11.7.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Průběh celé zábavy byl předznamenán radostnou událostí, kdy se šťastnému taťkovi Jirkovi narodila v pátek 2.7.2004 ve 21 hodin dcera Dominika, 46 cm a 2655 g. Tekuté zápisné se počítalo na litry a nálada byla více než veselá. K tomu přispělo poměrně pěkné letní počasí a solidní návštěva. Soubor hrál tedy rozjásaně, ovšem s přibývajícím časem se jásot měnil v bezradnost, šťastný otec vybalil svůj oblíbený akord T (roztažené ruce uprostřed písně symbolizující toto písmeno) a místy se hrály orchestrálky nebo se objevily se texty, které jsem neznal. Za těchto okolností jsme přívítali nově zavedenou policejní hodinu, kdy i v Bítovanech se po stížnostech spořádaných občanů musí končit v jednu.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Ač cestou rádio informovalo, kde všude okolo prší, v Sedletíně za celý večer ani nekáplo. Zato se objevil druhý extrém, byla klasická letní kosa 2004, kdy přišly k duhu zimní bundy, tvrdý chlast na výčepu tekl proudem a všem se pářilo od huby. Návštěva byla tradičně pěkná a nevídaně časná. První návštěvníci v sedm hodin jsou již vzácností. Soubor hrál v optimální formě, Míra měl skvělou průvodně uváděcí slinu a tak si všechny děti a důchodci za plotem přišli na své. Ač všichni tuhli stále více, rozjetá zábava se dovalila až do druhé ranní hodiny a my jsme opět jednou dojeli domů za světla.
Byla zrušena další zábava - Mladotice 30.7.. Přes všechna ujišťování, že je všechno v pořádku, až ze zaslaných plakátů zjistili jiné datum, které dohodla jiná parta, než která to pořádá. Benátská je týden déle a to má Mogul dovolenkové volno.
18.7.
V pátek jsme hráli v Časech. Zdejší parket nepatří k vyhlášeným, je spíše takového rodinného pojetí, neb v areálu jsou dětské skluzavky a několik druhů houpaček, venkovní pinpongový stůl, basketbalový koš, grilovací krb a opékací tábořiště. K tomu všemu ještě krásná hrací bouda atypických rozměrů, krásně nově natřená, že nám pěkně mlaskaly lepící se boty. Atypická proto, že je hlubší než širší a nebylo jednoduché se tam naskládat, pokud jsme nechtěli hrát do boku. V tomto areálu jsme se objevili po pětileté přestávce zaviněné jakymsi pracím incidentem. Účast bylo obvyklá zdejšímu kraji, tak akorát obsazeno a k tomu pozvolné osmělování se na taneční beton. Soubor hrál v hokejovém rozestavení 3-2-1 a docela to šlo, i když Míra byl po studeném týdnu trochu hlasově indisponován, ale vydržel statečně až do konce o půl druhé. Kdo nevydržel, byl opět novopečený otec, který hrál poslední dvě série proti nám, pokud vůbec hrál. Opět jsem se styděl a všem, co trpěli stejně jako já, se tímto omlouvám.
V sobotu jsme hráli v Dědové. Léto v Dědové o mnoho příjemnější než skoro mráz při našem minulém vystoupení a tak účast byla velice hojná. Soubor hrál ve skvělé formě, Míra zahájíl první sérii s cestováním s mikrofonem po areálu, kde zastavoval příchozí a obratně je zařazoval do příběhu v textu právě zpívané písně. Ostatní zdatně sekundovali co dovolilo miniaturní jeviště a jeho podlomená prkna. Se svěžím vánkem z okolních luk, místy i pěkně studeným, jsme zábavu dovalili do něco po půl druhé, kdy už Míra měl tak akorát a pak už jsme ho neviděli, neb začala práce s balením a stěhováním.
25.7.
V pátek jsme hráli v Ostrově. V této obci jsou zábavy spíše ojedinělým jevem, tím spíše bigbítové, neb spořádaní občané nejsou tomuto druhu hluku nakloněni. Jelikož nám potíže spořádaných občanů nejsou cizí, zkulturnili jsme náš projev včetně hlasitosti na přijatelnou mez. Areál na hřišti, či spíše louce u lesa na okraji vsi, byl skromný, ale velice příjemný a akusticky vynikající. Návštěva byla v pěkném letním večeru slušná, ale jak už to v ryze diskotékovém kraji bývá zvykem, naprosto scházely mladší ročníky, nepočítaje v to děti, kterých zase bylo hojno. Soubor hrál v pohodě, v okénku pro hosta si střihl jednu věc bývalý člen Ondra Sobotka, jež je původem domorodec. Jisté oslabení bylo na pravém kytarovém křídle, neb Jirku kousl do pravé paže jakýsi hmyz, ruka mu lehce zbaňatěla a lékař nařídil antibiotika. Tím se z oslabení vyklubalo vlastně posílení, protože nechlastal a hrál daleko lépe než bez štípance. Jelikož disponuji doma pětadvaceti úly plných včel, dalo by se této náhodné akupunktury využít i do budoucna.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Po pěkném pátku byla sobota velmi nejistá a ještě při rozbalování jsme se lehce osprchovali. Leč teploty byly mnohem příjemnějčí než květnové a červnové a tak bylo po chvíli opět sucho. Incident z našeho minulého vystoupení vyšuměl do ztracena, nastoupila nová parta pořadatelů, vstupné se snížilo a světla v areálu fungovala jak na objednávku. Návštěva byla pěkná, ale hodně opožděná, neb mnozí vyčkávali, zda slibované přívalové deště budou právě v Mikulovicích, Nebyly. Celý večer ani nekáplo. Soubor hrál dost dobře, Míra měl výbornou slinu, Jirka ještě dobíral antibiotika a ostatní skvěle sekundovali. Vystoupení bylo opepřeno předáváním drobných pozorností šťastnému otci Jirkovi, jako nočník, kojicí láhev a kojenecké dupačky.
1.8.
V pátek jsme nehráli. Původně plánovaná zábava v Mladoticích se v rámci "Benátské noci" koná až tento týden, kdy má kapela bohužel dlouhodobě plánovanou dovolenou.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Na pěkném parketě u hřiště jsme již před mnoha lety hráli, ale ze současných členů to již pamatovali jen tři. Hrací bouda byla velikosti autobusové zastávky, ale po instalaci světel jsem seznali, že je úplně stejně velká jako léty vyzkoušená ve Dřenicích, jen o metr výše. Počasí bylo zase jedno letní a ač úvodní nával sice nebyl z nejsilnějších, návštěva se velice povidla. Soubor hrál vlastně pátečně nerozehraně, ale bez potíží a bez úrazů a zranění a podal dost dobrý výkon. Byl oslabený pouze o akustickou kytaru, kterou kytarista Mára odmítl pro naprostou ignoraci zvukaře vozit. Prosetín zvolili jako svůj cíl letošní návštěvy kamarádi z Turnova, kteří přijeli se svým autobusem. Jako tradičně přivezli kapele spoustu hodnotných dárků, jako přenosné nahrávací studio včetně stolního mikrofonu na 220V, levé přední skupinové světlo z Peugeota 207 a hlavně rozkládací gauč, jenž umístili rovnou pod jeviště, a polstrované posezení, jež dostala kapela rovnou na jeviště. Gauč byl během zábavy bohatě využíván na demonstrované partnerské pohyby a jim podobné úkony. Menší vadou na plynulém běhu zábavy byly výpadky elektriky krátce po po půlnoci. Celý areál zhasl ve dvou písničkách po sobě. V technické pauze jsme zjistili, že příčina je v elektrickém bojleru na teplou fotbalistickou vodu, jenž se automaticky po půlnoci zapnul a spolu s naší aparaturou způsobil kolaps energetické sítě. Zručný elektrikář, kytarista Jirka, zjednal nápravu a zábava v pohodě doplula do závěrečné druhé hodiny ranní.
Následující víkend je kapelní dovolená. Jelikož jsem mimo dosah internetu , aktualizace Newsu a Rozpisu se nekoná.
15.8.
V pátek jsme hráli ve Svratouchu. Byli jsme zde poprvé a zdejší areál nás velmi nadchl. Okamžitě jsme jej zařadili na první místo mezi letní parkety. Areál Borovina je ukryt v lese stranou od civilizace, pěkné jeviště, taneční beton se zábradlím obklopený lavičkami a stoprocentní občerstvovací servis, kde nechyběly vedle klobás i pečené vepřové, kuřecí, tři druhy piva (nejen Rychtář) a jako bonbónek sedm druhů kopečkové zmrzliny. Na úvod nás přivítal déšť, který nás ovšem nezviklal, a jelikož byl ten večer poslední, zábavu nezkazil. Návštěvnost byla velice pěkná, i když by se tam ještě několik lidí vešlo, ale to je celková slabina zdejšího parketu, který se teprve hledá. Soubor, jenž vyrazil na dvoudenní turné, hrál v povznesené náladě co stísněné jeviště dovolilo a rozvášnil publikum do závěrečné druhé hodiny, kdy se jal rozvášnit sám, jak se na řádný dvoják sluší a patří. Pořadatelé měli pro tento druh sportu pochopení a po pěkné večeři na dobrou noc uchystali ještě osvětlení loučemi na přátelské posezení "kdo déle vydrží".
V sobotu jsme hráli v Habrech. Ranní probuzení ve Svratouchu bylo velice deštivé a tak se aktivace kapely trochu protáhla, stejně tak nakládka večer opuštěné aparatury. Oběd s nezbytnou ostudou se odehrál v motorestu na Čertovině u Hlinska a pak se soubor přesunul do Habrů. Po příjezdu začalo vytrvale pršet a ač to na letní parket vůbec nevypadalo, pořadatel, jenž měl vedle stojící sokolovnu obloženou lešením, nás přesvědčil, že jo. A měl pravdu. Stavět jsme začali s hodinovým zpožděním, ale celý večer už nepršelo. Návštěva byla velice pěkná a vzhlem k děšti překvapující. Soubor hrál vzhledem ke zkonzumovanám litrům až neuvěřitelně a podal jeden z nejlepších výkonů, opepřených o nové prvky, jako bubenický praktikábl plný muzikantů nebo Márovo zvracení v přímém akustickém přenosu. Skvělá zábava byla zakončena o půl druhé, kdy už někteří opravdu nemohli a o to déle se protáhlo nakládání.
22.8.
V pátek jsme nehráli. Původně naplánovaná zábava v Lohenicích byla zrušena již před dvěma měsíci, náhradní jsme nehledali, a tak jsme užívali volného pátku. Jak jinak, než na kultuře. Mára s Tondou byli na Argemě na Cihelce a já jsem udělal průzkum do jiného soudku a navštívil jsem vystoupení populární dvojice Těžkej Pokondr ve Výravě doplněné diskotékou. Mediální hvězdy v podstatě splnily mé očekávání, předvedli to, na co jsme zvyklí z televize a rádia. Zpívali na playback, což bývá v takovýchto případech běžné a v žádném případě nic neodflákli. Trochu mě překvapila návštěva, protože na protagonisty s takovou reklamou za zády bych čekal více než cca 300 lidí, ale budiž, počasí bylo nejisté , i když každý z okolí Výravy ví, že je zastřešeno. Co mě opět dostalo, byla diskotéka. Na tenhle druh "hudby" narazím náhodně jednou za pět let a pokaždé se snažím přijít na kloub tomu, čím je to pro tanečníky zajímavé. Pravda, bylo jich tak 40 a polovina dětí. Nevím, jaký druh "hudby" pouštěč provozoval, zda house, techno, či jinou odrůdu, ale znělo to přibližně stejně, jako když tento týden zaráželi za naší továrnou piloty do země několikatunovým beranidlem, do toho zvuk lisu z tovární haly a občas se měnily výšky, jako když někdo otevře a zavře okno k této směsi zvuků. A to vše nonstop, občas přerušené výkřikem umělce se sluchátky, že "tohle je fantastická vykrádačka". Na to se ke zvuku tovární haly přidal motiv závěrečné znělky Televizních Bakalářů, které jistě všichni náctiletí čili týnejdři dobře znali a museli z toho být úplně paf. Proti takovéto kultuře fandím všem kapelám, které hrají Kabáti o začátku až do konce a třeba i pozpátku.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Po celodenním dešti a přeháňkách jsme při vybalováni taky trochu zmokli, ale to bylo ten večer naštěstí vše. Ještě v Avii rozdal novopečený otec fungl nového syna Jakuba zvukař Václav, věren tradici založené kytaristou Jirkou, každému láhev destilátu podle přání a na veselý večer bylo zaděláno. Ne však pro všechny. Mára v pátek na Cihelce přetopil játra, ledviny a hlavně žaludek, jenž se mu neustále restartoval, a tak se zastavovalo snad každých půl kilometru. Dokonale splňoval rčení "kluk jak lusk", zelenej a vohnutej. Účast byla zpočátku skromná, ale vytrvalá, a nakonec se dostavilo více návštěvníků než minule. Soubor hrál statečně, postupně se rozehříval pomocí kouzelné zvukařovy tašky, a tak závěr v Mikulovickou zavírací jednu hodinu byl tak akorát, když už někteří měli přehřáto. Při balení a vlastně celý večer jsme měli zvukovou kulisu z Pardubického závodiště, kde běžel techno festival Summer Of Love. Vzhledem ke včerejšímu zážitku si takovou atrakci dovedu představit jen ztuha.
29.8.
V pátek jsme hráli v Kameničkách. Krásný přírodní areál, který za několik let, co jsme zde nehráli, doznal mnohé změny k lepšímu a je vidět, že se o něj pořadatelé vzorně starají, je pověstný svými mrazivými večery. I tentokrát nás pořadatelé přivítali konstatováním, že už v týdnu měli na teploměru nulu. Návštěva byla velice pěkná, v Kameničkách letos nejvyšší, a naše uvítací skupina ve složení Tonda, Jirka a Mára vítala před devátou osobně každého příchozího včetně rozdávání drobné propagace. Soubor hrál pátečně skromně a hlavním nepřítelem byla již zmíněná zima, která svazovala prsty umělců a hlavně rozlaďovala nástroje. Největší potíže měl se svým nástrojem Mára, který na ladění spotřeboval přestávku velikosti celé série. Do tohoto nervózního počínání mu zdatně kafral Míra a vytočil Máru tak, že se schylovalo k inzultaci. Míra si svůj outtime vybral v jedné z dalších serií, kdy opustil rozdováděný parket uprostřed série a se staženými půlkami odeběhl na toaletu za veselého komentování zbytku kapely. Průběh zábavy záhy ovlivnil kytarista Jirka, jenž od poloviny zábavy začal se svým nástrojem podnikat drobné protiútoky, které po dvanácté přešly v mohutnou ofenzívu a v závěru už byl celek naprosto neposlouchatelný, neboť se přidal i nesmysly žvatlající Míra a spící zvukař, jenž omylem ve spánku stáhl kytary, což bylo paradoxně dobře. Opět jsem se styděl, ale jelikož se zbytek kapely tvářil, že je to dobře, tak buď špatně slyším, nebo mám o muzice jiné představy něž banda ožralů, ve kterou se seriózní kapela promění na konci zábavy.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Vyhlášená pouťová zábava se oproti letům minulým, poznamenaných nepěknými incidenty s pořadateli, hodně polepšila a všechno fungovalo jak mělo. Vstřícný přístup pořadatelů, rozumné vstupné, pěkné počasí, spousty lidí a plný parket. Soubor hrál v naprosté pohodě, předváděl pěknou muziku a žádné problémy z loňského roku, kdy zde byl pro naprostou opilost vyloučen jeden z kytaristů, se neopakovaly. Pouze v závěru se stále více motal náš Míra, neb pořadatelé posunuli závěr zábavy, který běžně býval v jednu kvůli okolo bydlícím spořádaným občanům, na druhou hodinu a to se v něm už začaly rozkládat cukry ze zkonzumovaného červeného vína.
5.9.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Uzavírání zdejší letní sezóny už mělo nostalgickou příchuť podzimu. Po krásném dni dosti chladný večer, stmívalo se již v osm, a návštěvníci, ještě ve stresu ze začátku školního roku, se trousili opravdu pomalu. Nakonec se jich sešlo více, než na doderné loňského roku, ale jelikož je zima natlačila pod výčepní a nálevní přístřešek, kromě plného parketu při hře působil areál poloprázdně. Soubor hrál v dobré pohodě, nejpohodovější byl Mára, který se přetopil na firemní oslavě, byl plný nápadů a většinu zábavy podnikal výpady na dlouhém kabelu mezi posluchače a na zábradlí. Místy sice zapomínal hrát, ale zase se výborně montoval Mírovi do uvádění. Bohužel stále stejným motivem, ve kterém zdravil stejně postižené kamarády z firemního dýchánku. Za pozornost stojí ještě nevšední uvědomělost našeho zpěváka Míry, který se pustil do balení úplně první, zatímco ostatní byli na večeři.
V sobotu jsme hráli v Hlinsku Blatně Cihelce. Den byl snad ještě krásnější než pátek, a noc o to studenější. Mrzli jsme jako v červnu. Sláva vyhlášeného parketu na Cihelce už také není to co bývala a i četnost zábav je odvarem minulosti. Začátek byl podobný jako v pátek, zvolna se to couralo a docouralo na zdejší poměra v pěkném počtu. Soubor hrál solidně a díky vysokému jevišti předvedl pěknou podívanou. V závěru trochu svazovala ruce nízká teplota, přibývalo svetrů a ubývalo lidí, protože to již bylo o zdraví. Kdo to nepřepil, nevydržel. Jeden takový, co vydržel, stál ještě při balení opřený o jeviště. Pochcal se, poblil se a ještě se v tom vyválel. I Tonda, hlinecký rodák, poznamenal, že ten Rychtář je dneska nějakej divnej.
12.9.
V pátek jsme hráli ve Bítovanech. Závěr parketové sezóny se až neuvěřitelně vyvedl a již třetí víkend po sobě bylo slunečno, ač se na noc chylovalo k teplotám až drastickým, ale snesitelným. Krásné babí léto přilákalo velmi pěknou návštěvu, i když, jak už to bývá zvykem, hodně opožděnou. Soubor hrál pátečně svižně a převedl pěknou podívanou, obohacenou o dva nové prvky. Prvním byl zbrusu nový bavorský kostým našeho bubeníka Tondy, jenž zavedl seriál jazykového kurzu "Ales Gutte", který bude mít další lekce na každé zábavě. Druhým obohacením vystoupení byl pokus trochu nestabilního kytaristy Jirky vyšvihnout se na lešení k bicí soupravě. Nějak mu nevyšel krok a složil k zemi celou basovou apraturu v pořadí: podstavec, bedna, zesilovač a vysílačka. Kupodivu systém fungoval i ve vodorovné poloze, ale následovala technická přestávka. Opakování tohoto prvku se již nepředpokládá. Za zmínku stojí ještě pěkný příklad převlékání kabátů. Dva rokeři, kteří se přihrnuli ve slušivých hokejistických dresech SUPERFANS KO, první sérii sledovali vystoupení, druhou sérii zkušeně hrozili, po třetí sérii byly slušivé dresy překryty tričky s ještě slušivějším logem MOGUL a po čtvrté sérii již naháněli muzikanty s požadavkem autogramu na CD.
V sobotu jsme hráli v Újezdě. Ač je tento parket vzdálen pouhé dva km od Strašova, kde úspěšně vystupujeme každý rok, zde jsme hráli naposledy přibližně před patnácti lety, což ze současné sestavy pamatují jen dva hráči. Nečekali jsme proto nějaké návaly, ale výsledek byl více než pěkný, pořadatel spokojený a předpoklad další spolupráce zajištěný. Zásluhu na tom mělo nemalou měrou i počasí, protože paradoxně poslední parket sezóny, který bývá často loterií, měl snad nejteplejší noc za celé léto. Soubor hrál v pěkné pohodě a především koncertně. I když se v poutačích uvádí Újezd u Přelouče, většina návštěvníků je z Chlumce nad Cidlinou a blízkého okolí a pro ně je soubor skoro neznámým. Na podporu koncertního provedení zde mají ještě jednu raritu. Na pricipu autokina zde funguje autozábava. V neplaceném sektoru na přilehlém hřišti, používaném jako parkoviště, lze ze zaparkovaného auta sledovat v pohodě celou zábavu a ještě u toho třeba souložit. Konec zábavy jsme příliš neprotahovali, protože v jednu začal hokejový zápas s Kanadou a na prořídlém parketě to bylo znát. Po zabalení a naložení jsme jej při večeři dokoukali spolu s pořadateli v jejich útulné klubovně.
19.9.
Tento víkend jsme nehráli. Po ukončené letně-parketové sezóně soubor plánovaně relaxoval před nastávajícím přechodem na sály.
26.9.
V pátek jsme hráli ve Stanu. Ani třetí táboření nebylo příliš přesvědčivé a zbožné přání pořadatelů na návrat zašlé slávy opět zůstalo nevyslyšeno. Návštěva se příliš nelišila od těch minulých, ale již byla více tanečnější. Soubor hrál velice slušně a návrat na sály nikoho příliš nedeprimoval. Naopak, zvuk, se kterým bývají při změně prostředí největší potíže, byl excelentní, což konstatovali i největší fajnšmekři. Zabodovala opět kulturní vložka "Ales gute" s tématem představováním souboru. Po mnoha zábavách, už ani nepamatuju, kdy naposledy, padla rána na sále a následovala pacifikace výtržníka. Tento magor se pak předvedl ještě několikrát a skoro jsme litovali, že neumíme hrát "když se u nás chlapi poperou" a uvažovali jsme o půjčovně seker, aby bylo takových pitomců méně. Ve Stanu jich byla ojedinělá úroda. Jeden takový se snažil po skončení zábavy vykázat našeho technika Tomáše ze sálu. Tomáš neměl pro tento druh humoru pochopení a po první inkasované ráně zanechal útočnika v kaluži jeho RH+neg. a to i bez sekery.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Podzimní sezóna je zde již v plném proudu a my jsme byli třetí v jejím záříjového kalendáři. Návštěva byla slušná, o něco slabší než je náš místní počet, ale velice včasná a dobře se bavící. Pouze jeden náš "příznivec" přežil jen jednu sérii. Vrávoravým krokem rozlil piva hned u nálevního pultu a byl vykázán. Naštěstí svoji pistoli odevzdal při příchodu v šatně, neb ho příliš tlačila v rozkroku. Možná by bylo veselo až smutno. Soubor hrál pěkně svižně a i když Míra byl zdravotně indisponován, nebylo to na jeho projevu vůbec znát a po skončení zábavy vypadal jako vždycky. Na repertoáru se objevila jedna staronová novinka "Feťák", která si výborně vede v anketovém žebříčku. Po dlouhé době se při půlnoční přestávce dostali do programu zde oblíbení "včelí medvídci" a rozjásané publikum zaplnilo parket jako při produkci.