1.10.
Ve středu jsme hráli v Mostku. Byla to přesunutá zábava ze Skořenic, kde se pořadatel nedohodl na pronájmu sálu a tak jsme se po několika letech octli zvnovu v nám důvěrně známém sále. Ani návštěníci nezapoměli, kde Mostek leží, a tak se jich sešlo dosti hojno, i když byli ze začátku velice stydliví a zábava začínala jako koncert. Nutno podotknout, že charakter a rozměry tohoto stánku tomu tak trochu vybízely a byla to pěkná podívaná. Svou koncertní troškou přispěl i zvukař, který mohutným zvukem atmosféru jen umocnil. Sám mistr zvuku ve tváři vypadal, jako by se právě vrátil z pražské obrany globalizace a ten večer vyfasoval přezdívku Kocourek modroočko. Soubor hrál vcelku dobře a obavy bubeníka ze speciální vysoké rampy a její výkyvy se ukázaly jako liché. Panáčkové dýchánky kapela tentokrát přesunula až po skončení zábavy. Moučníkový souboj se Sopotnicí Mostek(Skořenice) atakoval výborným jablkovým koláčem.
O víkendu jsme nehráli. Kapela si vybírala oddechové volno. Někteří se jeli podívat na to, jak hrají jiní, někteří vychovávali své potomky a někteří, jako třeba já, se toulali po horách.
8.10.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Ačkoli babské léto skončilo a nastal pravý podzim s deštíkem, byla účast nadprůměrná a na neobyčejně mladá. Zřejmě se naše zábava stala alternativou zavřeného dýzoklubu Xanadu v Hrochově Týnci. Víkendová pauza byla na kapele tentokrát znát a mnohé harmonie nepatřily k nejvydařenějším, zejména kytarové, ale i klávesové. Obnovenou premiéru měl pyrotechnický efekt padající déšť, který skončil lehkým požárem spouštěcí kabeláže ve výši tří metrů, ale pohotový zásah techniků dvoumetrovou tyčí vše vyřešil. Naopak úplnou premiéru mělo kuličkové počitadlo připevněné v nákladové části Avie, které po vzoru F1 počítá ujeté okruhy nosičů aparatury a nekompromisně odhaluje ulejváky a flákače. Nošení se zvrhlo v soutěž o kuličky.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Po odpolední zkoušce jsme vyrazili na své oblíbené výletní místo na ústeckoorlicku. Počasí se spíše zhoršilo, ale stejně tak jako v pátek to nebylo na účasti znát a návštěva patřila k nejlepším. I soubor byl již zocelen a až na drobné zkratky, kdy se něktré písně zkrátily, k všeobecnému veselí zejména techniků, hrál k všeobecné spokojenosti narvaného sálu. Nezklamala ani výborná večeře a meta zákuskového souboje se Skořenicemi se opět posunula. Jelikož jsme hráli v Sopotnici desátou zábavu, přinesli pořadatelé dort s deseti svíčkami. Po překotném balení a nastěhování aparatury do Avie se v lokále opět rozpoutala nezřízená piatika, jíž se účastnila většina souboru, někteří však šli spát. Cestou domů měla premiéru teplá dvojka Bohouš s Bobanem, kteří spolu ulehli na lúžko nad kabinou. Veselí zbytku kapely se neslo po celou cestu a za znamenání stojí Mírův výrok: Kde to jsme? Mě nevadí, že už jedeme tři hodiny v autě, ale proboha, kde to jsme? Korunu všemu nasadil Jarda, který při vystupování uklouzl na schodech a ve snaze udržet balanc urval polici a zasypal zbytek nic netušících sedících lavinou materiálu.
Vyšlo říjnové číslo MogulNews.
15.10.
V pátek jsme hráli ve Ctětíně. Zdejší stánek nepatří k největším, zejména jeviště se jako zázemí kapely jevilo zcela nedostačující, a tak jsme zabrali i kus sálu, ale nakonec jsme na miniaturní stupínek dostali i celou světelnou techniku, i když za cenu mého premiérového pádu ze žebříku ze dvou metrů, naštěstí bez úrazu. Návštěvníci se courali velmi zvolna, ale nakonec byl sál zcela zaplněn a parket již od první série, i když o pauzách se zcela vyprázdnil, protože venkovní teplota byla z kategorie letních a určitě vyšší než v sále. Soubor hrál docela slušně, pouze Jirka, který místo večeře zvolil úplně jiný druh občerstvení, byl po půlnoci téměř k nepotřebě, a tak jsme dohrávali s mírnými improvizacemi. Nutno podotknout, že Jirka vynecháním večeře o nic nepřišel, protože takovou imitaci večeře jsme už dlouho nezažili a to nejsme až tak nároční.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Narozdíl od pátku se zde návštěvníci dostavili mnohem dříve a již od prvních tónů byl parket zaplněn. Kapela byla ve formě, včerejší slabší jedinci se zastyděli, a po omluvě za výkon ve zdejším stánku při minulém vystoupení, kdy byli na dvojáku téměř všichni na sračky, hrála dost dobře a zábava jela ve varu až do půl druhé. Nejlepší byla večeře, jakou jsme ještě neměli. Dostali jsme pekáč zemlbáby. Byla výborná a určitě hodnotnější než půlpárky z minulého dne. Pochopitelně to byla recese, protože po tomto předkrmu následovala klasická pečená kuřecí stehna, tentokráte velikosti pštrosa.
22.10.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Tentokrát jsme dohrávali vystoupení po skupine Arakain, v tomto sále již podruhé. Příprava pořadatelů byla dost odfláknutá, předprodej žádný, plakáty visely pouze týden jako na okresní přebor, koncertní úprava sálu poloviční, a také příval návštěvníků, který byl sice početný, byl jen o málo vyšší než běžně na Mogul. Arakain začal o půl desáté a hrál hodinu a padesát minut. Opět pěkné vystoupení, krásná podívaná, pouze srozumitelnost tak malá, že jsme soutěžili, ti Arakainu neznalí, v počtu identifikovaných slov. Přibližně tři na skladbu. Naopak znalci a častí návštěvníci Arakainu odhlili nezvyklý počet chyb a nesrovnalostí v instrumentaci a příliš nadšeni nebyli. Nejvíce se tentokrát vytáhli technici, protože přestavba aparatury a nastavení trvala kousek přes půlhodinu a tak jsme stihli krásné tři série. Zvuk a slyšitelnost na jevišti byla sice hodně vzdálená každotýdennímu zvyku, ale po dvou zkušenostech s Arakainem byla nejlepší. Zato osvětlovač byl zjevně samostatně uvažující jednotka, protože rozsvítil 6, slovy šest, reflektorů, a tím pro něj zájem o další dění na sále skončil. Snad byl problém pustit nějaký automat, nebo cena žárovek byla příliš vysoká a životnost nízká, a tak Míra požádal o přestávce zvukaře, aby ještě dvě světla zhasnul, protože na takový příval osvětlení nejsme zvyklí.
Na závěr poděkoval kapelník manažerovi za zlepšenou spolupráci s tím, že jsme sice chtěli po bítovanské špatné zkušenosti s podobnými akcemi skončit, ale že to s nimi ještě někdy zkusíme.
V sobotu jsme hráli ve Vlčí Habřině. Bylo náhrada za zrušenou zábavu v září a podle toho to taky vypadalo. Návštěvníci se courali dlouho, ale jelikož již nebyli zvědaví na vtípky nějakého Mogulu, tak nějak se moc nedocourali a na útulném sále panovalo komorní prostředí. Nebylo to sice letošní minimum, ale daleko do toho nechybělo. Nicméně ti odvážní, co došli, měli dobrý rozeběh a taky jej již od první série hojně využili. Soubor kupdivu psychicky odolal, nikdo neřešil nastálou situaci nadměrnou konzumací a hrál vcelku dobře. Navíc jsme premiérově zařadili skladbu s názvem "Daleko blízko", kterou jsme již při první repríze operativně upravili.
29.10.
V pátek jsme hráli v Čepí. Jak už býva v tomto stánku zvykem, vzhledem k ne zrovna nadměrnému množství míst k sezení, byla tato obsazena již v osm hodin a příval návštěvníků pokračoval nezmenšeným tempem. Soubor hrál standardně pátečně, tu a tam něco nevyšlo a Mírovi od poloviny večera nevyšly skoro žádné texty, neboť jsme slyšeli mnoho nám ještě neznámých novotvarů, které se stupňovaly podle stoupajícího alkoholového tlaku. Parket byl od první série ve varu, tanečníci po sobě téměř šlapali a v závěru doslova, protože se začátkem závěrečné písně se zábava zvrhla v hromadnou rvačku, která pokračovala i během balení, bylo jedno K.O., asistence ARO a policie. Po dlouhé době se opilí mladíci vyznamenali a ukázali, že jsou chlapi, jen ta děvčata z toho nic neměla.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Hned po příjezdu jsme dostali držkovou od správcové kulturního domu, kde se flákáme, že už jsme tu měli dávno být, ale lidsky jsme se omluvili a domluvili. Tak trochu měla pravdu, protože stejně jako v pátek se návštěvníci začali courat poměrně brzo a docourali se na zdejší poměry v hojném počtu, což vytvořilo optimistické úsměvy na tvářích pořadatelů. Soubor hrál bez vážnějších problémů a vytvářel na vysokém a prostorném jevišti pěknou podívanou, která se líbila a parket se osypal již při prvních kusech. Bohužel počet návštěvníků překročil odhad pořadatelů a tak již o půl jedné došlo pivo. Davy tanečníků začaly prudce řídnout a tak jsme konec příliš neoddalovali a krátce před druhou jsme státněsváteční zábavu zakončili.
5.11.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Zdejší sokolovna se podzimním seriálem zábav pomalu dostává do povědomí bigbítového národa a snaží se být důstojným konkurentem vyhlášených sousedních Úhřetic. Nicméně páteční termín je zpravidla ve znamení pomalého courání návštěvníků, kterých se nakonec docoural na zdejší poměry rekordní počet. Kapela byla poměrně ve formě, pouze Míra se tradičně vykropil, vynechal večeři a v závěru byl k nepotřebě. Zato jsme si vybrali oddechový čas s technickými problémy. Nejdříve se odporoučel napaječ pro zvukařovy kouzelné přístroje a hráli jsme celou skladbu jen na zvuk z jeviště. Ovšem daleko efektnější byl pád přední světelné rampy. Uprostřed skladby povolilo jištění jednoho stojanu a rampa se rychlým tempem našikmila. Spolehlivý systém však i takovouto nehodu ustál beze ztrát na životech a tak již během hry se vše vrátilo do původního stavu. Při závěrečné cestě jsme chtěli odměnit Mírovu aktivitu při stěhování pozváním se k němu domů na kávu. Rejpal vytrvale do každého, ale když jsme se vyhrnuli z Avie do paneláku na chrudimském sídlišti a nacpali se do výtahu, bylo z jeho strany náhle po srandě a velice rychle vysřízlivěl. Nakonec zůstalo jen u jízdy výtahem, ale příště přitlačíme.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Po odpolední zkoušce jsme vyrazili do sice nevelkého, ale oblíbeného sálu. Hned v úvodu jsme předali pořadatelům perníkovou chaloupku s věnováním jako odměnu za výroční dort z minulé zábavy. Navštěva tentokrát nepatřila k největším, ale byla obměněná a viděli jsme spoustu nových tváří. Kapela hrála bez problémů, premiérově uvedla novou věc "Chraň lásku svou", i když zdejší sál svými parametry problematicky vyzáří známě věci, natož teprve novinky. Po výborné večeři pokračoval moučníkový souboj se Skořenicemi skvělým domácím štrůdlem. Po skončení a sbalení aparatury se pokračovalo v jásání v Zanzibaru a ve stejném duchu se nesla i cesta domů, která byla okořeněna tentokrát skutečnou zastávkou na kávu u kamarádky v Ředicích, kde se stavil i Láďa z Markantu, který se vracel z úplně jiné zábavy. Veselí a zábava byly dokonalé a tak jsme uléhali až před sedmou hodinou ranní.
12.11.
Tento víkend jsme nehráli. Soubor si vybíral oddechový čas a tak někteří oprašovali své manželky, vychovávali dětičky, zvelebovali rodinné příbytky a byli i tací kteří to bez randálu a zahulených sálů nevydrží a tak se rozjeli navštívit zábavy ve svém blízkém okolí a shlédnout kapely, které tam hrají. Já jsem stihl v pátek spolu Jardou a Tomášem Motouz v Kostěnicích a pak ještě rock festival v Čepí. Tam jsem stihl v plném tempu kapelu Virvalainen. Hrají sice styl, který nemusím, ale hrali dobře. Nejvíce překvapující byl výborný a důrazný zvuk pod taktovkou Mariana Starého, který byl na hony vzdálen huhlání z podobných atrakcí v tomto sále. Zato světelná podpora, která se zvukařem zjevně nesouvisela, se nevyvedla a sedm reflektorů blikajících přímo do očí chaotickým systémem a to i o přestávkách připomínal zlaté časy kapely Elán, ale vystupující umělce nenasvítila vůbec, a tak nezasvěcení, jako třeba já, ani netušili, jak vypadají. Ještě ve třičtvrtě na dvě nastoupila kapela Atlantis z bydžovska. Hráli dobrý tancovačkový bigbít, ale jelikož byli poslední a dobu čekání si krátili jednoznačným způsobem, některé prstoklady již nebyly to správné ořechové.
V sobotu jsem stihl Eminenci v Úhřeticích, Profil ve Starém Máteřově a Motouz v Kostelci, kde byl též náš Bohouš, ale už jen jako chodící troska. Měl jsem v plánu Rockový klub v Heřmanově Městci, ale k mému překvapení bylo již v jednu hodinu mrtvou pusto prázdno a tma.
19.11.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Návštěvníci se nenechali zaskočit předpovědí rosničkářů, kteří slibovali celodenní déšť, ani výměnou pátku za sobotu, a jelikož to byl pátek sváteční, dostavili se opět v hojném počtu. Soubor začal v dobré formě a záhy byl celý sál ve varu. Ovšem již od poloviny zábavy se objevily v textech drobné výpadky, které místy zvolna přechazely do orchestrálek s tupým prosebným výrazem umělce "nahoď". Jednu skladbu dokonce odeslal nevhodně zařazeným textem do autu, a tak spíše přestala než skončila. Byli jsme jen rádi, že pořadatelé striktně trvali na konci v jednu hodinu.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Tento oblíbený sál se vyznačuje zejména dvěma večeřemi a šikmou dřevěnou stěhovací lávkou zadními dveřmi přímo na jeviště. Pořadaté zpočátku vyjadřovali obavy z velké konkurence, ale obsazená místa k sezení při začátku zábavy jejich obavy změkčila a plný sál s přibývajícím časem je zcela eliminoval. Soubor po pátečním rozcvičení hrál jako vyměněný a dostal tanečníky do takového varu, že se nekolikrát povážlivě zakymácela přední světelná rampa, která jim překážela v "tanci". Premiérově jsme uvedli skladbu s názvem "Helmut" nacvičenou na odpolední zkoušce, která pojednává o sexuální turistice bohatých západních kapitalistů za nezletilými slečnami z levného východu. Na přání pořadatelů jsme zábavu příliš neprotahovali a po jedné hodine zakončili. Při závěrečném stěhování ještě stála za zmínku Bobanova ryba na nakloněné rovině s basovou bednou v náručí, neboť někteří z líných umělců po celý večer na prkna, co znamenají stěhování, močili, a noční mráz se postaral o nečekané zpestření.
Konečně vyšlo nové číslo MogulNews.
26.11.
V pátek jsme hráli ve Vlčí Habřině. Po příchodu na sál jsme si připadali jako v zamořeném území. Pravě se vypalovala úplně nová kamna a jemný štiplavý dým spalovaného oleje vytvořil jemnou homogenní mlhu, proti níž ta naše diskotéková, kterou jsme ani nepoužili, byla jen slabým odvarem. Seděla dobře a ani okna dokořán s ní téměř nehnuly, ale buď jsme si zvykli nebo se přece jen do začátku vystoupení trochu povadla. Účast zábavníků byla pouze o něco vyšší než minule, ale celkově také mizivá, a tak měli tanečníci dostatečný rozeběh. Soubor hrál docela obstojně bez výrazných výkyvů hodných potlesku techniky, pouze zvukař, který se rozhodl nahradit pořadatelům zvýšenou konzumací chybějící publikum, trpěl depresemi a návštěvníci neočekávanými výkyvy zvuku. A tak jsme vystoupení příliš neprotahovali a po jedné hodině zakončili. Za zaznamenání stál ještě originální veršík průvodního slova našeho Míry: Za velkýho citruse vylížu ti výtruse! Dalším vystupujícím v tomto stánku bych doporučil plynové masky do tepla nebo tlusté svetry do studena.
V sobotu jsme hráli v Radovesnici II.. Celodenní déšť nevěstil nijaké návaly, ale účast byla dobrá, na nás obvyklá a nezvykle taneční, neboť od poloviny zábavy byl plný parket a prázdné židle. Soubor začal dost dobře, ale s přibývajícím časem a počtem kamarádů, na které je zdejší sál velmi úrodný, začala váznout zpěvová linka, objevovaly se nové texty, staré se ztrácely a objevily se i pokusy o zkrácení písní, ovšem zbytek kapely se nedal zaskočit a lehce z karambolu vybruslil. Po skončení zábavy se mistr dorazil úplně na sračky a dokonce se schlovalo k odjezdu bez jeho maličkosti, ale ještě se stačil dovalit. Cesta domů byla velice hlučná, Míra vytrvale otravoval všechny spolujezdce a dokonce se chtěl prát, až mu hrozilo vyloučení z přepravy. Za odměnu se mu potají přestěhoval obsah odpadkového koše do kapes a do jeho kabelky. Míra v kapse nahmátl měsíc starý rohlík se salámem, chválil svoji manželku za prozíravost a odmítal se podělit s kamarády. Škoda.
Konečně vyšlo nové číslo MogulNews.
3.12.
V pátek jsme hráli v Kostelci u Heřmanova Městce. Sál jsme sice znali z návštěv jiných kapel, ale trochu nás zaskočil svou bigbítovou neuspořádaností a tak jsme stěhování aparatury zahájili přesunem stolů, aby byl parket až k jevišti a kontakt s publikem nerušený. Návštěvníci se courali poměrně slušně a bylo brzy plno, zejména proto, že sál nepatři k největším, a již od první série byl nevelký parket plný. Soubor se tradičně pátečně hledal, vytvořil několik novotvarů známých skladeb a některé, zejména dlouho nehrané, dohrál snad jen omylem. Kupodivu ale nikdo netrumfoval svou podnapilostí a tak se dohrálo se ctí a ve spokojenosti.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Mikulášský termín nasadil mnoho konkurenčních zábav a diskoték a tentokrát to bylo znát. Návštěvníci se sice nedostavili v tak hojném počtu, ale alespoň se tolik nemačkali a tlačenice na parketě byla únosná. Soubor už byl ve formě, nedostatků se objevilo minimum a opět se představila jedna čerstvá novinka. Večeře patřila opět do kategorie hotelových, včetně špičkového zákusku, a navíc všichni obrželi od pořadatelů mikulášskou nadílku, která obsahovala: brčko s náustkem pánského přirození, prezervativ, jablko, uhlí, čokoládové mince a lízátko, to vše v krásném dárkovém balení. Závěr byl opět trdičně strhující, po úklidu aparatury se vše navalilo do Zanzibaru a následovalo jeden a půl hodiny prudké konzumace. Cesta domů již byla klidná, protože většina účastníků nemohla ani mluvit a tak jeden po druhém odpadali a odložili jsme i předem plánované noční zastávky a návštěvy.
10.12.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Účast nebyla až tak vysoká jako minule, ale zcela postačující a velmi taneční.Soubor hrál pátečně a někteří,jako zejména Míra, dokonce čtvrtečně a místy i středečně. Již od půlky zábavy byl poněkud vedle, a v závěru ostatní členové vyvinuli velké úsilí, aby se písně, znetvořené nezvyklými texty a místy i netexty, dotáhly do vítězného konce. Pozábavové akce jako balení a stěhování se již odehrávaly bez něj a mnoho nechybělo a byl by bez něj i odjezd, jak byl v kolektivu oblíben. Cestou domů se ještě v Avii vyválel dvakrát pod schody zasypán basou pivních lahví, ale největší happyend umělce známe již z vyprávění jeho samotného z druhého dne. "Dveře od baráku jsem našel, do sklepa k výtahu jsem sjel po hubě a odřel si nos, výtah jsem otevřel a správné patro zmáčkl, vylezl jsem a bouchal jsem na dveře, aby mě žena pustila domů. Po nějaké době cvaknul výtah a někdo šel po schodech. Policie. Spletl jsem si panelák." Závěrem bychom chtěli poděkovat chrudimské policii za dobrou orientaci v okresním bigbítu, neboť to zachránilo "naši závislost" od zatčení a expedici na záchytku.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Narozdíl od minulé zábavy v tomto stánku, kdy nám správcová vynadala za pozdní příjezd, sice již bylo otevřeno, ale napojeni na elektriku jsme byli až krátce před osmou. Sál byl navíc značně vytuhlý a pořadatelé nejevili nadšení pro změnu klimatu. Naštěstí byla účast velice hojná, navzdory vystoupení Mňágy a Žďorpu v nedalekém Herálci, a tak se sál brzy zadýchal. Soubor hrál jako vyměněný a dokonce mistr, vyléčený policií, zpíval jak dlouho nepamatujeme, zejména textová orientace byla abnormální. Blýskl se několika novými veršíky, z nichž zaujal "První holka, druhá, třetí, čtvrtá, v řiti se ti vrtá." V jednu hodinu opět došlo pivo a tak jsme zábavu dlouho neprotahovali. Cestou domů jsme již neponechali nic náhodě a eskorta dobrovolníků (Jirka, Honza a Tomáš) dovedla mistra až přede dveře bytu, kde jej předala manželce.
17.12.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Letošní závěrečné rosické účinkování se představilo zejména abnormální návštěvností, zjevně rekordní, a opět velmi příjemným nízkým věkovým průměrem. Již od prvních tónů byl parket našlapán a po celou dobu na něm nebylo k hnutí, o pauzách se nedalo odejít z parketu ani ze sálu. Kapela sice začala mírnou kolizí v souhře, ale pak se rozjela dost dobře a dokonce i Míra nevykazoval tradiční úlety. Zrnkem písku v dobře namazaném a rozjetém soukolí, které se zvolna měnilo ve velký kamínek, se tentokrát ukázal Jirka, ale po důrazné domluvě kapelníka trochu písku usypal. V rámcí okénka kulturní vložky se odehrál křest CD desky kapely Šmehydlo, která uvolnila bigbítovou atmosféru trochou příjemné country hudby, a měla úspěch. Na bicí hrál jako host náš zpěvák Míra.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Příjezd měl první drobnou trhlinu, že řidič se spletl odjezd o hodinu a tak jsme přijeli s lehkým zpožděním. Druhá drobná trhlinka byla, že jsme díky té první zapoměli ve zkušebně stojan na klávesy. A tak se trošku improvizovalo a místo stojanu X jsem použil stojan STŮL. Návštěvnost byla již tradičně nízká a v tomto sále zvolna zkomírající, ale zdatně taneční. Soubor hrál již solidně a uvedl novou věc nazkoušenou na odpolední zkoušce. Po dlouhě době konečně jedna pomalá. Nedlouho po jedné jsme merendu zakončili. Při večeři po sbalení aparatury dostal hoteliér Ivan za zemlbábu z minulé zábavy domácí jitrnice ze zabijačky od Černíků, kterou jsme za víkend zvládli i se dvěma zábavama a jednou zkouškou.
Zábava 25.12. se přesunuje ze Skořenic(UO) do Solnice(RK).
28.12.
V pondělí jsme hráli v Solnici. Na sál, kde jsme před lety účinkovali, jsme již téměř zapoměli a tak nás opět překvapil svou velikostí. Shodli jsme se na tom, že je největší, ve kterém jsme kdy hráli a to jak do velikosti a výšky jeviště, tak i velikostí vlastního sálu. Zahájili jsme úklidem židlí z minulé akce, abychom měli vůbec kam nastěhovat aparaturu. Dalším bodem byly Vánoce v kapele. Kapelník vytahoval z košíků drobné dary a každý dobře poznal, co jeho jest. A tak Míra dostal hokejistickou přilbu i s náhubkem pro opilecké pády, Jirka sklenici broskvového kompotu a broskvovou, Bohouš pivní set, Vašek fantový set, zvukař Václav polštářek na mix,aby ho netlačily knoflíky do čela a novinař Jarda psací soupravu na poznámky. Návštěvnost nebyla z nejmenších, leckde by byl při tomto počtu narvaný sál, ale v této hale to bylo plivnutí do kaluže. Kaluž však byla velice pohyblivá již od prvních tónů a skvěle se bavila. Zato soubor se trošku hledal a vyrovnával s hlasovou indispozicí dvou hlavní zpěvových protagonistů, Míry a Vaška, což psychycky neunesl řidič-pyrotechnik Milan, neboť mu zásah do tanečního pořádku vyřadil plánované smrady, a vulgárně se na nastydlého Míru obořil. Chudák se stal nevinnou obětí informačního šumu. Překvapila i studená večeře. Mazané chleby jsme již dlouho neměli a nutno podotknout, že byly chutnější než leckterý teplý párek-piliňák. O půl druhé jsme štěpánskou trachtaci zakončili a přáním šťastného a veselého se rozjeli k domovu, opět málem bez Míry, který se tradičně loučil se všemi dvakrát, aby toho teklo dvakrát více.
Ve středu jsme hráli v Úhřeticích. Naše závěrečná akce tisíciletí se nesla ve znamení ukrutného návalu, kdy v devět hodin byli již tolik návštěvníků jako na naší běžné zábavě a davy stále proudily. Konečné číslo je naše letošní sálové rekordní, nepočítaje společná vystoupení s Arakainem. Již od prvních tónů se parket zaplnil a nebylo na něm k hnutí do samého závěru a to i o přestávkách. Soubor se překonával a spolu s vydařenými pyrotechnickými efekty se představil v jednom z nejlepších letošních výkonů a to až do samého závěru, který jsme svátečně o něco přetáhli.
Čtenářům těchto stránek přeji mnoho úspěchů v příštím roce a tisíciletí a zachovejte přístupovou adresu.