Každej víkend ... ... 2003 - druhá čtvrtka



6.4.
V pátek jsme hráli v Kostěnicích. Zábavy v této obci zvolna uvadají a ani tato se tomuto trendu nevyhnula. Sál byl sice pěkně zaplněný, ale do návalu a dřívější obsazenosti dost chybělo. Zato elektrika vypadle pouze jednou, což je na Kostěnice úspěšné. Soubor hrál po volném víkendu statečně a vcelku solidně. U mnoha hráčů šlo hodně o vzpomínkové akce, ale dohrálo se se ctí. Míra byl sice částěčně zdravotně indisponován, ale jeho výkon byl nadstandardní, rozhodně mnohem lepší, než když je indisponován destiláty a jeho červeným.

V sobotu jsme hráli v Habrech. Vzhledem k finálovému hokejovému utkání soubor vyrazil již o půl čtvrté, aby se stihlo nastěhovat a postavit před začátkem a zápas se pak sledoval v restauraci sokolovny. O přestávkách se nastavovalo a nazvučovalo. Ani zde nebyl nával největší, neboť v nedaleké Olešné hrálo Kyvadlo a hlavně v Havlíčkově Brodě byl zahajovací koncert Pavola Habery a Teamu, kde bylo asi 5000 lidí. Soubor hrál již o mnoho lépe, jen Jirka měl potíže s novou věcí a v závěru psychologickou bariéru odboural lacinými destiláty. Pěkným zpestřením byla téměř-soulož na jevišti, kdy několik rozparáděných mládenců položilo povolnou slečnu pod nohy kapely a dali se do práce. Když už byla jen ve spodním prádle s kalhotami u kotníků, Míra radši ukončil sérii. To již muzikanti pomalu přestávali hrát a něktéré bolelo z krkem, jak vytáčeli na nenadálou podívanou hlavu.

13.4.
V pátek jsme hráli v Bylanech. Hoteliér Láďa se do stěhování tentokrát nehrnul. Věnoval se byznysu a pral špinavé peníze. Upřesním - v lavoru, kde normálně myje půlitry, proháněl štětkou pytel drobných mincí. Dokonalý mafián. Ale jednu bednu přece jen odnesl řka, že se nechce dostat do našeho plátku MogulNews jako černá ovce. Návštěva byla dobrá, ale měla klasické páteční zpoždění a dlouho se trousila. Soubor hrál dost dobře a předvedl jeden z lepších výkonů. I nejlabilnější jedinci zdatně dohráli do finále, snad jen zvukař trochu přecucal karburátor a za pultem si trochu pospal.

V sobotu jsme hráli v Herálci. Zdejší stánek je výborně propracované soukolí na pořádání kulturních akcí a tak o návštěvníky nebyla nouze. Zavedené autobusové svozy jich navezly plný sál. Soubor hrál snad ještě lépe a k dokonalé prezentaci přispěla i vynikající akustika sálu, nad níž již vyspalý zvukař jen chrochtal. Nasadili jsme novou věc s poetickým názvem "Nasrat", pojednávající o jednoznačné reakci mládence na milostné návrhy opačného pohlaví. Jedinou vadou na kráse zábavy bylo ze strany kapely opět hlinecké pivo Rychtář. Nápoj ověnčený několika republikovými tituly ne a ne zabrat.

21.4.
V pátek jsme nehráli. Tři zábavy v řadě nedělají dobře našim hlasivkám, ledvinám a játrům.

V sobotu jsme hráli v Krouně. Přivítala nás paní správcová s úsměvem a se zprávou, že se netopí a topit se nebude. Na to, že tam ještě v týdnu padal sníh, to nebyla příliš optimistická informace. Skutečně bylo na sále velmi chladno a i když bylo velikonočně velmi plno, obsazeny byly především prostory s vyhřívajícími nápoji, které ubývaly závratným tempem. Soubor hrál velmi zdatně, v dobré pohodě a rušila jej pouze nevalná akustika sálu a jeviště. Sál byl neustále ve varu, parket pod tlakem a výbornou atmosféru narušila pouze půlnoční zpráva, že došlo pivo, ale pak se ukázalo, že došel Rychtář.

V neděli jsme hráli v Úhřeticích. Opět nás překvapil zájem pořadatelů o návštěvníky. Na naše upozornění, že jim chybí jedna řada stolů (pořadatel je někomu zapůjčil), což je asi 20 míst k sezení, vůbec nereagovali, i když měli stolů a židlí plný balkón a věděli, že nával návštěvníků bude silnější. Byl. Místa k sezení uhájili jen ti časnější a většina již byla na stání. Soubor hrál velmi omezeně. Míra byl poněkud vykřičen a repertoár zásadně zredukoval na věci reálné a ty ostatní, které se vynechaly. Reálných bylo ovšem málo a tak se v závěru jelo druhé kolo. O půlnoci vypukla pomlázková šlohačka, která byla oproti loňskému roku mohutnější. Více chlapců pochopilo, v čem je kouzlo nedělní velikonoční zábavy.

27.4.
V pátek jsme hráli v Kvasinách. Poslední dva sály před parketovou sezonou se odehrály v rámci dvojáku, v Kvasinách se přespávalo na sále. Jak už zde bývá zvykem a v pátek zvlášť, návštěva se trousila velice skromně, a optimusmu nepřidala ani nedaleká konkurence místní hvězdy. Ale jelikož je sál skromných rozměrů, nebyla menší účast až tak znát. Soubor hrál velice zdatně, leč Míra ještě nebyl od velikonoc plně doléčen a tak se repertoárově trochu improvizovalo a na některé náročnější kusy se opět nedostalo. Kapela dohrála se ctí do domluvené jedné hodiny a pak se pokračovalo v konzumaci na výdrž, kdy jednotliví členové odpadali a ukládali se na okobercované jeviště.

V sobotu jsme hráli ve Verměřovicích. Po ranním zabalení následoval oběd v Jablonném nad Orlicí a téma dne - návštěva pevnosti Bouda. Detaily neznám, neb jsem se zájezdu neúčastnil. Pěkné počasí přilákalo slušný počet návštěvníků, ale jak už zde bývá zvykem, koncertně založených, a tak první dvě série byly na prázdný parket. Soubor se koncertní úlohy zhostil zdatně a až na praskající struny vše zdatně šlapalo. Dvojákový syndrom tentokrát nezapracoval a kapela dohrála více než se ctí.

zpět

4.5.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. První letní parket začal drobnou komplikací, neboť kapelní vozidlo je na generální opravě a bylo nutno dostat aparaturu do náhradního. Výsledek byl více než dobrý. Parket ve Dřenicích májově kvetl, mezi květy vyrazila i nová prkna na jindy zdevastovaných lavičkách a ubylo stromořadí podél potoka, aby pořadatelé lépe viděli na neplatící záškodníky. Krásné teplé a slunečné počasí nastartovalo proudy cyklistů a pěších, které před devátou přibrzdil májový deštík, ale i tak byla účast více než slušná. Soubor hrál již zdravě podle předepsaného playlistu a lehce si zvykal na změnu akustických poměrů oproti ozvěnovým sálům. Míra byl v ráži a předvedl několik hezkých momentů, které bohužel vzhledem k nízkému jevišti nebyly pro většinu tančících postřehnutelné, i když byl parket neustále přeplněný. Krátce po jedné jsme zábavu zakončili, aby nenastaly hned s první zábavou problémy s pokojným obyvatelstvem obce. Přímo naproti parketu tento vztah vyzývavě demonstrovalo čerstvě zazděné okno.

V sobotu jsme hráli ve Svojšicích. Počasí se rapidně otočilo a i když se k večeru vyjasnilo a tanec byl opravdu pod hvězdani, byla zima jak v ruském filmu. Tomu odpovidala i návštěvnost z oblasti, kde jednoznačně vládnou diskotéky. A tak kdysi slavný areál, jehož kapcita byla čitelná i na sedačkách, na kterých jsme nalezli i číslo 2545 (míst k sezení), zel prázdnotou. K oblíbenosti a přesvědčení lidí chodit na zábavy nepřispěla ani nutnost chodit pro občerstvení do kopce a vstupné 80 Kč, které se i nám zdálo trochu vysoké. Zato jeviště je největší, jaké lze spatřit a tak jsme poprvé a naposled na letních parketech vyzkoušeli kompletní světelnou aparaturu. Soubor hrál v pohodě a rozeběh velkého jeviště jej inspiroval k dobrému výkonu. Míra sršel nevšedním vtipem tak, že se ostatní permanentně váleli smíchy,ale i oni přidali něco veselého do společné mísy. S přibývajícím časem však začaly tuhnout ruce a tak jsme krátce po jedné akci ukončili. Následovalo další překvapení. Rozlehlé jeviště nedisponovalo ani jedním světlem a tak se improvizovalo na vlastní a to ještě pořadatel zalaškoval a na chvíli vypnul elektriku.

Náš řidič Milan podal z důvodu únavy a celkového zaneprázdnění rezignaci na svůj post a kapela tímto shání nového řidiče. Požadujeme řidičský průkaz "C", pracovitý charakter, dobrou náladu a pevné nervy s bandou blbců. Případní zájemci, vyhovující výše uvedeným parametrům, se namejlujte nebo se stavte na zábavě.

8.5.
Ve středu jsme hráli v Bítovanech. Dlouho jsem pátral po zlepšeních oproti minulé sezóně až jsem objevil obložení z jakýchsi desek nad kapelou. Údajně estetické zlepšení. Díra ve střeše nad zvukařem zůstává a počet rozviklaných laviček se nezměnil. Ač bylo počasí skvělé až nejskvělejší, začátek byl na účast velice tristní. Jedním důvodem byl první megakoncert Lucie v pardubické aréně a druhým hokej na MS, protože po jeho skončení se areál naplnil, i když bývalo i více. Soubor hrál zdatně a plný parket byl tou nejlepší odezvou. Naopak nejhorší odezvou byla akustika jeviště. Estetické desky prokázaly skryté vedlejší účinky a o bítovanském dunění se nám bude ještě dlouho zdát. Valem klesající teplotu se někteří umělci snažili eliminovat lacinými destiláty, a tak v závěru již na některých postech nebylo úplně jasno, naopak se vyjasnilo při balení. Umělce jsme již neviděli.

11.5.
Tento víkend jsme nehráli. Po svátečně rozházeném týdnu si dal soubor plánované volno, poslední před prázdninami. Část kapely pracovala na naší Avii, někteří se věnovali turistice a sprchovali se na horách a já jsem betonoval. 20 pytlů cementu a 4 kubíky písku padly do obýváku a do ložnice z šedesátých let minulého století.

18.5.
V pátek jsme hráli v Sezemicích. Na tento parket jsme se vrátili asi po pěti letech, po které se zde mnoho nedělo, jen tu a tam ojedinělá akce. Letos se aktivita sportovců již zlepšila a Sezemice se stávají dalším aktivním zábavovým bodem na pardubicku. Páteční večer měl k letnímu hodně daleko a teploty se blížily k lednovým. To však neodradilo návštěvníky, účast byla více než hojná a pořadatel si pomlaskával. Pomlaskávali si i návštěvníci včetně kapely, neb v centru areálu se na rožni otáčely vepřové kýty, fronta se nekrátila a obsluha nestačila ořezávat. Velice příjemná a užitečná aktivita. Zajímavý byl až nevídaný počet cyklistů, obvyklý snad jen na přeloučsku. Soubor hrál slušně a statečně odolával nízkým teplotám, které tu a tam lehce či těžce poznamenaly nějaký ten part. Zvukař se vytasil s novým kusem nábytku a tak reproduktorovým soustavám nyní vévodí zbrusu nové satelity, jenž výrazně vylepšily celkový zvuk kapely. Arktická statečnost nám vydržela až do půl druhé, kdy s koncem souhlasil i již značně prořídlý a vytuhlý parket.

V sobotu jsme hráli v Habrech. Zdejší sportovci disponují sokolovnou a parketem v těsném sousedství a ač jsme již se sály skončili, při pohledu na černé mraky jsme se tam rádi vrátili. Předpověď od vojáků z čáslavského letiště nelhala, večer skutečně pršelo. Účast byla již mnohem lepší než při našem minulém účinkování a parket byl v tempu od prvních tónů, ovšem o přestávkách vylákal teplý večer nemálo tančících před sokolovnu. Soubor hrál v pohodě i když Míra se potýkal s oteklým chrupem, leč na jeho výkonu to nebylo znát a blýskl se nevšedními prohozy. Na hraně jeviště pod námi jsme počas produkce zaznamenali pouze jeden pokus o svléknutí děvčete, leč chlapec byl neúspěšný a pohledná slečna své tričko ubránila.

25.5.
V pátek jsme hráli v Lipovci. Všechna vozidla, kterými se kapela přepravuje, nejprve bloudila po kraji s nastraženými objížďkami, a posléze po obci ve snaze objevit parket. To se také každému povedlo až po výslechu domorodců, nejedno auto na parket dovedly děti na kolách. Sympatický přírodní areál na hřišti na okraji nevelké vísky naznačoval, že pořadatelé nejsou žádnými nováčky a na sezónu, kterou jsme zde začínali, jsou dokonale připraveni. Stejně tak návštěvníci, kterých se sešlo hojno a především mladších ročníků, ovšem zábava je pro obec událost, a tak se v areálu mihly i babičky o holi i s dědečky, jimž bohužel náš repertoár příliš nesedl a zklamaně odcházeli ještě před koncem. Soubor hrál v oslabení. Míra byl skolen čerstvě vytrhnutým zubem (asi mléčným) a snad i angínou, a tak jej opět zasoupil Jirka. O veselé chvilky pochopitelně nebyla nouze, a to nejen při hře, ale i při uvádění, které tentokrát postrádalo slovník dlaždiče, avšak o to víc bylo vtipnější a zajímavější. Jirka navíc hrál na vypůjčenou kytaru, neb ta jeho zůstala zapomenuta v servisu. Příjemným okamžikem byl příjezd asi patnácti motorkářů na krásných a výkonných strojích, které po nezbytném protůrování zagarážovali vedle parketu a jali se užívat zábavy.

V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Začátek vybalování a stavění byl pozdržen fotbalovým zápasem, jenž nám nedovolil vjet přes hřiště do areálu, a tak jsme shlédli posledních dvacet minut zápasu Mikulovice-Živanice. Výsledek mi unikl. V areálu, kde jsem letos také zahajovali, zůstalo vše při starém. Schody, na které je povolen vstup pouze se zaplacenou životní pojistkou, lavičky, které lepí krásnou přírodní smůlou a neznalí přijdou o kalhoty, nekonečné fronty na pivo (pardon, na Rychtáře) s neuvěřitelně laxní obsluhou, a šest světel, z nich zhasnout dvě správná bylo tentokrát snad nacvičené. Nové byly pouze oplechované dveře proti lupičům z jeviště do hospohy a vstupné 70 korun. Návštěvníci se trousili hodně skromě, ale po setmění se nahrnuli v plném mikulovickém počtu. Soubor hrál tentokrát dost dobře, neb Míra zatnul chybějící zub a nenechal kapelu ve štychu. Bylo ovšem znát, že dentální zákrok byl dramatický a bolestivý, a tak jsme dělali o něco delší zdravotní přestávky. Na dlouhé fronty na občerstvení a snad i na výčepní značku odpověděla skupina místních mladíků svérázným způsobem. Na ručním vozíku, se kterým křižovali areál sem a zase tam, vozili soudek něčeho lepšího a popíjeli to z okurkové třílitrovky i z velkého štandlíku od hořčice.

zpět

1.6.
V pátek jsme hráli v Dědové. Krásné letní počasí a první parket v krásném lesním areálu byly tím nejlepším předpokladem skvělé tancovačky. Bohužel v nedalekém Herálci se rovněž zábavovalo a tak se návaly na obě akce trošičku smrskly, nicméně zábava skvělá byla. Soubor hrál pátečně, některým jednotlivcům se vše nevybavilo celé, a zejména Jirka neměl svůj den. Notnou dávku na tom měla i nejmenší bouda ze všech parketů, kde byla slyšitelnost pro každého úplně jiná, než na jakou je běžně zvyklý. Končili jsme kousek před druhou, kdy už byla většina kapely natolik vysmátá, že bylo problémem zdárně zabalit a zavčasu odjet.

V sobotu jsme hráli ve Strašově. Mnohaletá zkušenost praví, že hraje-li Mogul ve Strašově, prší. Skutečně. Lehce krápalo již při příjezdu, ale to nás nezviklalo a aparaturu jsme postavili, deštník a kryty byly v pohotovosti. Vážnější deštík se dostavil těsně po půlnoci, byl intezivní, ale naštěstí krátký, leč zablácení a navlhlí byli všichni, neboť parket stále nedisponuje žádným úkrytem. Soubor hrál již o poznání lépe a Míra měl dobrou slinu na průvodní slovo. Ovšem i několik veselých chvilek se objevilo, když z neznámých příčin bylo zkráceno několik písní. Tuto sobotu zakončil bigbítovou kariéru náš dlouholetý řidič Milan Papoušek. Soubor mu poblahopřál a navzájem jsme si vyměnili půllitrové lahve s destiláty, které vzaly do konce zábavy za své. Nového řidiče zatím nemáme a tak stále platí následující řádky.

8.6.
V pátek jsme hráli nehráli v Kvasinách. Vyjeli jsme poprvé s naší rekonstruovanou Avií, leč dojela pouze do obce Časy, kousek za Pardubice. Tam se vysypalo ložisko v předním kole a následovala servisní akce. Rychlá spojka vymontovala ložiska z náhradní Avie a dovezla je na místo poruchy. Bohužel byla rychlá spojka na seně a tak se akce protáhla na tři hodiny. Do Kvasin jsme dorazili před desátou. Lidí tam mnoho nebylo a ani nevypadalo, že se jich dostaví více, ale co nás zaskočilo, bylo provedení zdejšího "letního parketu". Hraje se na terase za hospodou bez zastřešení proti louce, kde nejsou ani lavičky ani lidi a která končí záhony se zeleninou. Pro květáky a kedlubny jsme skutečně ještě nehráli a i když hostinský tvrdil, že má velké deštníky od Holby, představa deštníkové tyče uprodtřed bicí soupravy nebyla to správné ořechové. A tak jsme po zralé úvaze zábavu zrušili, popili s došlými návštěvníky, kteří situaci pochopili a vyrazili k domovu. Cestou jsme potkali déšť. Krátký, ale potvrdil naše rozhodnutí, že hraní pod širákem patří jen na vodu.

V sobotu jsme hráli v Mněticích. Doprava již neselhala a rychlá spojka, tentokrát za volantem, nás dovezla bezpečně na hřiště malé vísky kousek od Pardubic. Jako každoročně i dnes patřil úvod zábavy místní skupině Deem, která hrála od půl deváté do čtvrt na deset. Pokroky byly vcelku znát a pomalu se trousící lidi přilákali svým výkonem, či spíše repertoárem skupiny Kabát, na taneční beton. My jsme začali o půl desáté. Soubor hrál poměrně zdatně, taneční beton zahřátý předkapelou se zaplnil, zábava správně šlapala a lidí stále přibývalo. Závěr zábavy však proběhl za asistence městské policie přivolané zřejmě spořádanými občany obce Mnětice. Nejdříve chtěla legitimovat našeho zvukaře, jenž ji poslal do ..., a pak zařídili striktní konec v jednu hodinu. To už bohužel červené víno zalilo našemu Mírovi poslední závity a místo závěrečné série zařadil přestávku a po ní už jen závěrečnou "Každej víkend". Přetáhli jsme o půl minuty.

15.6.
V pátek jsme hráli v Krakovanech. Tento víkend byl pro nás charakteristický výskytem další zábavy ve vzdálenosti co by kamenem dohodil. V pátek to bylo v Týnci nad Labem, 2 km od nás. Pořadatelé tedy nehýřili optimismem, i když na letní sezonu byli více než dobře připraveni. Opravená hrací bouda s upraveným zastřešním, nová fasáda, jeviště pokapané od vosku z minulé zábavy a hřiště plné houpaček a střelnic, se kterými jsme se přetahovali o motorový proud. Lidí se tedy nesešlo mnoho a navíc se tak courali, že jsem začali hrát až o půl desáté. Soubor hrál tak nějak pátečně, trochu nás rozhazovala akustika na jevišti v prním patře, ale jsme zvyklí na ledacos. Chronická stěžovatelka na hluk z reproduktorů si tentokát přivstala a dorazila krátce po zahájenmí nazvučování.Bohužel opět nepochodila a muže to zkoušet další víkendy na jiné kapely.

V sobotu jsme hráli v Hlinsku. Konkurence byla tentokrát až asi 6 km v Kameničkách, ale počty lidí se opět dělily dvěma. Leč areál na Cihelce se zaplnil velmi slušně a počas včera další návštěvníci stále přicházeli. Soubor hrál již ve velké pohodě, na jevišti byl výborný rozeběh a slušná akustika. Míra byl v dobé kondici a obecenstvo nešetřilo potleskem a spontánním nadšením. V závěru se vyznamenal jeden z pořadatelů, která na poslední sérii rozsvítil osvětlení jeviště a nechal jej zapnuté, aby se pokochal pohledem na svoje elekrikářské dílo. Na naše nechápavé a udivené dotazy a pokus o zhasnutí, aby měla naše světelná technika smysl, se oháněl právníky a vyhrožoval, že si tam příšté rok nezahrajeme. Smysl tohoto počínání nám zůstal utajen a moc jsme to nepochopili.

22.6.
V pátek jsme hráli ve Dřenicích. Soupeře jsme tentokrát měli velice zdatného, v Bítovanech byl Katapult s rekordní návštěvností, a tak o to méně bylo zde. Navíc jsme podle posledních zábav vysledovali, že návštěvníci se ve větším počtu začínají trousit až za tmy, a tak byl start silně poloprázdný. Soubor hrál zdatně, Míra byl ve formě a jediné potíže byly s laděním kytar. Nezvyklý chlad a nová Jirkova chromatická ladička proháněly ladiče kytar snad non-stop, ale výsledek byl nevalný a Míra se místo správné tóniny chytal spíše za hlavu. Usměvný momentek si vybral Boban, který v pohybovém tranzu vypíchal vyhrávku a zarepoval ji slovy: Už zase. Končilo se krátce po jedné k velké lítosti a skandování narvaného parketu.

V sobotu jsme hráli v Bítovanech. Úvodní data jsou zcela stejná. Po pátečním rekordu už Bítovany moc lidí nepřilákaly a netradiční bítovanská sobota se nezdála být dobrým manažerským tahem. Leč se docoural slušný počet, ale k minulým návalům to mělo hodně daleko. Soubor hrál o poznání lépe, potíže s laděním ustoupily a Jirka n potkání nabízel zcela novou chromatickou ladičku. Největším nepřítem byla rekordní zima, paradoxně největší v prvním letním dni, a i ti největší otužilci oblékli i poslední rezervy. Zmrzlá kapela to vydržela do půl druhé a zahřívací balení bylo snad také rekordní. Ještě jednu zajímavost jsme vysledovali již asi třetí zábavu po sobě. Každé jeviště je pocintané od vosku. Vypadá to jako po vystoupení skupiny roztoužených jeptišek.

29.6.
V pátek jsme hráli v Dědové. První zádrhel se objevil při odjezdu ze základny, kdy při posledním zamknutí zámku zadních dveří v něm cosi luplo a už se neodmkl. Následovala vrtačka, kasařské zkušenosti se zámky FAB, náhradní rychlo závora na klíč 17 a půlhodinové zpoždění. Příjemné letní počasí přílákalo na krásný přírodní parket nemálo návštěvníků a areál se solidně zaplnil. Soubor hrál vcelku solidně, leč Míra byl mírně hlasově indisponován a tak vyžadoval pěveckou podporu celého souboru. Nedobře nám dělalo také rozhoukávání aparatury, které bylo ukrutné a nějak se nedařilo jej eliminovat. K tomu se přidal ještě zvukař, který se rozhoukal po vlivem několika Rychtářů a dalších laciných destilátů, takže zvuk toho večera nebyl to správné ořechové.

V sobotu jsme hráli v Mikulovicích. Zábavě předcházel volejbalový zápas mezi Mogulem a mikulovickým souborem Našrot. Projeli jsme to 3:0. Kritika tohoto sloupku dopadla na úrodnou mikulovickou půdu a tak jsme zaregistrovali zbrusu nové schody a další výčep, který poprvé konkuroval Rychtářovi. Nálevna měla jen dvě malé vady. Bylo to přes celé hřiště a málokdo o tom věděl, takže fronty u líného rychtářského okénka byly opět nemalé. Soubor hrál již o něco lépe, ale o to hůře na tom byl Míra. Podporu souboru ve zpěvu vyžadoval dvojnásobnou. Drobným zpestřením bylo vystoupení náhodné striptérky z davu na píseň " Sundáme to prádlo (Paní k utahání)". Prádlo ochotně sundávala a skončila u podprsenky. Naštěstí, neboť byla po druhém výbrusu a trošku přetočený tachometr. Závěr zábavy jsme posunuli o půl hodiny za policejní jednu hodinu. Bylo to proto, že jsme se dozvěděli, že přítí zábava s nejmenovanou kapelou má povolení do dvou hodin. Je to zvláštní, vždy se hrálo přesně do jedné a najednou to jde i do dvou. Za blbce by jsme byli (a určitě budeme) zase my, že nechceme hrát pro lidi déle, zatímco jiní hrají pro lidi a o hodinu déle. Všichni jsme si v Mikulovicích rovni, ale někteří rovnější.

Následující víkend je kapelní dovolená. Jelikož jsem mimo dosah internetu , aktualizace Newsu a Rozpisu se nekoná.

zpět