloučení s Jirkou to nemělo chybu a končili jsme ve třičtvrtě na tři. Jirka s námi bude hrát jako volný hráč celý červenec na postě libera, kde bude třeba. Rozloučení se předběžně plánuje na 6.8. do Mikulovic.
Příští týden nehrajeme. Jelikož jsem na dovolené mimo net, news a rozpis nebudou.