3.10.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Podzimní zahájení v bylanském stánku sice připadlo na nepříliš lukrativní předvýplatový termín, který kapely ani poředatelé příliš nemilují, ale hoteliér Láďa, jenž opět zaspal s rozpisy podzimní sezóny, plánoval vyvedenou akci. Již začátek byl slušný, startovalo se na slušně zaplněný sál, který s přibývajícím časem pěkně houstl, i když vlivem pěkného počasí byla namalá část publika před kulturákem. Soubor hrál hezky zčerstva a nejnovější vydatnou posilou byla kytarová vysílačka AKG80, kterou vybalil Mára. Byl díky ní skoro všude a jeviště mu bylo malé. Program byl oživen atrakcí předávání kapelních pozorností zánovnímu otci, zvukaři Václavovi, která byla ještě rozšířena o soutěž v přebalování novorozeňat čerstvých otců, kde se k Václavovi přidal i Jirka. Byli oba dobří, i když občas do sálu odlétla nějaká ta noha z přebalovaného modelu. Pokračování "Ales gute" bylo tentokrát na téma lidské tělo, kde k demonstraci a správnému pochopení výrazů bylo použito dívčí tělo dobrovolnice z publika. Zábava skončila poněkud neslavně o půl druhé. Došlo totiž pivo a některé destiláty, což se v Bylanech stalo poprvé.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Krásné zatuchlé prostředí okamžitě vyvolalo vzpomínky na plovoucí toalety, neprůchodné schodiště a neuvěřitelný prasečinec téměř všude. Pouťová v Krouně vše do puntíku splnila. Bylo velmi plno, humus na pánských toaletách dohnaly toalety dámské a nepomohla ani změna požadatelů, kdy po mnoha letech s děvčaty z mateřské školky tyto vystřídali hasiči. Soubor hrál solidně, ale v první sérii se Jirkovi pokazil kytarový Marshall, který fungoval jen napůl. Oba kytaristé zahájili výměnný obchod různých komponentů a výsledkem by imrovizovaný set, který se ctí obstál po celý večer. Špičková byla estráda "Ales gute", se stejným tématem jako v pátek. Ovšem model z publika byl silně podnapilý a doplňoval jazykový kurz poznámkami odpovídajícími svému stavu, z nichž naprosto odzbrojující byla hláška "Já jsem blondýnka!" Pro rozdováděný sál se hrálálo až do nezvyklé druhé hodiny.
10.10.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor nastoupil plánovanou odstávku a vychutnával krásné barvy podzimu bez převrácených dnů, kdy se v noci bdí a ve dne spí.
17.10.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Příjemně až nepříjemně vytopený vepříkovský sál byl sympatickým protikladem mokrého a studeného večera. I když z jeho rozměrů a miniaturního jeviště naskakuje všem muzikantům, zvukařovi a osvětlovačům kopřivka, opět se instalace aparatury povidla a odneslo to jen jeden světelný cylindr, který trefil zvukař dobře vrženým kabelem ve snaze probojovat se na druhou stranu jeviště. Návštěva byla akorátní a hodně mladá, zdatně konzumující a četně vrhající. Takhle nablito na sále již dlouho nebylo a na toalety se doporučovaly holínky.. Soubor hrál na miniaturním jevišti velmi zdatně a i když pohyb byl velmi omezen, ukázal se ve výborné formě. Jazykový kurs "Alles gutte" byl tentokrát na téma "Sexuální turistika" a sklidil velký aplaus. V závěru již někteří umělci měli poněkud naváto a některé věci doznaly nevšedních úprav, nad kterými znalci pochvalně pokyvovali řka, že stereotyp je nuda. Již se zdálo, že se vepříkovská zábava obejde bez incidentu, ale v závěru záverečné představovačky se silák našel a tak jsme vlastně ani nedohráli. Nebyla to úplně typická rvačka, opilý jedinec, který se celou poslední sérii neustále sápal na jeviště a Míra měl co dělat, aby ho vyexpedoval, tlačil po sále shluk lidí jako buldozer. Strkanice se nátáhly skoro na půlhodinu, a tak jsme se zpozdili v balení, neb nebylo kde rozložit bedny. Smutný je hlavně přístup pořadatelů, kteří místo aby výtržníka vyhodili z hospody, dělali mrtvého brouka, neb hrdina byl místní štamgast. Jejich jednání je jedním z důvodů, proč se do Vepříkova návštěvníci moc nehrnou.
V sobotu jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. I sobota byla velice mokrá a žádné velké davy do sokolovny nepřitáhla. Bylo skromně obsazeno, leč opět velmi mladou generací. Soubor hrál ve výborné formě a představil další repasovanou věc s druhé kazety s názvem "Zůstat svůj", jejíž živé provedení zřemně nikdo z přítomných ani nepamatoval, včetně dvou muzikantů. "Alles gutte" i zde mělo velký ohlas včetně dlouhého potlesku. Další novinkou bylo testování dalších posil světelného parku, jehož první oťukávání proběhlo vlastně už v pátek. Osvětlovači zkoušeli inteligentní rotační hlavu se spoustou efektů a jeden z nových inteligentních scanů. Po mechanickém přizpůsobení stojanů bude světelný park rozšířem o dvě hlavy a čtyři scany. Zábava byla velice veselá a tak jsme zakončovali téměř ve dvě, balení bylo ještě veselejší a odhalilo skryté umělecké talenty v Márovi a Tondovi, že by jim záviděli i leckteří umělci z Prahy.
24.10.
V pátek jsme hráli v Živanicích. Ač nás pořadatelé v létě pěkně vypekli a parket bez náhrady zrušili, na Živanice jsme nezanevřeli a do pěkného secesního sálu se rádi vrátili, neb nový nájemce a pořadatel byl zárukou slušného chování. To bohužel chybí reklamním agenturám v boji o výlepové plochy v rámci atrakce "senátní a krajské volby". Životnost čerstvě vylepeného plakátu na zábavu byla asi hodinu, což sálu, na který bigbíťáci již zapomněli, moc nepomohlo. Návštěva byla tedy poněkud slabší, leč výborně se bavící. Soubor hrál pátečně slušně, drobným zádrhelem bylo nachlazení několika členů, které jsme zdatně zamaskovali. Jazyková lekce "Alles gute" byla tentokrát na téma "Pohádka O červené Krámulce" a smíchy upadli úplně všichni.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Zábava byla jako v Úhřeticích. Lidí vrchovato, plný parket, spokojený pořadatel a výborná atmosféra. Soubor hrál ve skvělé formě a nejvíce se vytáhl zvukař, jehož chválili mimo jiné hlavně pořadatelé řka, že takový zvuk již v Úhřeticích dlouho nebyl. Poprvé jsme instalovali posílený světelný park, ale ještě má malé mušky, které snad do příštího víkendu vychytáme.
31.10.
V sobotu jsme hráli v Herálci. Letošní program ve vyhlášeném kolbišti Vysočiny sice není nijak bohatý, akce mají rozestupy dva až tři týdny, leč tento týden se odehrály dvě najednou. Ve středu koncert Harleje s Codou a ještě někým a v sobotu zábava. Ač návštěvy na obě akce nebyly vůbec špatné, při větším rozestupu mohly být lepší. Sobotní účast byla příjemná, trochu ucouraná podle autobusových svozů a poměrně plachá. Skoro to až vypadalo, že koncertní akce umělců z Prahy a venkova odnaučily lidi normálně tancovat a bavit se, neb stáli namačkaní pod balkonem, ale nakonec se rozpoměli, připili, a na parket si troufli. Soubor hrál dost dobře, a i když přijel o hodinu dříve kvůli focení na reklamí poutače, nikdo nepodlehl laciným alkoholickým nápojům a prvotřídnímu pivu z Hlinska a zábava měla skvělý spád až do závěrečné druhé hodiny.
28.10.
Ve středu jsme hráli v Kvasinách. Netradiční středeční termín byl vlastně jako páteční, a také to jako v pátek vypadalo. Standardní kvasinská návštěva se courala hodně dlouho, přišlo hodně fajnšmekrů a pamětníků z dob sopotnické Plechovkovy Paegas arény. Soubor hrál také pátečně, tu tam něco nesedlo, něco se nepovedlo, ale zábava se dotlačila do pěkného finále kousek před druhou hodinou, kdy už měli někteří akorát a v době stěhování kleslo jejich IQ na hodnotu 6 (vydává různé zvuky) a u některých dokonce na 5 (reaguje na podněty).
7.11.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor absolvoval stmelovací akci v rámci stěhování kapelníka. Kromě tří Avií plných nábytku a čtvrtého patra byl hlavním motivem stmelování sud 11° piva Pernštejn.
14.11.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Po volném víkendu a na ojedinělou akci do Kostěnic se soubor sešel natěšeně, avšak s obtížemi. Bubeník Tonda se vracel z dovolené a ač urazil z Dominikánské republiky několik tisíc kilometrů letadlem přes Paříž, nejproblematičtější úsek byl z Prahy do Chrudimi. Stihl to tak akorát, už bylo vyloženo. Folklórem v Kostěnicích jsou potíže s elektrikou. Tentokrát byly na rozjezdu. Rozebrali jsme několik rozvaděčů, včetně našeho, než jsme našli dobře ukrytou pojistku na jevišti. Odborně jsme ji opravili a po chvili ještě jednou, neb první nápor nevydržela. Návštěvníci se začali trousit poměrně brzo a účast nijak nepřekročila místní a naše poměry. Bylo skromě zaplněno, leč parket po nesmělém začátku úplně. Soubor hrál vesele a vzájemně se novými vtipnými kousky udržoval v kondici. Novinkou bylo opětovné zařazení akustické kytary do nástrojového parku, když zvukař slíbil, a snad se i vsadil, že ji bude zvučit. Bohužel hned druhý pokus ze tří mu nevyšel. Zábavu jsme pro veselé pořadatele natáhli téměř do dvou hodin. Hlavní pořadatelka byla tak veselá, že podle vybraného vstupného neomylně spočetla počet návštěvníků něco přes tisíc. Běžně unavení vidí dvakrát, tohle bylo vysoko nad plán.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. V tomto vyhlášeném kulturním stánku proběhla změna pořadatelů a nájemců sálu a my jsme byli jejich první akcí. Sál doznal drobných úprav, zmizela oboje kamna po stranách jeviště, se kterými byly vždy problémy při instalaci reproboxů. Pořadatelé byli sice plni optimismu do kulturní aktivity, avšak vyhlášená kabátová imitace v 10 km vzdálené obci jejich nadšení nepodpořila. Bylo hodně skromně poloprázdno, avšak překvapivě tanečno, místy až 100%ně. Soubor hrál již v lepší pohodě, pro zdejší metalové publikum trochu přerovnal repertoár a veselé kousky byly již ojedinělé. Za zmínku stojí jen bubenická úprava skladby "Sráč" na polku přibližně v polovině písně. Povedená taškařice. Úmyslovická stodola vlivem prvních mrazů rychle chladla a tak jsme krátce po jedné zakončili.
21.11.
V pátek jsme hráli v Častolovicích. Na podzim otevřená bigbítová aréna na rychnovsku ještě voní rekonstrukcí, na příchozí dýchne zámecká historie s divadelními symboly a pěkným, čistým prostředím. S jeho úspěšností je to horší. Po rekordních začátcích příliv návštěvníků klesá a i když jsme lehce obrátili trend, důvody k jásání moc nebyly. Byli jsme sice třetí nejúspěšnější kapelou, ale do plna sálu ještě něco chybělo. Dostavilo se hodně známých a hodně neznámých, kteří téměř vykoupili náš kiosek suvenýrů. Soubor hrál na rozlehlém jevišti vesele a veselí stoupalo s přílivem kamarádů. Vítězem a příkladem byl tentokrát kapelník. Do druhé ranní se prohrál ještě se ctí, ale pak se již stal zdrojem všeobecného veselí a pobavením celé kapely. Při prvním stěhovacím pokusu se zaryl obličejem do štěrku a tak nastoupil jako dispečer do avie. Nakládání se protáhlo o půl hodiny.
V sobotu jsme hráli v Radovesnicích. Úspěšnost zdejšího kulturního stánku se ustálila, a i když se nepohybuje v nijak závratných číslech, chodí ti správní bigbíťáci a fandové tancovaček. Pořadatelé zabodovali dobře vytopeným sálem, který ve večerních vánicích přišel k duhu. Soubor hrál pěkně koncertně, a pozorným divákům předvedl vyvedené divadlo. Nasadil hned dvě úplné novinky. Skákavou "Je ti hej", pojednávající o kladných vlastnostech křehkých dívek na zábavách, a pomalou "Stále je v nás", jež se sice zdá, že je o tomtéž, ale je o lásce. Tento víkend byly dočasně pozastaveny jazykové kurzy Alles gutte, neboť autor Tonda se převlékl opět do skotského s holou prdelí.
28.11.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. Zdejší stánek se již stal tradiční baštou bigbítu, a i když se zde točí snad jen tři kapely, z toho my náhodně, jsou oblíbené a slušně navštívené. První návštěvníci se začali trousit již před osmou a v devět bylo již obsazeno, i když snad druhá desítka již neměla kam sednout, neb na sále byl nábytek značně neuspořádán a těžko se dalo vytušit, zda bude zábava, nebo se maluje. Soubor hrál pátečně slušně a zpočátku spíše koncertně, neb většina nově příchozích v houfu blokovala vstup do lokálu a z vyšší sféry sledovala naši estrádu. Znalejší zvolna plnili parket, později i neznalí, kteří se vydatně posilnili. Zdejší pivo opět slavilo úspěch, na toaletách to byla pěkná Rychta, a nemotal se snad jen ventilátor u vyhaslých kamen. Svou si přisadil i zvukař, jenž si nad ránem místo běžné šestiminutové pauzy uspořádal půlhodinovou diskotéku a uspal notorické čtenáře ubrusů. Po závěru o půl druhé a úklidu aparatury následovala večeře z kategorie excelentních. Lahůdka o dvou chodech a zákusek.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Pohasínající sláva zdejšího stánku se odhalila v plné kráse minulý týden na vyhlášené tutovce, kdy se dostavila snad jen polovina běžné návštěvy. Z větší části si za to můžou pořadatelé laxním přístupem k vystoupení, jež je někde jinde než naše vesnická tancovačka, a hlavně propagací. Rozpisy na program úhřetického salónu opět chyběly. Ale naše druhá podzimní akce se opět vydařila, lidí bylo hojno, i když o něco méně než minule. Soubor hrál velice vesele a předvedl pěknou podívanou i poslouchanou až do policejní zavíračky v jednu hodinu. Tento víkend ti, co znají naše vystoupení zpaměti, trochu vypadli z tempa, neb jsme nasadili nové playlisty, neboli taneční pořádek. Valz se prohodil polkou.
5.12.
V pátek jsme hráli v Čeperce. Tentokrát jsme se vetřeli do vyhlášeného diskotékového salónu v hradeckém kraji, kde tuc-tuc drnčí každou sobotu. Sál byl pěkně zařízen a vybaven, bohužel však na diskotéky. Na stropě disko-rampa ověšená disko-světly, přes ně disko-pavučiny, disko-nitě, všude ultražárovky a balkónový velín, odkud DJ řídí disko-dav. Sympatické byly satelitní kóje k sezení, ovšen jedna ze tří padla na scénu a snížila tak počet míst k sezení, kterých odhaduju tak na 40, o třetinu. Po nezbytných přesunech jeviště a upravě pracovní plochy, kdy se reproboxy přiblížily ke zvukařovi téměř na sopotnickou vzdálenost, se v sále mohlo bigbítovat. Návštěvu jsme nečekali nijak strhující, ale byli jsme příjmně překvapeni, neb při začátku bylo slušně zaplněno a parket s prvními tóny rovněž. Soubor hrál pěkně pátečně a snažil se vyrovnat s netradičním rozestavením a nevalnou akustikou, kdy jevištní poslech měl do pohody daleko. Novinkou bylo aktuální zranění levé nohy klávesisty, tedy mě. Nešikovný úder při rozbalování ze mě udělal pěkného invalidu a na jeviště mi pomáhal celý kolektiv. Ani nevím, jak jsem dohrál, protože jedna noha mě bolela, že jsem na ní nemohl stát a druhá, že jsem na ní stál. Disko-zábavu jsme zakončili kolem půl druhé, ovšem bez večeře, neb disko-pořadatelé takovýto příjemný zvyk neznají.
V sobotu jsme hráli v Bačkově. Nově se rozvíjecí bigbítová scéna v malé vísce na havlíčkobrodsku se představila krásným kulturním domem s pěkným zázemím. Bohužel jeviště bylo jak pro dechovku a tak jsme provedli rozmístění jako na heřmanoměstecké pouti, kdy dva krajní hráči stáli na zemi vedle jeviště. Také nás překvapila výzdoba stěn vložkami na slepičí vejce. Úmysl byl zřejmý, avšak na bigbítovou akustiku jsou i slepice krátké. Návštěva byla velice pěkná, bylo plno i přes zábavu v nedaleké vyhlášené Olešné. Soubor hrál slušně, avšak akustika jeviště byla ještě horší než v pátek, a tak místy si někteří nebyli vůbec jisti, co vlastně hrají. Premiérově jsme uvedli zbrusu novou věc s názvem "Už dobře víš". Dalším neduhem sálu byla klesající teplota. Vlažné radiátory vychladly úplně, venku mrzlo a mrzli jsme i my, i když pořadatel od začátku topil v šatně elektrickým topením. Publikum se vyhřívalo vnitřně a to velmi, neb zdejší ceník destilátů obsahoval kromě obvyklých malých a velkých panáků i cenu celé láhve.
12.12.
V pátek jsme hráli v Bylanech. I poslední letošní naše akce v bylanském stánku se velice vydařila. Byla provázena pěknou zimou, i když radiátory byly docela vlažné, ale fetující mládež poslední zbytky vyvrzala neustálám pendlováním vchodovými dveřmi, ponechávaje je zpravidla otevřené dokořán. A jelikož mládeže bylo hojno, byly dokořán skoro stále, což rozpohybovávalo pořadatele u kasy, jež dostávali čerstvé povětří z první ruky. Soubor hrál pátečně vesele a pohyblivě, neb po několika zábavách bylo dispozici zase normální jeviště. K veselí přispíval hojně Mára, který sólově předvedl několik i nám neznámých věcí, a narušil tím tak stereotyp Mírova uvádění.
V sobotu jsme hráli v Kladrubech nad Labem. Již při pohledu do sálu bylo jasné, že se bude jednat o vyloženě komorní akci. Sál měl velikost komory. Svými rozměry aspiroval na nejmenší, kde jsme kdy hráli. O jevišti nemůže být ani řeči a tak jsme si vybrali jednu stranu sálu a postavili jsme to nejnutnější. Půl beden, tochu světel, nějaké nástroje, a poprvé jsme vynechali odposlechový systém. Návštěva byla také komorní, neb v kraji jindy zábavami neoplývajícím se sešlo několik akcí, a odpovídala velikosti sálu. Soubor hrál přízemně, neb stál na zemi, a velice slušně. Všichni muzikanti si libovali v akustice a slyšitelnost a pohoda ve hraní byla paradoxně nejlepší za posledních šest zábav.