Kapela pochází z pardubicko-chrudimska a hraje zejména tamtéž, akční rádius je ovšem větší. Hraje v sestavě dvě kytary, basa, bicí a sólový zpěv. Bližší informace se dozvíte na jejich vlastní prezentaci.
Kostěnice (PA) 25.10.2002, předkapela Mogulu. Sestava stejná jako na úvodním řádku. Přednesený repertoár obsahoval až na jednu Harlejovku výhradně písně skupiny Kabát. Jeho provedení bylo dokonalé, zpěvák se svými hlasovými fondy se kopii Kabátu blížil asi nejvíce ze všech mutací, co jsem měl možnost zaslechnout (Kyvadlo, Framal, Profil, ...), ale i sbory ostatních členů byly úderné a účelné. Kapela disponovala nenuceným a příjemným pohybem a dokázala strhnout namalou část publika, což ostatně ani jiným kapelám nedělá potíže, neboť použitý repertoár je dostatečnou zárukou.
Bylany (CR) 14.3.2003. Sestava stejná jako na úvodním řádku. Vystoupení s vlastní technikou již nebylo tak přesvědčivé, i když jevištní prvky zřetelně prozrazovaly inspiraci Mogulem. Scéna byla líbivá, nasvícená solidním množstvím světel, jež řídil jakýsi automat s místními zásahy lidského ovladače. Repertoár byl přibližně stejný, leč zásadní změna byla ve srozumitelnosti. Jako absolutní neznalec Kabátů jsem měl velké potíže rozumět alespoň základnímu sloganu v refrénech, a to jsem prošel sál ve všech poslechových místech. Je to stejný syndrom jako u každého zvukaře, který je spjatý s kapelou. I u Mogulu. Zvukař zná písničky natolik z paměti, že zpěv potlačí mnohem více, než by bylo třeba a neznalý posluchač nerozumí ani "hóří". U Kabátu to lidem nevadí, protože kromě mě ho znají všichni zpaměti a tak tomu vlastně rozumí. A tak to bylo vlastně nazvučené dobře, nebot parket byl plný hopsajících a zpívajících tanečníků.
Bylany (CR) 18.4.2003. Slyšel jsem pouze závěrečnou hodinu, ale jelikož na začátku zábavy účinkovala předkapela, zbyly na závěr k slyšení největší pecky od Kabátu. Muzikanti byli stejní, aparatura též, ale změnila se osoba zvukaře. Snad bylo více rozumnět zpěvu, rozeznal jsem i celé refrény, ale v celkovém zvuku vévodily bicí a příbuzný hluk, a tak kytary, které by v tomto žánru měly být dominantní, se poněkud ztrácely. Návštěvnost vzhledem k velikonočním prázdninám byla velice pěkná, parket plný a při notorických kabátových refrénech ve varu. Scéna byla stejná, jen se na pozadí kapely objevily namalované nové symboly. Inspirace populárním Komunálním odpadem byla více zřejmá a ani v tomto případě jsem nepochopil, jak souvisí nakreslený kříž umístěný v ohni s repertoárem skupin Kabát, Alkehol a Harlej, o lebce v ohni ani nemluvě. O katolické víře členů souboru a jejich příznivců si nedělám iluze, ale možné je všechno.
Jeníkovice (PA) 9.1.2004. Tentokrát jsem se zúčastnil již před devátou, neb hráli v mém bydlišti, a kapela již byla v plném tempu. Návštěvníci se zvolna scházeli a jelikož sál patří k miniaturním, obsazeno bylo velmi záhy. Proud návštěvníků neustával, protože to byla jediná známá zábava široko daleko a navíc v plesové sezóně, která pravé bigbíťáky jinak nutí k abstinenci. Co však bylo zvlášní, ač kapela chrlila jeden hit za druhým (Kabát, Harlej, Lucie...), série tak po osmi písničkách, na parketě bylo prázdno až do deseti hodin, když nepočítám dvě mogulovské stálice, které naopak před bubeníkem třepaly hlavou od samého začátku. Teprve s nějakým kabátovským hitem se to protrhlo a půl parketu se zaplnilo, vlastně celý, protože druhá půlka již byla plná stojících. Kapela, vystupující stále ve stejné sestavě, hrála dobře, nazvučení v možnostech sálu a zvukaře, který byl v záběhu, neboť mu každou pauzu basák, majitel aparatury, udílel rady do života. Překvapivě bylo rozumět zpěvu, což je v jeníkovickém sále vždy problém a nejen u Mogulu, pak dominovala doprovodná kytara a to bylo tak vše. Ostatní bylo v útlumu, zejména kytarová sóla absolutně nezřetelná. Kapitola sama pro sebe byla světla. Z prostorových důvodů byl zřejmě světelný park zredukován, a tak zbyla jen světla svítící zpoza kapely na parket, blíže stojícícm do očí. Kapela získala nasvícením polohu pěti stínů, které nikdo neviděl, protože ze předu svítila jen světla z lokálu, který, ač nebyl daleko, funkci přední světelné rampy příliš neplnil.
Starý Máteřov (PA) 7.11.2004. Kapela doznala markantních personálních změn. Z původní sestavy zbyl jen basista a sólový kytarista. S novými posilami prý kapela aspiruje na nejstarší soubor na pardubicku, i když Mogul taky nejsou žádní mladíci, ale nové kádry jsou průměrně o generaci mladší. U Stresoru to je naopak. Na uvolněných postech se objevili vyzrálí muzikanti, kteří již něco pamatují, a kytarista dokonce i Mogul. Je jím Pavel Cejpek, který s námi hrál od roku 1987 do roku 1993 i s vojenskou pauzou. Ostatní členy neznám. Repertoár se nezměnil, noví členové jej dokáží interpretovat neméně zdatně, naopak solový zpěvák je osobitější svým přístupem, pohybem a kostýmem, než ten minulý, i když to byl idol a pozlátko kapely. Změnu zaznamenal i světelný park, neb původní patřil minulému bubeníkovi. Kapela byla nasvícena čtyřmi reflektory z jedné strany opakujícími se v neznámém kódu a už to vypadalo, že to bude i o přestávce jak za časů bohdanečského Elánu, ale po pěti minutách basista tento útok na oční sítnice eliminoval rozsvicením jednoho statického reflektoru. Po nesmělém začátku, kdy bylo na sále pár desítek lidí, se návštěva slušně sešla. Malou vadou máteřovské hospody je, že se vstupné vybírá až na sále, neplacený lokál praskal ve švech. Zvuk nehodnotím, neb jsem z časových důvodů zvolil pozorovací místo za oknem, což v daném místě jako na dlani.