5.10.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Zahájili jsme zdejší podzimní sezónu, která bude sice skromná, ale díky skvělým mladým pořadatelům alespoň nějaká bude. Je to zvláštní, že do skvělého zdejšího stánku s výborným zázemím chodí stále méně lidí. I tentokrát to bylo o něco slabší než minule, ale zábava byla neméně skvělá, či spíše naopak, ještě skvělejší. Soubor hrál v dobré pohodě, a i když tu a tam něco zaskřípalo a zavrzalo, neb si nová sestava ještě zvyká, bylo to zase lepší. Velkým přínosem byl i střízlivý zvukař, kterého v takovém stavu zdejší pořadatelé ještě neznali. Vytvořil dost dobrý poslech a osvětlovači s novým kusem nábytku, zbrusu novým parostrojem, dost dobrou podívanou. Celkově kladný dojem z akce podtrhla i večeře, jež byla díky novému hostinskému nevídaná.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Po příjezdu do obce jsme zaregistrovali hejno houpaček a kolotočů, což ve výsledku znamenalo, že je v Krouně posvícení. Husa sice k večeři nebyla, ale na návštěvě a narvanosti sálu to bylo dost znát a to i přes to, že v nedalekém Herálci vystupovala rádiová hvězda Ready Kirken. Soubor hrál v ještě lepší pohodě, i když byl z pátku poněkud vykřičen a hlasové fondy byly poněkud omezené. Plynulost zábavy byla poněkud narušena místní opilcem, jenž nám vnikal na jeviště a obtěžoval bubeníka. Poté vyfasoval osobního strážce a zábava v pohodě spěla do závěru v pro nás neuvěřitelných čtvrt na tři.
13.10.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Místní obecní úřad zřejmě neví co z penězi, a tak byl zdejší kulturák čerstvě vymalován, naklizen a ve vestibulu se objevily koberce jak v pětihvězdičkovém hotelu. Nájemce Láďa z toho měl trošku těžkou hlavu, ale výsledek nebyl tak špatný a devastace mírná. Začínali jsme zde podzimní sezónu, která bude oproti loňské poněkud skromná, neb některé hvězdy, zde se rozjíždějící, míří výš a zde zbylo místo jen pro okresní přebor. Ovšem rozpis již tradičně chyběl. Soubor byl v oslabení o zvukaře, jenž uvázl na služební cestě v zahraničí, Míra hlásil zdravotně hlasovou indispozici a tak se zahajovalo s nejistým výsledkem. Nakonec to dopadlo ale úplně jinak. Náhradní zvukař to po počátečním ostychu hulil snad ještě víc než jsme zvyklí, Míra nezakolísal ani jednou, ale kamenem úrazu se stal Jirka. Našeho kytaristu provázely celý týden střevní potíže, při kterých se ustálil mezičas obrátky na keramiku a zpět na dvaceti minutách, a tak snad z radosti nad houstnoucí stolicí podlehl o trochu dříve laciným destilátům. Zprvu zdařilá sóla začala časem slábnout a se stala úplně nezdařilými. Tímto se všem návštěvníkům, kterých došlo nadprůměrně, omlouváme a ještě teď se stydíme.
V sobotu jsme hráli v Radovesnici II.. Zde sice vymalováno nebylo, ale zase tu bylo narozdíl od Bylan příjemně vytopeno. Byli jsme také na podzim první, i když už nějaké zábavy být měly, leč kapely je z různých důvodů zrušily, a další, také ty, co míří výš, se také neozvaly. Rozpis zábav zde také chyběl. Návštěvníků se dostavil náš obvyklý počet a výborně se bavil. Soubor hrál po páteční ostudě jak z praku a zvláště kytarista byl k nepoznání. Spolu s Mírou zařadili taneční číslo na playback Včelích medvídků, při kterém celý sál padal smíchy. Obnovenou premiéru měl nářez Kaligula a písní Křídla času jsme věnovali vzpomínku na kamaráda Martina, jenž nedávno tragicky zahynul při dopravní nehodě.
19.10.
Tento víkend měl Mogul "pro nemoc zavřeno". Míra v pátek poslal strohou SMS: Dnes nejedu a zítra možná, a v sobotu další: Dnes nejedu. A tak jsme po dlouhé době zrušili zábavu vlastní vinou, neboť exprimenty se zpívajícím kytaristou jsme zavrhli jako neproduktivní. V pátek do Habrů jsme sice již měli sehnanou náhradu, ale pořadatel byl proti, neb neměl s náhradními kapelami dobré zkušenosti, zpravidla dostal od lidí vynadáno. Všem došlým, zklamaným a nasraným se omlouváme s dovětkem, že to možná nebylo porvé, soudě podle Mírovy sportovně restaurační životosprávy.
Příští víkend se zprávy nekonají, neb nahráváme ve studiu CD7
Včera se mi podařilo špatným přesunem mezi serverey (opačný chod) zlikvidovat výše uvedené plky a tak se dnes polepšuju a tvořím znovu.
2.11.
V pátek jsme hráli v Chrasti u Chrudimi. Na této zábavě hostovala pražská metalová kapela Anxiety. Formát jsme zvolili na střídání po hodinách, začínal host. Anxiety hrají v sestavě: dvě kytary, basa, bicí a zpěvačka. Hráli vlastní i převzaté skladby s dost dobrým nasazením i provedením, které po počátečním sondování vylákalo na parket první odvážlivce již slušně zaplněného sálu. Přibližně po hodině jsme střídali my. Soubor hrál jako po dvou volných víkendech, do toho se míchaly nové nápady ze studia, a tak se hodně vzpomínalo. Bubeník měl navíc čerstvě po jakési operaci z důvodu otravy krve, a tak jsme některé dravější věci vypustili. Po hodině nás na další hodinu vystřídali hosté a zbytek jsme dohrávali my.
V sobotu jsme hráli v Kvasinách. Tento sálek má v naší statistice spíše klesající tendenci, ale tentokrát zabodoval více než kladně. Již o půl deváté byla všechna místa obsazena a další návštěvníci přicházeli, nedbaje deště, který se spustil současně s naším příjezdem do Kvasin. Soubor hrál dost dobře a předvedl jeden z lepších výkonů. Často se ozýval pro nás nezvyklý potlesk a jindy ostýchavé publikum se osmělilo již ve druhé sérii. Skvělá zábava pokračovala až do finále o půl druhé.
Minulý týden jsme zahájili nahrávání CD7. Od čtvrtka do čtvrtka se nám podařilo zaznamenat všechny nástroje a příští víkend se pokračuje zpěvem a sbory.
9.11.
Tento víkend jsme jsme nehráli. Byl vyhrazen pokračování nahrávání CD7. Vzhledem k tomu, že nám to jde jako když sere a maluje, podařilo se za pátek, sobotu a neděli dostat do počítače pouze základní zpěv. Když se sjeli sboristi na pokračování, objevil se technický zádrhel, a tak sboristi budou pokračovat v týdnu, pokud se technický zádrhel rozzádrheluje.
17.11.
V pátek jsme hráli ve Vepříkově. Celý víkend byl navíc kombinován se závěrečným mícháním nového CD, a tak část souboru pendlovala mezi studiem a tancovačkami. Pořadatelé malého útulného sálu, kteří potěšili opět skvělým bramboráčkovým předkrmem, nás přivítali s ujištěním, že budeme mít pěknou placenou zkoušku, neboť návštěvnost posledních pokusů byla velice mizivá. Ovšem na startovní čáře v devět byla již všechna místa k sezení obsazena a další zábavnící stále přicházeli. Soubor hrál poměrně solidně, blýskl se hlavně Jirka, jenž si pořídil nový kus nábytku, krásnou kytaru od rodiny Jacksonů (možná Michael, možná Jannet, ale spíše jejich strejda). Zvuk nového nástroje si chválil zejména zvukař, i když sál nepatří k akustickým perlám. Již se zdálo, že zábava bude patřit k těm lepším, avšak skupina mladíků v kožených kalhotách vyvolala o půl jedné rvačku, že jsme museli zastavit produkci. Když už se sál jevil být uklidněným a chystali jsme se produkci dotlačit do finále, bojechtiví mladíci si dali repete, při němž férovost rozhodně nepatřila k základním prvkům boje a když pod mými klávesami zkopali soupeře okovanými botami, začali jsme urychleně balit, abychom měli druhý den vůbec na co hrát. To hlavní přišlo až o chvíli později. Jeden koženokalhotový toreador neunesl tíhu porážky a neustále provokoval, až s ním zdatnější soupeř uklidil jednu řadu stolů, rozbili si o hlavu popelník z tlustého skla a zkončili v zápasnickém klinči, oba do pasu nazí a rudí od krve, v obličeji, ve vlasech, prostě všude, a stejně tak vypadala i jejich aréna, krvavé ratoliště. Oba akéři skončili v kuchyni na očistě a později je odvezla přivolaná záchranka. Kožení kamarádi zahájili taktický ústup a tak personál dvou policejních aut, která přijela s křížkem po funusu, již jen vyfotil bojiště a sepsal nacionále svědků, zejména kapely, protože tam už nikdo jiný nebyl. Zažili jsme již mnoho rvaček, ale proti tomuto extrému jsou americké thrilery na TV Nova úplnou limonádou. Těmto krvavavým jatkům byl připodobný snad jen název obce - Vepříkov.
V sobotu jsme hráli v Prosetíně. Vzhledem ke koncertu Arakainu v Chrudimi se k této akci stavěla část souboru dost skepticky, avšak ukázalo se, že ne všichni holdují špičkovému metalu a ochotnickému divadlu. Bylo velmi plno a zejména mladou generací. Soubor hrál dost dobře, a jelikož jsme byli pro přítomné velkou neznámou, do třetí serie především koncertně. Zábava měla správný švih, ke kterému přispěl i nový časovač přestávek nastavený na osm minut. Hromadná rvačka se nekonala, pouze fackovaná na dámském záchodě a po skončení si dva mladíci zkoušeli boxerský závěs. Situaci sledoval náš Jirka a po zkušenostech z předešlého dne nabízel soutěžícím tlustoskleněný popelník.
23.11.
V pátek jsme plánovaně nehráli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. I Úhřetice pomalu pohasínají. Pravidelnost zdejších zábav se vytrácí, rozpisy a jiná propagace chybějí a tak i návštěvnost pomalu klesá. V sobotu bylo sice pěkně plno, ale jedna povedená zábava za měsíc pořadatelům optimismu rozhodně nepřidá, když navíc i místní mládež jezdí radši na diskotéky do Pardubic. Soubor hrál natěšen a v dobré pohodě a parket se zatančil již od samého začátku. V závěru trošku pokulhával Jirka, ale jen na jednu končetinu. Ovšem policejní hodina v Úhřeticích stále platí a tak jsme končili těsně po jedné.
30.11.
V pátek jsme hráli v Kladně. Kladno u Hlinska je o něco menší než Kladno u Prahy, ale zase není tolik černé. Ovšem místní sál je tak trochu rarita. V místě předpokládaného jeviště jsou stoly pro sedící, a na protější straně, kde ještě navíc stojí obrovská kamna, je v rohu mini jeviště tak pro zvukaře, ale malého. Nám pořadatelé připravili pohyblivé jeviště na podélné straně, abychom hráli koně na šíř. Po dohodě s pořadateli jsme vytvořili na místní poměry novou scénu, i když pro nás i pro návštěvníky, jichž se dostavil hojný počet, nezvyklou. Tančili před jevištěm, ale za reprobednami. Ovšem v malém sále se zvuk šířil všude rovnoměrně, a tak jim to ani nepřišlo. Soubor hrál zdatně, i když neobvyklá akustika na pohodě moc nepřidala. Z tempa vyhazovaly i Jirkovy praskavé struny, neplánované přestávky byly tři, a tak Jirka od příště vozí dvě kytary, aby se prostoje omezily. Nový gymnastický prvek zařadil Míra a za hry provedl pod klavesami nácvik kotoulu vzad. Příliš se mu nepovedl, jen se pěkně rozlácl, ale uzpíval to. Přísun laciných destilátů byl velice mohutný, jak u kapely, tak u návštěvníků, a tak nám při stěhování museli umýt schody, abychom neuklouzli po vedlejším produktu hlineckého Rychtáře. Míru dostaly destiláty po zábavě u včeře. Každý jeho povedený pokus o trefu lžící do úst slavila kapela mexickou vlnou obíhající kolem stolu.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. Proti pátku se pěkně ochladilo a tak jsme uvítali troje rozpálená kamna v úmyslovickém sále, ovšem dvoje u jeviště jsme nechli vyhasnout, aby se nám nerozpálily reprobedny. Sál, ač značně rozlehlý, se zaplnil již se začátkem a dle věku samými znalci ošlehanými decibely nejedné kapely. Soubor hrál dost dobře a záložní kytara slavila úspěch. Jirkovi nepraskla ani jedna struna. Sál se rozpohyboval hned v první sérii a tančící i sedící potleskem naznačovali svoji spokojenost. Jejich nadšení gradovalo při přestávce s Včelími medvídky, kdy se v hojném počtu přidali ke skotačivé kapele.
7.12.
V pátek jsme hráli v Míčově. Minule jsem tuto vísku přirovnal k místu, kde dávají lišky dobrou noc. To tentokrát platilo dvojnásob a navíc byla jejich nora tak studená, že pár jedinců, kteří ji našli, museli bezpodmínečně podlehnout laciným destilátům, aby nezmrzli. Soubor hrál pátečně a navíc také zmrzle. I když teplota byla ještě nad bodem mrazu, prsty na ovládaní hudebních nástrojů potřebují o trochu větší, aby vyloudily očekávané melodie, což se místy nezdařilo. Mikulášská návštěva splnila naše očekávání. Všichni byli na mikuláši a tak bylo velmi poloprázdno. Několik těch, kteří nepřišli, jsme potkali nad ránem trousící se po svých vískách vytráceje za sebou mikulášskou dekoraci.
V sobotu jsme hráli v Olešné. Na vysočině už mrzlo a ležel lehký poprašek sněhu, leč v kulturním stánku bylo teplo jako v pokojíčku a to přesto, že jsme hodně vyvrzali při stěhování. Soubor hrál dost dobře, a i když Míra z důvodu lehké hlasové indispozice trochu zredukoval repertoár, výkon byl jeden z lepších. Návštěva byla pěkná a dobře se bavící, ale přece jen se nám zdálo, že je o trochu menší. Tento náš odhad vysvětlil pořadatel. Po excelentní rvačce na naší zábavě ve Vepříkově dostal Mogul nálepku kapely, která má za kamarády původce incidentu. Takové nesmysly se těžko vyvracejí, ale o něco se pokusím. Partu ze Zbýšova, která se o incident zasloužila, známe, ale stejně tak známe ostatní, kteří na zábavu dojdou. Některé víc, některé méně a některé teprve poznáváme. Na panáky se chodí jak s nimi, tak s ostatními účastníky, pokecáme s nimi, stejně jako s ostatními. Prostě jsou pro nás stejně jako ostatní, kterým se líbí Mogul. Za to, že vyprovokují rvačku, už bohužel nemůžeme. Rozhodně je speciálně nezveme a kamarádi to nejsou. Po tom, co provedli ve Vepříkově, už možná ani ne známí.
Množí se dotazy a z nich vznikající fámy, jaké bude vstupné na křestu CD7 27.12. v Úhřeticích. Nebude to ani 150, ani 100, ale v Úhřeticích obvyklých 60 Kč, možná i méně. V ceně bude speciální program pro křest, světelná šou, pyrotechnika, videozáznam, možná projekce, pokud pro ni najdeme místo, slosování ankety o nejlepší skladbu Mogulu, dvě předkapely a asi dvacet darmožroutů.
14.12.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Bylanský sál byl příjemně vytopen a tak se studený odchov jako minulý týden na Míčově neopakoval. Překvapení bylo na jevišti. Obecní úřad zakoupil hromady nových stolů a židlí a jediné místo na uskladnění se jevilo rozlehlé jeviště. Jelikož máme rozlehlé jeviště rádi, vyrovnali jsme stoly do třech pater. Příliv návštěvníků byl velmi tristní a začínalo se na poloprázdný sál, leč příliv byl nestálý a dostavil se počet víc než očekávaný. Soubor hrál dost dobře a svým výkonem se omluvil za minulou, dost nepovedenou, zábavu v tomto stánku, zvláště Jirka. Výborný spád zábavy jsme utnuli o půl druhé, kdy se v Mírovi akorát tak začaly rozkládat cukry z červeného vína. Hoteliér Láďa zabodoval i večeří. Měl rozbitou sušičku na knedlíky a tak se strava bez oschlých noků jevila býti nejlepší za celou bylanskou éru.
V sobotu jsme hráli v Bílém Újezdě. Ač v nás místo konání, mototrest Na sekerce, vyvolávalo spíše chmurné představy, opak byl pravdou. Je to docela normální hospada za kostelem v obci mezi Rychnovem a Dobruškou. I sál byl velice příjemný, jeviště akorát, snad jen trochu nižší. Ovšem účast byl typická pro zdejší kraj, natož v místě, kde bývají diskotéky a tancovaček je jako šafránu, velice nizká. Soubor hrál tedy koncertně, i když několik odvážlivců si trouflo i na taneční parket. Koncertní duch podpořil Míra pohybem po sálu a atakem místních krasavic přímo při produkci. A také, jak už to ve zdejším kraji bývá, když se mělo končit, byl parket nejplnější. A tak jsme skončili.
21.12.
Tento víkend jsme nehráli. Předvánoční víkend tradičně již několik let vynecháváme. Letos byl věnován horečným přípravám na křest CD7, relaxaci a zimním radovánkám.
28.12.
V pátek jsme hráli v Pátku. Ač to vypadá jako slovní hříčka, tato obec leží kousek od Poděbrad. Sál nevelký, útulný a vzhledem připomínal spíše kostel a akusticky jeho podobu naplňoval dokonale. Jeviště bylo jak pro dechovku, leč nechyběla stříbrná tyč pro svlékající se tanečnice, bohuže ten večer zůstala nevyužita. Podmínky byl více než bojové a jak se pořadatelé přesvědčili, nemálo lidí přišlo do sálu jen nakouknout, jak se Mogul do této rarity vejde. Vešel. Návštěvníků se sešlo akorát k počtu míst, i když pořadatelé v průběhu večera ještě další tvořili, aby hloučky napostávaly. Soubor hrál po víkendové pauze poměrně zdatně a tak vadou na kráse byla jen skutečně kostelová akustika, která dávala místy jen tušit původní záměr kapely a zvukaře. Leč nálada byla veselá až povznášející a soubor i publikum se výborně bavili. V závěru docházel dech Jirkovi a tak se oprativne zakončilo kousek po jedné hodině.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Křtilo se nové CD7. Křesty se konají pravidelně každé dva roky, pokaždé v Úhřeticích a pokaždé 27.12., které letos připadlo na sobotu. A jak to všechno bylo. Stavba jeviště a scény začala ve tři odpoledne a v šest bylo hotovo. Výsledkem bylo jeviště o půl metru vyšší, bubeník podložený včelími úly, instalace dvou předkapel a dvou sboristů, instalace videoprojekce a výzdoba sálu jak na prvního máje. Ve čtvrt na sedm zahájila večer první předkapela Anxiety z Prahy (vloni 47. v Českém slavíku) a předložila skvělý nářez do osmé. Pak nastoupila hardrocková parta recesistů, která pobavila stylem muziky sedmdesátých let. Krátce po deváté se zahajoval vlastní křestový program. První dva bloky byly celé CD7, následoval křest a zbytek večera v bigbítové pohodě. Soubor hrál po lehce nervózním začátku v pohodě a předváděl nevšední podívanou s mnoha převleky, kdy vynikli zejména sboristi. Přeplněný sál se skvěle bavil až do v Úhřeticích nevídaných dvou hodin. Opět se vše natáčelo na video pomocí dvou kamer, takže se dá na třetí pokus předpokládat výstup ve formě videokazet nebo DVD. Jedinou vadou na kráse večera byla ztráta hlasu našeho kapelníka, jenž chodil celý večer s cedulkou připevněnou na hrudi: Chcete-li se mnou mluvit, přijdte blíže a snažte se mi odezírat z úst. zpět