6.1.
Tento víkend jsme nehráli. Kapela se zotavuje po náročných oslavách křtu a nového roku, a také nabídka sálů, které nyní úpí pod náporem plesů, není z největších. Proto jsem také nikde nebyl a nikoho nepotěším a ani nenadzvednu svým hodnotícím tlacháním.
13.1.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. První naše i kostěnická zábava přilákala množství návštěvníků přímo úměrné vycházející plesové sezóně. Nebylo ani narváno, ale ani málo, bylo o něco více než minule. Soubor hrál po čtrnáctidenní odstávce nezvykle solidně bez větších zádrhelů, dokonce se nevyznamenaly ani známé firmy, ba naopak, z řad posluchačů, jindy velmi kritických, zněla jedna pochvala za druhou na výborný zvuk. Jak na nový rok, tak se to třeba povede i příště. Vyznamenala se i elektrika. Dráty místo pojistek, které opravil Jirka při minulé výpadkové kalvárii, měly trvanlivost jednoznačně vyšší, než původně zamýšlené jištění.
V sobotu jsme nehráli.
V pátečním DO-RE-MI na TV Nova měl zástupce východočeský tancovačkový bigbít. "Soutěže" se zúčastnil Slávek Vondráček z bývalých mladých Markantů. Vybral si píseň "Far far away" od Slade ve české verzi od Aleše Brichty a zhostil se jí výborně. Bohužel v pořadu nejde příliš o hudební kvalitu, ale o sociální soucit, a tak skončil o bod druhý.
20.1.
Tento víkend jsme nehráli. Podlehl jsem kulturní události v naší obci a zašel se podívat na Myslivecký večer. Záměrně se neuvádí "ples", aby případný návštěvník nebyl omezován normalizovaným společenským oděvem. Hudba byla jako vystřižená z povídek Šimka a Grosmana: "Kapela nebyla nejpočetnější, ale oba muzikanti, harmonikář a dirigent, dělali co mohli." Soubor by dvoučlenný: harmonikář, který hrál i na jakýsi kombajn od Yamahy, a dirigent, který zpíval a hrál na saxofony (soprán, alt i tenor). Použití kombajnu zaručovalo pravidelnou rytmiku a tím byla kapela o poznání lepší než její verze se živým bubeníkem. Nutno podotknout, že oba muzikanti byli již v důchodovém věku, a tak jsem obdivoval jejich boj s technikou, kdy při neustálém listování v návodu (nástroj zřejmě nevlastnili dlouho) vyloudili za pomocí vložených disket i Hrobaře a Mašinku v poslouchatelném provedení. Sál byl narvaný, cca 150 lidí, a s převáděnou hudbou velmi spokojený, Hrobař byl v jedné sérii vytleskán na přídavek. I já jsem byl spokojený, neboť jsem k přijatelné hudbě zabodoval i v tombole a odnesl si domů ptáka bažanta. Stal se zjevně cílem několika lovců najednou, protože jeho váha zdaleka překračovala jeho velikost o několik dávek broků.
V pátek 25.1. v Opočně se NEHRAJE! Opět jeden z pořadatelů, který měl veké oči a plány, nasmlouval s několika kapelami celou šňůru pátků, a po prvních třech, když zjistil, že nechodí lidi jako v sousedním Pohoří, všechno zrušil.
27.1.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Zahájení úhřetické sezóny 2002 se velmi vydařilo a bylo velmi úrodné na příchozí. Výsledek velmi překvapil zejména všechny pesimisty odkazující na plesovou sezónu. I když například v sousedních Vejvanovicích ples byl a nepřišla odtamtud ani noha, zbylo ještě velmi mnoho míst, kde ten den plesy nebyly. Publikum bylo velmi mladé, velmi živé a vzalo útokem parket ještě před zahájením. Soubor hrál po čtrnáctidenní pauze velmi zdatně, pouze byl velký úbytek strun, jedna basová a tři kytarové, a tím pádem několik vynucených přestávek. A tak jedinou vadou na kráse byly velké fronty ve výčepu, neb ani pořadatel takový nával nečekal a neotevřel druhou nálevnu.
31.1.
Tento víkend nehrajeme z důvodu jarních prázdnin a z toho vyplývajících rodinných povinností některých členů souboru.
A jedna douška.
Čau bigbíťáci,
internet téměř nesleduju,ale lecos se mi dostane k uchu, a proto reaguji.Část internetových stránek kapely Mogul rock, které znervozňují jiné kapely a jejich příznivce, nevyjadřují názor celé kapely, ale pouze pisatele, a to já neovlivním, proto vysvětluju. S mnoha kapelami se střídáme v různých kulturních zařízeních, na všechny chodí skoro stejný lidi, někdo je fanda té, někdo oné kapely, ale Mogul nechce nikoho poškodit nebo někumu způsobit potíže. Naopak,byl bych rád, kdyby mezi muzikanty i návštěvníky všech kapel panovala kamarádská atmosféra.
Dík za pochopení a bigbítu(kapelám) a bigbítům(zábavám) zdar,zdar,zdar!!!!!!!!
Honza Černík - MOGUL rock
P.S.:Internet skoro nesleduju,pokud chcete reagovat, tak na 0603/466 344 (i SMS), a vyřiďte to Lubošovi. Cau.
Toto je příspěvek našeho kapelníka v listárně webu Komunálního odpadu. Jelikož jsem v něm za blbce, vůbec si netroufám to komentovat, ačkoliv vím o co jde, ale asi bych to zase popsal špatně, tak nebudu ani naznačovat.
10.2.
V pátek jsme nehráli, neb jsem byl ještě na zasněžených a promoklých svazích Rychlebských hor.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Narozdíl od loňských zasněžených a promrzlých výletů do této vísky na Vysočině byl tento dokonale jarní, což jsme poznali podle přehřátého motoru naší Avie a stanu se spacákem jednoho z návštěvníků. Progresivní vstupné (30 Kč do 21 hodin) zaplnilo sál již od samého začátku a parket se osmělil již při první sérii. Soubor hrál velmi zdatně a navzdory dvěma narozeninovým oslavencům (kytara a basa) vyzbrojenými patřičnými základními potravinami (broskvová a fernet) dohrál se ctí. O to veselejší bylo i závěrečné balení a cesta domů. Zpěv veselých písní, sílící místy až v řev, byl prolínán škemráním Míry:"Papine zastav, nebo se pochčiju!" Nepochcal se. Za jeho vydatnou aktivitu při nošení aparatury, kdy nám pomohl se dvěma bednami, mu zastavil po dvaceti kilometrech.
17.2.
V pátek jsme hráli v Kvasinách. Ač to byl tentokrát pátek, návštěvníků se dostavilo více než minule v sobotu a ti, co přišli včas, shledli nevšední začátek. Soubor hrál sice zdatně, ale hned první skladba se nevyvedla Bobanovi. Po několika neúspěšných pokusech o vzpomínku na nevybavené akordy se stal obětí celé kapely, která na jeho nenadálé výkladní skříni vystavěla pětiminutovou estrádu. Pro zúčastněné: skutečně jsme to neměli nacvičené. Další, tentokrát plánovanou akcí, bylo blahopřání Jirkovi k třicetinám. Jako dar od kapely obržel čokoládová ňadra. Hned jim ukousl bradavky. I přes následující destilátový příval jsme dohráli se ctí, pouze Boban byl k nepotřebě a napadla ho mnohomluvnost a dokonalá ztráta svalové souhry. Cestou domů se poslouchal v rádiu hokej a všichni skalní sportovci se těšili do zkušebny na televizi. Bohužel, až na kapelníka, vytuhli zmoženi úplně jiným sportem.
V sobotu jsme hráli v Olešnici u Chlumce nad Cidlinou. Zdejší sál nese znaky pozůstalosti (nebo možná i současnosti) diskoték, leč je pěkný a prostorný. Návštevníků se dostavilo solidně a hned od druhé skladby vtrhli na taneční parket. Co překvapilo, byl potlesk a jásot za každou zahranou věcí. Míra ani nestačil dělat na jevišti děkovné kolečko, které se v závěru měnilo v děkovný kosočtvereček. Soubor hrál již bez problémů a zvukař si vyloužil pochvalu pořadatelů za výborný zvuk. Zvukař a technici vůbec ovšem pochvalou na pořadatele nehýřili, protože na svém stanovišti na sále téměř mrzli a tak brali za vděk dobře vytopenou šatnou, kam se chodili rozehřívat. O to rychleji se balilo a nebyli jsme daleko od rekordu.
24.2.
V pátek jsme hráli v Kostelci u Heřmanova Městce. Počasí po předchozích jarních dnech nasadilo k zimnímu trháku a tomu odpovídala i návštěva. Žádné návaly se nekonaly, leč byla příjemná a od prvních tónu okupující taneční parket. Soubor hrál pátečně solidně, vyčnívaly pouze bubenické experimenty s úpravou některých věcí, které bohužel nebyly zbytkem souboru pochopeny a neujaly se. Končilo se kousek po jedné a po naložení jsme u večeře viděli ještě kousek hokeje a curlingu. Někteří unavení a pospávající jedinci moc nechápali, proč mají hokejisti místo hokejek košťátka.
V sobotu jsme hráli v Mostku. Počasí se od pátečního moc nelišilo, sněhu spíše přibývalo, ovšem na zdejší zocelené bigbíťáky nemělo pražádný vliv, a tak se jich docouralo poměrně hojno, dokonce i velmi brzo. První série se nesla v koncertním duchu a parket se rozjel a po nezbytném požití na plachost. Soubor hrál velmi zdatně a byl omezován pouze atypickým mobilním jevištěm, které skýtalo mnoho možností chůze do prázdna. Naštěstí se tak ani navzdory nadměrné konzumaci nestalo. V závěru již Míra začal ztrácet kontakt z textem a tak jsme kousek před druhou akci zakončili. Balilo se tentokrát dlouho, všichni byli veselí a nepracovití. Celou akci fotil místní fotograf-amatér s digitálním fotoaparátem a na závěr nám výsledek nahrnul do notebooku. Je toho 157 fotografií, které se výhledově objeví na netu nebo v novinách.
V pátečním DO-RE-MI se objevil další zástupce východočeského bigbítu. Radek Řezníček, druhý zpěvák Komunálního odpadu, si vybral Šípkovou Růženku od Jiřího Schelingera a zpíval skvěle. Bohužel nevyhrál, vítězka zpívala také skvěle a rozhodl bod dementní zástupkyně publika.
3.3.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Narozdíl od minulého pátku v Kostelci bylo počasí vcelku příznivé, a tak hoteliér Láďa, který si u nás opět šplhnul stěhovací aktivitou, očekával počet návštěvníků větší než malý. Nemýlil se a dokonce situaci lehce podcenil. Sál se zaplnil velmi brzo, parket s první písní a sudy byly prázdné krátce po půlnoci. A tak musl jet shánět přídavek. Soubor hrál vcelku přijatelně, pouze poslední série zastihla Míru mimo mísu a ustál ji už jen ze setrvačnosti, o závěrečné aktivitě při balení a nošení ani nemluvě.
V sobotu jsme hráli v Horních Beřkovicích. Stejně tak jako má slavný americký detektiv Nick Carter Prahu ve Vídni, má náš bubeník Bohouš, vyjednávač akce, Horní Beřkovice v Kralupech nad Vltavou, což je posun asi 15 kilometrů a dokonce až do okresu Litoměřice. Zato jsme poprvé prohnali naši bigbítovou Avii Prahou a obdivovali krasná panoramata, hypermarkety a dálniční přivaděče. Akce byla již od prvního nápadu pojata jako výlet do neznáma, a tak se ani nějaké návaly neočekávaly. Pěkný sál má hezkou minulost se skvělými zábavami, leč se po delší odmlce opět začíná a tak jsme se zhostili role úvodníka. Lidí se docouralo méně než málo a tak se hrál spíše koncert. Soubor se této úlohy zhostil skvěle, Míra si s rolí věděl rady a předvedl všechny prvky svého repertoáru včetně pohybu po sále, tance s ostýchavými děvčaty s mikrofonem v ruce a zvýšeného alkoholového opojení, ve kterém se motal po jevišti jako cikán v kukuřici k všeobecnému veselí kapely. Ta nezůstávala v konzumaci pozadu a tak bylo veselí dokonalé. Zábavu jsme zakončili ve dvě hodiny a po dlouhém a veselém balení a nakládaní jsem o půl čtvrté odjížděli. Před odjezdem ještě Jirka s Mírou zašli do nedalekého zámečku, kde sídlí protialkoholní léčebna, pro razítko do Pivního pasu, ale bohužel se nedobouchali. Možná pro ně dobře. Cesta domů byla veselá s jednou zastávkou v non-stop hospodě na jedno točené a s druhou zastávkou na pomoc při vyprošťování havarované Fabie mladého opilce, což se nezdařilo. A jako ze správného výletu jsme dorazili za světla, na základnu o půl osmé.
V neděli večer byl na ČT2 skvělý pořad o historii rock'n'rollu v Čechách. Je to skutečně muzika, která hýbe generacemi. Můj favorit byl úvodní a závěrečný Rokec Ivo Pešáka, skvělá šlapavá šou s pohybem, skvělou muzikou a skvělými texty.
10.3.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Příprava na zábavu začala s drobnými technickými problémy. Bobanovi zdechl aparát a po marných pokusech o oživení přivezla rychlá spojka náhradního Marshalla od kamaráda. Začalo se tudíž s půlhodinovým zpožděním, které se Míra snažil vysvětlit návštěvníkům způsobem sobě originálním přibližně tohoto znění: "Boban tukan of Týnec nad Labem je evrybády kapelní blb a protože Pája a Hezký holky jdou." Pochopil to určitě každý. Návštěva byla zdařilá a parket od prvních tónů pod tlakem. Pod tlakem byli i někteří jedinci, rychlá výměna názorů ve výčepu skončila vysklenými dveřmi a následně byla pozvána policie. Soubor hrál přiměřeně slušně a kupodivu v Kostěnicích dokončili všichni se ctí, ale dohnali to po skončení zábavy. Za zmínku ještě stojí večeře, která byla nejlepší, jaká kdy v Kostěnicích byla, protože většinou se jíst nedala.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Ve zdejším kraji je zábav jako šafránu a tak bylo v sokolovně velmi plno. První série byla koncertní, neboť návštěvníci ještě pili na plachost, ale zato s nezvyklým potleskem po každé zahrané věci. Soubor hrál velmi zdatně a hlavně Míra měl dobrou slinu na správné slovo. Někteří jedinci plachost přepili velmi vydatně, a tak se dvakrát strhla na parketě hromadná rvačka. Při té první naši technici neohroženě hájili kácející se reprobedny a uhájili. Opravdu zde asi dlouho nebyly zábavy. Naštěstí se ruční přestřelky již neopakovaly a zábava dospěla do zdárného konce.
17.3.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Jak už je ve zdejším kraji obvyklé, sál se zaplnil poměrně záhy a věkový průměr patřil opět k nejnižím. Soubor hrál poměrně zdatně, pouze zvukař měl na počátku zábavy potíže s jedním stávkujícím ampliónem, který se pak rozehrál nezávisle na jeho zásahu. Zvukař si též pořídil nový kus nábytku, jakýsi digitální procesor na správnou stimulaci výkonových zesilovačů. Stimulace se zdála být zdárnou, neboť znalci zvuku opět labužnicky pomlaskávali.
V sobotu jsme hráli ve Verměřovicích. Obavy pořadatelů dostatečný počet návštěvníků v sále, kterého hvězda pomalu zapadá, se rozplynuly, neboť jsme v pohodě překročili obvyklý průměr. Začátek byl více koncertní a parket se začal plnit až po hodině a to hlavně při ploužákách. Soubor hrál solidně a hlavně Míra byl obdařen dobrou slinou na průvodní slovo. Krátce po půl druhé jsme zakončili, soubor kupodivu odolal pozvání pořadatelů na konzumaci a uhánělo se za halasu k domovu.
24.3.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II. Tak jak to u většiny kapel ve zdejším sále bývá zvykem, kapacita sálu vysoko překračuje došlé návštěvníky, a tak bylo spíše obsazeno, než plno. Počátek první série byl spíše koncertní, ale v jejím závěru byl již parket v tempu. Soubor hrál zdatně bez viditelných výstřelků a zátěž několika promile dolehla na některé jedince až po skončení zábavy, a tak se při stěhování spíše pletli a sloužili k pobavení ostatních.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Obavy pořadatelů z konkurenčního Divokého Billa s Medvědem 009 v nedalekém Herálci vzaly již v začátku za své a návštěvníků, kteří tentokráte zaplnili parket již od prvních tónů, se dostavilo velmi hojno. Neodradil je ani návrat zimy na Vysočinu, někteří přicházeli jako sněhuláci a zhulili se taky jako sněhuláci. Zábavy v Krouně jednoznačně útočí na titul sálu s největší konzumací včetně příznaků. Nemálo jedinců bylo v závěru doslova odtaženo. Soubor hrál solidně, jen některým docházel v závěru dech, ale ustáli to. Pouze zvukař byl znaven oslavou svých ...náctých narozenin a zaspal konec zábavy. Balení bylo tentokrát jak na dostihách a brzdili jej pouze pozůstalí opilci a Míra.