17.7.
Tuto sobotu v Sopotnici hrajeme se skupinou Moucha.
14.7.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Soubor se sešel opět po dvou nehraných víkendech, kdy si užíval dovolených. Někteří opálení, někteří vysportovaní a někteří příjemně unaveni. Kapelník se navíc vytasil se zbrusu novou sádrou na pravé ruce, ze které mu koukaly jen tři prsty na trsátko. Teplý večer a pořadatel Láďa předvídali dobrou účast a nemýlili se. Návštěvníků se sešlo nečekaně mnoho a již od prvních tónu zaplnili taneční beton v zelené ohrádce. Soubor hrál statečně, ale dovolená změnila první zábavu ve vzpomínkouvou akci, kdy se ne vždy vše vybavilo celé, a tak před i po každé sérii následovaly konzultace ve snaze zjistit, co se za kterým názvem písně vlastně skrývá. Většinou stačilo naznačit a již to vše šlapalo, ale byly i okamžiky, které technici odměnili zlomyslným potleskem. V závěru teplá noc trošku vystydla, ale soubor zahřálo veselé a zpěvné balení a následná opojně nápojová vstřícnost hlavního pořadatele, jenž nedopadl o mnoho lépe.
V sobotu jsme hráli v Dědové. Narozdíl od slunného pátku celé sobotní odpoledne bouřilo a lilo, a tak jsme odjížděli v dešti s neradostnou vyhlídkou. Ještě cestou nás potkalo několik krásných lijavců, ale na místě bylo po dešti a dokonce fungovala i elektrika. Zato nefugoval zvukařovi jeden důležitý kablík, který přesekla nevhodně umístěná bedna, a jelikož jeho vypletení z miniaturního jeviště byl hrdinský výkon, začalo se se čtvrthodinovým zpožděním. Návštěvníků se sešlo úměrně k deštivému dnu, leč byli spokojení a velice taneční. Soubor hrál již o poznání lépe a úsměvných okamžiků bylo poskrovnu. Naopak někteří muzikanti byli v závěru pod tlakem a nové úsměvné okamžiky vyvolávali. Závěrečné balení bylo veselé, pouze Míra tradičně vynechal, ale zato, staraje se o společenský ruch a prestiž kapely, vysomroval dvě šišky chleba a kýbl hořčice.
22.7.
V pátek jsme hráli v Boru u Chroustovic. Poprvé za čtyři roky, co v této obci vystupujeme, se počasí jevilo za krásně, a tak jsme obvyklé deštníky a potápěčské brýle odložili na příště. Krásnému počasí odpovídala i optimistická nálada vstřícných pořadatelů a hojný počet zvolna a vytrvale se trousících návštěvníků. Pořadatelé opět překvapili a tak jsme hráli již na čtvrté verzi jeviště za pět let, tentokráte ze třetího směru k parketu, než bylo obvyklé. Nová bouda byla sice dešti odolnější, s pevnou střechou, leč prkna v podlaze měla při své pružnosti značný výkmit a tak byl pohyb po jevišti způsobující pád všeho značně omezený. Soubor hrál pátečně solidně, o veselé okamžiky nebyla nouze na všech postech a v závěru zvítězil s převahou Míra. Ačkoliv v dohledu nebyly žádné bouřky a vichřice, zdechla kousek před druhou hodinou při předposlední skladbě elektrika v celé vsi. Původně proklamovaný shořelý obecní transformátor se nepotvrdil, za čtvrt hodiny se opět svítilo a my jsme s částečně rozebranou aparaturou dojeli závěrečnou skladbu.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Areál v této obci v sousedství oblíbené restaurace aspiruje na jednoznačnou jedničku s hvězdičkou, třikrát podtrženou, ze všech co známe. Perfektní zázemí, jeviště parket, obsluha, servis a vstřícnost pořadatelů. Jako na jediném parketě se zde točí do skla (!!!) a tak odpadá klasický bordel z papírových, dnes již více z plastových, kelímků. Škoda jen, že se zde neschází více návštěvníků. Ne že by jich bylo málo, návštěva byla slušná, ale takovému krásnému prostředí vy slušela větší. Tato zábava byla společná se skupinou Moucha. Dohodli jsme se na třídání po hodinových blocích, aby měli návštěvníci lepší výběr z obou repertoárů. Moucha zahájila a my jsme zakončovali, každý hrál přibližně tři hodiny. Soubor hrál pěkně koncertně, ovšem hodinové občerstvovací přestávky vykonaly své, a tak Míra již druhý blok oplýval nevšedním vtipem a v závěrečném již ztratil orintaci v textech, a to i v nápovědných psaných. Zdatně mu sekundoval celý soubor, který spěl nezadržitelně k pozábavovému občerstvovacímu vyvrcholení, jehož účastníky se stala i Moucha a pozůstalí návštěvníci se podobnou hladinou alkoholu. Bylo dokonalé, neboť soubor při konci zábavy ve tři hodiny dorazil na základnu v Jeníkovicích o půl osmé.
28.7.
V pátek jsme hráli v Blatně u Hlinska. Počasí sice bylo takové všelijaké, ale jelikož jsme hráli v krásném krytém areálu, ani nekáplo. Návštěva byla příjemná a kdyby se pořadatelé na hlinecku dokázali domluvit, byla by příjemnější, protože ve stejná den hrál v Dědové Motouz a tak se počet bigbíťáků dělil dvěma. Soubor hrál pátečně solidně a jedinou kaňkou, která ovšem vypadala jako nacvičená, byl několikavteřinový výpadek elektriky v celém areálu, jehož závěr a opětné rozsvícení světel byl doprovázen mohutnou explozí pyrotechniky, jíž odpálily nabíhající počítače. Pátek se nesl ve znamení dvojáku aneb přespávání na parketě, a tak křivka konzumace byla poněkud strmější a po skončení zábavy se u některých jedinců blížila kolmici.
V sobotu jsme hráli v Sedletíně. Po raním probuzení v šest hodin, které zajistil nespící Míra, jenž se tradičně staral, aby se nikdo nepřespal, se ještě někteří snažili dospat, jiní ovšem přitopili pod kotlem, aby bylo více veselo. Poté se výprava čítající Avii a pět doprovodných vozů příznivců a manželek přesunula do motorestu Čertovina, kde ztropila obědovou výtržnost zakončenou dováděním na pružinových kačenkách, tentokráte s originálním zvukovým doprovodem. Areál v Sedletíně byl bezchybně připravený, počasí objednáno a vše naznačovalo skvělou zábavu. Návštěva byla zpočátku skromná a vedlo jednoznačně asi padesát dětí, ale po deváté byla na kase neustálá fronta a areál se naplnil k prasknutí, i když děti dávno odešly spát, či spíše poslouchat to, co se v jejich přítomnosti neříká. Soubor hrál patřičně dvojákově a bylo až s podivem, že většina věcí vypadala k světu. Míra byl už od začátku na šlupky, ale kupodivu to nebylo příliš znát, až na píseň "Ztrácíš", kde záměnou textu odeslal ostatní do vzduchoprázdna. Když se soubor jakž takž synchronizoval, vybral si svůj čas Bohouš zastávkou v neočekávaném místě. Povedená taškařice. Ač bylo lidí jako much, byli jsme nuceni se ctí zakončit před půldruhou, protože kvalita produkce šla rapidně dolů, a zbytek byl rád, že zabalil.
4.8.
V pátek jsme hráli v Mladoticích. V této obci se pořádá atrakce pouze jeden víkend za léto a to pod názvem "Benátská noc". Pod tím si lze představit leccos, s Benátkami to však souviselo pouze se stoupající vodou v okolo protékající říčce Doubravě po odpoledních deštích, která sice sílila, ale záplavy jako na San Marco v Benátkách nehrozily, a tak šlo o normální zábavu, která byla vyjímečná pouze názvem. Počasí se pěkně vylepšilo, oteplilo se, a tak se dostavilo na pátek velmi hojno návštěvníků, zejména Milerovi všichni. Když jsme pro ně hráli na přání, přihlásily se tři čtvrtiny parketu romské, tentokráte většiny. Soubor hrál pátečně uvědoměle, vady na kráse přidával zejména kymácející se přístřešek s březovým ovětvením a od poloviny zábavy i "bambelající se" Míra, jenž po večeři již ztratil orintaci nejen na jevišti, ale i v playlistu, a zapomněl zařadit přestávky, což bylo poprvé. Za zmínku stojí ještě vystoupení silně podnapilého kapelníka Petruse (vyhlášený taneční orchestr blízkého i dalekého okolí), který nám zpočátku dirigoval, chválil, a v závěru po nezvladatelném pádu z jeviště ryl rypákom zemegulu, tedy parket, a zvedl se až po několika neúspěšných pokusech. Závěr se nevyvedl pořadatelům, kteří spoléhali na naše ostříží oči a vůbec se nenamáhali zařídit osvětlení na balení, a když jsme byli v závěru balení, vypnuli elektriku a tím i naše provizorní úplně. Při dvou zábavách (Benátský pátek a sobota) za rok mají ještě co zlepšovat, ovšem uniformy měli dokonalé a slušely zejména romům.
V sobotu jsme hráli ve Velké Skrovnici. Oproti minulým rokům nebyl parket uprostřed obce na uzavřené komunikaci, ale na hřišti. Prostředí velice krásné, nové lavičky, stánky s občerstvením a taneční parket ve stylu Wimbledonu. Parket totiž nebyl ani dřevěný, ani betonový, ani asfaltový, ale travnatý, což jsme viděli poprvé. Návštěva byla velice skromná, neboť nám konkurovaly vyhlášené akce (opět Benátské), a podobně jako v pátek se odehrávala pod spartakiádním titulem "cvičení rodičů s dětmi". S dětmi cvičily maminky, tatínkové s igelitovými půlitry. Jeden, asi šestiletý, mládenec zazpíval v rámci okénka pro hosty píseň "Mašinka", ovšem nasadil metalové tempo, čímž dočista odzbrojil kytaristu Jirku, jenž o přestávce pracně cvičil. Jirka se také představil v novém, odpoledne kapelníkem vytvořeném, punkovém účesu. Holá hlava, pouze od čela do zátylku lakovaný kohout. Soubor hrál uvolněně, po pátku panovala veselá nálada podpořená Tomášovým nápadem (dneska na plech), ovšem hrací bouda byla ještě strašnější než v Mladoticích, navíc se šikmou podlahou se sklonem dozadu, na níž každé šlápnutí znamenalo pohyb všeho, třeba piána plus mínus dvě klávesy. Tím byl téměř vyloučen jakýkoliv pohyb a "bambelalsja" zase jen Míra, vzorně plnící Tomášův nápad. Využívaje svého bezdrátového mikrofonu, přidával se též ke cvičení na trávníku s dětmi, ale zejména s jejich maminkami při nářezech i při ploužácích, kdy partnerky svůdně hladil po zádech mikrofonní tyčí. Vzhledem ke slabší návštěvnosti se "nebambelal" dlouho a zábavu jsme krátce po jedné zakončili s předsevzetím dotáhnout Tomášův nápad do naprosté dokonalosti.Pořadatelé sice neměli nablýskané uniformy, zato se při balení svítilo.
11.8.
V pátek jsme hráli v Otradově. Vloni jsme zde nehráli a tak nás areál překvapil dalším přírůstkem zastřešení, které už kompletně pokrývá parket, kapelu i prostor pro sedící, všechno ve dřevě, prostě skvělé. Co se nezměnilo, byla doba příchodu účastníků, kromě skalních se začali trousit hodně po deváté, spíše po desáté, ale dostavil se počet příjemný, podle pořadatelů nadprůměrný. Soubor hrál zdatně, leč podlaha v hracím sektoru byla ne nepodobná minulému víkendu, a tak se opět vše kymácelo a míhalo. Slabší chvilka tentokrát padla na "Hezký holky", které Boban, maje okno velikosti výkladní skříně, roztlačil až na třetí pokus, aby se místo druhé sloky po nedohodě Míry s Jirkou změnily v orchestrálku, ale jen na chvilku, další refrén již kapelu synchronizoval. Pořadatelé měli nápad hrát až do půl třetí, soubor byl myšlence nakloněn, avšak Míra, vyčerpán konzumací, zakončil krátce po druhé. Poté místo balení obživl a v konzumaci pokračoval.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Vše se nezvykle vydařilo. Teplý večer bez deště, i když s poměrně čerstvým povětřím, a tomu odpovídající návštěva. Bylo velmi plno a potěšila zejména návštěva našich příznivců z Turnova, kteří dorazili,stejně jako vloni do Strašova, svým cestovním autobusem. Rozdali nám spoustu dárků ve stylu co cestou potkali, na pumpách i v příkopech. Muzikantům krásnou sadu tvarových prezervativů, řidičovi nárazník z jakéhosi auta a osvětlovači žárovku z pouličního osvětlení. Povedená taškařice. Soubor hrál velmi zdatně a slabších okamžiků bylo poskrovnu. Zato pořadatelé pokračovali v seriálu vyuky zapínání osvětlení areálu a jeviště a tak jsme začínali o deset minut déle, protože nedokázali zhasnout na jevišti. Na konci jim zase čtvrt hodiny trval proces opačný, ovšem zdražit vstupné jim šlo jako po másle.
18.8.
V pátek jsme hráli v Habrech. Krásné počasí, příjemně naladění pořadatelé, zaplněný areál a plný parket od první série. Parametry pravé letní tancovačky. Soubor hrál v pohodě odpovídající atmosféře. Ta byla narušena pouze únikem biologického plynu našeho frontmena, kdy se ostatní muzianti dali na hromadný úprk a došlo k drobné pauze. To se opravdu nedalo.
V sobotu jsme hráli v České Třebové. Areál na hřišti FK Česká Třebová nás mile překvapil. Místo slibovaného kamiónu profesionální jeviště s obloukovou střechou, skvělý přístup pohodových pořadatelů a výborná atmosféra, kterou dokreslovalo nevídané vstupné. 20,- Kč, slovy dvacet korun českých. Skutečně se nejednalo o zlatokopy, ale o partu, která chce nabídnout lidem zábavu. Jediná kaňka byl parket, který Míra okomentoval slovy k divákům: Pojďte si skočit na drn. Byl podobně jako ve Velké Skrovnici travnatý. Soubor podlehl atmosféře a hrál velmi koncertně, neboť se po dvě série proháněli na trávníku jenom skalní, ostatní přihlíželi a popíjeli na plachost, aby v závěru vydupali na parketě poslední zbytky trávy. Za zmínku stojí ještě vystoupení silně podnapilé striptérky, která odložila podprsenku a jala prohánět své přednosti bez obalu v rytmu hudby, která se v tu chvíli trošku zvrhla, protože i muzikanti nevěřili svým očím a zapomínali hrát. Na Mírovu nabídku obléknutí zahodila podprsenku do davu a po vzoru go-go tanečnic počala třít svým rozkrokem, naštěstí oblečeným, o trubku zábradlí.
25.8.
V pátek jsme hráli ve Výravě. Vyhlášené letovisko bigbítu mělo na tento den připravenou trojkombinaci Lety mimo, Tři sestry a Mogul. Tento víkend jsme byli oslabeni o Jardu, který se proháněl v Dolomitech, a o Milana, který se dovolenkoval. Na přání pořadatelů jsme se snažili být na místě co nejdříve, protože umělci z Prahy si poručili zvukovou zkoušku na šestou hodinu. Ovšem jako vždy zbytečně, protože předvoj Lety mimo (část Tří sester) dorazil až po sedmé. Na jevišti plném různých aparatur jsme drátovali nezvyklou kombinaci nástrojů. Kromě kytar a zpěvů ještě harmoniku, housle a dechy. Lety mimo zahájily něco před devátou a hráli necelou hodinu. Hráli ve třech za podpory minidisku, jejich hudba mi nic neříkala, jedna věc jako druhá, ale mnoha návštěvníkům zachutnala a parket se začal množit hroziči. Ti zhoustli do maxima, když nastoupily Tři sestry. Těch bylo plné jeviště, minimálně ještě alespoň pět bratrů. Jejich projev už byl odvaz a zábava měla skvělý spád až do vyvrcholení o půl dvanácté po třech přídavkách. Po nezbytné přestavbě jeviště jsme zahájili dohrávku téměř přesně o půlnoci a hráli do pořadatelských dvou hodin. Míra ve výběru písní nasadil místo Mogul-rocku Mogul-metal a tak se při prvních dvou sériích jen prášilo od bubnů a mnozí návštěvníci, navyklí na svoje Bladexy a Feraty zmateně odcházeli, jiní stáli v koncertním šiku, pouze na ploužáky, které ten večer zazněly poprvé, parket ožil opravdovým tancem. Míra ve snaze ukázat, že do umělců z Prahy mu moc nechybí, nasadil až přehnaně expresívní průvodní slovo, které tentokrát mělo nepříjemnou odezvu. Zapoměl, že většina návštěvníků přišla na Tři sestry a v jednom šprýmovném bonmotu se otřel o texty hlavní hvězdy večera, což neskousl jeden fanoušek a odměnil našeho čtveráka sprškou dvou piv a hrstí kamení.
V sobotu jsme hráli v Heřmanově Městci. Nádherné letní počasí přilákalo na tradiční heřmanoměsteckou pouť nadměrné množství návštěvníků, z nichž nemalá část uvízla na večerní zábavě, a tak bylo jako každoročně velmi plno. Soubor hrál po včerejším stressovém vystoupení velmi uvolněně a nesvazovalo ho ani miniaturní jeviště, na které se již dva krajní hráči nevejdou a tak stojí na zemi. V závěru se již atmosféra v souboru uvolnila natolik, že někteří byli rádi, že vůbec dohráli, a balení bylo tentokrát nekonečné.
1.9.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Léto se opět vytáhlo, počasí jak z cestovních magazínů, komáři ve skvělé formě, kapela opět kompletní a návštěvníků velmi hojno. Soubor hrál přiměřeně pátečnímu rozjezdu, pouze Jirkovi se rozjezd nedařil a nemálo sólových partů se pralo s doprovodnou harmonií. Zábava byla skvělým zakončením prázdnin a letošní dřenické sezóny.
V sobotu jsme hráli v Pohoří. Původně jsme měli hrát sami, ale během léta sehnal pořadatel hvězdu MIG21, a tak jsme předehrávali umělcům z Prahy. Ti se ukázali jako opravdoví profesionálové. V areálu stála špičková zvuková a světelná aparatura včetně projekce, tří kamer a sřihacího studia. Kapela měla od třičtvrtě na šest půlhodinovou zvukovou zkoušku, při které nenechala nic náhodě a vše důkladně proklepla. Poté jsme instalovali na jeviště své aparáty my a následovala naše zvukovka. I tady se zvukař ukázal jako profesionál a nechal si zahrát tři věci, než byl se zvukem spokojen. Zahájili jsme ve čtvrt na osm, kdy již byl areál zaplněn jako na běžné zábavě. Na parket se nikdo nehrnul, většina návštěvníků, jejichž věk se pohyboval od 5 do 50 roků, se uvelebovala a naslouchala. První odvážlivci a na parket dostali o druhé sérii a v deset, kdy jsme končili, již byl paket narvaný, živý tancem a chtěl ještě. Areál byl již našlapaný hlava na hlavě a probít se s našimi aparáty davem nebylo jednoduché. Asi po půlhodinové přestavbě nastoupila hvězda večera. Bez jakéhokoliv uvádění spustili rozvernou píseň o traktůrku, čímž se možná dotkli nějakého místního traktoristy, neboť na jeviště, stejně jako nám minulý týden ve Výravě, přilétla půlitrová sprška čehosi. Profíci to ovšem ustáli a dál "napínali plachty s tatarkou v jarku". Jak dlouho nevím, neboť mě tento druh umění nechytl a odjel jsem ještě před koncem. Provedení bylo na špičkové úrovni odpovídající top hvězdě současného showbyznysu.
Náš soubor se rozšířil o další přírůstek. V sobotu se kytaristovi Bobanovi (zejména pak jeho manželce Bobance) narodila dcera Lucie. Tímto šťastnému otci gratulujeme a děkujeme, že sobotní zábavu ustál.
8.9.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Ač září, počasí bylo krásně letní a přilákalo do Bítovan nemálo návštěvníků, i když do letních parametrů něco scházelo. Soubor hrál bez znatelných nedostatků a osvěžil produkci několika dary čerstvému tatíkovi Bobanovi. Hrdý otec obdržel nočník s logem kapely, kojeneckou láhev s dudlíkem naplněnou fernetem a dupačky se znakem Mogulu.
V sobotu jsme hráli v Mněticích. Ve zdejší vísce jsme minulé roky pravidelně mokli, ale i letošní druhá zábava a tím i poslední letní parket se nadmíru vydařil. Zábava byla nadmíru navštívená a vévodily zeména děti, které se svými památníčky pronásledovaly všechny členy kapely včetně techniků. Úvod zábavy obstarala místní začínající kapela Deam, která hrála od čtvrt na osm do devíti, kdy jsme nastoupili my a hráli pouze do úředně povolené půl jedné. Soubor hrál závěrečný parket uvolněně, nejvíc se uvolnil šťastný otec, který byl na závěr k nepotřebě a nestihl zabalit ani když už byla avie naložená.
15.9.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor užíval plánovanou odstávku před začátkem podzimní sálové sezóny.
22.9.
v pátek jsme hráli v Kvasinách. Tímto sálem jsme zahájili podzimně-zimní sálovou sezónu. Cestou na rychnovsko jsme potkali tři nepěkné bouračky včetně okamžitých policejních uzavírek a objížděk a tak jsme dojeli chvilku se zpožděním, leč zvýšeným úsilím jsme časovou ztrátu dohnali. Návštěvníků se netrousilo mnoho, ovšem k velikosti sálu přiměřeně, a byli spíše poslechoví než taneční. Plachost překonali až s přibývajícím časem, osvěžujícími nápoji a s příchodem odpolední směny z automobilky. Soubor po víkendové pauze hrál statečně a nešetřil úsměvnými okamžiky, kdy drobné úniky postihly každého člena, pouze Jirkův výkon byl spíše k pláči a místy jsme si připadali jako s jiným kytaristou. Co sólo, to těsně vedle a tklivé tóny žalovaly světu, že kytara necvičila. Závěr zábavy již proběhl v rozjásaném duchu, kdy byli na šlupky téměř všichni a zhmotnili tak zdárné zahájení sálové sezóny.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Před začátkem zábavy jsme si cvičně odstěhovali jednu dávku nábytku našeho zvukaře do třetího patra bez výtahu, abychom se trochu rozehřáli a správně nažhavili, což se spolu s občerstvením vydařilo. Stěhování aparatury už byla maličkost. Účast na druhé podzimní úhřetické zábavě se velmi vydařila a publikum, patřičně nažhavené, obsadilo taneční parket již při prvním slovu, aby se pak následně o každé pauze vyhrnulo ven na chladivé povětří. Soubor hrál již o mnoho lépe, ale kytarista Jirka, i když o něco lepší, dohnal toto zlepšení broskvovou a tak v závěru již rozhazoval bezmocně ruce nejen nad sóly, ale i nad celými písněmi. Jemu statečně sekundoval zvukař, jenž úspěšně oslavil přestěhování a ustlal si na zvukařském pultě již v půlce zábavy. Abychom ho příliš nerušili, skončili jsme přesně v policejní jednu hodinu.
29.9.
v pátek jsme hráli v Krouně. Při vstupu na sál nás ovanula taková zatuchlina, že bylo jasné, že se naposled větral cigaretovým kouřem při naší poslední zábavě na jaře. Záhy však naše kapelní lokomotivy smrad překouřily a tak příchozí, kteří se trousili velmi zvolna, již přicházeli do očekávaného prostředí. Soubor hrál velmi zodpovědně a podal jeden z nejlepších výkonů a také nejdelších, neboť se hrálo až do nezvyklé druhé hodiny. Návštěvníků se za deštivého večera sice nedostavilo takové hojno, ale byli mnohem tanečnější než jindy, či spíše se rozdělili na dvě party. Jedna okupovala taneční parket a druhá se venku před hospodou rvala a to velmi vydatně a také v hojném počtu. Zabodovaly opět pánské záchodky. Doporučil bych je k výcviku našim jednotkám pro Afghanistán, protože výcvik v Alpách je proti nim plážová procházka.
V sobotu jsme hráli v Úmyslovicích. V tomto stánku, který je vyhlášenou stálou bigbítovou scénou nedaleko Poděbrad, jsme měli premiéru a tak jsme ani velké návaly neočekávali. Výsledek asi odpovídal představám. Sál byl zpoloviny obsazen a přítomní spíše sondovali, kdože se to nový objevil v jejich aréně. Soubor hrál tedy koncertně a vcelku moc neslevil z páteční laťky, i když v závěru již někteří podléhali následkům škodlivých nápojů a ne vždy se jim vše vybavilo celé.