2.4.
V pátek jsme nehráli.
V sobotu jsme hráli ve Skořenicích. Aprílové datum věštilo nezapomenutelné zážitky a skutečně se stala událost, kterou nikdo z nás za bigbítovou kariéru nepamatuje. Pořadatelé optimálně naladěni, i když před týdnem to chtěli kvůli nějaké konkurenční diskotéce zrušit, sál se dobře zaplnil a v půli první písně zdechla elekrika, přesně jako minule. Další pokus vydržel asi skladbu a půl a opět ticho. Poté provedl Jirka jakýsi zásah do místního rozvaděče a rázem bylo vše v pořádku. A pak se stal ten zážitek. Ve druhé sérii v přestávce mezi dvěma písničkami vypadl bratru kapelníkovi řemen z nástroje a milá basa padla na prkna co znamenají okres. Po dopadu se rozdělila na dvě části spojené pěti strunami a tím pádem (doslova) se z nástroje za bratru 25000.- stalo laciné palivové dříví, protože se mi zdá, že to moc opravit nepůjde, ale zlatý český ručičky mohou překvapit. Zprvu to vypadalo na konec zábavy nebo na diskotéku s cédéčky 3,4 a 5, ale nějací mládenci odkudsi přivezli náhradní nástroj, sice nižší hodnoty, ale svému účelu naprosto dostačující a po několikerém doladění se zábava zdárně dohrála. Velký dík majiteli tohoto nástroje. Zdárně není úplně to správné slovo, protože někteří členové souboru, zejména Míra, Jirka a Venda zvukař v neplánované přestávce neplánovaně konzumovali, a tak některá sóla už postrádala ten správný švih a textově se opět nezdařil zakletý Notorik. V zákuskovém souboji se Sopotnicí nasadili zdejší pořadatelé piškotový koláč s meruňkami v želatině, čímž se rázem vyhoupli na první místo. Zpáteční cesta nebyla ve znamení řevu, nýbrž ve znamení poezie. Celou cestu se recitovala báseň Zpěv míru, kterou někteří z Vás slyšeli v některých loňských Úhřeticích.
Velké poděkování pozorné čtenářce Evíkovi, která odhalila chybějící texty CD5.
9.4.
V pátek jsme hráli v Rosicích u Chrasti. Tato zábava se vyznačovala zejména nepřítomností zvukaře, který uvázl na vzdělávacím kurzu svého zaměstnavatele v daleké kapitalistické cizině. Soubor sáhl do vlastních řad a vylosován byl Tomáš, který má největší praxi v zaskakování dočasně nepřítomného nebo nepoužitelného zvukaře. Naštěstí zvukař na minulé zábavě tolik odpovědnosti, že aparát dokonale nastavil na příští týden (byl na sračky jako všichni). Po několika jednoduchých zásazích do bicích se ostatní nazvučování pojalo pod heslem "do fungujících systémů nezasahovat" a výsledek byl více než uspokojivý. Další technickou novinkou bylo uvedení do provozu kompletní řízení světel počítačem, který do té doby ovládal pouze část. Kupodivu vše proběhlo hladce a zkušební provoz byl na jedničku. Návštěvnost se velmi vydařila a na parketě byla od prvních tónů hlava na hlavě, noha na noze a zip na zipu. Soubor hrál dost dobře, pouze Jirkovi opět chvílemi stávkoval aparát a několik písní jsme museli vynechat, neboť kapelník měl půjčenou pouze čtyřstrunnou basu, což je o jednu méně než je zvyklý. Polámanou basu z minulého týdne bude mít na příštím víkendu.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci.Na začátku jsme měli trošku problémy s novým světelným systémem, neboť jsme přidali oproti pátku scannery a ty si nějak se zbytkem nerozuměly, ale po chvíli jsme problém zdárně vyřešili. Návštěvnost byla velice ucouráná, ale nakonec se docoural rekord. Ti co přišli jistě nelitovali, protože Míra měl výborně rozkecáno, co slogan to perla, takže se soubor včetně techniky co chvíli válel smíchy. Nasadili jsme do programu novou věc s názvem "Ztracenej dech" a po druhem zopakování jsme usoudili, že se povedla. Jinak byli muzikanti po páteční konzumaci celí ušlí a vypadalo to na rychlý a tichý odjezd, ale nakonec se vzmužili, ožrali se a řvalo se jako vždycky celou cestu.
Vyšlo dubnové číslo MogulNews.
16.4.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Už pozdrav Míry při vstupu do avie avizoval, že to nebude úplně ono. A nebylo. Týdenní zdravotní indispozice poznamenala mistrovy hlasové fondy, tedy spíše to co z nich zbylo, natolik, že z repertoáru mnoho nezbylo. Naštěstí pro něj i pro nás jarní počasí přitáhlo návštěvníky s velkám zpožděním a tak se začínalo až po deváté. Návštěvnost byla solidní, i když nižší než minule, ale zase o to víc živější. Někteří mladíci byli živí až přespříliš a co chvíli se zastavovalo kvůli pěstním soubojům, které ovládly většinu parketu. Míra se statečně držel a za pomocí mnoha grogů a citrusů jsme se zdatně probili s polovinou repertoáru až k jedné hodině, kdy jsme provedli mimořádný zdravotní konec.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Míra se odpoledne sice snažil telefonicky přesvědčit kapelníka, ať zábavu zruší, protože nezazpívá ani "hoří", ale ten ho ujistil, že mu ve zpěvu vypomůžou všichni včetně techniků a tak se v klidu jelo. V Krouně se to couralo ještě více než v Kostěnicích a když se lidí docouralo hojno, začínalo se o půl desáté, což bylo vzhledem k indispozici mistra příjemné. Ten se ovšem překonával. Zřejmě grogů a citrusů bylo mnohem více, protože zazpíval věci, které v pátek nekompromisně vynechal. Sice se asi ve dvou věcech nevyvedla skladba, protože v místě textu bylo prázdno a soubor zabloudil, ale jinak byla hra dobrá. Vyznamenal se pouze Boban, který tvrdým kytarovým švihem utrhl dvě nejtlustší struny najednou, což se v souboru ještě nestalo. Závěrečná cesta již byla plná veselí a řevu. Vyvrcholením byla zastávka v Chrudimi na pumpě u Aralu, kde dělal soubor ostudu, až se pumpařka červenala.
Zařadil jsem novou rubriku Kam na bigbít kde budete informováni o možnostech a kam můžete sami přispívat.
24.4.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II.. Pravé letní počasí věštilo nepříliš valnou a ucouranou návštěvnost, což se nakonec potvrdilo. Návštěvníků nebylo tolik jako minule, hodně se jich couralo z praktických důvodů po venku, ale ti co přišli, byli v tempu na parketě již od prvních tónů. Soubor začal velkolepě, Míra měl dost dobře rozkecáno, a za podpory dvou nových světelných efektů to nemělo chybu. Bohužel od středu na levé křídlo (zejména Míra a Jirka) začali umělci i velkolepě chlastat. Poslední dvě série byly vzhledem k labilní intonaci zpěvu, naprosto novým textům a kytaře libující si zejména mimo harmonii téměř k neposlouchání. Zdatně přizvukovala i náhodná basa a tak ti odpovědnější byli rádi, že už je konec. V nasazeném chlastacím tempu se odehrával závěr i cesta domů. Nekonečně dlouho se stěhovalo a co se dělo cestou ani nevím, neboť jsem zmrtvěl po pár kilometrech. Z vyprávění snad jen tolik, že jsme vezli dvě stopařky a rozdováděný Míra při loučení jednu z nich kousl do prdele.
V sobotu jsme nehráli. Vybraní zástupci (Jirka s Bohoušem) šli na soudružskou návštěvu na Motouz do Kostelce. Již odpoledne na fotbale v Heřmanově Městci se zpráskali na plech, Bohouš odpadl, a Jirka se dorazil v Kostelci. To už nemohl ani komunikovat, přáteli se dorozumíval posunky a skřeky a nakonec skončil na místním hřbitově, kde spal sice hezky, ale na cizím hrobě.
V neděli jsme hráli pomlázkovou v Úhřeticích. Páteční Argema v tomtéž sále nasadila sice hezkou laťku 350 lidí, ale vzhledem k vyhlášenému datumu se nám ji podařilo ještě o třetinu zvýšit, i když na sále to nebylo až tak znát, protože dobrá čtvrtina stavu byla neustále venku a prováděla přípravu na letní parkety. Soubor hrál po pátečním vykropení dost dobře a po půlnoční půlhodinové šukací pauze to valil až do nezvyklé druhé hodiny ranní. Konec sice zastihl Míru v tradičních textových výpadcích, kdy některé texty byly zcela nové, a i zvukař v poloze sedícího spícího střelce křečovitě bránící mixpult před cizím zásahem kvalitě produkce nepřidal. Zábavu jsme zakončili v Úhřeticích netradičním kuřátkem a nezvykle dlouhou konzumací v úplném závěru po naložení.
1.5. Tento týden si Mogul vybíral rodinné volno. Někteří měli přidělené děti od rozvedených manželek, jiní odjeli na chatičky, další zvelebovali své příbytky a ti, co to bez bigbítu nevydrží, se rozjeli okouknout, jak to dělají jiní. A tak jsme se v pátek v Bítovanech sešli já, Bohouš, Jarda a Tomáš a v sobotu v Úhřeticích na Profilu s Markantem jsem byl já, Jarda a zvukař Václav. Kromě toho, co jsme slyšeli a viděli, jsme se ze dvou nezávislých zdrojů dozvěděli, že se rozpadl Atrey. V centrálním rozpisu, který jsem rozšířil o Mikulovice, Strašov, Újezd, Řemen a Komunální odpad, jsou hry Atreye zachovány, ale zřejmě je budou hrát náhradníci.
8.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Šlo o společné vystoupení se skupinou Tři sestry v rámci motorkářského srazu, který byl v Bítovanech celý víkend. Jak už to na společných vystoupeních bývá, a zvláště s umělci z Prahy, těžce zaskřípala organizace a na škodě na tom byli samozřejmě návštěvníci. Ještě minulý týden se pořadatel nechal slyšet, že začneme hrát jako první, pak bude umění, a my zábavu dohrajeme. Ovšem manažer profesionálů vše změnil a tak hojně se scházející návštěvníci čekali na první tóny až do deseti hodin. Tři sestry hrály s jednou pauzou do půlnoci. Jejich řadové písně se mě zdály zoufale stejné, jedna jako druhá, vyjímkou byly známé rádiové hity, kterými své vystoupení Tři sestry uzavřely, ale plný parket příznivců byl jiného názoru a zřetelně se jim produkce souboru líbila. Po přestavení techniky jsme začali kousek před jednou a končili kousek po druhé. Soubor se kupodivu moc neopil a tak tři odehrané série byly slušnou rozehrávkou na následující den. Z tohoto společného vystoupení jsme učinili závěr, že Tři sestry nebudou patřit k našim oblíbeným partnerům na společná vystoupení, a to zejména z organizačních důvodů.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Tento den se ve zdejším kraji odehrávala jakási turistická akce - Pochod přes tři hrady - se startem a cílem právě v Sopotnici. Na upozornění pořadatelů na předpokládaný nápor unavených a žíznivých turistů jsme na akci vyrazili s dvouhodinovým předstihem. Nápor sice nebyl takový, jaký byl očekáván, ale letní posezení venku před hospodou s opékajícím se prasátkem zpříjemnilo čekání na start zábavy. Turisté se nakonec docourali v hojném počtu a soubor se též překonával, i když tradičně poslední série zastihla Jirku opět mimo mísu. Díky předčasnému příjezdu na akci a tím prodloužené době konzumace se ani nekonala závěrečná chlastací seance a poprvě se cestou ze Sopotnice neřvalo a všichni umřeli hned po policejní kontrole ve Vamberku.
V neděli jsme hráli v Rozsochatci. Byla to zcela vyjímečná neveřejná akce, která nebyla na rozpisech, a jednalo se o oslavu narozenin několika kamarádů, na kterou bylo pozváno asi 150 lidí. Pojali jsme to velice sportovně a jelikož byla konzumace naprosto volná a téměř všeho, co si člověk vzpoměl, hudební produkce se již kolem jedenácté zvrhla podle hesla - kdo může hraje. Tak se hrály lidovky, několik Olympiků, za bicími bylo možno vidět Míru a též sólový projev Jirky byl famózní. Bohužel víc chtěl, než si vzpoměl, a tak to byla převážně sbírka půlpísniček. Když už bylo vidět, že soubor nevyloudí inteligentní souzvuk, přešlo se na reprodukovanou hudbu a absolutní konzumaci. Ta byla doprovázena melounovou bitvou, při které létaly melouny z hlavy na hlavu, a též salátovou přestřelkou, ze které si někteří hudebníci odnesli použité střelivo ve vlasech až domů. Cestou domů se tentokrát řvalo a účesy se doplňovaly ukořistěnými brambůrky a arašídami, ale po půlhodině jízdy zmoženi padli i poslední aktivisté.
Vyšlo nové číslo MogulNews.
14.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Po třech tropických týdnech začala během odpoledne teplota rapidně klesat a večerní prostředí parketu spolu s neustálým průvanem bylo nelidské. Naštěstí jsou návštěvníci otužilí, nebo měli představo minulých nocí, a tak po skončení hokeje s Kanadou se jich docouralo velice hojno. Pořadatelé byli velmi spokojeni, dokonce i se studeným večerem, neboť jim vytvořil nekonečné fronty na alkoholové ohřívače. Soubor se docela vyznamenal, vcelku se ani neopil a tudíž, až na malé drobnosti, hrál dost dobře. Novinkou u kapely byla sádra na noze zvukaře, kterou si přivodil minulou neděli v Rozsochatci. Poprvé po mnoha letech seděl celou zábavu za pultem, protože pohyb s francouzkými holemi v hustém davu byl dosti problematický.
V sobotu jsme hráli v opět v Rozsochatci. Tentokrát to byla normální zábava a na minulý týden už se jen vzpomínalo v historkách, při kterých smích neustával. Návštěvníci se courali dlouho a celková účast byla solidní. Kapela začala dost dobře, ale v závěru už něktří jedinci, zejména Míra, již měli problémy s textem, artikulací a rovnováhou. Úměrně tomu se natáhlo závěrečné balení, ale naštěstí aktivní cesta domů již byla nad síly většiny umělců a tak se spalo. Pouze největší opilec Míra neustále provokoval tak dlouho, až mu bylo pohrozeno vyloučením z přepravy.
21.5.
V pátek jsme nehráli. Soubor využil volného termínu ke stmelovací akci se soudkem Gambrinus 12° u potoka v Jeníkovicích. Počasí sice trošku zlobilo a zastřešený areál byl zárukou zdárného průběhu. Všichni zůčastnění se zdatně vykousli takovým tempem, že po půlnoci zbyla již jen mlčící a spící menšina. Já jsem ještě provedl kontrolu na Karenu ve Dřenicích.
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Byla to poslední jarní zábava v tomto stánku a zároveň i náš poslední jarní sál. Jelikož jsou v okolí letní parkety v plném proudu, nečekal se žádný extrémní nával. Lidí se sice tolik nedocouralo, ale parket byl narvaný od první série jako jindy. Soubor se poměrně snažil a až na menší výpadky hrál vcelku solidně. Otevřeli jsme okénko pro hosty, kdy si s námi zahrál bývalý bubeník Dan Krulík. Nasadili jsme další dvě nové věci, poslední před letní sezónou, které se docela zdařily, ale ještě se musí hodně promazat, aby si sedly.
28.5.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Po deštivém týdnu se rýsovalo super počasí a tak hoteliér Láďa Šindelář předpovídal nával. Nemýlil se. Sice se to jako vždy couralo, ale docouralo se to ve velmi hojném počtu. Soubor hrál vcelku solidně, i když se nevyvaroval drobnějších úletů. Jedinou kaňkou na kráse byl polámaný basový zesilovač, jehož oprava neplánovaně protáhla přestávku.
V sobotu jsme měli hrát v Dědové. Dojeli jsme tam za deštivého podvečera a bylo zřejmé, že to byl jen pěkný výlet, protože sice na pardubicku déšť již pomalu ustával, ale na vysočině teprva začínal. Areál v Dědové je sice nádherný, ovšem střecha ze vzrostlých bříz zaručuje déšť ještě hodinu po jeho skončení a tak jsme po dohodě s pořadateli o zrušení akce a dobré spolupráci v příštím létě odjeli na Cihelku, kde se plánoval sprchovat Motouz. Cihelka má naštěstí krytý parket a tak Motouz začal o půl deváté odvážně vybalovat. Vzhledem ke klesající teplotě jsme se s Motouzem vzápětí rozloučili a vyrazili do Úhřetic, kde hrál Profil. Na sále bylo smutně prázdno a tak jsme se starali o společenský bontón, přičemž se všichni zdatně vykousli. Profil hrál lépěji než minule, i scéna byla daleko pohlednější, vadou na kráse byla slabá účast, která padá na vrub narychlo udělanému kšeftu, protože o zábavě mnoho lidí nevědělo.
Přidal jsem rozpisy Dědové a Hlinska-Cihelky, které bohužel kolidují s rozpisy Eminence a Profilu. Někde je chyba a u parketů to nebude.
5.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Naše druhé kolo na tomto hřišti bylo v návštěvnosti o něco slabší než to první, ovšem počasí se omluvilo za to minulé a bylo super. Jelikož se sešlo mnoho známých, byli někteři muzikanti (zejména Míra) pod vlivem dříve než obvykle a závěrečné série již postrádaly souvislejší a předepsaný text písní, a i průvodní slovo se vyznačovalo absolutní neschopností udržet myšlenku a jevilo se více jako snůška pubertálních blábolů.
V sobotu jsme hráli v Mněticích. Ač tato obec disponuje pěkným areálem na hřišti, poslední bigbít tu hrál před mnoha a mnoha lety, a areál je využíván spíše pro country a jim podobné dýchánky. Pěkné počasí přilákalo na obnovenou bigbítovou premiéru velké množství zvědavců i znalců, takže místní taneční beton byl plný již od prvních tónů. Bohužel i stav elektroinstalace byl poplatný spíše kotlíkářům, a tak po několika výpadcích při zvukovce a ve druhé sérii (první kupodivu prošla, ale pak se přidaly mikrovlnky a friťáky) se náš specialista na rozvaděče Jirka dal do díla a uvedl proudové poměry do správných dimenzí a bylo po problémech. Soubor po páteční slabší rozehrávce hrál jako vyměněný a jedinou kaňkou v jeho snažení byly stížnosti obyvatel ze 2 km vzdálené obce na hlasitost produkce. Pořadatelé dost podcenili počet návštěvníků a již o půl dvanácté došly kelímky, ve dvanáct poslední sud, a tak museli vyrazit shánět další po okolí. Vystoupení jsme ukončili krátce před druhou hodinou s ujištěním pořadatelů, že v příštím roce spolupráci ještě rozšíříme.
11.6.
V pátek jsme hráli v Lohenicích. Tato lokalita nepatří mezi oplývající návštěvníky a ve zdejším kraji mají jasně navrch diskotéky. Podle toho se také courala návštěvnost, ale kupodivu se docourala v uspokojivém počtu, podle některých i vyšším, než na premiéře parketu minulý týden. Co nás a další příznivce bigbítu zvláště potěšilo, byla hojná účast mládeže v diskotékovém věku, kterou jsme v minulých letech postrádali. Soubor začal s velkým nasazením a v závěru se s velkým nasazením ožral. Některé písně opět postrádaly souvislost, obvyklý text a někdy i skladbu, neboť frontmen Míra tu a tam některé části, nevybavuje si text, vynechával. Alkoholové opojení vyvrcholilo při cestě domů, kdy po vzájemném kočkování cvaknul Míra Jirkovi jednu do zubů. Huba mu natekla tak, že v ní ráno neudržel ani cigáro.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Loni postavený areál na hřišti za sokolovnou nás příjeně překvapil. Prostorné jeviště se šatnou a příslušenstvím, parket z broušeného betonu (jako desky na hřbitově), ochota pořadatelů, dvě večeře a v neposlední řadě záložní sokolovna v případě nepříznivého počasí. V našem hodnocení jednoznačně nejlepší, kde jsme kdy hráli. Pěkné počasí přilákalo mnoho návštěvníků, které trochu rušil ukrutný vítr, jenž nám dosti cvičil i textovými podklady na pódiu. Soubor hrál po páteční rozehrávce dost dobře a pro hojné davy vydržel až do druhé hodiny ranní v plném nasazení. Předpokládané jásání cestou domů se nekonalo, neboť usnul i ten největší otrava Míra a byl klid.
18.6.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Tentokrát to nebyla samostatná zábava, ale dohrávali jsme po koncertu Arakainu. Samotný koncert Arakainu neměl chybu a hrálo jim to jako z praku. Narvaný parket byl ve varu již od samotného počátku až do několika přídavků. Po skončení umělců nastala ukrutně dlouhá přestavba a tak asi po hodině a půl jsme začali my. Vůbec nezávidím kapelám, které jsou odkázané na milost a nemilost otrávených techniků, kteří by radši jeli domů než se otravovali s nějakou kapelou okresního přeboru. Něco takového se odehrávalo při naší produkci. První tři skladby byly téměř neposlouchatelné, osvětlovač rozsvítil dvě světla a odešel, jevištnímu zvukaři bzučely odposlechy takovým způsobem, že každý jiný by vrátil honorář, a vůbec ho to nezajímalo. Zajímalo je pouze to, že po odehrané půlhodině nám sdělili, že mají smlouvu pouze do půl druhé a že jim právě padla, bez ohledu na ještě stále ze dvou třetin plný areál. To ovšem vytočili našeho kapelníka, který vypucoval manažera Arakainu a hlavního pořadatele takovým způsobem, že se vzájemně dohodli na připlacení techniky (přidali čtyři tisíce) a hrálo se až do čtvrt na tři. Máme s Arakainem ještě jednu akci v říjnu v Úhřeticích, ale už teď jsme nastolili otázku, jestli máme zapotřebí dělat tajtrdlíky umělcům z Prahy a hlavně jejich "supertechnikům", protože ve výsledku jsou obětí zase jen návštěvníci zábavy, kteří jsou otrávení dlouhými prodlevami za trojnásobné peníze.
V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Jeden z nejlepších parketů nám spravil náladu z minulého dne. Lidi se sice courali dlouho, ale nacourali se pěkně. Soubor hrál docela solidně, a jelikož v Mikulovicích je to díky vysokému jevišti zejména podívaná, předváděl i pohledné divadlo. Někteří herci se ovšem nevyvarovali zvýšenému náporu alkoholu (příliš mnoho Milanů) a závěr je zastihl lehce mimo mísu. Zejména nezklamal Mírův kritický Notorik, kde náš frontmen, ne zcela nepodoben názvu písně, nechytil celou jednu sloku. Jediné štěstí, že s námi nejel domů, protože tentokrát byl opravdu na sračky, i když byl pod dozorem manželky (šťastná to žena).
25.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Ubrečená obloha nevěštila příliš dobrou zábavu, ale večer se vyjasnil a s nebvykle vysokými teplotami přilákal solidní návštěvu, které po odpoledním dešti zbyly jen mokré boty a někomu i kolena. Soubor měl tradiční páteční úlety, kdy tu a tam se to někomu nevybavilo celé. Svou troškou do mlýna přispěl i zvukař, který si zakoupil novou hračku do aparatury, procesor, a v souboji s ním se zvuk co chvíli měnil v zoufalé troubení sloního stáda v africké buši. Míra poprvé vyvedl svého sedmnáctiletého syna na zábavu, a snad proto, aby mu ukázal těžký život rokera v celé své kráse, ožral se jako prase. V posledních dvou sériích už pouze stál v mírném předklonu nad texty, ale doprovodný zvuk byl rychlejší než jeho schopnost převádět text na zpěv a tak se některé songy měnily operativně v orchestrálky.
V sobotu jsme hráli ve Strašově. Byla to opět sázka na počasí a na důvěru lidí v pocit mít mokrá záda, ale snad proto, že jsme zde již několikrát zmokli, se déšť se nekonal a na zábavu se dostavil na zdejším parketě rekordní počet návštěvníků. Soubor oproti pátku hrál jako vyměněný, oddechový čas si vybraly pouze klávesy, kde se mi v jednom kuse nevybavilo téměř nic. Několik dalších drobnějších minelů jsme ustáli a hráli takovým tempem, že jsme po dlouhé době přehráli celý repertoár. Jedinou kaňkou na kráse byla veřeře, kdy místo obvyklých pečených kuřat byla malinká minikuřátka. Sucho zřejmě postihlo nejen moravské zemědělce.
Následující dva víkendy má Mogul celozávodní dovolenou a tak se další nové zprávy objeví až 16.7., neboť jsem mimo dosah internetu.