9.1.
Tento týden jsme nehráli. Plánované plesové kapelní volno jsem využil k návštěvě zábavy v Úhřeticích, kde první zábavu v roce 2000 rozjížděl Atrey, který měl další premiéru v pozměněné sestavě. Sešlo se zde takové množství muzikantů a techniků téměř ze všech kapel hrajících v blízkém i vzdálenějším okolí, že jsem si připadal jako za socialismu na okresním semináři souborů zájmové umělecké činnosti. Ze souborů tu byli zastoupeni: hrající Atrey, exFramal, Krokus, Markant, Meteor, Mogul, Motouz, Profil a z techniků hrající Jirka Basl s osvětlovačam a Jirka Polanský. Chyběli pouze zástupci Hombres beatu, i když Marek Jírovský třímal na hlavě pravý stetson a vypadal jako jejich manažer. Celkem se na semenář dostavilo 20 "umělců" včetně hrajících, omlouvám těm, které neznám a které jsem neuvedl. Odbočím - v televizi právě hraje Maximum turbulenc kousky z Prodané nevěsty. Je až neuvěřitelné, co se dá přehodit národu v masmédiích jako umění a kulturní zážitek. Dobře to vystihl Jirka Krampol - Smetana by z vás měl radost, chlapci. Vrátím se k předchozímu - výsledky zábavy a semence jsou zde.
16.1.
V pátek jsme hráli v Čepí. Byla to naše letošní No. 1. Po čtrnáctidenní pauze se soubor docela vytáhl a zejména známé firmy hrály jako o život, zato neznámé firmy, jako třeba vedoucí basista, pod vlivem několika atmosfér hrály s velkým delayem (zpožděním). Návštěvnost byla velice dobrá a spokojená, pouze v poslední sérii rozjaření mládenci realizovali koňské zápasy, čímž ohrožovali polovinu učastníků na parketě a bylo jen otázkou času, kdy někomu rupnou nervy. Naštěstí jsme skončili dřív, než ruply.
V sobotu jsme nehráli. S Bohoušem jsme se jeli podívat do Kostelce u Heřm. Městce na Komunální odpad, záhrobní šou z chlumecka.Byl to opravdu zážitek. Pokračovali jsme dále na Rockový festival v Čepí, kam jsme dojeli asi o půlnoci. V poměrně dosti zaplněném sále právě excelovala skupina Virvalainen. Zvuk jako ze zatlumeného magnetofonu a to pouze přidušený hlas zpěváka, ve kterém se stěží rozeznala jazyková orientace umělce. Nástroje hrály pouze z pódia a bicí bez ozvučení. Hráči byli snad instrumentálně zruční, ale ve výsledku to byl chlýf. To vše bylo podpořeno dvěma světelnými sloupy řízenými automatem, které po vzoru Elánu vytrvale vyblikávaly svou smyčku i o přestávkách. Jako poslední hrála skupina Nová strašidla, bohužel výsledek jejich snažení byl podobný, snad jen vyměněný malý buben zněl pronikavěji a dalo se lépu orientovat v předpokládaném rytmu. Vydrželi jsme pouze tři hity a výlet jsme ukončili. Na festivalu účinkovali, kromě již představených, ještě soubory Pegulan, C4 a hosté, též návštěvníci se rekrutovali ze zcela jiného houfu, než byli ti páteční.
25.1.
Sorry za zpoždění. V neděli večer mi editační software serveru MujWeb smazal soubory, ve kterých jsem prováděl změny, a po urgenci tvůrcům těchto legrácek se probudil až dnes.
23.1.
V pátek jsme hráli v Bítovanech. Hoteliér se vytáhl. Na sále bylo o pět stupňů více a u kasy o deset korun více než minule. To první bylo milé, to druhé již méně. Lidí bylo málo a ještě navíc mrtvých, takže to v sále vypadalo jako v kostele. Soubor sice předpokládál mírnou improvizaci, protože Boban měl uváznout v nemocnici na týdenním vyšetření (měl nějaký nález ???) a zbylá kytara a klávesy celý čtvrtek cvičili jeho party, ale Boban se nějak se s primářem dohodl, nastoupil až v neděli večer, a tak hra proběla bez problémů. Na snad nejkratší závěrečné skladbě v historii (Každej víkend) soubor prezentoval nadšení z bítovanského sálu a jednohlasně odsouhlasil, že jsme tam hráli naposled.
V sobotu jsme v Sopotnici. Nepříznivá povětrnostní situace se vytyčené trasy nedotkla a tak po počátečních startovních nezdarech a díky pohotovému roztahovacímu traktoru dojeli v pohodě. Kontast s páteční zábavou byl přímo závratný. Nadšení pořadatelé, narvaný sál (natočili jsme rekord), plný parket od prvních tónů, fantastická atmosféra. Soubor hrál za takovéto podpory dost dobře a to i navzdory silnému náporu kořalky, který je v tomto sále již tradiční. Za zmínku stojí pouze textové prodlevy ve zpěvu mistra. U večeře pořadatel nasadil laťku v podobě dvou táců koláčků (makových a tvarohových), čímž nasadil trhák Skořenicím. Zpáteční cesta se opět nesla ve znamení bujaré nálady a hlasitého zpěvu až musel řidič pohrozit vyloučením řvounů z přepravy. Uklidnění nastalo a po zastávce na kávu u jedné fanynky v Ředicích o půl páté ráno. Co se tam dělo bohužel nevím, neboť jsem spal, ale avie byla ráno od krekrů a jiných pochutin jak po prasatech.
30.1.
V pátek jsme hráli v Úhřeticích. Bylo znát, že je to pátek. Lidi se courali poněkud déle a i když se docourali v hojném počtu, pořadatel se v neblahé předtuše nízké účasti rozhodl ignorovat "bigbítěnky", které se vhledem k výši vstupného snažilo uplatnit nemálo příchozích. Tímto se všem omlouváme a upozorňujeme, že "bigbítěnky" budou fungovat všude kromě Úhřetic, kde jaksi nepochopili jejich smysl. Na toto téma měl kapelník po skončení zábavy s pořadatelem velmi hlasitý pohovor, při kterém se mu rozsvítilo až po upozornění, že jejich přístup rozmáznem v novinách a začal couvat. Tímto tak činím na internetu a v MogulNews to bude co nevidět. Až na tento úlet byla zábava dobrá, sál velmi taneční a soubor až na nějaké drobnosti (třeba Pláč a jeho kytaristé) dost dobrý.
V sobotu jsme hráli v Krouně. Počasí tento den bylo velmi psí, lilo jako z konve a tak jsme ani nepřepokládali velké návaly. Ale do Krouny to chodí a bylo průměrně plno. Hůře se tam jezdí, a tak jsme do svahu k sálu nacouvali až na desátý pokus. Zábava to byla dobrá, soubor hrál slušně, ale hráči byli nějací unavení a někteří, jako třeba vedoucí, měli pěkně pod kulichem. Z tohoto důvodu bylo cestou domů ticho, protože všichni spali. Zejména Jirka, který měl novou dětskou autosedačku model "FUCHS", aby neškrtil za jízdy ve spánku řidiče.
Ještě jednu perličku z vystoupení skupiny "Komunální odpad" v Kostelci u Heřmanova Městce, která patří spíše do kategorie vtipů ze zábavy. V týdnu před zábavou přišla do hospody v Kostelci stará babka a povídá hostinskému: -Ty, Jirko, mám doma za barákem starý rezatý trubky, chtěla bych je odvízt, ale proč voni přijedou až v osum hodin.-
Takhle nějak s námi laškuje server MUJWEB 29.1. 17:00 Velmi se omlouvame vsem uzivatelum sluzby MujWEB, jejich stranky nejdou nacist, a kteri se domnivaji, ze se stranky ztratily. Stránky se v žádném případě neztratily a na odstranění tohoto problému nyní pilně pracujeme. 28.1. 19:10 Všechny problémy úspěšně odstraněny, celý systém je upgradován!
Od této chvíle máte k dispozici více než 80 GB místa na nejmodernějším diskovém poli pro Vaše stránky a soubory. Současně jsme výrazně zvýšili výkon celého systému. Neváhejte a využijte toho !! 28.1. Problémy v sekci zábava byly úspěšně odstraněny. Dnes do večerních hodin zatím nefunguje nahrávání souborů ve všech sekcích! 26.1. Nyní usilovně pracujeme na odstranění problémů v sekci zábava. Tyto problémy by měly být již zítra odstraněny. Všem uživatelům se velmi omlouváme 24.1. Identifikovali jsme problém, který některým uživatelům stránek mujweb.cz/zabava neumožňuje úpravu stránek. Takže pokud se vám zdá, že něco nejde, tak je to proto, že něco nejde.
6.2.
V pátek jsme hráli v Radovesnici II. Sláva tohoto stánku již pomalu upadá, a tak obrovská hala, kam se vejde v pohodě 1000 lidí, zeje většinou prázdnotou. Nám se naopak daří držet účast na standardní, či spíše stoupající tendenci. Nejinak tomu bylo i tentokrát, lidí bylo více než minule, byli mnohem tanečnější než minule, a tak byl parket neustále plný. Výkon souboru byl docela dobrý, ale jen tak do čtvrté série. Pak si Míra začal postupně vybírat oddechový čas a zábava se zvolna měnila v kabaret. Výměna broskvové za citrus měla rychlejší spád na schopnost udržet textovou myšlenku a skladby se měnily v orchestrálky občas přerušované výkřiky mistra - "co chceš", nebo "rosteš" a tak podobně. Do toho mu zdatně sekundovala nepříliš jistá, či spíše citrusová Jirkova kytara. Byl to prostě zážitek a kapela se místo snahy dozpívávat prázdné party válela smíchy. Závěrečná cesta domů byla vyvrcholením. Různě opilí hudebnící chtěli při každé zastávce vystupovat, tam kde měli zase nechtěli, a korunu tomu nasadil Míra: Papine, je půl čtvrtý, hráli jsme do jedný, a ty s náma už dvě a půl hodiny jezdíš kolem dokola po okrese.
V sobotu jsme hráli ve Skořenicích. Na začátku zábavy nás zaskočil výpadek elektrické energie, který se opakoval dvakrát. Po zjištění, že závada není na našem přijímači, se to nějak rozešlo samo, a počas téměř hodinové prodlevy se sál sympaticky zaplnil. Sympaticky proto, že nám pořadatelé prozradili těžkého soupeře. V nedalekém Mostku koncertoval Vladimír Mišík & ETC. Míra byl po pátečním výpadku zpočátku nejistý a ještě měl nekolik textových výpadků, ale s přibývajícím časem získaval sebevědomí a hrálo se jak z praku. Po solidní večeři opět korunované koláčky ke kávě, se kterými Skořenice soupeří se Sopotnicí, se soubor překonal a vzhledem k počáteční energetické prodlevě hrál do rekordních půl třetí.
13.2.
V pátek jsme nehráli. V rámci hesla "Co s načatým večerem" jsem navštívil zábavu v Řečanech nad Labem, kde hrála skupina Řemen, a poté zábavu v Kostelci u Heřmanova Městce, kde účinkoval Atrey. Srovnání těchto dvou akcí potvrdilo známý fakt, který některé kapely v rámci úsporných důvodů opomíjejí, že kvalitní zvuk dělá kapelu. I když obě kapely hrály dobrej bigbít, svižné melodické písně, Řemen, který neměl zvukaře, byla těžce srozumitelnej, vévodila basa, a ostatní melodičti hráči mi připadali zbyteční, zatímco na Atreyi bylo slyšet úplně všechno. Nejhorší je, že muzikanti z Řemenu byli s produkcí spokojení a oháněli se omračujícím rčením - máme aparát Ceka dvakrát štyrista watů a originál Ceky bedny. Bohužel basa byla silnější.
V sobotu jsme hráli ve Úhřeticích. Bylo to společné vystoupení se skupinou Alkehol. Již pátek v Kostelci se mě několik lidí ptalo, jaká bude výše vstupného, neboť slyšeli závratné částky, ale pořadatel překvapil přijatelnou stokorunou. Jistě se mu to vyplatilo, neboť bylo velmi plno. Úvod patřil nám a po třech sériích nastoupil Alkehol. Svým přístupem a nasazením nenechal nikoho na pochybách, že to bude dobrej nářez, a za pomoci našeho zvukaře, který bez zvukovky vykouzlil dost dobrý zvuk už po dvou peckách, byl celý sál ve varu. Chlapci to valili kus za kusem s jednou krátkou přestávkou a celé jejich vystoupení bylo téměř bez chyby. Jedinou vadou na kráse byl opět přístup pořadatelů, kteří místo hlídání bezpečnosti pódia před lezoucími fandy mezi účinkující, se věnovali zejména tomu, aby neprošla bez placení ani myš. Jelikož soubor slavil dvoje narozeniny (Jirka a Honza), s napětím se čekalo, na kom se dvouhodinová pauza podepíše. Vyhrál Boban. Váhavým labilním krokem sotva vylezl na jeviště a když měl začít hrát, teprve zjistil, že má vypnutý aparát. To, že mikrofon na ozvučení zůstal u stanoviště kytaristy Alkeholu, si nevšiml za celou serii, naopak dvakrát havaroval pod praktikábl, neboť zapoměl, že je na jevišti stupínek. Další jeho hra byla spíše úsměvná a obveselující. Ostatní členové souboru však vydrželi ve formě (až na nějaké drobnosti) a tak se v pohodě dohrálo do prodloužené půl druhé.
20.2.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Minulý týden jsem zde vyslovil takovou úvahu, že kapely bez zvukaře se nemohou prezentovat tak dobře jako ty co jím disponují. Není to tak docela pravda, což poznali všichni návštěvníci této zábavy. Náš zvukař se totiž rozhodl, že se se svými osobními problémy a zejména s jejich řešením podělí s celou kapelou a se všemi návštěvníky, zejména pak s těmi fyzicky nejbližšími. Již na začátku první série v devět hodin sotva stál na nohou využívaje opory mixážního pultu, ale zase nutno přiznat, že i v tomto stavu vykouzlil poslouchatelný zvuk. Bohužel s přibývajícím časem prováděl nepraktické zásahy, takže tu a tam nebyly slyšet nějaké nástroje, zpěvák, zvuk jen z jedné strany, nebo zvuk vůbec. To vše v závislosti na tom, jak zrovna upadl do pultu a za které knoflíky zatáhl. Dokonce si uprostřed série vytvořil vlastní přestávku, stáhnul muzikanty a pustil si magnetofon. Jako vedlejší produkty tohoto počínání bylo několik letících židlí, jedna rozlámaná, létající popelníky a v průběhu zábavy si ustlal pod dvěma stoly, aby si odpočinul. Stůl na kterém měl mix, se rozložil až při balení. V poslední sérii se k němu ještě přidal Jirka, kterému zcela zdestilátovala sóla. Návštěvnost byla dobrá a pro opět rekordní počet lidí to byl nevšední zážitek.
V sobotu jsme hráli v Rozsochatci. Tento saloon je náhradou za Horní Krupou, kde se pořadatelé nedohodli na dalším pronájmu. Sál je asi o polovinu menší a tak naplnit jej není a nakonec nebylo žádný problém, ale naplnit kapelu na jeviště užší než leckterá bouda na letních parketech problém byl. Soubor a i zvukař při vzpomínce na pátek hrál dost dobře a i sál byl velice taneční. Všichni byli tak utahaní a mrtví, že se po dlouhé době neřvalo ani při cestě domů.
27.2.
Tento týden jsme nehráli. Potěším kapely aktuálně vystupující tento víkend a zklamu ostatní čtenáře. Žádnou tancovačku jsem nenavštívil, neboť jsem byl na lyžích v Rakousku.
Následující víkend nové zprávy zřejmě nebudou, protože jsem na jarních prázdninách v Krkonoších. Další budou až 12.3. po zábavě v Habrech. zpět
12.3.
V sobotu jsme hráli v Habrech. Po dvou volných víkendech již měl celý soubor absťák, a tak byli všichni řádně natěšeni. Začalo se ovšem s technickými problémy, které nás pronásledovaly celý den, vlastně večer. Na začátku bylo zpoždění na startu z důvodu rozdílného názoru bývalé manželky jednoho z muzikantů a k tomu porucha svážecího automobilu. Cestou nás přeběhly dvě průtrže mračen, při kterých nám teklo až do avie, což se ještě nikdy nestalo. Kladným momentem byla první večeře krátce po příjezdu. Je to hezký zvyk místních pořadatelů. Lidi se začali trousit nezvykle brzo a už v osm byl plný sál. Ovšem problémy s ovládáním světel na trase od pultu na jeviště posunuly start až na devátou. A aby toho nebylo málo, tak jsem během první série zjistil, že jedny klávesy neladí s těmi druhými, a tak se musel operativně za jízdy měnit repertoár. Sice jsem na příčinu nesouladu nepřišel, ale od třetí série se tato indispozice sama vytratila. Výkon souboru byl vzhledem delší pauze až překvapivě dobrý a dost plný sál se dobře bavil. Tradičně nezklamal Boban, který byl již od jedenácti zcela k nepotřebě a jeho toporně skleněná postava sloužila pro pobavení ostatních členů souboru. Po několika rvačkách v závěru zábavy jsme na přání spokojených pořadatelů o půl druhé zakončili. Vyvrcholením večera pak bylo tlačení plně naložené avie po rozbahněném škvárovém hřišti a taky kousek do kopce, protože nám selhala elekroinstalace. Po této akci vypadali všichni skutečně jako prasata.
Vyšlo březnové číslo MogulNews.
19.3.
V pátek jsme hráli v Čepí. Sál od poslední zábavy doznal podstatnou změnu. Zmizal plůtek před kapelou, který byl raritou mezi bigbítovými kolbišti. Kapela je sice více vidět, ale zase přepadavají na jeviště tanečníci, zejména ti labilnější. A že jich bylo. Plánovanou normu v návštěvnosti jsme překročili dvojnásobně, takže byla hlava na hlavě a narvaný parket hned od prvnách tónů. On byl vlastně narvanej i když se nehrálo. Souboru se vcelku dařilo, pouze byly trošku problémy se synchronizací startu skladeb, neboť bubeníkovy startovací impulsy zanikaly v hluku sálu a jednotliví muzikanti začínali postupně, jak vytušili. Pak se taky Jirkovi nevyvedl Neklid nocí. Místy se zdálo, že jde o úplně o jinou píseň, ale Jirka bojoval statečně dál, jako by věděl, že to hraje naposledy, protože po dohrání jsme ji my odpovědnější vyškrtli ze seznamu s tím, že máme jenom jedny nervy.
V sobotu jsme hráli v Sopotnici. Původní myšlenku, že si vezmeme spacáky, jsme sice zavrhli, ale uvítací slova pořadatelů: V kolik jedete domů? nás utvrdila o tom, že to bude dlouhý. Vzhledem ke konkurenci Bladexu v sokolovně ve Vamberku byl sopotnický sál pouze příjemně naplněn a dalo se tam existovat. Kapele se dařilo bez výraznějších excesů a za podpory řízečku a dvou talířů koblížků k večeři udržela sál ve varu až do třičtvrtě na dvě. Po nekonečném balení a nakládání se vše zvrhlo v nezřízenou konzumaci. Vyhrál Jirka, kterého kolegové dotáhli ve čtyři ráno do auta špičkama dozadu bez známek reakce. Ráno (v poledne) se přiznal, že si pamatuje naposled Každej víkend a dál už nic. Celou cestu domů se opět řvalo jak na lesy a na upozornění řidiče, že ty největší řvouny vysadí, odpověděli hitem "Otoč se má milá dozadu, sedí tam Papoušek Kakadu".
26.3.
V pátek jsme hráli v Hlinsku. Prostředí diskotékového sálu se změnilo s tropických chýší na romantické jaro, kdy se na parketě tyčily opravdové břízy lemované hrazdou se scanery a stroboskopy. Nám ona rampa dělala spíše problémy, neboť se nějak nemohla sejít s naší novou rampou. Narozdíl od sympatického prostředí byla velmi slabá návštěvnost. Číslo udavájící celkový počet nebylo až tak malé, ale ve velké hlinecké hale bylo smutno. Soubor se kupodivu z této situace neopil, hrál velmi zdatně a nakonec svými chuťovými buňkami odhalil nekalé jevy u nálevního pultu. Obsluhující mládež potají přelévala pravou Koskenkorvu za levou, a až díky pozornosti kmenových opilců skupiny Mogul, jmenovitě Honzy a Jirky, byl tento podvod odhalen a následně odměněn jednou lahví pravé Koskenkorvy. Je vidět, že diskotéková mládež už neumí ani chlastat, či spíše tuto činnost provádějí pod heslem "piju všechno co teče, jenom ne vodu a děravé necky".
V sobotu jsme hráli v Úhřeticích. Tentokrát to byla samostatná akce a návštěvnost byla dost nadprůměrná, zejména konkurenčními kapelami. Byl tu téměř kompletní Framal, pak Profil, Markant a po skončení zábavy v Moravanech přijel i Motouz. Začátek se nám trošičku pozdržel, neboť Jirkovi stávkoval Maršál, a z jeho nenadálých výpadků byl Jirka tak nervózní, že téměž zapoměl konzumovat. Nasadili jsme první novou věc po CD5 s názvem "Chlastej" a pro lepší zapamatování pro lidi i muzikanty jsme ji v závěru ještě zopakovali.