2.1.
Tento víkend jsme nehráli. jsme nehráli. V pátek se silvestrovsky konzumovalo a v sobotu se to novoročně dospávalo.
9.1.
Tento víkend jsme opět nehráli. Zájem pořadatelů o tento posilvestrovský termín je minimální, plesová sezóna blokuje většinu sálů a tak bude leden jako noty na buben. Samá pauza.
16.1.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Pardubicích v klubu ATOMIK. Jedna z mála možností, kde lze v plesové sezóně bez obav housti bigbít, jsou rockové kluby, v našem případě ATOMIK Pardubice. Přívlastek "rockový" je sice trochu nadnesený, neb tento bývalý protiatomový kryt proslul v minulosti vyhlášenými diskotékami a i nyní je provozuje, avšak hlavním táhlem v dnešní době jsou hip-hopové akce, které Atomik naplní až po střechu. Zpestřením programu se čas od času stávají rockové akce, jako v našem případě bigbítová zábava. Po dvoutýdenní odstávce jsme jeli vstříc klubovém dobrodružství jen nalehko s nástrojovými aparáty a nástroji, neb klub je plně vybaven na ozvučení všeho druhu. Světelné vybavení je sice poplatné diskotékám a naši osvětlovači po pěti minutách dostávali tik, ale zavolili jsme optimum přijatelného. Návštěvu jsme nečekali nikterak závratnou, leč příjmně překvapila a byla nad naše očekávání. Dělila se na taneční, jež obsadila parket téměř vzápětí, a koncertní, jež obsadila stupňovité hlediště a parket až po seznámení s možnostmi. Soubor hrál zpočátku mírně nejistě, neb nezvyklé prostředí a neznámá technika lehce svazovaly, avšak zvukař dost dobrým výkonem nejistoty odboural a zábava dostala skvělý spád. Jedinou slabinou klubu byla vzdálenost WC, jež byly až na vstupu za několikerými horami a schody, a tak se pro něteré výkonnější průtokové ohřívače piva staly pauzy ukrutně krátkými.
23.1.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Kasalicích. Kasalický kulturní stánek proslul v minulosti vyhlášenými diskotékami, v současnosti již méně vyhlášenými, neb na dveřích nás vítal plakát Katapultu na listopad a ve vývěsce program na říjen, internetová prezentace končí také Katapultem. Byl to náš druhý pokus o vystoupení, první úspěšný, protože vloni v lednu byla zábava zrušena kvůli vyhazovu nájemce. Kulturní dům má titulek MUSIC PARK KASALICE a je velmi prakticky a účelně vybaven. Vysoké a prostorné jeviště, několik občerstvovacích bodů, balkónové sezení a intimní osvětlení. V našem případě byla bonusem ještě ukrutná zima, která se nijak výrazně nelepšila, i když se radiátory snažily celý večer. Návštěva byla pro nás velmi překvapivá, místa k sezení byla krátce po začátku obsazena a nemálo stálými návštěvníky, neb ti první zamířili okamžitě na balkón, kde bylo jednoznačně tepleji. Soubor hrál dost dobře a předvedl zpočátku koncertnímu publiku hezkou podívanou. Hned ve druhé skladbě jsme vyrazili elektriku, ale po bryskném přechodu na silnější přívod se tato legrácka již neopakovala. Zato se objevila osvětlovací záhada. Kolem půlnoci se na sále rozsvítila řada stropních světel a pořadatelé ani netušili, jak je zhasnout. Přišli na to a po dvou sériích, kdy prošacovali všechny vypínače na zdech a rozvaděčích. Sál byl pěkně rozdováděný a v jednu chvíli nám na jeviště vyexpedoval sedícího mládence i se židlí, který doplnil naše řady ve stylu křesla pro hosta. Výborná zábava měla sportovní happy-end drobném rohovnickém výpadu našeho zvukaře do řad požadatelů, neboť nebyl zcela spokojen s předloženým večerním menu. Nebylo dost důstojné jeho aktuálnímu přetlakovému stavu, kdy nedokázal pustit ani závěrečnou znělku.
30.1.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Globální oteplování naší planety se Úhřeticím obloukem vyhnulo a tak jsme při stěhování pěkně vymrzli. Naopak, na sále bylo velice příjmně vytopeno, což patří k slušnému vychování úhřetických pořadatelů. Lednové návštěvy nebývají ohromující a ani tato nebyla vyjímkou. Bylo příjemně zaplněno a návštěvníkům se dostalo nevšedního zážitku. Soubor hrál tentokrát soutěžně. Pro nemoc absentoval zpěvák Míra a tak jsme operativně toto oslabení zalepili soutěží "MOGUL hledá superstar". Prvními soutěžícími byl zbytek kapely, který lehce zredukoval repertoár, Mírův part i se stojánkem na texty přijal Jirka a ostatní ho vydatně podporovali. Pochopitelně, že o novotvary písní nebyla nouze a nejen z Jirkovy strany, neb i ostatní ve snaze pomoci mu co nejvíce sami zapomínali původní záměr svého nástroje. Další soutěžící byli již z řad návštěvníků a jejich několik minut slávy vypadalo asi takto. Odvážný jedinec vyskočil na jeviště, dostal číslo a po krátkém seznámení s jeho zálibami a rodinnými poměry spustil. Bohužel si museli vybrat z našeho repertoáru, takže nemohli použít oblíbené "Dvě malá křídla" nebo "Thank You". Celkově se objevily čtyři nové superstar, dva mládenci a závěrečné famózní dívčí duo. Byla to velice vydařená taškařice a není vyloučeno, že se nebude v budoucnosti opakovat. Tak pilně cvičte.
6.2.
Tento víkend jsme nehráli. Školní pololetní prázdiny soubor plánovaně využil odpočinku a k zimním sportům.
14.2.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Náš první letošní dýchánek v tomto stánku zastihl kapelu opět v plném počtu. Rekonvalescent Míra sice ještě pocucával teplé léčivé čajíčky ředěné červeným vínem, ale byl ve formě. V plném počtu se dostavili i návštěvníci a to i nezvykle brzo. Bylo hojno až plno. Soubor hrál pátečně vesele a předvedl několik svérázných úprav běžného repertoáru, kdy se soutěžilo, zda ještě všichni hrají stejnou věc. Drobnou vadou na kráse bylo Jirkův stávkující aparát, kdy rovnoměrně střídal sóla a bouchání do bedny. Dobrou zábavu s plným tančícím sálem doplnil folklór boje muže proti muži. Při prvním i druhém pokusu byli vyhozeni před sokolovnu, se závěrečnou skladbou se strkanice rozhořela ve vestibulu, takže jsme dohrávali jen pro několik páru. Rvačka bez publika je jen poloviční. Že bylo publikum věrné jsme zjistili po hodině a půl při nakládání. Venku bylo ještě asi padesát lidí a hodnotilo výsledky. Od památného Vepříkova první trochu větší společenská událost.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Ač celý den lilo jako z konve, v Olešné zbyla ještě slušná vrstva sněhu, aby bylo při stěhování veselo, a to je z auta do sálu jeden a půl metru. I tentokrát se sešlo lidí mnoho-li a bylo pěkně plno. Soubor hrál pěkně koncertně, neb bylo nemálo netančících a pozorně přihlížejících. Jirkovo aparát stávkoval ještě víc a navíc se plašila ovládací linka na pohon světel, tak jsme byli co chvíli ve tmě. Skvělou zábavu jsme natáhli téměř do dvou hodin.
Z důvodu technických problémů mám den zpožďění a dočasně je mimo provoz pošta.
20.2.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Ač zimní počasí postihlo již celý kraj, stěhování myší dírou na jeviště proběhlo bez sněžného karambolu a sál byl až neuvěřitelně příjemně vytopen. Ovšem návštěvníci byli opatrní a trousili se velice zvolna, leč se jich natrousil více než pěkný počet. Nebyli až tolik taneční, avšak o to více konzumní, až si výčepní pomlaskávali, že dosahují rekordních hodnot. Tanec zachraňovala taneční skupina "UŠI", která zahájila stylem plavmo hned s první skladbou. Chlapci si lehli doprostřed sálu na parket a stylem prsa se snažili pohybovat do rytmu. Bohužel vzduch byl příliš řídký a tak se nehnuli ani o milimetr. Soubor hrál velmi slušně, Jirkovo kombo také a fenomén posledních dnů, chřipková epidemie, se lehce otřel jen o kapelníka. Skvělou zábavu jsme dotlačili do třičtvrtě na dvě. Při balení již lehce sněžilo a tentokrát už Jirka předvedl několik bruslařských figur. Půlový axel se středovýškovým boxem ještě rozchodil, ale půlový salchow bez nákladu ho vyřadil z přepravy materiálu.
Z důvodu technických problémů jsou fotky z Bylan a Olešné ve pryč.
27.2.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Chřipková epidemie pohltila kromě Prahy celou republiku a nezapomněla ani na Úhřetice a blízké i vzdálené okolí. Již při stěhování chyběla většina známých pomocníků a s návštěvou to bylo obdobné. Byla velmi slabá, ale zdravá a parket plnící. Soubor hrál dobře, jemu se epidemie až na drobnosti naštěstí vyhnula. Tonda dovezl z lyžovačky z Itálie nějaké místní pochutiny a tak epidemie chřipky preventivně ošetřovala. Dobrou zábavu jsme zakončili v obvyklou jednu hodinu. Jediným minelem byl zapomenutý foťák, takže chřipkové fotky z Úhřetic nebudou.
5.3.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. Mrazivé počasí bylo vytrvalé a spolu s odpolední tající vodou ze střechy vytvořilo před stěhovacími dveřmi pěkné kluziště a tak bylo veselo hned v úvodu. Sál byl pěkně vytopen, což zvýšilo stěhovací úsilí se snahou vyvrzat co nejméně tepla. Zbylo ho dost i pro návštěvníky, kteří se tousili velmi skromně a netanečně. Probudili se až ve třetí sérii, kdy už jich byl slušný počet. Soubor hrál pěkně po jenikovicku, kdy uspořádání v jedné řadě kladlo vyšší nároky na optimální poslech a tak vznikaly drobné šarvátky mezi zvukařem a bubeníkem, kdo za to může. Mohli za to všichni, že hráli, po chvíli si zvykli a jak rozmrzli navštěvníci, tancovačka byla vynikající. Někteří rozmrzali dlouho, protože pro šedesát korun čekali přes hodinu v mraze posledních dnů, čekaje, až opadne vstupné.
V sobotu jsme nehráli, neb někteří se již proháněli v rámci jarních prázdnin po zasněžených horských svazích.
13.3.
V pátek jsme nehráli, neb někteří se ještě proháněli v rámci jarních prázdnin po zasněžených horských svazích.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Jaro v nedohlednu, sněhu přibývalo a k optimistické atmosféře i návštěvníci, kteří se vypořádali s chřipkami. Sešlo se jich opravdu hojno a brzo. Soubor hrál tentokrát chřipkově. Zpěvák Míra nepřijel vůbec, Jirka a Vašek pokašlávali a tak se silně improvizovalo. Na výpomoc byl přizván jeden Superstar z Úhřetic, Nazir, který s několika kusy Jirkovi pomohl a společnými silami jsme zábavu úspěšně zvládli. Provedení bylo opět netradiční, mnoho nových melodií, nových frází, textů, skladby a místy i pantomimy, když texty došly. Velice povedenou taškařici, která se velice líbila, jsme natáhli skoro do dvou, a pak byly už jen taškařice se závějemi. Neméně povedené.
14.3.
Tuto sobotu je zábava v Živanicích zrušena. Snůška potíží a problémů pořadatele je tak obrovská, že to snad ani nelze komentovat. O dalších účinkováních zde lze již s úspěchem pochybovat a dynamicky se rozvíjející stánek se díky žvanivosti hlavního pořadatele rázem stává nedynamickým.
20.3.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II.. Počasí nám tentokrát přálo, neb mrazy se vytratily a ve zřídka vytopené radovesnické hale bylo vcelku snesitelně. Náladu nezkazil ani déšť, jenž nás zkrápěl při stěhování. Sice nevěstil žádné návaly, neb teplo hospody je příjemnější než trmácení v dešti na zábavu, navíc byl pátek, neobvyklý to zde hrací den, ale bigbíťáků se docouralo slušně, přišli všichni. Všichni naši. Soubor hrál stále v oslabení, neb Míra dobíral antibiotika a neriskoval delší chřipkovou prodlevu. Zpíval tady opět Jirka, oděn v novém kostýmu. Jirka byl naopak po minulém týdnu vyléčen a jeho náhradní pěvecká pozice je každou zábavu lepší. Ostatní skvěle doplňovali a i průvodní slovo patřilo k tomu lepšímu, co v Mogulu padlo. Dost dobrou a bavící se zábavu jsme zakončili o půl druhé.
V sobotu jsme nehráli. Živanice byly zrušeny náhle, jak bylo uvedeno minulý týden.
Začínají se objevovat fámy o rozpadu Mogulu. To že v současnosti hrajeme bez Míry, je čistě zdravotní problém a tento velikonoční víkend už by měl být fit. Pravda je ovšem ta, že Míra odchází do bigbítového důchodu, z důvodu zdravotních, rodinných a sešlostí věkem. Ne hned, ještě pár měsíců s námi zpívat bude, ale tato skutečnost nás podnítila k usilovnému hledání náhradníka, protože zpívající kytarista Jirka je jen dočasnou náhradou. Má-li někdo zájem a chuť se přidat do naší kapely na místo zpěváka, může se přihlásit na zábavě nebo na některém kontaktu na těchto stránkách. Nemáme nijak vyhraněné parametry, zájemce vyzkoušíme a uvidíme. Důležitý je zájem a chuť hrát pro lidi na tancovačkách. Příklad, že to jde, jsou naši noví hráči Tonda a Mára, kteří do kolektivu zapadli na první šlápnutí a šlapou už rok. Zkuste to také.
28.3.
V pátek jsme nehráli. Vetšina souboru se sešla na školení u Žlutého psa na vystoupení skupiny Arakain. Provedení se dvěma zpěváky bylo skutečně famózní a Arakain potvrdil své kvality.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Zatuchlý a syrový sál se tentokrát nekonal. Poprvé za dobu, co zde hrajeme, bylo na sále větší teplo než venku. Na zdi se totiž objevila nová žlutá trubka a plynové topení vytvořilo velice příjemné prostředí, skoro až nepříjemné. Příjemná byla i návštěva, velice hojná, včasná a taneční. No a jak bývá v Krouně tradicí, velice konzumující a vláčná. Soubor hrál již kompletní a dobré pohodě. Rekonvalescent Míra byl po několikazábavovém půstu při chuti a chrlil jednu perlu za druhou. Novinkou v souboru je něco nového nábytku našeho bubeníka Tondy. Pod heslem "velkých bubnů není nikdy málo" si pořídil další dva, takže už má čtyři. K tomu něco činelů a jeden malý bubínek do přechodové brázdy. Hraje to úplně samo. Výbornou zábavu jsme dovalili do třičtvrtě na dvě, kdy už podroušení většiny návštěvníků dosáhlo maxima. Jeden si ustlal ve chvojí před vchovými dveřmi a hodní kamarádi mu strčili do huby trofejní větvičku. Tato zábava byla na neurčito poslední akcí v tomto sále, neb statik jej posoudil jako nezpůsobilý a zakázal jeho provozování.
V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Tradiční pomlázková přilákala opět velké množství návštěvníků, mnoho nových a mladých tváří. Soubor hrál ještě lépe než minulý den a Míra opět perlil s průvodním slovem. Co se nevyvedlo, byla půlnoční šukačka. Vloni to již vypadalo, že si mládenci vzpoměli na dobré mravy a na pomlázkovou přišli vybaveni, leč letos to byla opět tragédie. Místy to vypadalo, že pomlázky má jenom kapela. Naprostá většina mladíků tento moment pomlázkové zábavy minula a nechápavě pohlížela na dění kolem. Možná nechápali, proč kapela místo hraní běhá po sále s pomlázkou a že má dlouhé pauzy, ale to víte. To je potom těžké. K dneštnímu bontonu patří spíš nagelované vlasy a mobil než pomlázka. Výbornou zábavu se skvělým závěrem odměněným dlouhým potleskem jsme protáhli do v Úhřeticích nevídaných třičtvrtě na dvě.