1.4.
V pátek jsme nehráli, neboť tři vystoupení v řadě nedělají nekterým členům souboru dobře.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Do daleké Plechovkovy PaegasArény jsme uháněli po roční absenci, protože na podzim jsme se termínově nesešli. Přivítání bylo vřelé a již první základ u baru dal tušit, že pokračování bude neméně vřelé. Návštěvníků se nedostavilo nejvíce, ale vzhledem k rozměrům sálu a parketu přiměřeně, a přišli zejména skalní příznivci. Soubor hrál při netradičním rozestavení statečně, leč většina z muzikantů neslyšela ani Hóří, natož sebe, o ostatních nástrojích ani nemluvě. Tak výborná je akustika v oteklé kuchyni, jíž sopotnický sál připomíná. A tak někteří, zejména Jirka, začali naplňovat barové uvítání do dokonalosti. Po večeři s velikonočním zajíčkem začala jeho sóla postrádat brilanci a předpokládanou melodickou linku, a tak jsme zábavu přiliš neprodlužovali a dovedli ji k toužebně očekávanému závěru. Po rychlém zabalení a naložení vypukla divoká zábava v Zanzibaru, kterou po hodině zakončil řidič Milan s otcovskou starostí, že se zítra, vlastně dnes, ještě hraje. Plechovka vybavil Avii na cestu asi třiceti pivy v kelímkách a mohlo se jet. Při jednom řidiči, jednom nepijákovi a dvou spících to bylo pět piv na jednoho na 100 km.
V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Pomlázkové zábavy se zpravidla vyznačují vyšší návštěvností, ale takhle narvaný sál byl v Úhřeticích naposledy při křestu CD6. Nyní bylo o trochu méně, ale již při začátku bylo plno jako ke konci zábavy, a kromě front na občerstvení se vytvářely i nekončící fronty na vstupenky, kterých se v závěru ukázal nedostatek a tak se kasa zavřela o dost dříve než zde bývá obvyklé. Občerstvovací prostory naprosto nepostačovaly a fronty na pivo byly minimálně půlhodinové, což u slabších povah vedlo k dobrovolné abstinenci. I pohyb po sále, zejména ve vstupním sektoru a na WC byl velice problematický a po skončení každé série se pohyboval na stupni 4, což je kolona pomalu popojíždějících automobilů. Soubor hrál zdatně, neboť solidní akustika dala zapomenout trápení se slyšitelností předešlého dne, a v dobré pohodě podpořené přeplněným parketem. Ve dvanáct hodin byla vyhlášena velikonoční šukací pauza, která byla opět, jak už se stává poslední roky pravidlem, zcela nepochopena mladými a zejména městskými návštěvníky pomlázkové zábavy. Vlivem této pauzy bylo povoleno překročit úhřetickou policejní hodinu a hrát o chvilku déle.
7.4.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor vybíral pravidelné povelikonoční volno, ve kterém si členové rovnali svá vykoledovaná vejce.
Z důvodu zaneprázdnění výrobou nových beden a relaxačním horským pobytem jsem vynechal plánované návštěvy jiných zábav, a tak pohoršující informace musíte hledat někde jinde.
14.4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Přivítal nás rozjásaný hoteliér Láďa, ale do nošení, jako minule, se moc nehrnul, leč ruku k dílu přece jen přiložil. Příjemné jarní počasí přitáhlo navzdory Turbu v Úhřeticích pěkný počet návštěvníků, kteří zaplnili parket hned od prvních tónů. Soubor hrál přesně podle šablony předchozího volného víkendu. Na každém postu se vyskytlo nemálo úsměvných okamžiků k obveselení ostatních hráčů, zejména u kytar byla úsměvná téměř celá zábava. Zvítězil nakonec Boban, který poslední dvě série fungoval již jen jako statista a do vážnějších akcí se vůbec nepouštěl, obtížně držeje vlastní rovnováhu. Slabším místem zábavy byla večeře, kdy hoteliér obdržel na kvalitu stravy devět stížností z deseti možných. Já jsem nejedl. Ten ovšem měl už jiné starosti, protože rvačka po závěru připravila vchodové dvěře o skleněnou výplň a tak jsme při stěhování brouzdali ve střepech.
V sobotu jsme hráli v Mostku. Narozdíl od minulé akce ve zdejším stánku se návštěvníci trousili velice spoře a na začátek bylo méně než poloprázdno. S přibývajícím časem se docoural solidní počet, leč úvodní tři série byly koncertního charakteru postrádající tanečníky. Ti se pod tlakem veselých nápojů rozjeli poněkud déle a v závěru se divili, že už je konec a smlouvali, že jiní hrají do tří. Bohužel neřekli kteří a kde, protože bychom rychle sbalili a jeli se rádi podívat. Soubor hrál o mnoho lépe, ovšem akustika a pohyblivé jeviště nebyly těmi správnými předpoklady pro optimální výkon. Zařadili jsme dvě nové věci. Pomalou s názvem "Dlouhá noc", která se zdařila hned napoprvé, a rychlou s názvem "Měj se fajn", která se zdařila hned napodruhé, ale k dokonalosti má ještě daleko.
21.4.
V pátek jsme hráli v Kvasinách. Zdejší klubové prostředí se již pomalu stává stálicí v našem kalendáři a ač se nejedná o převratné návaly, cestu sem si najdou většinou opravdoví fandové bigbítu, kteří zaplní sál i parket v hojném počtu. Spolu se skvělým hospodským personálem vytvářejí optimální bigbítové prostředí. Soubor hrál o mnoho lépe než při minulém vystoupení a přes úvodní skladbu se přenesl naprosto hladce. Další úlety byly již poplatné akustice nízkého jeviště těsně pod stropem. Pochvalu sklidil opět zvukař, jenž se blýskl nevšední slyšitelností, u jiných kapel neznámou. Závěr a sklizeň aparatury již zastihla labilní jádro poněkud z formy a vytočila řidiče Milana do nejvyšších obrátek, až z něj vypadla vše vystihující věta: "Jste jak malý děti. Děláte to deset roků dvakrát tejdně a furt nevíte!" Ani nemusím dodávat, kdo byl v tomto souboji s pamětí nepřekonatelný.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Příjemné jarní počasí zaplnilo zdejší kulurní stánek hojným počtem návštěvníků, i když oproti velikonocům to byla jen polovina. Parket byl nažhaven a pod tlakem ještě před začátkem a po zahájení o to více. Naopak ve druhé polovině již tak plný nebyl, neboť nemalá část publika využívala příznívého počasí mimo sál. Soubor hrál v pohodě, pouze dvě skladby zahrané s bývalým bubeníkem Danem přinutily hráče k větší pozornosti a místní improvizaci. Za zmínku stojí premiérová absence šatnářky na zabavách Mogulu. Slavila šedesátiny.
28.4.
V pátek jsme hráli ve Vilémově. Vyhlášený diskotékový sál, kde jsme naposledy hráli před čtyřmi roky, byl poplatný svému účelu, ale nutno přiznat, že prostředí je opravdu na úrovni a pořadatelská organizace dokonalá. Úlet byl pouze ve výši vstupného, které si stanovili na 80Kč a překvapili nejen návštěvníky, ale i nás. Po intervenci kapelníka se snížilo na 60Kč a dvacka se vracela. Jeviště v disko aréně bylo vybaveno nezbytným disko pultem a tyčí na svíjení svlékajících se tanečnic a tak instalace aparatury byla poněkud ztížena. Tanečnice jsme bohužel neměli, i když jedna tanečnice ve spodním prádle na jevišti seděla, ale svíjela se pouze pod vlivem konzumace, a prádlo ji sundávali kamarádi. Návštěva příjemně překvapila a neměla daleko k vystoupením v nedalekých Habrech. Soubor hrál pátečně solidně a zdárný průběh vystoupení narušil pouze Mírův polámaný bezdrátový mikrofon, vydávajíce nedefinovatelné zvuky. Po výměně za mikrofon drátový byly již zvuky definované mistrem, částečně deformované zvukařem.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Na sále nás přívítalo nezvyklé teplo způsobené jarním počasím a další změnou pořadatelů, kteří ukázali, že umí topit lépe než ti minulí. Návštěva nebyla z největších, konkurenční Argema v nedalekém Herálci vykonala své, ale od první série taneční a po schodišti se nedalo projít jako na každé zábavě. Proto je sál také prázdnější, protože většina návštěvníků stojí se svým Rychtářem na schodech. Soubor hrál poměrně solidně a zařadil do repertoáru novou věc s názvem "Caligula" nazkoušenou odpoledne. Píseň pojednává sexuálních zkušenostech mládence s pohlavím o velikosti XXXXL.
5.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. První letošní parket se rosničkářům opravdu povedl a byl opravdu letní s teplotami, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Areál se ke spokojenosti pořadatelů příjemně zaplnil a na návaly za zlatého socialismu vzpomínalo již jen pár důchodců. Soubor hrál zdatně a pomalu si zvykal na změněné akustické podmínky v miniaturních letních boudách, z nichž ta dřenická patří k nejmenším. Náš návrh z loňského léta na zlepšení areálu se jaksi nevyvedl a nová byla pouze síť za brankou.
V sobotu jsme hráli v Černíkovicích. Komplex zdejšího kulturního domu je vskutku rozsáhlý, disponuje velkým sálem, nálevnou pod jevištěm, ze které jsou dveře přímo na venkovní posezení s opékajícím se prasátkem. I stěhování je ukrutně dlouhou úzkou chodbou. V obci byla pouť a tak se sál příjemně zaplnil, ale jak už to ve zdejším kraji bývá, parket oživl až po patřičné konzumaci na plachost. Soubor hrál solidně a na výkonu nebyla znát ani zvýšená konzumace. Průběh zábavy poznamenaly jen drobné technické problémy jako například půlhodinová pitva Bobanovy kytary, než umělec zjistil, že mu nefunguje kabel, náhradní nemaje. Při záverečném stěhování a nakládání již drobně pršelo a tak měli meteorologové přece pravdu. První májovej.
8.5.
V úterý jsme hráli v Bítovanech. Kastelán Láďa se oproti loňsku polepšil a protáhl betonový taneční "parket" o více než o polovinu, včetně zábradlí a poopravil několik zubožených laviček do použitelné formy. Počasí se sice tvářilo letně, ale o teplém večeru z dřenického pátku jsme si mohli nechat jen zdát a záviděli jsme některým otužilcům v kraťasech a tričkách. Účast byla hojná a po skončení prohraného hokeje ještě větší a silně tancechtivá, což dozajista souviselo s teplotou. Soubor hrál s chutí, ale s přibývajícím časem se nízká teplota s čerstvým průvanem projevila i na prstech některých hráčů a ne všechny party měly tu správnou brilanci. Někteří se zaháněli chlad zvýšenou konzumací, leč výsledky byly úplně stejné.
12.5.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor měl plánovanou odstávku a tak doháněl, co víkendy věnovanými "umění", zanedbal. Já jsem na chalupě měnil střešní krytinu, a tak opět zklamu příznivce povídání o jiných kapelách. Na prachaticku tento víkend žádná bigbítová tancovačka nebyla, až 17.5. je Parkán ve Vlachově Březí a 24.5. Katapult v Čepřovicích. Spolu s Nebahovy jsou to jediná tři stálá hrací místa na prachaticku, navíc Čepřovice jsou možná Strakonice. V létě ožije ještě Čkyně a parket ve Zdíkově, a pamatuju vloni ještě pouťovou v Dubu na hřišti.
Toliko odpoutání od pardubicka a chrudimska.
19.5.
V pátek jsme hráli v Habrech. Původní představu pořadatelů, že bude zábava v sokolovně, jsme po krátké debatě zrušili a přesunuli se na sousední parket. Ten byl sice ještě zazimován, neboť letní sezóna zde začíná o měsíc později než na pardubicku, ale fotbalová jedenáctka, zocelená právě ukončeným treninkem, jej uvedla do provozního stavu v rekordně krátkém čase včetně posekaného trávníku. Krásné letní počasí přilákalo příjemný počet návštěvníků, kteří rádi vyměnili smradlavou sokolovnu za čerstvé povětří. Soubor hrál poněkud improvizovaně. Narozdíl od pořadatelů, Boban svůj kytarový aparát, jenž první známky nevolnosti vykázal již před dvěma měsíci na zábavě v Kostěnicích a virtuos za tu dobu přes četná upozornění provizorního servismana pro jeho zotavení neudělal vůbec nic, neuvedl do provozního stavu vůbec, a tak se první série nezúčastnil. Jelikož na jeho výzvu, zda někdo z publika nedisponuje uvedeným zařízením, se nikdo neozval, jal se pouštět své kytarové kreace přímo do mixážního pultu, čímž velice potěšil zvukaře. Zvuk a výkon kapely toho večera měly do dokonalosti hodně daleko a většina souboru byla svérázným přístupem rockového umělce Bobana, mírně řečeno, rozezlena.
V sobotu jsme hráli v Mněticích. Teprve až letošní účinkování na tomto parketě se z pohledu počasí vydařilo a bylo letněji než letně. Od půl deváté dostala půlhodinový prostor místní kapela, která si odbyla svůj první pokus před zábavovým publikem. Na premiéru a s ní spojenou nervozitu a několikaměsíční zkoušení hrála více než zdatně. Mezitím se dostavil slušný počet návštěvníků a stoly roztroušené po hrací ploše hřiště byly pěkně obsypány. Soubor hrál již lépe nž minulého dne, vynikal pouze Bohouš, jenž absolvoval odpolední sraz s babičkami (spolužačkami) ze střední školy po xx letech. Některé písně změnil k nepoznání, leč kapela byla ve střehu a plasticky se přizpůsobovala. Zdatně mu sekundoval Míra, který si přání pořadatelů ukončit zábavu v obecním úřadem povolenou jednu hodinu vyložil po svém, notně přetáhl se slovy, že se neposerou. Neposrali se, ale při závěrečné znělce zdechla elektrika v celém areálu. To asi starosta naznačoval, o čem byla dohoda, a měl pravdu. Nejde o přetažených deset minut, ale o dodržení dohody, která se se vzrůstající konzumací jeví pro naprostou většinu návštěvníků, ale také pro některé umělce, naprosto nesmyslnou. A přitom je to tak jednoduché. Když se nedodrží dohoda, zakážou se zábavy a doplatí na to jenom návštěvníci, kapela a pořadatel. V klidu bude obecní úřad, který bude mít o jednu starost, umocněnou stížnostmi celé vesnice, míň. Pro 10 minut. Ovšem se zalitým mozkem se to těžko chápe.
26.5.
V pátek jsme hráli v Dědové. Parket prošel částečnou rekonstrukcí a tak nás přivítaly opravené, na zeleno natřené, lavičky a zcela vyměněná taneční plocha, do které vloni někteří ryčnější tanečníci zapadali až po kolena. Třícentimetrové fošny již jen tak nepovolí, ovšem nátěr směsí Luxolu s olejem stability tančícím nepřidal, zvláště po dešti, a nemálo z nich si po ztrátě rovnováhy odneslo kousek nátěru na svém oděvu domů. Nový parket měl ještě jednu nectnost. Jeho pružnost podpořená rytmickým skákáním davu rozkmitala naši soustavu reprobeden, že technici měli několikrát za večer rychlý výsadek na jejich záchranu. Ač bylo počasí tohoto víkendu velkou loterií, pátek se vydařil kromě chvilky jemného aerosolu výborně. I návštěvníci nepodlehli propagandě rosničkářů a dostavili v poměrně hojném počtu. Soubor hrál solidně, jen občas byly potíže s rozměry miniaturního jeviště a s ním spojených krokových variací a akustikou. Na tyto doplatil v závěru zábavy Boban, který neustál přísun veselých nápojů a následně neustál ani vzpřímenou postavu a za hry se zřítil k zemi, o kvalitách jeho produkce ani nemluvě. Třešničkou na vrcholu zábavy byla Dívčí válka, kdy se několik děvčat popralo neuvěřitelným způsobem, přičemž vynikala zejména dívka Drevokocúr. Předmětem sporu byly pravděpodobně nevyjasněné majetkoprávní spory ve vztahu k přítomným chlapcům. Zábava se pořadatelům opravdu vyvedla a byla zakončena pravou veselicí. Jihočeskou.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Tak dlouho se mraky honily až nás dohonily a téměř přesně se začátkem zábavy padly první dešťové kapky. Naštěstí po hodině déšť ustal, leč návštěvníci byli již nahlodáni a scházeli velmi zvolna. Nakonec se dostavil velice solidní počet a taneční asfalt byl pod neustálým tlakem. Soubor hrál v pohodě, jakou skýtá prostorné mikulovické jeviště. Experiment byl pouze v oblasti ozvučení basové kytary, kdy nám kapelník vyplachoval uši důrazným způsobem. Samostatnou kapitolou byl každoroční požadavek na rozsvícení, či spíše zhasnutí, některých světel v areálu. Osvětlovač Jarda vyšuměl hned při informaci, že to nejde, a tak se dali do pokusů. Ze šesti světel vybrali ty dvě správná po dvaceti minutách. Na to, že se zde pořádají zábavy dvacet let 8x za léto je to úctyhodný výkon. Zakončili jsme opět v úředně povolenou jednu hodinu. Tentokrát přesně.
2.6.
V pátek jsme hráli v Krakovanech. Po posvícenském prologu minulý týden to byla první zábava v této obci. Sympatický areál u hřiště na okraji vísky se dostal do prvních problémů hned po prvním propláchnutí reprobeden naším zvukařem. Dostavila se důchodkyně z těsného sousedství a vyzbrojena důkladnou masáží z TV Nova vyhrožovala Snídaní s Novou a podobnými pořady. Naštěstí zůstalo jen u verbálních projevů, které v průbehu zábavy neměly žádných pokračování. Navzdory pěknému počasí byla návštěvnost velice komorní, úvodní série byly spíše poslechové a na první ploužáky šel tancovat pouze Míra, který vyrušil náhodnou partnerku uprostřed rozepsané SMS zprávy. Soubor hrál solidně, pouze Jirka měl slabší rozehrávku. Slabinou byl tentokrát světelný doprovod, neboť Jarda byl skolen angínou a náhradníci Tomáš s Milanem se v programech orientovali jen velice těžce, ne vždy byla použitá sequence optimální, a dokázala tak nastálou tmou muzikanty nepříjemně poškádlit. Teplý letní večer se kolem jedenácté změnil na studený, začaly poletovat dešťové kapky a změna kouře udírny ze svislého směru na vodorovný signalizovala nepříjemný severní vítr. K většímu dešti však nedošlo a tak se zdárně zakončilo v úředně povolenou jednu hodinu, jistě k velké radosti sladce spící důchodkyně, i když v závěru zábavy se u parketu objevil Opel OMEGA kombi s nálepkami Zpravodajství TV NOVA, ale šlo pouze o chalupáře lačné zábavy a občerstvení, kteří nebyli ve službě.
V sobotu jsme hráli v Bítovanech. Hoteliér Láďa nasadil na tento víkend double a tak jsme dohrávali druhé dějství po pátečním Motouzu. Počasí se tentokrát silně nevyvedlo, severní vítr byl krutý a večer aspiroval na rekordně nejstudenější. Přesto se dostavil solidní počet návštěvníků, kteří pochopili, že pokud se nerozhýbou na parketě, zmrznou. Soubor hrál navzdory zimě statečně a chlad odháněl pohybem a škodlivými nápoji. Nasadili jsme dvě nové písně dotvořené na odpolední zkoušce. První pokus nepoznala ani kapela, repríza již byla mnohem lepší, ale sedat si budou ještě dlouho.
9.6.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Jako jedna z mála obcí tato disponuje záložním sálem pro případ deště a tak se do poslední chvíle licitovalo, jestli se bude hrát v sále nebo na hřišti. Vzhledem k nejistému počasí zvítězil sál, ale hlavní příčinou byla prohlídka parketu, jehož bouda pro kapelu připomínala autobusovou čekárnu a navíc byla umístěná ve svahu bez možnosti vystavět bedny alespoň jako věž v italské Pise, o světlech ani nemluvě. Soubor hrál velice opatrně, neboť Míra nastoupil s horečkou a velice ostrouhal repertoár. První sérii uváděl za pomocí zesilovače Honzy, ale pak se trochu rozvázal. Bylo ovšem znát, že je skutečně zdravotně indisponován a tak v jednu hodinu rezignoval, když poslední sérii odzpíval Jirka. Zábava byla velice rozjásaná, počínaje pořadateli u kasy, kteří byli snad již v deset hodin na sračky a v jedenáct jim odpovědnější kolegové kasu radši odnesli, a konče jednou do němoty vypitou slečnou, na níž bylo povoláno ARO. To si svůj příjezd zopakovalo ještě po skončení zábavy za doprovodu policie, neboť byl tentokrát do němoty zkopán jakýsi mládenec.
V sobotu jsme hráli, či spíše nehráli, ve Strašově. Už se pomalu stává tradicí, že když Mogul hraje ve Strašově, není radno si brát dovolenou, protože bude zaručeně pršet. Pršelo od půl páté a tak jsme po zralé úvaze a po domluvě s pořadateli zábavu zrušili a většina souboru se přesunula do místní restaurace na jedno a celý večer pili právě to poslední.
16.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Ačkoliv se celý den honily mraky, o kterých ani rosničkáři nevěděli, byl večer jako malovaný. Návštěvníci se trousili pomalu a ani na parket se moc nehrnuli. Teprve se setměním se areál správně zaplnil a parket řádně zahustil. Soubor hrál tak nějak pátečně, poskytl mnoho úsměvných okamžiků a tak nějak se ctí doplul až do jedné hodiny, stanovené meze obecním úřadem. To už zvukař netušil jestli se hraje či nikoliv, a souzvuk kytar v poslední sérii nelahodil uchu tak jako obvykle. Ovšem dav byl vykropený naprosto shodně, policejní hodinu vůbec nepochopil a neúnavně se dožadoval přídavku. Bohužel osvětlení parketu, kterým se inkognito řvounů obvykle ruší, nefungovalo, a tak si pořvali dlouho.
V sobotu jsme nehráli, neb Míra nastoupil rodinnou rekreaci.
23.6.
V pátek jsme nehráli, neb Míra ještě užíval rodinné dovolené. Byla mu za to udělena pochvala před nastartovanou Avií, neboť jsme ušli průtržím mračen, povětří a dalším radovánkám, které páteční večer poskytl. Na většině parketů se nehrálo, protože nešla elektrika, pouze ve Dřenicích dotáhla kapela dvě elektrocentrály (jedna byla na pivo) a zábava se konala.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Počasí bylo až přenádherné a tak se kapela při rozbalování jen líně ploužila, protože každý prudší pohyb znamenal mokré tričko. Stejně tak se courali i návštěvníci, které začátek v plném slunci příliš nelákal a areál zhoustl až se setměním. Soubor hrál přiměřeně k teplotě okolí a jelikož se dehydratace zaháněla zvýšeným úsilím a pitný režim se naplňoval dvojnásob, nebyly některé party v závěru už to správné ořechové. Svou troškou do mlýna přispěl i kapelník, který hostil svoje jmeniny. Končilo se přesně v policejní jednu hodinu a po pěti letech piliňáků (liberecký párek), které se nám někdy zdály i na dvě sezóny z jedné dávky, se pořadatelé vytahovali s gulášem.
Následující dva víkendy je kapelní dovolená. Jelikož jsem mimo dosah internetu , aktualizace Newsu a Rozpisu se nekoná.