4.1.
Tento víkend jsme nehráli. Někteří se ještě zotavovali ze změny letopočtu, někteří se ještě proháněli po horách a někteří dobili na rybníku.
11.1.
Tento víkend jsme nehráli. Jako každoročně je leden a únor velice děravý, neb je málo ochotných pořadatelů, mnoho zablokovaných sálů plesovou vlnou a začínající sezóna zimních horských sněžných sportů. A pak jsou ještě i nezodpovědní pořadatelé. Ti co měli půjčený sál v Kasalicích se dvakrát vykašlali na ukízení bodelu po vsi po zábavě a pořetí už jim obecní úřad zábavu zatrhl. To mělo být tuto sobotu a tak tam nehrajeme.
18.1.
Tento víkend jsme nehráli. I když jsme původně plánovali zahájení sezóny, jak jsem již avizoval minulý týden, zábava v Kasaliciích se nekonala. Ale i tak se soubor poprvé v novém roce sešel a v rámci zácviku nového kytaristy celé sobotní odpoledne a večer zkoušel. Kytarista je velice šikovný a tak jedna zkouška stačí, aby mohl tento víkend posílit naše řady. Pochopitelně zatím jen částečným repertoárem, ale posila je to více než zdatná.
25.1.
V pátek jsme hráli v Prosetíně. První letošní akce měla velmi mrazivé pozadí. Avie se sice po dvouvíkendovém odpočinku rozjela v pohodě, leč topení moc nestíhalo, a stejně tak to bylo i na sále. Topilo se o stosedm a příjemně bylo snad jen v lokále, který byl stále přeplněn. Navzdory chmurným prognózám pořadatelů se na naši druhou akci v Prosetíně doklouzal plný sál eskymáků, před kterými pochvalně smekáme, že se nezalekli dvacetistupňových mrazů a nezůstali u TV. Soubor hrál v pohodě a poprvé představil nového kytaristu Marka Živného z Přelouče, krátce jen Máru. Po jedné zkoušce zahrál skoro polovinu repertoáru včetně několika partů, jež hrával Jirka. Je to dost dobrá posila slibující velké oživení jak kytarové tak celkové.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Přituhlo ještě o trochu více a tak pochvalná slova na účet příchozích platí dvojnásob. Některým se u kasy lámaly i stokoruny a byli i tací, co přijeli na kole. Na sále ovšem bylo tepleji než v Prosetíně, i když k obvyklým teplotám to mělo hodně daleko. Soubor hrál v ještě větší pohodě a Mára přidal po odpolední zkoušce ještě několik věcí navíc. Smutným jevem byla rvačka, které v Úhřeticích nejsou obvyklé, a pak lupiči, jež rozhodně nebyli gentlemani. V třeskutých mrazech vybrali několik aut návštěvníků, včetně jednoho našeho technika. Měli smůlu, jeden majitel chodil protáčet motor a tak jednomu rozbil držku a předal přivolané policii. Druhý výtečník to vzal plavmo přes řeku Loučnou, což je v zimě dost náročná disciplína, a tak policie zavolala rovnou ARO, protože to asi už nerozchodil.
1.2.
Tento víkend jsme nehráli. Jako každoročně jsem trávil pololetní prázdniny na svahu.
8.2.
V pátek jsme hráli v Jeníkovicích. V rodné obci Mogulu, kdy naše Avie ujela rekordních 400m, jsme oprášili parkety v sále téměř nachlup po pěti letech (15.1.1999). Tuto pauzu zavinilo hlavně střídání hospodských jako v hokeji. Až ti současní jsou k světu a tak místní hasiči pořádali v krátkém čase již třetí tancovačku se solidním úspěchem. Ani tato nebyla vyjímkou, neboť se zúčastnila především pamětnická generace, ale i ta současná. Že to bude velké, signalizoval fakt, že na chodníku před hospodou bylo nablito a ještě jsme ani nebrnkli. Soubor hrál poměrně solidně a opět si těžce zvykal na netradiční rozestavení a velikost sálu. Z formy místy vypadl Jirka a některá jeho sóla měla do brilantnosti daleko. Naopak byl ve formě zvukař a jeho úsilí vytvořilo zvuk v Jeníkovicích nevídaný. Co bylo též nevídané, byl výběr vstupného. Takhle náhodný systém už jsme dlouho neviděli a nemálo lidí prošlo lehce zdarma, razítka na ruku zde neznají.
V sobotu jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Ač jsme byli v Úhřeticích varováni, že se termínově shodujeme s nějakým vyhlášeným plesem, v účasti to nebylo znát a bylo opět hojno. Soubor hrál lepěji než v pátek a Mára po odpolední zkoušce přidal další kusy, zejména sólo v Holce divoké bylo excelentní včetně pohybového partu. I Jirka se na zkoušce rozpoměl na tajemná sóla a zasklil všechna páteční okna. V závěru to vypadalo, že Mogul potká další perzonální změna, neboť náš zvukař Václav dostal lano. Naštěstí se ukázalo, že to bylo lano pro šplh uvázané u stropu sokolovny. Pokračoval i seriál vykrádaní aut. Tentokrát to trefilo kamaráda Michala z Hlinska. Přišel o několik bund a několik sousedních aut o antény. Skutečně, silácké výkony.
15.2.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Po děravém podzimu i jaro v bylanském sále postrádá dřívější pravidelnost a ačkoli se zdá, dvě zábavy za sebou připomínají návrat k zašlé slávě, zase bude nějaký pátek prázdno. Je to škoda, neb jak minulý týden na Sresoru, tak tentokrát bylo velmi plno. Soubor hrál dost dobře a po několika nevydařených Bylanech přidal jednu excelentní. Mára se zapojil již kompletně a tak po čtyřech zábavách hrál již kompletní repertoár. Příjmným rozptýlením byla hromadná rvačka, která se naštěstí odehrávala venku, a tak si ti, co přišli za muzikou a tancem, na chvíli oddechli, neb v tu chvíli bylo na parketě poloprázdno.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Obec na Vysočině byla zasypaná tajícím sněhem, a tak jsme si při stěhování pěkně začvachtali, i když je přesun materiálu nejkratší ze všech sálů, nosí se rovnou na jeviště. Návštěva byla nadprůměrná, dobře se bavící a bylo mnoho nových tváří, zatímco ty staré se ještě stále bojí, že se na Mogulu strhne rvačka. Soubor hrál opět dost dobře a potvrdil že dobrý pátek nebyl náhodný. Dobrou pohodu podvrdili návštěvníci plným parketem i při půlnočních včelích medvídcích.
Příští víkend nehrajeme. Pardubice mají jarní prázdniny a tak někteří jsou jako každoročně na svahu.
29.2.
V pátek jsme nehráli neb jsem se ještě proháněl v Jizerských horách.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Po odpolední zkoušce se trochu vymkl harmonogram odjezdu a tak než Avie posbírala po okrese techniky, zvukaře a jeho pult, dojelo se do Kvasin s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Zpoždění jsme bohužel příliš nedohnali, protože zvukař Václav využil prázdniny na údržbu pultu a než všechny knoflíky narovnal správně, byl sál plný a mělo se začínat. Jenže to ještě chvilku dloubal pájkou kabely, a tak jsme se zpožděním i začínali. Soubor hrál po odpoledním tréninku dost dobře, Míra sršel vtipem a dobrým slovníkem a premiéru si připravil Mára. Objevil se před ním stojánek s mikrofonem. Zda něco zpíval, zůstalo zatím utajeno, ale jako první pokus to bylo dobré. Návštěva byla na Kvasiny dobrá, plně obsazená a dobře se bavící.
Příští víkend se chystá premiéra nového bubeníka. Jak se již proslechlo na bigbítových kolbištích, náš bubeník Bohouš Kocek na konci března končí a věší paličky na hřebík. Jeho nástupce, Tonda Donát z Hlinska, bude mít premiéru v pátek v Herálci a v sobotu v Úhřeticích. Zatím se bude s Bohoušem střídat a od dubna jede na plný úvazek.
7.3.
V pátek jsme hráli v Herálci. Cesta do Herálce se nápadně podobala cestě na jarní prázdniny. Již za Hlinskem se silnice změnila v ledovou dráhu s dvěma vyjetými kolejemi, ve kterých jelo auto jako tramvaj až do Herálce. Požadatelé nás čekali o půl hodiny déle a tak jsme ještě chvíli čekali, než vyhrnou dvacet centimetrů sněhu ze schodů a z rampy, kudy se stěhuje materiál do sálu. Tam bylo alespoň příjmně vytopeno, neb jsme při stěhovaní poněkud vymrzli. Návštěva nebyla ohromující, odpovídala pátku a datumu, ale dobře se bavící a tančící. Soubor hrál pátečně odměřeně a svátečně. Slavily se svátky a narozeniny a tak někteří v závěru vypadali až nesvátečně. Premiérově se v našich řadách uvedl nový bubeník, Tonda Donát z Hlinska. Ač byl nervózní a roztřesen, velice zdařile odehrál třetinu repertoáru. Tentokrát ještě na Bohoušovy bicí, ale příští týden už hraje na svoji zbrusu novou soupravu Sonor Force 3000.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Přístup k zábavám ve zdejším stánku je opravdu tristní. Tentokrát jsme po postavení aparatury hodinu čekali, než se vrátí vedoucí pořadatel a pustí elektriku. Dušoval se sice, že ji pouštěl než odjel, ale jeho druhý pokus byl mnohem úspěšnější. Přístupu pořadatelů odpovídala i návštěvnost. Byla opravdu slabá a podle sloužících pořadatelů zcela vystihující stav zábav v Úhřeticích. Ovšem nemálo lidí si libovalo, že je lepší rozeběh na parketě a jedna dvojice si na něm i ustlala, pronásledována reflektorem osvětlovačů. Soubor hrál již lépěji, leč svátky pokračovaly v pátečním duchu a někteří, ti samí co v pátek, opět doslavili poněku nesvátečně. Tonda po odpolední zkoušce opět přidal sérii a odehrál již polovinu zábavy, i když místními úpravami držel kapelu neustále ve střehu. Po skončení a zabalení uspořádal Bohouš charitativní sbírku. Vybíral od členů kapely a zbylých pomocníků po dvacetikoruně na Jirkovy nové boty. Jirka opět nezklamal a do mrazu a závějí v Herálci vykročil ve svých letních plátěných jarmilkách.
14.3.
V pátek jsme hráli ve Stanu. Vyhlášená bigbítová aréna z dob dávno minulých nedaleko Hlinska opět zvolna ožívá. Byli jsme druhým jarním pokusem zdejších pořadatelů na oživení zašlé slávy. Sál doznal moderních změn v elektroinstalaci a sympatické byly dva obří teplofuky. Zima na hlinecku byla stále akční a u kuluráku nebylo pro sněhové bariéry ani kde zaparkovat. Nával však nebyl nikterak závratný, bylo příjemně obsazeno. Soubor hrál vcelku solidně, namačkén na úzkém jevišti jako sardinky, a nový bubeník Tonda poprvé vystavil svou soupravu Sonor Force 3000, zatím neúplnou. Vychvalované teplofuky však přešly do off-line režimu a teplota v sále rapidně klesala, navíc Jirka po dlouhé době přešel v závěru též do off-line režimu, a tak jsme rádi o půl druhé zakončili. Při balení si Mára vzpoměl na svou bundu, kterou zanechal na začátku zábavy na sále. Už ji oplakal, ale při večeři začali jednotlivci nosit jednotlivé díly, doklady, klíče a nakonec samotnou bundu v hodnote asi 2000 Kč zvenčí ze sněhových závějí. Jen mobil v hodnotě 300 Kč chyběl.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. V polabí nebylo po sněhu ani památky, zato nás překvapily vybrané chodníky před kulturákem, z kterých zbyl jen úzký průchod. Přirozená lenost a představa dlouhého stěhování vykonala své a po mírných úpravách terénu a obratnosti řidiče avie nacouvala až ke vchodu. Na tuto zábavu, první jarní v Úmyslovicích, byla domluvena předkapela, metalová skupina Rimortis. Hráli od půl deváté do půl desáté, pěkný svižný metal, výborně zahraný a provedený. Lidi se však scházeli bídně, a tak zaujali snad jen poslechově, neb na parketě metalovaly jen dvě dívky. Jako zajímavá novinka a doplněk zábavy byl prodejní stánek rockově-metalových ingrediencí (triček, mikin, nášivek a pod.) všech světových idolů. Soubor hrál již v pohodě, zaskočila porucha Márovy kytary, ale naštěstí vozíme jednu rezervní.
21.3.
V pátek jsme hráli v Živanicích. V této obci jsme hráli naposledy přibližně před 15 lety, dokonce zde končila jedna epocha Mogulu. To ještě byla živanická sokolovna vyhlášeným bigbítovým kolbištěm. Dnešní, nově zrekonstruovaná, budova v pozdně secesním slohu již má se sokolovnou společné jen umístění vedle sportovišť, ze sálu se vytratily oblíbené kruhy a žebřiny, a tak slouží jen kulturním účelům. Těch není mnoho, bigbítová akce to byla asi druhá. Návštěva odpovídala našim představám i faktu, že v Živanicích a širokém okolí zábavy téměř již neznají, bylo tak akorát obsazeno, leč teplé počasí a rozléhlé prostory se dvěma výčepy pohltily davy od prázna o pauze do plna při hře. Soubor hrál solidně, akustika sokolovny plné přísálí a balkonů byla dost dobrá a na jevišti byl dobrý rozeběh. Navíc se pěkně potil, neboť po studeném odchovu sálů z minulého víkendu zde bylo jako v sauně. Tento víkend jsme hráli bez nového bubeníka Tondy, který se proháněl v Itálii po horách.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Zdejší sportovci pořádají zábavy spíše náhodně, a tak byli dobře natěšeni, leč náhodný systém nestimuluje k větším návštěvám jako nedaleká Olešná s pravidelným jidelníčkem, a tak účast byla slabší, než tomu bývalo dříve. Stojících bylo o něco méně, místa k sezení byla rozebrána ještě před devátou, i když pořadatelé poněkud upravili organizaci stolů a vytvořili nějaká ta místa navíc. Soubor hrál vesele a ve spolupráci s rozjásaným parketem vytvořil dobrou atmosféru, i když v závěru trochu uvadal po celkové únavě náročného víkendu. Oslabení o jednoho člena, osvětlovače Jardu, bylo znát jen při stěhování, které bylo nekonečné. Svůj díl na tom měla i rozpadající se nakloněná rovina z prken a lešeňových trubek. Zub času a naše nohy zatížené pěti tunami aparatury několik prken prošláply, naštěstí bez ujmy a zlomenin, ale litujeme příští kapelu.
28.3.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Jarní bigbítové šňůry ve zdejším stánku už prořídly natolik, že jsme zbyli jako jediní zástupci bigbítu. Do Kostěnic prostě návštěvníci zabloudí jen omylem nebo na plesy, které se naopak letos vydařily. I tentokrát visel nad účastí velký otazník, neboť akce víkendu, U.D.O v pardubické Duhové aréně, nevzbuzovala příliš optimismu. Obavy byly liché, lidí se docouralo dokonce více než při naší podzimní akci a výborně se bavili. Soubor hrál vcelku solidně, nový bubeník Tonda naskočil na jeviště téměř ze svahu z italských Dolomit, kde ještě před několika hodinami proháněl snowboard, ale na nováčka z pár zkouškami téměř nezakolísal. Po delší době zakolísal náš frontmen Míra, jemuž v závěru došel dech, fantazie a při představovačce nedopočítal ani členy souboru za veselého skandování publika.
V sobotu jsme hráli v Radovesnici II.. Tato zábava byla dalším mezníkem v historii kapely. Derniéru, tedy poslední vystoupení, v našich řadách a na bigbítové scéně vůbec absolvoval bubeník Bohouš Kocek. Zakladatel Motouzu a dlouholetý hráč Motouzu, poté Atreye s námi hrál od roku 1998, nahrál 3 CD a byl skvělým klukem do party, který bude určitě scházet. Slavnostní rozloučení proběhne na velikonoční zábavě v Úhřeticích 11.4.. Účast na Bohoušově rozloučení nebyla z největších, ale jak už zde bývá zvykem, všichni na parketě. Soubor hrál dost dobře, Míra po pátečním výplachu sršel nevšedním vtipem a dobrou pamětí. Povedená byla i závěrečná taneční figura, do které se zapojil i bubeník Tonda, a která se zřejmě dočká zopakování na některé z příštích zábav.